Dobrý den,
mám doma zlatého retrievra, kterému mu byly právě tři roky. Pes je poslušný, ale občas, když uvidí nějakého psa, děti nebo někoho, kdo se mu zkrátka líbí, připadá mi, že nevidí, neslyší a jde si za svým. Je fakt, že si toho dotyčného musí jen očuchat a radostně přivítat a za chvilku se vrátí, ale kolikrát se to člověku nehodí. Poraďte mi prosím, jak mu jasně dát najevo, že poslouchat se bude pořád a ne jen když se mu to hodí. Vím, že to chce důslednost a cvičit, ale pokaždé, když jdeme spolu cvičit, chová se vzorně a dělá, že je mu vše jasné. Opak nastane, když jsme „v reálu“ a já se na něj nemohu stoprocentně spolehnout, tak jako při výcviku. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Dobrý den, tříletý pes je hotový pes a lze předpokládat, že si bude prosazovat svou vlastní vůli. Skutečnost, že se pes jeví zcela poslušný, ale v okamžiku, kdy vidí něco zajímavého, svou ovladatelnost ztrácí, dokazuje že to s tou poslušností není až tak moc dobré a také to, že během výcviku byla udělána nějaká chyba. Ta nejčastěji spočívá v nedostatečné důslednosti. Vašeho psa neznám, takže nevím, co jej láká a co ne. Goldeni bývají žraví. Je tedy určitá možnost jej motivovat něčím opravdu dobrým a vrátit se vlastně na začátek přivolání. Druhou možností je požádat o pomoc kolegy. Ta spočívá v tom, že psovi, který na Váš povel nereaguje, slovně i např. pomocí proutku dají jasně najevo, že o jeho společnost nestojí. Na Vás zase je dát výrazně (pamlsek, pochvala) najevo jak jste spokojený, když k Vám přijde.
Možná Vám někdo bude doporučovat nácvik přivolání pomocí šňůry nebo elektronického obojku. Nepovažuji ale tyto postupy u zlatého retrievera za rozumné.
Vladimíra TICHÁ