Znovupřijetí člena MS

Člen dobrovolně vystoupil z mysliveckého spolku. Po krátké době, v řádech dnů, si své vystoupení rozmyslel a zažádal znovu o členství ve spolku, avšak bez předložení přihlášky tak, jak vyžadují stanovy. Členská schůze, na jejímž programu nebylo zařazeno hlasování o jeho přijetí, rozhodla, že bývalý člen se stal znovu členem MS. Samotný postup byl v rozporu s provozním řádem, neboť ten podmiňuje řádné přijetí člena způsobem, kdy nejdříve přihlášku projedná výbor spolku a následně členská schůze na základě doporučení výboru rozhoduje o přijetí. V dané situaci však chybělo doporučení výboru a předložení výpisu z rejstříku trestů. Provozní řád zároveň stanoví, že v případě nově přijatých členů je stanoveno dvouleté zkušební období. Vzhledem k tomu, že nově přijatému členovi byl v minulosti vrácen členský podíl, vyzvala ho členská schůze, aby jej znovu zaplatil. Člen spolku tak neučinil. Po vzniklých sporech, zda jeho členství ve spolku trvá, podal tento člen žalobu o určení jeho členství. Je možné přijetí člena MS bez zkušební doby jen na základě toho, že v minulosti již byl členem MS a zkušebním obdobím „prošel“? Byl shora uvedeným postupem člen spolku znovu přijat v souladu se stanovami a zákonem?

 
Vzhledem k tomu, že člen spolku platně ukončil své členství, účinností jeho oznámení došlo k zániku členství ve spolku (viz § 237 o. z.). Při opětovném ucházení se o členství by mělo být u takové osoby postupováno stejným způsobem, jako v případě posuzování podmínek jiných zájemců o členství. V tomto ohledu je nezbytné posuzovat primárně znění stanov. Bohužel, znění stanov účinné z doby výstupu člena nebylo tazatelem zasláno v kompletní podobě, ale jen vybrané části. Z předloženého rozsahu stanov lze zjistit, že tyto neupravují žádnou výjimku pro bývalé členy, kteří opětovně podali přihlášku k členství ve spolku. Jednou vystoupiv člen spolku by tak při svém opětovném zájmu o vstup měl být posuzován v souladu se stanovami stejně jako ostatní zájemci o členství. Opačný postup jednak nemá oporu ve stanovách a zároveň takové jednání spolku by mohlo být posuzováno jako bezdůvodné zvýhodňování některých členů oproti jiným osobám ve spolku, čímž by došlo k porušení ust. § 212 odst. 1 o. z.
Spolek tedy měl povinnost postupovat v souladu se svými stanovami a na základě členem znovu podané písemné přihlášky (dle Čl. 2 stanov) jeho žádost na jednání členské schůze posoudit. Domnívám se, že postup, jakým byl člen znovu přijat je v rozporu se stanovami, neboť ze strany člena spolku nebyla podána písemná přihláška. Takové rozhodnutí členské schůze lze napadnout jako neplatné pro rozpor se stanovami spolku, a to dle ust. § 258 a násl. o. z. Soud však může dle § 260 o. z. přesto ponechat rozhodnutí členské schůze v platnosti, pokud nemělo závažné právní následky (např. nezpůsobilo újmu spolku nebo jiným osobám apod.).
V daném případě je však důležité zmínit, že člen spolku, byť dle mého mínění nebyl přijat řádně, pak i za situace, že by soud naznal dle ust. § 260 o. z., že takové porušení stanov nezakládá neplatnost usnesení členské schůze, byl tento člen stále povinen v souladu se stanovami uhradit členský podíl. Pokud tak člen spolku neučinil a za takové porušení stanov byl v souladu s nimi následně vyloučen, jeho členství následně zaniklo z důvodu jeho vyloučení ze spolku pro porušení stanov. Domnívám se, že za splnění řádného postupu při vyloučení by se vyloučený člen nemohl účinně proti takovému postupu spolku bránit.
Nad rámec řečeného ještě uvádím několik poznámek k vztahu provozního řádu a stanov spolku. Tazatel se totiž zároveň v určitých záležitostech odkazuje na provozní řád. Již v několika předchozích dotazech byla řešena otázka vztahu stanov a jiných vnitřních předpisů spolku (typicky provozní řád). Základním dokumentem pro fungování spolku jsou stanovy. Tomu odpovídá také text občanského zákoníku, kdy v § 218 o. z., k založení spolku dochází na základě shody nad zněním stanov. Při přijímání nových členů poté tito opět prostřednictvím přihlášky vyjadřují svůj souhlas se zněním stanov a dobrovolně se jim podřizují. Základní práva a povinnosti členů spolku by tak měly být určeny ve stanovách. To obecně nebrání postupu, kdy stanovy určí, že některé záležitosti (např. stanovení výše členského poplatku, organizační záležitosti jednání členské schůze apod.) budou provedeny dalším vnitřním předpisem spolku. Domnívám se však, že k takovému postupu je nezbytné, aby stanovy obsahovaly výslovné zmocnění upravit záležitosti vnitřním předpisem. Opačně tedy, v případě, kdy stanovy neobsahují odkaz na jiný vnitřní předpis, mám za to, že jeho následné vydání nemá pro členy spolku žádnou závaznost, neboť jedině stanovy mohou v takovém případě ukládat povinnosti, či zakládat práva členům spolku. V určitých ohledech by se dalo uvažovat o vydání vnitřního předpisu (bez zmocnění) jen pro konkretizaci již založených práv a povinností. Nicméně nelze bez zmocnění stanov vydat provozní řád, který by upravoval nová práva a povinnosti tak, jako tomu je v řešeném případě, kdy provozní řád pro vznik členství ukládá povinnost předložit výpis z rejstříku trestů a podrobit se dvouleté zkušební době. Tazatelem zaslané části stanov (z doby, kdy spor o členství vznikl) však neobsahují žádné ustanovení, z něhož by bylo patrné, že tyto záležitosti mohou být upraveny provozním řádem. Pokud stanovy takové „zmocnění“ neobsahují ani v jiných částech, které do poradny zaslány nebyly, pak se domnívám, že nelze argumentovat nedodržením provozního řádu, když tento členy spolku nezavazuje.