Vydání povolenky

MS umožňujeme výkon i některým myslivcům, kteří nevlastní honební pozemky a nejsou tak členy HS. V provozním řádu je zaveden institut „osoba vykonávající právo myslivosti“ (OVPM). Přednost výkonu práva mají (i podle PŘ) majitelé honebního pozemku, tedy členové HS. Osobám vykonávajícím právo myslivosti se vydává každoročně povolenku k lovu oproti zaplacení příspěvku na provoz myslivecké činnosti. Pokud OVPM neplní povinnosti z PŘ, pošpiní dobré jméno HS, atd. (vše je zmíněno v PŘ) můžeme nevydat, popř. odejmout povolenku k lovu. Můžeme nevydat povolenku k lovu nebo ji odejmout i členovi HS? Neodporuje to zákonu?

 
Samotné vydávání povolenek k lovu se na zákonné úrovni řídí ust. § 46 zákona o myslivosti, náležitosti povolenek poté upravuje § 20 vyhlášky č. 244/2002 Sb. Další záležitosti vydávání mohou být upraveny stanovami mysliveckého spolku (či HS) nebo jeho provozním řádem, pokud stanovy obsahují odkaz na úpravu provozního řádu. Účelem sdružování se osob v mysliveckém spolku (či v HS) je zejm. výkon práva myslivosti v honitbě, přičemž myslivostí je v souladu s ust. § 2 písm. a) zákona o myslivosti „soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“. Samotný lov zvěře je tak jedním z dílčích „práv“, která ve svém souhrnu vyvěrají ve výkon myslivosti. Lov zvěře je dle mého názoru podstatným pojmovým znakem myslivosti, čímž značnou částí utváří její charakter. Z tohoto důvodu by další podmínky pro vydávání povolenek k lovu, stanovené nad rámec právních předpisů, měly být přiměřené, aby bezdůvodně neomezovaly (nad rámec potřebného) k jejich získání. Domnívám se, že požadavek na řádné plnění členských povinností (zásah do jména dobré pověsti HS apod.) hledisko přiměřenosti splňuje.
Vlastnictví honebního pozemku, resp. členství v HS, nezakládá výslovný nárok na automatické vydání povolenky k lovu.
V zákoně o myslivosti je vztah vlastníka honebního pozemku a HS upraven na několika místech, přičemž důležitým je ust. § 32 odst. 2, dle něhož má HS povinnost umožnit účast na užívání honitby členům HS, a to přednostně před dalšími osobami. K takové přednosti je povinno přihlížet i při rozhodnutí o propachtování honitby. Domnívám se, že právo přednostního užívání nelze vykládat tak, že člen HS má neomezené právo na vydání povolenky k lovu. Vždy by měl respektovat stanovy uživatele honitby, které stanoví přiměřené podmínky pro získání povolenky k lovu (viz výše). Pokud je uživatelem honitby MS, pak má člen HS ve smyslu ust. § 32 odst. 6 právo na přednostní přijetí za člena mysliveckého spolku. Zde se opět aplikují stejné zásady – pokud MS bude vyžadovat přiměřené podmínky pro získání povolenky k lovu a člen HS je nesplňuje, nemá nárok na vydání povolenky.
Členství v HS tak není skutečností, která by zakládala absolutní a neomezené právo na lov zvěře v honitbě (resp. na získání povolenky k lovu), na druhou stranu však má vlastník honebních pozemků, resp. člen HS, privilegované postavení, které je třeba respektovat.