Dobrý den, můj dotaz se týká osmi měsíčního gordona. Prakticky od štěněte jsme pořád spolu (jezdí semnou do práce). Asi tak 3 týdny ho však dávám do výběhu 10x6m s boudou v době, kdy jsem v práci (při polední přestávce chodíme na procházku). Začínali jsme pomalu a teď už si zvykl, ale zezačátku jsem používala povel „zůstaň“. Teď, když ho to chci naučit, tak při tomto povelu vystřelí jak na pérkách a odběhne. Zkoušela jsem i přivázání a velkou pochvalu, ale on by se raději uškrtil než, aby zůstal na místě. Nestalo se, že bych ho někdy nechala dlouho přivázaného nebo něco podobného, aby se musel bát. Chtěla bych vás tímto požádat o radu, jak na něj. Je velmi temperamentní a často zkouší kolik toho vydržím, ale jsem tvrdá a žádnou lumpárnu mu neodpustím. Děkuji za odpověď
Dobrý den, Váš pes si povel „zůstaň“ spojil se zavřením do kotce. Zdá se Vám, že se s kotcem smířil, on to ale vnímá trochu jinak. Asi budete muset začít s odložením úplně od začátku. V praxi to znamená postupný výcvik, který začíná na vodítku, pes sedí nebo leží, dáte povel zůstaň, psa na krátkou dobu (1 minuta) přidržíte na místě a pak následuje velká pochvala a povel volno. Doba odložení se prodlužuje, ale stále se pracuje se psem na vodítku a u nohy. Pokud cvik zvládá, postupuje se stejně, ale pes již není na vodítku uvázán. V okamžiku, kdy dokáže být u nohy odložen, můžete se postavit před něj, pak kousek odejít a nakonec se vzdálit tak, že Vás pes nevidí. Po odložení by vždy pes měl mít možnost se volně proběhnout. Existují samozřejmě i tvrdší přístupy, je ale otázkou, do jaké míry je rozumné je používat.
Vladimíra TICHÁ