Hlavními viníky jsou nadměrná predace ze strany kormorána velkého, vydry říční a morčáka velkého spolu s chystaným plošným zákazem olova v rybářství a v myslivosti.
„Situace je neudržitelná. Roční škody způsobené rybožravými živočichy jen v revírech ČRS dosahují hodnot přes 150 milionů korun. Pokud stát neumožní efektivní regulaci a nepodpoří rybáře v boji proti evropským nařízením, ztratíme původní genofond ryb, který představuje národní bohatství a dědictví po předcích“ uvádí společné prohlášení.
RYBOŽRAVÍ PREDÁTOŘI
Praktické aspekty regulace (pohled myslivců):
Odstřel v ČR: Ročně uloveno pouze asi
10 000 jedinců kormorána. Při ročním přeletu 100 000 jedinců nejde v současné situaci o dostatečně účinné opatření.
Bariéry: Lov je extrémně náročný na čas a logistiku. Hlavní překážkou je administrativní roztříštěnost výjimek (zákaz lovu v CHKO, omezení na katastry, různé podmínky a omezení v různých obcích, zpětná hlášení).
Požadavek: Zavedení
celostátní paušální výjimky pro pružnou reakci na pohyb hejn.
PROBLEMATIKA OLOVA V RYBÁŘSTVÍ A MYSLIVOSTI
Rybářské organizace a Českomoravská myslivecká jednota zásadně nesouhlasí se zákazem olova, dokud nebudou nalezeny bezpečné alternativy.
Falešná ekologie: Alternativy jsou
vysoce toxické pro vodní živočichy:
zinek pro rybí plůdek,
měď pro bezobratlé. Olovo v metalické formě je stabilní a pro vodní prostředí bezpečnější než navrhované náhrady.
Technická nenahraditelnost: Pro jemné techniky lovu ryb (plavaná, muškaření) neexistuje materiál s obdobnou hustotou a měkkostí.
Ekonomický dopad: Wolfram a další náhražky jsou pro 350 000 rekreačních rybářů cenově velmi obtížně dostupné a nerecyklovatelné.
Problematika olova v myslivosti: Při nahrazování olova v myslivosti narážíme na dva hlavní problémy: ocelové broky častěji zraňují, ale nezabíjejí a u jednotných střel existuje prokazatelně vyšší riziko odražení střely a zasažení jiného zvířete, člověka, nebo majetku.
SPOLEČNÉ POŽADAVKY ORGANIZACÍ
1. Legislativní změna: Snížení stupně ochrany u vydry říční a morčáka velkého.
2. Zefektivnění regulace: Zjednodušení administrace odstřelu kormoránů a zachování státní podpory (zástřelné).
3. Spravedlivé kompenzace: Navýšení náhrad za škody i pro uživatele rybářských revírů, nikoliv jen pro komerční chovy.
4. Odpor proti zákazu olova: Požadavek na odklad omezení na úrovni EU, dokud nebudou nalezeny bezpečné a ekonomicky dostupné alternativy.
PREDÁTOŘI V ČÍSLECH
Kormorán velký: „Černá smrt“ našich řek
Stav: Přes ČR migruje až
100 000 jedinců ročně. Jde o invazní chování druhu, který se zde historicky v takových počtech nikdy nevyskytoval.
Škody: 75 mil. Kč/rok. Kormorán ryby nejen požírá, ale hejnovými útoky na zimoviště způsobuje masivní stres a sekundární úhyny (plísně, infekce).
Absurdita: Jsme jediný stát se zástřelným (500 Kč), ale byrokracie znemožňuje efektivní lov v chráněných oblastech, kde paradoxně brzy nebude co chránit.
Vydra říční: Šelma bez limitů
Stav: Plošně rozšířená po celém území ČR. Veškeré volné niky jsou obsazeny. Status „silně ohroženého druhu“ je již biologicky neobhajitelný.
Škody: 68 mil. Kč/rok. Likviduje nejcennější genetický materiál – matečné ryby pstruha obecného a lipana podhorního na horních tocích.
Požadavek: Povolení regulovaného lovu v nejvíce exponovaných lokalitách, jako je tomu například v Rakousku, Bavorsku či Polsku.
Morčák velký: Legislativní skanzen
Stav: V ČR stále veden jako „kriticky ohrožený“ (nejvyšší ochrana), přestože jeho populace dramaticky roste a v Evropě je stabilní.
Škody: 10 mil. Kč/rok. Dosud nebyla v ČR povolena
ani jedna výjimka k odlovu.
Požadavek: Snížení stupně ochrany a zahrnutí mezi druhy s nárokem na náhradu škod.
ZÁKAZ OLOVA – Ekologický „danajský dar“?
ČRS a ČMMJ se zásadně vymezuje proti plošnému zákazu olova v rybářství a myslivosti. Termín
„danajský dar“ přesně vystihuje situaci, kdy nám EU nabízí „zelené“ řešení, které je v praxi pro českou přírodu a rybáře katastrofou.
Nenahraditelnost: Pro jemné techniky (plavaná, muškaření) neexistuje plastický materiál s obdobnou hustotou.
Falešná ekologie: Alternativy jsou
vysoce toxické: jako
zinek pro rybí plůdek a
měď pro bezobratlé. Z důvodu nižší ranivosti ocelovými broky nedochází k okamžitému usmrcení zvěře.
Ekonomika: Náhrady (wolfram) jsou pro běžné rybáře finančně nedostupné a nerecyklovatelné v domácích podmínkách.
Proč žádáme o regulaci chráněných živočichů. Nejsme jen „vrahové zvířat“!
Nejedná se o likvidaci druhů, ale o řízenou regulaci a obnovení biologické rovnováhy. Ochrana predátorů byla nastavena v době, kdy jich bylo v krajině minimum. Dnes je stav opačný – predátoři jsou přemnožení a likvidují celé populace ryb, včetně těch velice nedostatkových a ubývajících (např. lipan podhorní). Pokud nezačneme regulovat predátory, paradoxně přijdeme o biodiverzitu našich řek, která je naším společným zájmem a cílem. Navíc paradoxem je, že jeden přemnožený chráněný živočich ohrožuje jiného chráněného živočicha, jako je tomu například u vydry a perlorodky říční.
Státní náhrady škod (115/2000 Sb.) nestačí
Současný zákon primárně kompenzuje ztráty komerčním chovatelům ryb (rybníkáři). Uživatelé rybářských revírů (sportovní rybáři) mají nárok na odškodnění velmi omezený, přestože do zarybňování řek investují stovky milionů korun z vlastních členských příspěvků. Navíc peníze nenahradí ztrátu geneticky původních populací, které v řece žily již za našich předků a po náletu kormoránů zmizely z mnohých lokalit během jedné zimy.
U kormorána se už odstřel povoluje, ale nestačí to
Povolování je extrémně byrokraticky náročné a místně i časově omezené. Kormorán je vysoce mobilní. Jakmile se začne střílet na jednom úseku, přeletí o několik kilometrů jinam, často do chráněné oblasti (CHKO), kde platí zákaz. Potřebujeme celostátní paušální výjimku, aby bylo možné zasáhnout tam, kde se hejno aktuálně nachází, ne tam, kde nám to úředník před půl rokem povolil.
Kormorán se chová invazně
Invazní chování znamená, že se druh v daném ekosystému nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačuje původní druhy. Hejna o počtu stovek až tisíců kusů nejsou pro české řeky přirozená. Kormoráni navíc ničí stromy svým agresivním trusem a fyzicky obsazují stanoviště jiných ptáků. Je to doslova ekologická nerovnováha v přímém přenosu.
Zákaz olova je problém pro rybáře i myslivce a nejedná se jen o finance
Nejedná se jen o finance, ale také o technickou proveditelnost a paradoxně i o ekologii. Olovo je v rybářství stabilní prvek a navrhované náhrady jako zinek jsou pro rybí plůdek prokazatelně toxičtější než olovo. Měď zase hubí vodní bezobratlé. Navíc olovo je měkké – rybář jej může snadno namáčknout na vlasec (např. u broků). Wolfram či jiné tvrdé kovy toto neumožňují a jejich cena je pro rekreační rybolov velice limitující.
A z pohledu myslivců také není zákaz olova jen o financích, ale o bezpečnosti a etice. Ocelové náhrady mají nižší ranivý účinek, nebezpečně se odrážejí, což ohrožuje okolí a vede k utrpení zvěře.
Jaké konkrétní kroky tedy od státu požadují Český rybářský svaz, Rybářské sdružení ČR a Českomoravská myslivecká jednota:
MŽP: Okamžité snížení stupně ochrany u morčáka velkého (z kriticky ohroženého) a vydry říční (ze silně ohrožené).
Projednání záležitosti v orgánech EU s cílem najít společný management populace kormorána na celoevropské úrovni.
MZe: Navýšení prostředků na obnovu rybích společenstev zasažených predací (navýšení alokace nad současných 20 mil. Kč).
Vláda ČR: Aktivní odpor proti zákazu olova na půdě EU, dokud nebude existovat vědecky ověřená a ekologicky bezpečná alternativa.
