Myslivecká statistika je jedním z významných nástrojů myslivosti, který umožňuje orgánům státní správy, uživatelům honiteb i samotným myslivcům posuzovat úroveň mysliveckého hospodaření se zvěří a sledovat vliv tohoto hospodaření na přežívání živočišných druhů a odhadovat jeho vliv na ostatní hospodářské činnosti prováděné člověkem v přírodě.
Vzhledem k významu myslivosti, především na úsecích ochrany zvěře a přírody i veterinární medicíny, je nezbytné periodické zjišťování vývoje početních stavů jednotlivých druhů zvěře nejen jako ochrana před vyhubením, ale též z důvodu předcházení nekontrolovatelnému nárůstu početních stavů.
Organickou součástí myslivecké statistiky jsou i údaje o honitbách, v nichž se zvěř vyskytuje. Výsledky mysliveckého hospodaření jsou souhrnně za celou ČR zjišťovány nepřetržitě od roku 1966. Jen díky tomu, že naše společnost si po dlouhá léta zachovala tento způsob zjišťování podkladových údajů o mysliveckém hospodaření, mohly být v tomto středoevropském území s vysokou civilizační hustotou a rozvinutým hospodářským využíváním krajiny zachovány stavy zvěře v odpovídající druhové pestrosti.
Jaké jsou tedy výsledky mysliveckého hospodaření za rok 2010?
Vykazování výsledků mysliveckého hospodaření je organicky členěno do pěti oddílů – základní údaje o honitbách, klasifikace honiteb, výsledky mysliveckého hospodaření, výskyt dalších druhů zvěře a lov dalších živočichů.
Při využívání výsledků je nutno rozlišovat územní rezortní působnost. Jen tak se můžeme vyhnout nedorozumění při interpretaci údajů, kdy se často stává, že interpret uvádí určitý údaj a přesně nespecifikuje, zda se jedná např. o celé území ČR, nebo o údaje v obvodu působnosti Ministerstva zemědělství. Na základě § 57 odst. 1 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) je ústředním orgánem státní správy myslivosti v ČR Ministerstvo zemědělství (dále jen MZe), s výjimkou území národních parků, kde je ústředním orgánem státní správy Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP). Tento podíl činí ve vztahu k výměře honební plochy 98 % : 2 %. Následné výsledky mysliveckého hospodaření za rok 2010 jsou uvedeny za celou ČR, tj. jak za územní působnost MZe, tak i MŽP.
I. Základní údaje o honitbách
Celková výměra honební plochy v ČR byla v roce 2010 vykázána ve výši 6 864 932 ha. Meziročně došlo k nárůstu o 2999 ha. Při známém vývoji obecného využití pozemků pro účely výstavby silniční sítě, rozšiřování intravilánů obcí a zástavby pozemků by se dalo spíše očekávat, že logicky bude výměra honební plochy spíše ubývat. Vyhodnocování těchto vlivů je však potřeba provádět z dlouhodobějšího pohledu, neboť změny ve výměře se nejvíce projevují v období uznávání honiteb, kdy údaje o výměrách pozemků jsou součástí rozhodnutí o jejich uznání, a v následujících letech se pak statisticky pouze přebírají. O roční nárůst honební plochy se zasloužila dokončená řízení o nových honitbách nebo jejich dokončená transformace.
Celkový počet honiteb byl vykázán ve výši 5747 a je o šest honiteb nižší než v předchozím roce. Tento vývoj ukazuje na sloučení některých honiteb za účelem zvýšení jejich výměr. Na tuto změnu zareagovala průměrná výměra honiteb, která se nepatrně zvýšila z loňských 1192 ha na současných 1195 ha. Na celkové výměře honební plochy se podílí zemědělská půda 56,8 %, lesní půda 37,5 %, vodní plocha 1,4 % a ostatní plocha 4,3 %.
Z celkového počtu honiteb (včetně obor) je 28 % honiteb vlastních a 72 % honiteb společenstevních. Z pohledu využívání honiteb je 88 % honiteb pronajato a 12 % jich bylo ponecháno držiteli honiteb k obhospodařování ve vlastní režii. V porovnání s rokem 2009 dochází k mírnému absolutnímu snížení počtu honiteb ponechaných jejich držiteli ve vlastní režii. Tento pokles je však v procentickém vyjádření zanedbatelný. Oproti minulému roku nedošlo ke změnám v počtu bažantnic a je vykazován jejich shodný počet 287.
Lovečtí psi
Při výkonu práva myslivosti je využíváno na 31 tisíc loveckých psů. Oproti minimálnímu počtu stanovenému vyhláškou MZe č. 243/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, je tento počet naplněn na 140 %. Největší podíl na celkovém počtu využívaných loveckých psů mají ohaři s 38 %. Ostatní skupiny plemen jsou zastoupeny u barvářů 7 %, honičů 5 %, slídičů 10 %, teriérů 17 %, jezevčíků 22 % a severských psů 1 %.
Počet osob
vykonávajících myslivost
Z vykázaných statistických údajů vyplývá, že v roce 2010 trvale vykonávalo v honitbách právo myslivosti 94 343 osob. Oproti minulému roku je to snížení o 370 osob. Z vykázaného meziročního snížení počtu osob však nelze odhadnout trend, neboť oproti rokům předchozím dochází běžně k ročnímu kolísání vykázaného údaje v řádu stovek osob a tento údaj se dlouhodobě pohybuje mezi 95 a 94 tisíci osob.
II. Klasifikace honiteb – normované a minimální stavy zvěře a výměra honebních ploch podle jakostních tříd
Kvalitativní ohodnocení honiteb a stanovení jakostních tříd, normovaných a minimálních stavů zvěře ve vztahu k únosnosti prostředí pro intenzivní myslivecké hospodaření a k zájmu na udržení škod způsobovaných zvěří na únosné výši vychází z vyhlášky MZe č. 491/2002 Sb. Vykázané údaje o spárkaté zvěři ve volných honitbách z hlediska počtu i výměry se oproti předchozím letům v zásadě nemění. Tento stav je odrazem především zájmu o nerozšiřování intenzivního mysliveckého hospodaření se spárkatou zvěří na nové lokality ohledně škod, které tato zvěř působí. Týká se to všech druhů spárkaté zvěře.
Mírný nárůst počtu normovaných stavů i výměry využívané plochy lze zaznamenat u obor s jelení zvěří. Tento trend je dán zájmem o zvyšování možnosti loveckých příležitostí a poplatkových lovů v objektech, ve kterých je vývoj početních stavů jelení zvěře pod větší kontrolou.
Nemění se také normované stavy a výměra využívaných pozemků u zaječí zvěře. Naproti tomu byl v porovnání s minulým rokem zaznamenán výrazný nárůst normovaných stavů ve II. jakostní třídě u bažantí zvěře chované v bažantnicích. Tento nárůst odpovídá zájmu o zajištění nabídky loveckých příležitostí bažantí zvěře při snaze o co největší minimalizování ztrát, které provází odchov bažantů. Spolu s tímto zájmem o minimalizaci ztrát pak dochází k výraznějšímu poklesu u normovaných a minimálních stavů bažantí zvěře chované mimo bažantnici, tj. v prostředí, které je rizikové ve vztahu k přirozenému přežívání vypuštěné zvěře.
III. Výsledky mysliveckého hospodaření
Asi nejžádanější z mysliveckých informací jsou výsledky vlastního chovu a lovu zvěře. Na nich lze hodnotit úroveň mysliveckého hospodaření a odhadovat vliv aktuálních početních stavů zvěře na přežívání živočišných druhů v naší přírodě a odhadování potenciálního nebezpečí vzniku škod. Jako rekordní lze hodnotit odlov prasat divokých, který dosáhl přes 144 tisíc kusů. Je to nejvyšší dosažený úlovek této zvěře za celé sledované období od roku 1966. Je odrazem početnosti této zvěře, která se vyskytuje v honitbách, a velkým varováním před vývojem početních stavů prasat divokých s následnou možností vzniku škod, které tato zvěř působí na zemědělských plodinách a pozemcích.
Z vykázaných odlovů lze však vyčíst jednu pozitivní věc a tou je dosažená struktura odlovu ve vztahu k věkovému rozložení lovu. Odlov této zvěře byl zaměřen z 95 % do nejmladších věkových kategorií, které tvoří selata a lončáci. Takto strukturovaný lov přispívá rozhodující měrou k vytvoření odpovídající skladby populace, která pak přirozeně napomáhá k autoregulaci řešení problému s vývojem početních stavů černé zvěře.
Čeho se však myslivci ještě nechtějí vzdát, je opomíjení lovu bachyň. Bez redukce bachyní, jakožto nositelek přírůstku, pak nelze počítat s radikálním snížením celkových stavů prasat divokých a s dostáním vývoje jejich početních stavů pod kontrolu. To jsou zásady chovu platné pro všechny druhy spárkaté zvěře. Tady ještě přežívají léty tradované přístupy s bezmezným hájením bachyní, které mělo zajistit vyšší přírůstek, a tudíž udržení loveckých příležitostí jako náhrady za snížené možnosti lovu způsobené poklesem stavů drobné zvěře.
Jinak odlov ostatních druhů velké spárkaté zůstává na úrovni minulého roku kromě srnčí zvěře, jejíž celkový odlov poklesl o téměř 10 %. Lze usuzovat, že snížení odlovu ovlivnil průběh loňské zimy, který byl pro srnčí zvěř svou délkou a výškou sněhové pokrývky nepříznivý.
Výrazně byl překročen plán lovu u jelení a daňčí zvěře, a to o 10 %, resp. 13 %. Vysoké překročení plánu lovu lze vyčíst i u zvěře jelena siky. U této zvěře se však jedná především o redukční odlovy mimo honitby s plánovaným chovem této zvěře, neboť vzhledem k jejich nízkým normovaným stavům v honitbách je samotný plán lovu velice nízký.
U drobné zvěře došlo oproti loňskému roku k propadu u lovu zajíců polních o 25 %. Lov kachen divokých zaznamenal mírný pokles o 5 %, který odpovídá meziročním výkyvům lovu v posledních letech. U lovu husí došlo sice k poklesu lovu o téměř 30 %, ale vzhledem k obecně celkově nízkým odlovům, které se ročně pohybují okolo 1500 ks, je tento pokles statisticky méně významný.
Z ostatních druhů zvěře je tradičně nejvíce sledován odlov lišek, který se oproti loňskému zvýšil o více jak 7 tisíc a dosáhl asi 75 tisíc úlovků, což je na horní hranici nejvyšších odlovů za sledované padesátileté období dosažených koncem 90. let minulého století. Odlov lišek pomocí norníků stagnuje na hranici 10 tisíc.
Odlov dalších druhů – jezevců, kun, holubů hřivnáčů, strak, vran nebo hrdliček zahradních se výrazně neodchýlil od odlovů v minulém roce a ani jejich vykázaný početní stav nezaznamenal větších odchylek.
IV. Výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov, pokud byla udělena výjimka
Z 33 druhů zvěře, jejichž lov bez uvedení výjimky není možný, byli loveni pouze kormoráni ve výši 3905 kusů a volavky popelavé ve výši 146 kusů. Výše odlovů oproti minulému roku se zásadně nemění a vychází z požadavku rybářů na tlumení rybích predátorů na jejich rybochovných zařízeních.
Statisticky významné bylo zaznamenáno zvýšení početního stavu především u bobra evropského a u raroha velkého. U obou druhů je totiž zvýšený zájem o sledování jejich početních stavů, a to u bobra z důvodů škod, které působí v okolí vodotečí, a u raroha proto, že je předmětem mnoha záchranných programů se zaměřením na jeho navrácení do volné přírody.
Naopak u koroptve polní došlo k vykázání nižších početních stavů oproti minulému roku téměř o čtvrtinu. U tohoto živočišného druhu však výrazné rozkolísání sčítaných stavů není výjimečné, neboť se jedná o druh velice citlivý na kvalitu svého životního prostředí. Špatné klimatické podmínky během roku, a nebo změny v zemědělském využívání krajiny dokáží jeho přežívání v přírodě rychle ovlivnit.
Obdobný pokles početních stavů byl zaznamenán také u tetřívka obecného a tetřeva hlušce, tj. obdobných bioindikátorů kvality přírodního prostředí.
V. Lov dalších živočichů
U skupiny živočichů, kteří sice nejsou považováni za zvěř, ale jejichž stavy je možno regulovat lovem, ukazují vykázané výsledky, že narůstají odlovy invazních druhů živočichů, jakými jsou mýval severní, a to meziročně z loňských 154 kusů na 314 kusů, a psík mývalovitý z 964 kusů na 1148 kusů, tj. téměř o 20 %. Zvyšující se odlovy je potřeba považovat za znepokojující, neboť ukazují na zvyšující se početní stavy a rozpínavost areálu výskytu těchto nepůvodních a v naší přírodě nežádoucích živočišných druhů.
U dalších dvou druhů, tj. u norka amerického a nutrie říční jejich odlovy zůstávají na úrovni předchozího roku. Také odlovy toulavých koček a toulavých psů se oproti minulému roku výrazně neodchýlily od odlovů v předchozím roce.
Pro zájemce, kteří sledují a vyhodnocují výsledky každoroční myslivecké statistiky, mají uvedené výsledky a komentář pouze informativní charakter. Přesnější porovnání a přehled všech ročních výkazů MYSL 1-01 mohou nalézt na internetových stránkách MZe na adrese www.mze.cz, portál eAGRI, nadpis nebo rozcestník Lesy, nabídka Statistika, nabídka Myslivost, nabídka 2001 – 2010 nebo Archiv (roční výkazy od roku 1966 až 2000).
Ing. Jaroslav RŮŽIČKA
Ministerstvo zemědělství ČR