vychází v 6:48 a zapadá v 18:56
vychází v 20:07 a zapadá v 9:12
 

Souhlas majitele rybníka s lovem kachen?

Dotaz č.: 2018022

Otázka:

Při lovu kachen jsme se dostali do konfliktu s vlastníkem rybníku a přilehlého stavení (mlýnu). Vlastník nám na místě sdělil, že s lovem nesouhlasí. Hned se začal ohánět právníky a výhrůžkami, tak máme obavy, na čí straně je zákon. Jedná se o nového majitele, s původními vlastníky nikdy nebyl problém. Pozemky nejsou vyjmuty z honitby, vlastník nám nepodepsal souhlas, ale pozemky byly přičleněny do honitby. K pozdějšímu vyjmutí pozemku nedošlo, nebo nás o tom alespoň nikdo neinformoval. Předpokládám, že bychom jako uživatelé byli účastníky nějakého řízení. Máme zákaz vstupu na takový pozemek? Nechceme dělat žádné problémy, od té doby jsme u rybníků nebyli, ale rád bych věděl, jak to je. To bych v podstatě mohl chodit po honitbě pouze po pozemcích vlastníků, od kterých mám podepsaný souhlas?

Tazatel:

Odpověď:

V případě, že se stále jedná o honební pozemek, který je součástí honitby, je dle mého názoru vlastník honebního pozemku povinen strpět výkon práva myslivosti. Jedná se o omezení vlastnického práva veřejnoprávním předpisem, které je však v souladu s ústavním pořádkem (viz níže).
Dle Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) právo myslivosti představuje přírodní bohatství, které ÚS považuje za ústavní hodnotu (nález ze dne 13.12.2006, č.j. Pl. ÚS 34/03). ÚS se dále zabýval i konformitou omezení vlastnického práva výkonem práva myslivosti. V témže nálezu ÚS judikoval, že vlastník má povinnost strpět omezení výkonem práva myslivosti, ale nejde o omezení bezbřehé, neboť vlastník honebního pozemku má možnost požádat o prohlášení svého pozemku za nehonební. Dle názoru ÚS: „lze myslivost provozovat podle zákona jen v rámci honitby. Je vyloučena na nehonebních pozemcích, jejichž nehonebnost je dána buď přímo ze zákona [výčtem v § 2 písm. e) zákona o myslivosti], nebo ji může správní úřad ve smyslu § 17 odst. 2 zákona o myslivosti prohlásit z důvodů vojenských, bezpečnostních nebo v zájmu vlastníka, a to buď bez návrhu, nebo na jeho návrh. Zákon blíže nespecifikuje neurčitý právní termín "zájem vlastníka". Při výkladu tohoto termínu je třeba respektovat, že realizací práva myslivosti nelze zasáhnout do jiného ústavně zaručeného práva či do vlastnického práva v rozporu s principem proporcionality takovým způsobem, který popírá podstatu ústavní povinnosti podle čl. 11 odst. 3 Listiny. Vlastník honebního pozemku má proto podle Ústavního soudu nárok, aby byl jeho pozemek za nehonební prohlášen buď z důvodu nutnosti chránit jiné ústavně zaručené právo vylučující svou podstatou právo myslivosti (například smýšlení vlastníka podle čl. 15 odst. 1 Listiny), nebo v situacích, kdy přestane být jinak legitimní omezení vlastníka z důvodu práva myslivosti proporcionální, například tehdy, pokud důvod na straně vlastníka spočívá v povaze využívání pozemku ke specifické podnikatelské činnosti, která by byla honebním užíváním pozemku výrazně omezena (využívání pozemků k účelům výzkumným a vývojovým apod.).
Z uvedeného tedy vyplývá, že výkon práva myslivosti je omezením vlastnického práva, které je v souladu s ústavním pořádkem. V případě, že vlastník honebního pozemku s výkonem práva myslivosti nesouhlasí, má nárok, aby jeho pozemek byl prohlášen za nehonební buď z důvodu nutnosti chránit jiné ústavně zaručené právo vylučující svou podstatou právo myslivosti, nebo v situacích, kdy přestane být jinak legitimní omezení vlastníka z důvodu práva myslivosti proporcionální (přiměřené).
K tomu je třeba uvést, že aby mohl orgán státní správy myslivosti posoudit míru veřejného zájmu na výkonu práva myslivosti v porovnání se zájmem vlastníka honebního pozemku na jeho prohlášení za nehonební, je třeba, aby vlastník honebního pozemku uvedl, v čem spočívá jeho přesvědčení, resp. specifikoval svůj zájem. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud (NSS), který v rozsudku ze dne 6. 6. 2009, č.j. 9 As 26/2009-85, ve kterém se k dané věci vyjádřil takto: „Na základě vlastníkem jasně vyjádřených a dostatečně doložených důvodů je orgán státní správy myslivosti povinen uvážit a řádně odůvodnit, zda legitimní omezení vlastníka v důsledku výkonu práva myslivosti je, či není ve vztahu k vlastnickému nebo jinému ústavně zaručenému právu proporcionálním. Pouhé podání žádosti o prohlášení pozemků za nehonební samo o sobě existenci „zájmu vlastníka“ neprokazuje“.
Na závěr tedy shrnuji, že výkon práva myslivosti je omezením vlastnického práva, které je dle názoru ÚS v souladu s ústavním pořádkem za předpokladu, že vlastník honebního pozemku má možnost dožadovat se, aby byl jeho pozemek prohlášen za nehonební. Svoje důvody pro prohlášení jeho pozemku za nehonební je povinen v intencích výše uvedeného rozsudku NSS jasně vyjádřit a dostatečně doložit.
Zpracování dat...