Dobrý den, přestěhovali jsme se s přitelkyní a chováme jezevčiky. Požadali jsme místní myslivecké sdružení, zda mohu cvičit psy ke zkouškam z výkonu psů. Nedovolili nám to. Je doba kladení mláďat, to chápu, jsem aktivní myslivec. Je také doba sečení senosečí, kde by se zachránilo hodně zvěře. Může mysl. hospodař určit tuto lokalitu. Já osobně si myslím, že by se zachránilo hodně zvěře. Dělal jsem to každým rokem ve sdružení, kde jsem působil a nebyl problem cvičit pejsky když nám to neumožní a to nemluvím jen za sebe ale i za další kynology tak kam dospěje naše kynologie. Mým vzorem jsou a stále budou jak pan Karel Podhajský, Rychard Knoll, pan Šmikmator, ale i spousta dalších významných pánu. Můj otec řikával, což si velice vážím: "Držte naši kynologii!", a já se toho držim.
Dobrý den,
podmínky pro výcvik loveckých psů nejsou v současné době optimální. Je to velká škoda a naší kynologii to určitě neprospívá. Na druhou stranu je třeba respektovat práva uživatele honitby a uvědomit si, že bez jeho souhlasu opravdu nelze psa v honitbě cvičit a že v jeho prospěch mluví např. v §14 nebo v §63 i Zákon o myslivosti. Vaše argumenty hovořící o tom, že by spolupráce mohla být výhodná a mohla by být ku prospěchu výcviku psů i ku prospěchu zvěře, jsou opodstatněné. Pravdou je, že mezi uživateli honiteb mohou být lidé, které lovecký pes příliš nezajímá a prostor pro jeho výcvik neposkytnou. Pravdou také je, že někteří kynologové, a to i ti, kteří vlastní lovecké plemeno, se v honitbě chovají nadneseně řečeno barbarsky a jejich přístup pak má dopad i na vůdce s korektním přístupem. Vše je jen o ochotě se domluvit a vzájemně se respektovat a vyjít si vstříc. Nikdo ale nemá pravomoc uživateli honitby přikázat, že výcvik psa musí povolit.
Vladimíra Tichá