V tomto pokračování bych chtěl nabídnout rozbor lovecké kulovnice na její jednotlivé kritické prvky.
Pažba jako taková – z čeho vybíráme
Mezi hlavní a člověkem je pažba, díl, který jinak nepříliš ergonomický kus železa tvaruje tak, aby se dal dobře a spolehlivě uchopit a zapřít do ramene. Díky pažbě je střelec schopen se zbraní manipulovat a pohodlně ji přenášet. Ale hlavně, jak říká staré přísloví hlaveň střílí, ale pažba strefuj. Domnívám se, že je to pravda. Čím je střelba dynamičtější, čím větší je tlak na rychlé přiložení zbraně k líci, zamíření a výstřel, tím víc roste význam souladu mezi postavou člověka a rozměry a tvarem pažby.
Pažbu tvoří (při popisu odpředu dozadu) nos předpažbí, zakončený občas malým rozšířením – tulipánem (někdy se také říká „přehrnutý pysk“ nebo „šnóbl“), na který navazuje předpažbí, které krkem přechází do hlaviště. Krk je část, za kterou zbraň drží dominantní ruka a prakticky u všech dnes nabízených pažeb je vytvarovaný do podoby pistolové rukojeti. Na jejím spodním konci může být vytvarované ozdobné zakončení – knoflík, který je u luxusních zbraní tradičním umístěním monogramu majitele.
Hlaviště je ta část pažby, kterou se kulovnice opírá do ramene a o líc (tvář) střelce. Horní část hlaviště je hřbet, začíná nosem a končí botkou. Na straně hlaviště se nachází lícnice, o kterou si opírá střelec tvář. Hlaviště a celá pažba končí botkou. Její horní roh nemá specifické jméno, spodnímu rohu říkáme pata.
Uvnitř pažby je v předpažbí vypracován hlavňový kanál a lože systému (bedding). Systém musí v loži sedět zcela přesně a pevně, proto se v současnosti využívají buď kovové dosedací kostky vlepené do pažby (steel nebo pillar bedding) nebo se systém ukládá do epoxydových pryskyřic (glass bedding). Obojí provedení zajišťuje dokonalé spojení mezi systémem a pažbou a umožňuje také pevné dotažení kotevních šroubů. Tím neříkám, že nelze vyrobit přesné a kvalitní spojení bez použití kovu nebo pryskyřice, ale pravděpodobnost kvalitního uložení je s ním i blízká jistotě.
Prakticky všechny soudobé kulovnice mají tzv. plovoucí hlaveň, tj. hlavňový kanál se nikde nedotýká kromě kotevních bodů hlavně samé. Ta potom může při výstřelu „volně“ kmitat, což zlepšuje opakovanou přesnost střelby. O plovoucí hlavni se přesvědčíte velmi snadno třeba vizitkou nebo bankovkou, kterou protáhnete pod hlavní od nosu předpažbí až k místu, kde je hlaveň vetknutá do systému.
Materiál pažby
Klasickým tradičním materiálem pažby je ořechové dřevo, ideálně kořenovice. Ovšem je to materiál drahý a čím dál vzácnější. Vyrábíme zbraně rychleji než ořech stačí dorůstat a vyschnout a vyzrát. Existují i jiná dřeva, ale ani tam situace není o mnoho lepší.
Dřevo je náročné na kvalitní zpracování povrchové úpravy, jinak může nerovnoměrně nasávat vzdušnou vlhkost a bobtnat. Výsledkem je posun nastřelení zbraně.
Jako první řešení se již za I. světové války začaly používat lepené bloky dřeva, v podstatě překližky. Jednotlivé vrstvy jsou vůči sobě pootočené a výsledkem je velmi tuhý a stabilní materiál, necitlivý na změny vlhkosti a teploty, tzv. lamino nebo laminát. Bývá nepatrně těžší než přírodní ořech či jiné dřevo, různým probarvením jednotlivých vrstev a jejich vhodným skládáním mohou vzniknout i zajímavé estetické efekty.
Jak dřevo, tak laminát, mohou být povrchové upraveny buď tradičně, tj. směsicí olejů nebo šelakem, nebo moderními, dnes převážně polyuretanovými laky. Olejový povrch bývá matný, sametově hladký, šelak je tvrdý a lesklý. Oba mají tu výhodu, že pokud si pažbu někde v lese nechtěně odřete nebo potlučete, šikovný pažbář dokáže vzhled opravit prakticky k nepoznání. Olejový povrch je dobré čas od času dobrým olejem na pažby oživit, protože oleje vysychají. Přitom pozor, olej na pažby není to samé, jako konzervační olej nebo univerzální olej na zbraně. Moderní laky jsou jednou pro vždy dané, ale drobná poškození se opravují o dost hůř.
Posledním z hlavních pažbářských materiálů je plast. Dnes typicky nějaká odrůda ABS, tedy materiál, který je možné vstřikovat, je houževnatý, dobře se spojuje s kovovými zálisky a je rozměrově stabilní. Automobilový průmysl z něj vyrábí například nárazníky.
Tento materiál je prakticky úplně necitlivý na klimatické vlivy. To, spolu s dobrou opracovatelností, z něj dělá dobrou volbu pro pažby na pracovní zbraně, tzv. „pušky do traktoru“. Dnes bývá typicky doplněný na úchopových plochách o panely z nějaké měkké syntetické pryže, tzv. „soft touch“ – měkký dotek. Některé „softáče“ s časem vlivem slunečního (UV) záření degradují, ale minimálně dvacet až třicet let vydrží.
Plast bývá těžký, výrazně těžší než dřevo, takže hlaviště pažby i vnitřek předpažbí bývají duté nebo vyplněné voštinami. Svým způsobem je plast velmi šikovný materiál, který umožňuje precizní vyvážení zbraně a hodně rozmanité tvarování. Kupodivu zbrojovky zatím příliš nevyužívají možnost konstrukce plastových pažeb s penálky na záložní náboje nebo pouzdry na nejrůznější příslušenství, přitom u vojenských zbraní je něco podobného spíš pravidlem.
Tvar pažby
Pojďme se nyní podívat na tvar pažby. Dá se říci, že čím je pažba tvarově jednodušší, tím je univerzálnější. Asi nejjednodušší, a přitom poměrně populární, je
americká pažba, s jednoduchým hlavištěm a pistolovou rukojetí. Je pohotová pro střelbu s rychlým nahozením, do pohybu, při střelbě na větší vzdálenost je třeba se soustředit na správné zaujetí střelecké polohy.
Jen o něco málo tvarově složitější je dnes asi nejrozšířenější
francouzská pažba – k pistolové rukojeti přibyla lícnice, která výrazně pomáhá srovnat oko při nahození do osy zaměřovače.
Další velmi populární je
německá pažba (někdy také bavorská), kdy hřbet lícnice tvoří vzhůru vyklenutá křivka. Spolu s pažbou
monte carlo, která má vzhůru posunutou celou lícnici, jsou velmi dobrou volbou pro přesnou střelbu.
Předposlední pažbou, o které chci hovořit je
skeletová pažba typu šasi, kdy systém zbraně je ukotven na hlavním (typicky kovovém) nosníku, na kterém jsou uloženy další konstrukční uzly zbraně – spoušťový mechanismus, pistolová rukojeť, zásobování náboji, předpažbí a hlaviště pažby (nebo jenom lícnice a botka). Většina těchto prvků je nějakým způsobem stavitelná.
Šasi vzniklo ve sportovní střelbě, umožňuje přesné nastavení pažby na míru střelci a v disciplínách jako je lovecká kulová střelba (LKS) nebo přesná dálková střelba (PRS) je dnes dominantní.
Poslední pažbou je
thumbhole. Nemám český ekvivalent jména, popisný název pažba s dírou mi připadá příliš dlouhý. Několikrát jsem se setkal s hezkým novotvarem „tambolka“ nebo „thumbholka“, vzniklý zjevně fonetickým přepisem původního názvu.
Tahle pažba k nám přišla z Ameriky na přelomu století a vyznačuje se tím, že mezi krkem a hřbetem hlaviště je příčka, pod kterou je otvor umožňující prostrčení palce. Výsledkem je velmi jistý a spolehlivý úchop, který umožňuje jak rychlou, tak precizní manipulaci se zbraní. Dobrá thumbhole pažba vyhoví jak na naháňce, tak při přesné dálkové střelbě. Člověku se by se skoro chtělo říci, že máme konečně dokonalou pažbu, která nemá chybu. Jedna tu přesto je – pokud máte pojistku na krku pažby (a to má většina soudobých zbraní), tak počítejte s tím, že než „vypletete“ palec z díry v pažbě a dáte ho na hmatník pojistky, chvíli to trvá. Ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že přecvičit se dá.

Jak si tedy vybrat pažbu?
Budu teď mluvit o pažbě kulovnice, která je mnohem jednodušší než pažba brokovnice, která tvoří součást zaměřovacího systému zbraně.
Podstatné jsou rozměry. Základem je dosah na spoušť. Jeho vhodnost posoudíte tak, že vezmete zbraň do silné ruky, zvednete ji do svislé polohy tak, aby předloktí bylo svislé a nadloktí, v pravém úhlu k předloktí. Prsty ruky držící zbraň musí spočívat na pistolové rukojeti přirozeně, pohodlně a ukazováček by se měl dotýkat spoušti prostředkem posledního článku. Článek sám by měl být kolmý k ose hlavně. Pokud je pažba příliš dlouhá, skoro vždycky se dá zkrátit, pokud je krátká, lze ji prodloužit například vhodnou pryžovou botkou. U dřevěných pažeb nám při prodloužení nemusí navazovat léta dřeva, šikovný pažbář ale dokáže podložku zamaskovat, třeba vyřezávaným páskem.
Přímé pažby, kdy linie hřbetu hlaviště je stranově v ose hlavně pomáhají při zvládání zbraně při výstřelu, stejně jako pažby, u kterých osa hlavně prochází přibližně nepříliš vysoko nad těžištěm (nebo středem) botky. Zpětnorázové síly pak působí na krátkém rameni, to zmenšuje úhel zdvihu.
Zamyslete se tedy, z jakých poloh budete střílet a uvědomte si, že v různé střelecké poloze je různá pozice hlavy. Největší rozdíl je mezi střelbou vstoje a vleže.
Doporučuji si pažbu zkoušet na zbrani osazené zaměřovačem, rozměrově blízkým tomu a na podobné montáži, jako bude finálně na zbrani. Ve všech střeleckých polohách byste měli mít pohodlný výhled zaměřovačem a bez problému musíte dostat oko do osy zaměřovače.
Podstatné je, aby hřbet pažby byl v místě opření líce skloněn lehce dopředu nebo alespoň vodorovný. Pokud je hřbet skloněný vzad, při zpětnorázovém pohybu zbraně po výstřelu může hřbet hlaviště pažby bolestivě narážet na lícní kost.
Doporučuji si vyzkoušet, zda má pažba zbraně osazené zaměřovačem takový tvar, aby ji bylo možné například při sezení na posedu opřít o předpažbí o ráhno posedu a hlaviště o sedačku, aniž by se zbraň neustále kácela na bok. Přitom je (aspoň podle mě) vhodné, aby spodní linie předpažbí byla přímá, usnadňuje to zaujímání střelecké polohy.
Ověřte si také, zda sklon pistolové rukojeti umožňuje pohodlné dotažení hlaviště pažby do ramene a zda po ní ruka neklouže. Pokud tomu tak není, nezoufejte. Linie čela pistolové rukojeti se dá upravit různými příložkami a drsnost lze upravit polepením adhezního materiálu nebo zdrsněním třeba kosočtverečnou rybinou. Mírně přesahující knoflík na spodku pistolové rukojeti může vytvořit oporu pro malíkovou hranu ruky držící rukojeť.
Pokud má pažba stavitelné prvky, typicky se jedná o hřbet lícnice a stavitelnou botku, upravující délku pažby, je to vždycky plus.
Nízký hřbet lícnice se dá v případě potřeby nastavit vhodnou příložkou a je to řešení, které platí, pokud změníte zaměřovač nebo jeho montáž.
Stavitelná botka vám zase umožní reagovat na změnu oblečení (rozdíl tloušťky oblečení mezi letní košilí a mezi zimním hubertusem se svetrem a termoprádlem není opravdu zanedbatelný). Je jedno, zda délku regulujete podložkami nebo stavitelnými prvky. Vždycky se ale ujistěte, že seřizovací prvky drží spolehlivě a samovolně se neuvolňují.

Volba ráže
Kdo teď čekáte na dlouhou stať, čekáte marně. Vývoj na poli nábojů je v posledních asi třiceti letech poměrně výrazný, spousta ráží přibyla a několik jich zase ustoupilo ze slávy. Dovolte mi spíš několik obecných pravidel.
Měřítkem kvality ráže je doba jejího používání. Náboje 8x57JS, 30-06 Springfield jsou s námi již víc než sto let., náboje 7x64, 308 Winchester skoro osmdesát let.
Vojenské ráže (např. 6,5x55 SE, 7x57, 6,5x54 Mannlicher Schoenauer) vzniklé kolem roku 1900 již pracovaly s tlaky blízkými dnešním a byly koncipovány tak, aby umožňovaly vojákovi účinně bojovat i s kavalerií. Tedy musely rychle a účinně usmrtit koně. Předpokládáte, že budete lovit mohutnější zvíře?
Navzdory klimatické změně se lovná zvěř z hlediska rozměrů příliš nezměnila, musíte si ale sami v sobě rozhodnout, jaké druhy zvěře pořizovanou zbraní budete převážně či prioritně lovit.
Vyplatí se udělat si průzkum na internetu, kde najdete velké množství nejrůznějších diskusních fór, bohužel jejich kvalita je často velmi kolísavá. Nečekaně dobré odpovědi dnes dokáže nabídnout umělá inteligence. Je to dobrý základ, ale opravdu jen základ. Proto si základ z internetu ověřujte dotazy z praxe. Podívejte se, s čím loví vaši kamarádi? Jaké ráže se jim osvědčují? Co funguje jim, pravděpodobně bude fungovat i vám.
Pamatujte, že nezabíjí ani dopadová energie, ani rychlost střely. Zabíjí destrukce vitálních orgánů, ideálně po zásahu na široko, kdy dojde k symetrickému poranění obou polovin těla zvěře. Smrt nastává v důsledku nedostatku kyslíku v centrální nervové soustavě, jinými slovy ji způsobí zástava krevního oběhu. Přeloženo do balistické řeči: spolehlivé, humánní a rychle usmrcení lovené zvěře je stejnou měrou závislé na dopadové energii a průbojnosti (střela musí dojít až k vitálním orgánům) jako na schopnosti zasáhnout cíl.
Pokud vám obava ze zpětného rázu brání v přesném zásahu (strhávání, zavírání očí před výstřelem, …), je možné, že budete úspěšnější s méně výkonnou ráží. Nezapomeňte, že není málo lovců, kteří loví náboji střední balistické výkonnosti nebo jim blízké, jako je 7,62x39 („samopalák“; střela 8,0 gramu, v0 740 m.s-1, E0 2200 J). Údajně nejúspěšnější americký náboj všech dob je 30-30 Winchester (střela 10 gramů, v0 728 m.s-1, E0 2580 J), v poslední době roste popularita ráží 6,5 mm, ani 6,5 Creedmoor (střela 9 gramů, v0 810 m.s-1, E0 3000 J) ani 6,5 Grendel (střela 8,0 gramu, v0 820 m.s-1, E0 2600 J) nejsou žádné extrémy a nabízí velmi příjemnou střelbu. Pro dámy nebo střelce drobnější postavy představují zajímavou alternativu.
Vojenské výzkumy na přelomu století prokázaly, že výkon ráže přes asi 3500 až 3600 J již je na hranici přijatelnosti z hlediska zpětného rázu, za hranici se považuje asi 27 J volného zpětného rázu. To je asi úroveň generovaná armádním nábojem 30-06 Springfield, provedení M2 (střela 11,28 gramu, v0 800 m.s-1, E0 3 630 J). Náboj 308 Winchester bude generovat asi 23 J (střela 10 gramů, v0 856 m.s-1, E0 3590 J). Vyzkoušejte si tedy napřed zbraň v ráži, o které uvažujete. Ráže jako je 6,5x55 SE nebo 7x57 či 243 Winchester lze považovat za „hodné“, které umožňují používání i drobnou dámou.
Čím větší je čelní průřez střely, tím větší je její zastavovací schopnost. Nelze se tedy divit, že oblíbenými rážemi lovců černé zvěře je například 8x57 IS, případně 8x64 S, ale také 9,3x62. Kamarád, asi nejúspěšnější lovec černé, jakého znám, hovoří o posledně jmenované jako o „rychlé stopce“, která ale ještě umožňuje rychle opakované výstřely.
Nezanedbatelný návrat do obliby dnes zažívá také americká 45-70 Government (průměr střely 11,6 mm, hmotnost 26 gramů a v0 460 m.s-1, energie asi 2800 J), zejména na naháňkách, kdy je výhodou menší ohrožený prostor a velký střelný kanál v cíli.
Na zastavovací schopnost střely má i tvar přídě střely. Lze říci, že tupé půlkulaté přídě mají lepší zastavovací schopnost než ostré špičaté střely. Ale také výrazně rychleji ztrácejí rychlost – tupé přídě jsou zajímavou volbou na naháňky.
Velký vliv má i vnitřní konstrukce střely. Moderní střely si drží značnou část své počáteční hmotnosti a řízená deformace dokáže divy. A to dokonce i v případě monolitických střel, o kterých se před asi třiceti lety hovořilo s pochybnostmi.
Čím větší je průřezové zatížení střely (hmotnost střely / čelní průřez střely), tím větší bude průbojnost a také tím vyšší bude balistický koeficient, který ukazuje, jak dobře si je v průběhu svého letu schopná udržovat svoji energii (tedy jak dobře odolává odporu vzduchu).
Čím běžnější je ráže, tím větší je pravděpodobnost, že náboje budou široce dostupné a že najdete laboraci, která bude vám a vaší zbrani vyhovovat. Čím rozšířenější ráže je, tím větší je pravděpodobnost, že najdete cenově dostupné laborace a budete moci cvičit na střelnici. Cvik dělá mistra a mistři dělají výřad. Nejrozšířenější světové ráže jsou 30-06 Springfield, 308 Winchester, 8x57 IS, z moderních ráží je to 6,5 Creedmoore.
Vysoké rychlosti hrozí devastačními zraněními se znehodnocením zvěřiny masivními podlitinami. Náboj 223 Remington je dnes velmi populárním sportovním nábojem, ale jeho obliba jako náboje pro lov zvěře (s výjimkou predátorů) je na ústupu. Naopak nedávná minulost přinesla náboje jako 300 AAC Blackout nebo 450 Bushmaster, tedy relativně pomalé, hmotné střely. Na tyto náboje lze s minimem úprav přerážovat samonabíjecí pušky v ráži 5,56x45 NATO.
Několik slov o hlavních
Krátce bych se chtěl ještě zmínit o délce hlavní. V minulosti byla délka hlavně vnímána jako určitá indikace přesnosti. Standardní délka hlavně vojenských pušek z počátků bezdýmného prachu se pohybovala kolem 75 cm, ale již na přelomu 19. a 20. století se začaly hlavně zkracovat na 60 až 65 cm. Lovecké kulovnice tuto délku převzaly. Udržely si ji jako standard až do 70. let 20. století.
V té době již bylo jasné, že díky pokroku ve vývoji a výrobě střelného prachu stačí k úplnému vyhoření prachu ještě kratší hlaveň. To nejprve využili opět vojáci, armádní zbraně v ráži 7,62x51 NATO, prakticky identické s 308 Winchester, mají dnes hlavně většinou dlouhé jen kolem 50 cm. Zbraň se tak odlehčila a také je mnohem obratnější ve stísněných prostorách. Ztráta energie na ústí, pokud vůbec nějaká, je v řádu jednotek procent, maximálně něco kolem asi 15 %. Z tohoto hlediska mají dnešní ráže i z kratší hlavně energie dost a dost. Soudobé střelivo již výrobci optimalizují na hlavně délky 50 až 55 cm, kromě jiného v souvislosti s rostoucím rozšířením tlumičů hluku výstřelu.
Přesnost hlavně je dána stoupáním vývrtu a její tuhostí, tedy poměrem délky a vnějšího průměru. Čím tužší hlaveň (při stejném vývrtu), tím přesnější. Pokud v minulosti byla dlouhá hlaveň vnímána jako přesnější, bylo to dané zejména délkou záměrné u otevřených mířidel. Dnešní hlavně jsou paradoxně díky své kratší délce tužší, tedy ve spojení se soudobým střelivem porovnatelně přesné jako historické dlouhé hlavně.
Není tedy třeba se dnešních kratších hlavní obávat, přesnost netrpí a ztráta energie je poměrně zanedbatelná. Konečné slovo je, že zvěř není usmrcena dopadovou energií, ale přerušením krevního oběhu ve spojení se šokem. Humánní usmrcení lovené zvěře je podle mého názoru významněji funkce přesnosti střelby než dopadové energie.
Shrnutí na závěr této části
Neuděláte chybu s francouzskou pažbou, německou pažbou nebo monte carlem. Thumbholka cti netratí, ale pokud na ni přecházíte z jiné, tradičnější pažby, věnujte čas cvičení a přivykání. Výsledek bude stát za to.
Každou pažbu si pečlivě vyzkoušejte. Musí vám umožňovat pohodlné srovnání oka do osy zaměřovače ve všech myslitelných střeleckých polohách. Zkuste si je.
Plast či lamino jsou skoro bezúdržbové, klasické dřevo s tradiční povrchovou úpravou je dobré čas od času oživit. Dodnes nevím, co si myslet o šasi. Viděl jsem už tuhle pažbu na lovu holé v podzimních polích i na naháňce, ale pískově hnědý nosník z lehké slitiny ověšený příslušenstvím mi připadal na lovu tak nějak nepřípadný. Svůj smysl a kouzlo, zejména pro střelbu na velkou dálku ovšem má, možná jsem jen stará konzerva.
Nebojte se hledat a zkoušet a nezoufejte, dobrý pažbář dokáže z obyčejné komerce udělat opravdovou perlu, mnohdy jen několika prostými a vlastně docela nenáročnými zásahy.
Volba ráže je kritická, ale není tak složitá. Podívejte se, čím loví vaši kamarádi. Zeptejte se jich na zkušenosti. Nebojte se tradičních ráží a pokud máte pochybnosti, přikloňte se k té ráži, která je rozšířenější a má tedy většinou i širší výběr nábojů a střel. Pravděpodobnost fatální chyby je minimální.
Pamatujte, cílem není vyslat ke zvěři maximum energie, ale zasáhnout cíl. Pokud to jde, zkuste si vystřelit ze zbraně vámi zvolené ráže. Kteroukoliv evropskou zvěř budete lovit, pokud dokážete zasáhnout komoru, stačí vám.
Ing. Martin HELEBRANT