Uživatel honitby má právo v nezbytné míře na honební pozemky vstupovat, vjíždět, vyplouvat, vystřelit z lovecké zbraně apod. Povolení vlastníka honebního pozemku je nutné až např. k výstavbě mysliveckého zařízení. Za tato omezení vlastníka honebních pozemků mu přísluší podle zákona o myslivosti náhrada. Je- li členem honebního společenstva, patří mu každoročně podíl na výtěžku jeho hospodaření. Není- li členem, patří mu náhrada za přičlenění pozemku k honitbě.Naproti tomu činnost uživatele honitby, která může omezit obhospodařování honebních pozemků, tj. především konání společného lovu, odchytu, vypouštění zvěře, je podle § 11 odst. 6 zákona o myslivosti uživatel honitby povinen alespoň 7 dnů předem projednat s vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků, a nejsou členy honebního společenstva. Projednání má význam nejen k vlastní činnosti uživatele honitby, ale i k případným škodám touto činností způsobeným (běh lhůt nároku na jejich náhradu). Předpokládá se tedy, že uživatel honitby konání činnosti projedná s honebním společenstvem (jeho orgánem) a ten vyrozumí vlastníky, kteří jsou členy honebního společenstva, a ti opět své nájemce. Ustanovení vyžaduje projednání, nejde tedy jen o oznamovací povinnost. Za požadavek projednání nelze považovat obvyklé „kdo mlčí, souhlasí“. Příjemce oznámení musí učinit projev vůle v tom, že proti konání činnosti nemá námitek. Pokud vysloví nesouhlas (například zpožděná sklizeň), předpokládá se dohoda o jiném termínu konání činnosti. Pro překonání absolutního nesouhlasu s činností co do jakéhokoliv místa a času by byla představitelná soudní žaloba, poněvadž vlastník honebního pozemku nemůže bránit realizaci provádění myslivosti jinak než povoleným oplocením pozemku nebo prohlášením pozemku za nehonební. Vladimír Čechura