kontrola funkce puškohledu

Myslivci upadne při provádění myslivosti zbraň v honitbě, kde má povolení k lovu. Může provést ověření posunu puškohledu na vhodném místě v honitbě kontrolním výstřelem, nebo musí jet na střelnici?

Souhlasíme s názorem, že kontrola nastřelení zbraně v honitbě před lovem zvěře není přestupkem na úseku předpisů o zbraních ani na úseku předpisů o myslivosti. Vyplývá to ze srovnání jednotlivých ustanovení zákona o zbraních a střelivu, a zákona o myslivosti. K odůvodnění lze uvést, že držitelé zbrojních průkazů skupiny C mohou nosit loveckou zbraň jednak na schválené střelnici, kde střílí cvičně nebo závodně, a jednak v místech, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu s citováním zákona o myslivosti. Dřívější právní úprava o střelných zbraních používala obratu „v místech, kde je oprávněn z nich střílet“. Nerozlišovala střílení na zvěř, do vzduchu při výcviku nebo zkouškách loveckých psů na prokázání jejich klidu po výstřelu, do vzduchu v leči k zvednutí zvěře z lože, při nutné obraně při kontaktu s pytláky, přivolání pomoci při vlastním zranění . Není však důvodu mezi tyto příklady nezařadit i kontrolu zbraně před lovem s vystřelením jednoho náboje pro ověření, zda nejsou miřidla ev. puškohled hnutý a tudíž návštěva honitby zbytečná nebo dokonce škodlivá. Pokud nedojde k pozitivnímu ověření, následuje seřízení miřidla ev. puškohledu a nastřelení na střelnici. Kontrola zbraně v honitbě je dodržování myslivecké etiky podchycené v mysliveckém řádu ČMMJ. Sleduje se tím nejen budoucí úspěch v lovu, ale i zábrana ztrát a týrání zvěře při postřelení, u loveckých hostů pak i uživatelem honitby a loveckým doprovodem požadovaná kontrola bezpečného způsobu zacházení se zbraní. Jinými slovy, pod pojem nošení- střílení v honitbě lze zahrnout střelbu, která má odůvodněné a legální spojení s lovem, přípravou k němu, činností po něm, nebo vůbec s myslivostí ve vztahu ke konkrétní honitbě. Při těchto případech samozřejmě platí bezpečnostní pravidla při používání lovecké zbraně, jako kdyby šlo o střelbu na zvěř. Podle těchto pravidel uživatelem honitby vybrané stabilní místo pro nastřelení zbraně (v předchozím pojetí) nelze považovat za výběr cvičné střelnice ve smyslu zákona o zbraních a střelivu. Při kontrole zbraně v uvedeném pojetí se myslivec nepřesvědčuje, jak umí střílet, čili necvičí. Jako příklady střeleb v honitbě, které podle našeho názoru takové podmínky nesplňují, lze uvést "slavnostní salvu" na zahájení a po ukončení honu, seznámení se vlastníka s novou zbraní (z výroby již nastřelené), nastřelení jako způsob tří ran do terče na střelnici, jehož výsledek /terč/ je obvykle připojen k dokladu o prodeji či opravě zbraně, nastřelování prováděné v honitbě za úplatu podnikatelem v oboru zbraní a střeliva, i když je členem jejího uživatele. Náš názor o možnosti nastřelení zbraně v uvedeném pojetí však nezastávají obvykle policejní orgány a považují je za přestupek na úseku všeobecné vnitřní správy podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Odůvodňují stanovisko jednak odkazem na zákon o střelných zbraních- oprávnění nosit zbraně a střílet z nich v místech, kde je k tomu oprávněn podle zákona o myslivosti- to je při provádění myslivosti, z definice tohoto pojmu pak ve spojení s použitím zbraně považují za v úvahu připadající činnost jen vlastní lov. Dále odůvodňují stanovisko odkazem na § 8 odst. 1 zákona o myslivosti- povinnost uživatele honitby zajistit ochranu myslivosti i před škodlivými zásahy lidí- mezi něž řadí i cvičnou střelbu v honitbě. Zatím se na nás žádný potrestaný myslivec neobrátil s žádostí o právní pomoc při podání správní žalobu soudu proti rozhodnutí o uložení pokuty či jinému správnímu rozhodnutí. Vladimír Čechura