Časopis Myslivost

 
Dlouhé plánování
Ulovit jedinou původní americkou antilopu znamená začít plánovat více než rok předem. Když si uvědomíme, že jde následně o jednu přesnou ránu, zdá se to být doba přehnaně dlouhá, jenže opak je pravdou. Pro první nitky našeho povídání se musíme vrátit o více než 2 roky zpět, když jsme se s Karlem Rodenem vraceli z první společné výpravy do USA.
Tehdy jsme stříleli novými modely CZ 557 Sporter v ráži .30-06 Sprg. a úlovkem byl nádherný jelen. Už v tu dobu jsme začali plánovat další výpravu a testování připravovaných novinek z řady CZ 557. Volba cílového úlovku nakonec padla na původní a dodnes divoce žijící americkou antilopu – vidloroha amerického. Po prvních diskuzích na možnosti zajištění lovu antilopy bylo jasné, že sladit možnosti s časovým vytížením Karla Rodena nebude nejjednodušší úkol.
Jedním z důvodů bylo, že například letošní sezona pro námi navštívenou oblast trvala jen 3 dny a bylo vydáno pouhých 7 povolenek k lovu. Ty se vydávají až na základě jarního sčítání zvěře a podle výsledků je stanovena pro daný rok délka a termín sezony a také počet kusů určených k lovu.
Na přelomu dubna a května jsme tedy konečně dostali potvrzení, o zajištění potřebných licencí a taktéž byly vyhlášeny přesné termíny. Díky dostatečnému předstihu si i Karel Roden vytvořil okno ve svém kalendáři a zbytek byl už jen rutinním plánováním dalšího dobrodružství.
 
Pronghorn
Antilopa pronghorn (Antilocapra americana), česky vidloroh americký, je jedinou původní severoamerickou antilopou v USA, která zde v minulosti žila v ohromném množství. Vidloroh je jedním z nejrychlejších savců planety a můžeme se s ním setkat na rozlehlých prériích od severu Mexika po Skalisté hory. Jedná se o teritoriální zvíře, které však nemá problémy se zdoláváním překážek ve formě plotů, oddělujících jednotlivé pastviny pro skot, ovce nebo koně. V dnešní době je totiž převážná část území Ameriky rozdělena různými druhy plotů a bariér na velké pravidelné útvary.
Díky ochraně antilop se dnes odhadují jejich stavy na téměř půl milionu kusů. Lov těchto zvířat je o trpělivosti a přesné mušce, protože v otevřené krajině je loveckou vzdáleností 200 metrů a více.
Vidloroh má výborný zrak a když zjistí nebezpečí, udržuje si dostatečný odstup. Pro jeho zmenšení nepomůže ani terénní automobil, protože dokáže na 200 metrech zrychlit až na 100 km/h. Následně dalších několik kilometrů umí urazit rychlostí přesahující 60 km/h. Neopatrné chování „neodpouští“ a velmi rychle mizí z dohledu nejen lovcových očí, ale i výborných dalekohledů.
 
Roswell
V oblasti kolem města Roswell se rozlehlé pastviny, které byly v minulosti nekonečnými prériemi, táhnou kam, až oko dohlédne. Na jasně zelenou barvu, která je nám známá a blízká z naší přírody, však nenarazíme. Po větší část roku jde o vyschlou prérii a pasoucí se dobytek je roztroušen po jednotlivých kusech nebo malých skupinách až po vzdálený obzor. Úživnost vyschlého porostu je malá a tomu odpovídají i počty převážně skotu, který je možno chovat na jedné čtvereční míli.
I v tomto prostředí si ale divoce žijící zvířata našla svůj prostor a přizpůsobila se novým podmínkám. Naučila se rozlišovat nová nebezpečí a občas využívat míst pro přikrmování dobytka. Zdejší klima ovlivňuje také nadmořská výška celé oblasti, která přesahuje 1000 m.
Celé toto místo je však známé ze dvou historických důvodů. Prvním jsou spíše romantické představy podpořené knihami Karly Maye, protože jde o část původních lovišť indiánského kmene Mescalero nám dobře známých Apačů. Jen o několik desítek mil na východ začínají hranice Mescalero reservation, ve které dnes naleznete nejen spoustu informací o historii původních obyvatel, ale také nádhernou přírodu, divoké hory i řeky.
Druhou světoznámou událostí z okolí tohoto města je tzv. Roswellský incident. V červenci 1947 se zde odehrálo něco, co je dodnes obestřeno mnoha tajemstvími. Šlo zřejmě o ztroskotání UFO, které objevil na svém pozemku farmář William Brazel. Během krátké doby celou oblast neprodyšně uzavřela armáda a dlouhé roky se na veřejnost dostalo jen minimum informací.
Dnes je proto v centru Roswellu prosperující muzeum UFO, kde je vystaveno množství dokumentárních materiálů z té doby i z mnoha jiných, časově i místně oddělených zmapovaných UFO pozorování a výzkumů. A nebyla by to Amerika, kdybyste si malého zeleného ufona ve všech možných i nemožných podobách nemohli koupit na každém rohu.
 
Lov
Každá podobná akce, kdy se musíme spolehnout na zbraně zapůjčené až na místě, pro nás začíná nastřelením. Tentokrát to byly nové modely CZ 557 zapůjčené pro tento účel z firmy CZ-USA. Nutno podotknout, že byly díky skvělým technikům výborně připravené a v nástřelech jsme provedli jen několik drobných korekcí.
Karel Roden si po odzkoušení všech novinek nakonec vybral CZ 557 American v ráži .270 Win., kterou si nastřelil dle předpokládané lovecké vzdálenosti na 200 metrů a pro vlastní pocit jistoty ji několika přesnými ranami otestoval také do 300 a 400 metrů vzdálených gongů. Naše zbraně vzbudily očividný zájem i u místních střelců a živě se o všechny zajímali. To byl však teprve začátek.
V předvečer bylo nutno ještě vyzvednout licence k samotnému lovu, které musí mít každý lovec po celou dobu u sebe a jejich kontroly nejsou nijak výjimečné. Prostředí pro společnou loveckou večeři nás ohromilo. Byla pořádána v domě jednoho z místních patriotů, který dle množství a různorodosti vystavených loveckých trofejí objel několikrát celý svět.
Sešla se tady opravdu zajímavá společnost lovců, jejich přátel a loveckých průvodců. Bez ohledu na věk účastníků, kdy nejmladšího a nejstaršího dělilo více než šest desetiletí, se záhy vytvořila velice družná atmosféra. Zážitky z lovů nedávných i hodně historických se mísili se vzpomínkami veteránů americké armády ze služby v Evropě nebo s dotazy na poslední výsledky ve škole. Také jsme zde dostali spoustu užitečných rad pro následující lov a informace od našich loveckých průvodců, kteří na místě už několik dnů pozorovali výskyt a pohyb zvěře.
Žádné velké ponocování se ovšem nekonalo. V našem případě sehrál roli i časový posun. A pro zbytek našich nových přátel výhled brzkého budíčku. Sraz na lovecké snídani „po americku“ – tedy ve fastfoodu, byl už po čtvrté hodině ranní, kdy do rozednění zbývala více než hodina. Vůně smažené slaniny, míchaných vajíček nebo lívanců s javorovým sirupem se mísila s vůní horké kávy. Očekávání lovu by se dalo krájet. A místní si ho opravdu umí užít.
Zanedlouho se naše kolona terénních aut rozjela směrem k lovištím. My jsme do centra oblasti dorazili chvíli před východem slunce. Nádherná scenérie probouzející se prérie nás uchvátila natolik, že jsme na pár minut zapomněli na hlavní cíl dne a popustili uzdu závěrce fotoaparátu.
Ze snění nás probral drobný pohyb v prvních paprscích slunce. Konečně jsme spatřili hrdě se pohybující antilopy. Dělilo nás několik set metrů a lovecký adrenalin nám rázem zbystřil smysly a vypnul svět kolem nás. Auto pomalu popojíždělo po nezpevněné prašné cestě a metr po metru zkracovalo vzdálenost mezi lovcem a cílem.
Zvěř, jako by tušila naše záměry, pomalu měnila svoji pozici. Rychlejší přiblížení nebylo možné ze dvou důvodů – jedním je přirozená ostražitost těchto divokých zvířat a jejich schopnost zmizet z dohledu neuvěřitelnou rychlostí a tím druhým jasná pravidla lovu. Je zakázáno opouštět místy téměř neznatelné, ale přesto pevně dané cesty. Toto pravidlo zde dodržují opravdu zodpovědně.
Souhrou obou těchto příčin jsme se k první skupině zvířat dostali nejblíže na nějakých 300 m a přesto že je Karel Roden výborným střelcem, ránu na tuto vzdálenost proti měkkému světlu vycházejícího slunce nechtěl riskovat. Opět se potvrdily jeho zásady o lovu jedinou jistou ranou. A pokud si jí není jistý, raději nevystřelí.
Vzdálenou ránu jsme přesto zaslechli, jako první úspěšný lovec toho dne se nakonec ukázal ten nejmladší. My jsme pokračovali v hledání dalších antilop a po několika desítkách minut pomalého popojíždění a pozorování rozlehlých plání se na nás usmálo štěstí.
Za terénní vlnou se ani ne 100 metrů před námi objevila skupina 3 kusů, z nichž jeden byl přesně dle našich představ. Rychlejší otevření dveří od auta ale antilopám stačilo k tomu, aby si zvětšily vzdálenost na více než 200 metrů a pokračovaly v pastvě. Původně téměř ideální střelecká pozice byla nenávratně ztracena.
Z opačné strany k nám dolehly dva vzdálené výstřely a možná i to způsobilo, že střela za velmi pomalu se vzdalujícími kusy opět nevyletěla. Smutní jsme však nebyli. Před námi byl více než půlden a zdánlivě nekonečné prostory prérie.
Naše trpělivost byla nakonec odměněna. V dálce jsme v dalekohledech uviděli další skupinku zvířat a tentokrát jsme nejeli přímo k nim. Náš průvodce se pokusil odhadnout směr jejich trasy a velmi opatrně a pomalu jim nadjet tak, aby přišla před nás. Příprava k výstřelu zabrala jen chvilku a bylo to v pravý čas. Něco málo přes 200 metrů před námi se objevily vyhlédnuté antilopy. Karel Roden zacílil a tentokrát vystřelil. Vybraný kus zůstal v ohni.
Na farmu, kde byl dohodnutý společný sraz, jsme přijeli téměř poslední. Všichni naši noví známí nám blahopřáli k úspěšnému lovu. Z grilu už vonělo pečené maso a z kotlíku mírně pálivá směs do tortill. Majiteli farmy v kovbojském klobouku, kterému se u pasu pohupoval revolver zavěšený na širokém opasku, se zalíbila naše zbraň. Obratem si pětpětsedmičku půjčil, aby ji ukázal všem přítomným, a vzápětí nás překvapil a také potěšil, požadavkem, že ji od nás na místě koupí. K tomu sice dojít nemohlo, protože to byla jedna ze zbraní prezentační kolekce, ale s jistotou lze říci, že jeho vzplanutí pro novou značku CZ 557, která mu dle jeho slov sedla na první přilícení, bude naplněno ve velmi krátké době.
Místo srazu všech lovců jsme opouštěli plni zážitků. A to nejen těch svých. O svůj nový lovecký zážitek se podělili všichni a naopak ten náš doslova hltali a musel toho odpoledne zaznít několikrát. Obdiv a uznání místních získal Karel Roden díky své zbrani i svým loveckým zásadám a ne pro přesný zásah. Přesná muška je totiž v prériích Nového Mexika vnímána jako samozřejmost pro úspěšný lov.  
        Text a snímky Karel Bařinka