Aktuality

Lovecká vášeň ve skle

| Diskuzní fórum
Lovecká vášeň ve skle

Od 22. září do 21. listopadu 2021 se koná v Pavilonu skla v Klatovech výstava skel, kterým je společná inspirace lovem, lovci a lovnou zvěří. Exponáty pocházející především ze soukromých, ale i muzejních sbírek zde dokumentují vývoj tohoto typu skla od 18. do 20. století. Na panelech pak je zdokumentovaný vývoj loveckých motivů na skle v širším kontextu. 

 
Motivy lesní zvěře a lovu se objevují na skle již od starověku, víceméně od doby, kdy to bylo technicky možné. Jedním z nejstarších a velmi pozoruhodných dokladů je antický římský talíř s rytinou lovce na koni, který nahání spolu se dvěma psy zajíce do připravené sítě.
Lovnou zvěř pak v této době nacházíme na nádobách typu rhyton (v podobě rohu), kde hlavy zvířat (lev, kozoroh, liška?, tur apod.) tvoří podstavec u hrotu rohu.
Motivy lovu se objevují i na mnoha dochovaných římských mozaikách. Na jedné z nich (Villalaure, Francie) je podobný typ lovu do sítě, kdy pěší lovec beze zbraně se dvěma psy nahání do sítě antilopu. Kromě antilopy jsou zde vyobrazeni i medvěd, jelen s laní, muž zapichující kopím kance apod. Ústředním motivem mozaiky je bohyně Diana. A podobných mozaik se dochovala celá řada, například v Pompejích. Římané lov milovali a lovit mohli všichni svobodní občané, a tak není divu, že se právě lovecké náměty byly poměrně časté v mnoha druzích užitého umění, nejen ve skle.
S nástupem křesťanství začala profánní témata ustupovat a po celý středověk dominovaly výtvarnému i užitému umění biblické náměty, výjevy ze života svatých apod. Ale i ve středověku byl lov oblíbenou kratochvílí zejména nejvyšších vrstev, a tak i v této se objevují od 12. století lovecké motivy ojediněle třeba na vitrážích dochovaných v Anglii či Francii. Na dutém skle zdobené především hutními technikami nebylo technicky možné náročnější motivy znázornit.
Teprve v renesanci, kdy se nejprve v Benátkách a později i ve střední Evropě začala rozvíjet malba na sklo emaily a rytina diamantovým hrotem, umožnily tyto techniky vytvářet na skle i složitější scény a výjevy.
Skla s malovanými loveckými náměty známe z českých zemí od konce 16. století. Jedná se o skla malovaná pestrobarevnými emaily, na nichž najdeme třeba výjev se psem honícím jelena, běžícího jelena, lovce zasahujícího kopím kance, psa zakusujícího se do zajíce apod. Běžným loveckým výjevům se vymyká malovaná holba s vyobrazením patrona lovců svatého Eustacha datovaná do roku 1592, která je ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Barokní kavalíři lov milovali a rádi se obklopovali jak výtvarnými díly, tak předměty užitého umění, které jim připomínaly chvíle prožité na lovu.
Od přelomu 17. a 18. století s nástupem módy parforsních honů se i na skle objevují složité lovecké scény znázorňující kromě jiných jednotlivé fáze s těmito lovy spojeného složitého ceremoniálu. Parforsní hony byly podobně jako tehdejší náboženské slavnosti, opery či ohňostroje velkolepým divadlem, které baroko tak vyznávalo.
Obecně je 18. století, zejména jeho první polovina, považováno za dobu největšího rozkvětu lovecké tématiky ve výtvarném a užitém umění. Je to období budování loveckých zámečků, loveckých altánů v oborách s průseky či zámeckých pokojů vybavených předměty souvisejícími s lovem a lovnou zvěří. Ať již se jednalo o porcelánové figurky, fajáns (například v podobě lovné zvěře), vybavení z kovů (příbory), obrazy s loveckými scénami, lesní zvěří či zátišími s ulovenou zvěří. A samozřejmě nechybělo ani české sklo, které prožívalo od konce 17. století do konce 18. století dobu své největší slávy, kdy zcela ovládlo všechny světové trhy.
Inspiraci lovem a lesem tak najdeme třeba v rytinách na pohárech a číších. A různých výjevů je zde mnoho – od lovců doprovázených psem či psy kráčejících s puškou lesem, přes vyobrazení samotné zvěře až k dramaticky vypjatým loveckým scénám. Tady najdeme lovce na koni, který má v ruce speciální loveckou pistoli  a vedle koně se jeho pes sápe na kance; lovce na koni se psy, který míří na jelena, v pozadí s pikérem; dva honce se psy, kteří ženou k lovci zajíce apod.
Někdy jsou na těchto sklech i nápisy. Jako příklad můžeme uvést číšku datovanou do roku 1709, která byla vyryta v severních Čechách, je na ní lovec kráčející s puškou přes rameno lesem a v pozadí s pomocníky, kteří natahují mezi kůly sítě. Zde je nápis: „Jagen auff grüner Heide bringt Lust und Freude.“ („Lovit na zeleném vřesovišti přináší potěšení a radost“.)
Jsou zde však i jiné náměty a řada zvířat. Jako objekty lovu se objevují nejčastěji jelen a kanec, ale najdeme i medvěda, lišku, zajíce, kamzíka apod. V menšině pak jsou výjevy z jiných typů lovu – např. číška ze severních Čech z první poloviny 18. století s rytinou, kde sedí dva lovci s puškami u jezera, na kterém plavou kachny.
Velmi často se lovecké náměty objevují na i ve své době velmi luxusních dvojstěnkách z první poloviny 18. století, které byly specialitou zatím neznámých českých výrobců. Zde je dekor rytý do zlaté fólie uzavřené mezi dvěma do sebe přesně zapadajícími číškami. Opět se tu objevují motivy lovců na koních, kteří míří puškami na zvěř, honci se psy, lovci s kopím mířícím na ležícího kance apod. Zvláštní je, že na zlatých fóliích zde často najdeme lovce na koních v jednoznačně šlechtických oděvech, kteří mají v rukách něco jako dlouhé lehce ohnuté pruty a ženou se s nimi za zvěří (?).
Po polovině 18. století byly za vlády Marie Terezie a dlouhých válek omezeny nákladné lovecké podniky parforsních honů a změnilo se i umělecké řemeslo, které v době rokoka získává větší intimitu. Například ve výtvarném umění střídají velkolepé scény spíše menší obrázky s klidnějšími žánrovými výjevy lovců jdoucích v krajině či odpočívajících v lese, dále výjevy s pasoucí se či jen stojící zvěří apod. Podobné motivy se pak objevují kolem poloviny 18. století i na číškách, karafkách či pohárcích malovaném zlatem nebo emaily. Oblíbené byly tyto výjevy i na malých tabulkách z bílého opalínového (nepřesně mléčného) skla. Takový typ skleněných předmětů byl módní po celou druhou polovinu 18. století.
Lovecké motivy barokního skla se později objevují ve zlidovělé podobě například na různých malovaných holbách či lahvích (pryskách) či na rytých číškách ještě mnoho desetiletí.
Do 19. století vstoupilo české sklářství ve znamení hluboké krize související s událostmi po Velké francouzské revoluci. Ale ani v této době neztráceli lovci a rytci humor. Do doby kolem roku 1815 je datovaná číška s žertovným výjevem pohřbu lovce, jehož rakev nesou na hřbetech lesem čtyři statní jeleni a na rakvi sedí sova.
Od 20. let 19. století se české sklářství postupně vzpamatovávalo a objevují se velmi kvalitní rytiny na sklech ve stylu biedermeieru. Loveckým námětům se věnoval mimo jiné i nejuznávanější rytec první poloviny 19. století Dominik Biemann, kterému je připisována řada mimořádně výtvarně provedených prací. Zajímavý je pohár s motivem lovu na lišku, kde lovec drží v jedné ruce ulovenou lišku, druhou svírá  uzdu koně a okolo velmi živě poskakují psi. Dále je to několik číšek s lovci číhajícími u jezera na kachny, různé výjevy z lovů na kance, na jeleny apod. Jsou zde jak dramatické výjevy, tak výjevy vysloveně „pohodové“.
Z první poloviny 19. století víme i o jednom loveckém poháru, který získal dokonce stříbrnou medaili na průmyslové výstavě v Praze v roce 1831. Byl dílem rytce z Mistrovic v severních Čechách Franze Antona Pelikana a zpodobňoval lov na kance. Podobných pohárů se zhasínajícími či prchajícími kanci je z Pelikanovy dílny známo více.
A byla zde i řada dalších ryteckých dílen, které se lovecké tematice nepochybně věnovaly. A u tohoto typu skla přežívaly vzory biedermeieru po celou druhou polovinu 19. století a také v první polovině 20. století. Jakkoliv se již v této době často opakovaly určité šablony a produkce sklouzávala ke komerci. Lovců z měšťanských vrstev bylo zejména po uvolnění pozemkových majetků a honiteb po polovině 19. století stále více a poptávka stoupala. Jedná se zejména o množství skel zdobených červenou či žlutou lazurou s rytými loveckými náměty – nejčastěji se zobrazením jelenů. Ale i v této době se objevují mimořádně kvalitní rytecké práce s loveckými motivy (např. práce Karla Pfohla, Franze de Paula Zacha a další).
U jiných typů skla – např. u malovaného skla ve stylu druhého rokoka a později v dalších historizujících stylech a v různých technikách se lovecké náměty objevují nepoměrně méně. Ale i zde najdeme velmi pěkné počiny. K nim patří například některá malovaná skla s loveckými náměty vyráběná ve vimperských sklárnách pro vídeňskou firmu Lobmeyr  někdy kolem roku 1900. Malba se v komerčnější podobě objevuje zejména na holbách s víky, kde najdeme celou řadu realisticky zpodobněných zvířat či lovců. Jedná se většinou spíše o statické scény – sedící lovec, sedící pes, lovná zvěř (někdy v běhu).  
V první polovině 20. století se kromě přežívajících biedermeierských typů objevují také skla s vyšší uměleckou ambicí. Byla to například rytá skla s loveckými výjevy firmy Moser z Karlových Varů, malovaná skla firmy Goldberg z Nového Boru či luxusní lovecká skla firmy Lötz z Klášterského Mlýna z roku 1910 navržená pro mezinárodní loveckou výstavu ve Vídni Adolfem Beckertem.
Na klatovské výstavě neuvidíte všechny typy výše zmíněných skel, to nedovolují prostorové možnosti, ale rozhodně tu je řada mimořádně zajímavých, unikátních a často poprvé veřejně vystavených exponátů
 
PhDr. Jitka LNĚNIČKOVÁ,
kurátorka Pavilonu skla Klatovy
www.pask-klatovy.cz

Lovecka-vasen-ve-skle-plakat-digi.jpg


Časopis Myslivost - Aktuální číslo

Zpracování dat...