V úterý 30. 6. 2026 byla na střelnici Hůrka v Pardubicích, kde sídlí OMS Pardubice, slavnostně otevřena nová budova vzdělávacího a společenského centra. Slavnostního otevření se zúčastnily desítky myslivců, spolupracovníků i zástupců veřejné správy. Pardubický kraj reprezentovali radní Miroslav Krčil a Ladislav Valtr. Statutární město Pardubice bylo zastoupeno např. náměstkem primátora René Živným a radním města Jiřím Lejhancem. Slavnostní akce se zúčastnil také poslanec a bývalý ministr zemědělství Marek Výborný.
Ještě krátce před otevřením mi poskytli rozhovor předseda OMS Pardubice František Dittrich a člen myslivecké rady OMS Pardubice Petr Tomášek ml.
Pane předsedo, popište, co vás k záměru rekonstrukce přivedlo.
František Dittrich: OMS Pardubice má momentálně necelých 700 členů a asi jako i jiné OMS pociťujeme jistý pokles zájmu o členství a myslivost jako takovou. Přece jenom myslivost až tak netáhne, dneska zájmy mládeže jsou jinde, a tak jsme uvažovali, jak činnost OMS více zpropagovat a jak lépe využít toho, že areál OMS Pardubice je svojí polohou unikátní, na samém okraji Pardubic, v přírodě a s výhledem na hrad Kunětická hora.
Kdo přišel s prvotním nápadem?
František Dittrich: Ten, kdo vlastně zdejší areál dlouhá léta táhne, je místopředseda OMS Petr Tomášek st. Má tu také prodejnu zbraní a střeliva, je tu každý den a zná do detailu veškerý provoz areálu. Díky němu se v minulosti podařilo zrealizovat řadu vylepšení, ale toto je bezpochyby největší investiční akce v historii OMS Pardubice. On byl řekněme otcem myšlenky přestavby a jejím hlavním motorem, kterému je potřeba poděkovat.
Petr Tomášek ml.: Velké poděkování si zaslouží naprosto všichni členové minulé i současné myslivecké a dozorčí rady. Protože i to, že fungují např. ekonomická, střelecká, kynologická, kulturní a myslivecká komise, je nezbytným předpokladem k tomu, aby šlo cokoli realizovat. Za minulého volebního období se učinily první kroky směřující k rekonstrukci, např. příprava projektu a první žádosti o dotace. A v současném volebním období se rekonstrukce rozběhla.
Zvláštní poděkování si ale zaslouží náš bývalý dlouholetý jednatel Josef Kurča. Pepa je ztělesněním toho, jak má výkon funkce jednatele OMS vypadat. Bez jeho každodenní starosti o areál bychom nikdy nebyli v pozici, abychom o rekonstrukci vůbec mohli přemýšlet. Nešlo jen o výkon klasické jednatelské agendy. Pepa také sekal trávu, zametal, navážel terče, topil dřevem apod. Dnes nám s těmito činnostmi pomáhají Miroslav Jeník a Milan Rejfek.
Jaké byly hlavní argumenty k rozhodnutí nahradit dosavadní převážně dřevěnou konstrukci novou, moderní budovou?
František Dittrich: Je to jednoduché – potřebujeme do areálu přitáhnout návštěvníky, a to nejde bez odpovídajícího zázemí. Jde jak o myslivce, sportovní střelce i o další lidi se vztahem k přírodě a životnímu prostředí.
Provoz areálu navíc není levný. Jako OMS se snažíme držet jednatele takřka na plný úvazek, jinak bychom nebyli schopni uspořádat tolik střeleckých a kynologických akcí. Mnohé z nich jsou finančně tzv. šul nul. Proto si na vlastní provoz musíme vydělat také komerčně. Jen z členských příspěvků se nelze o areál starat. V posledních letech se tak areál využívá i pro komerční akce. Například nedávno tu měla pardubická společnost Explosia akci pro skoro šest stovek lidí.
Petr Tomášek ml.: Původní dřevěná konstrukce pocházela z roku 1949. Byla doslova v předhavarijním stavu, bez sociálního zázemí apod. Byla již nevyhovující pro jakékoli akce, které se v areálu pořádaly. Teď v září se v našem areálu uskuteční Den s myslivci s programem pro děti a mládež. Do původní budovy bychom se téměř báli je pustit. O komfortu ani nemluvě.
Koukám na krásnou novou dřevostavbu, zkuste mi prosím alespoň stručně popsat, jak stavba vznikla a kdo ji vlastně financoval.
František Dittrich: Stavba bude vzdělávacím a společenským centrem. Po myslivecku ji nejspíše pojmenujeme Diana. Je to investice OMS Pardubice podle rámce, který nám schválil okresní sněm.
Vysoutěžená cena byla 8,96 mil. Kč plus DPH a takové finanční prostředky jsme sami dohromady dát nemohli. Základem nám byly prostředky získané z prodeje bažantnice v obci Dříteč, kterou zbudovali naši předchůdci a následně se prodala právě i s vidinou, že se peníze použijí na přestavbu. Neobešli bychom se proto o podporu z dalších zdrojů.
Našimi donátory se postupně stali Pardubický kraj, Statutární město Pardubice, Nadace ČEZ a Nadace pro rozvoj města Pardubic. Všem musím touto formou poděkovat. Neměli to s námi jednoduché. Měli jsme různé dotační termíny, různé termíny pro postupnou realizaci stavby a mnoho věcí se muselo řešit za pochodu. Zvláštní poděkování patří hejtmanovi Martinovi Netolickému a primátorovi Janu Nadrchalovi.
Petr Tomášek ml.: František to řekl přesně. Oproti původnímu rozpočtu se navíc podařilo úsporami ušetřit. Na tom má zásluhu současný předseda dozorčí rady Pavel Dubánek, který dohlížel na stavební a technickou stránku, navrhoval dílčí úpravy a kontroloval, že byly práce provedeny.
Také jsme řešili složitý systém DPH, kdy je možné na základě přesně spočítaného koeficientu požádat o částečné navrácení DPH. Díky Františkovi Jeřábkovi, který v minulosti dlouhodobě vedl ekonomickou komisi, máme naštěstí ekonomické a účetní záležitosti dobře nastavené.
Takže takto byla celá rekonstrukce zafinancována?
František Dittrich: Celkem se rekonstrukce týká sedm dotací, které pokrývají zhruba polovinu nákladů. Zbytek je z našich peněz a část budeme také splácet. A jsme přesvědčeni, že vše z budoucího provozu splatíme.
Ono totiž se nejednalo jen o rekonstrukci, ale nemůžete nabídnout jen stavbu, ta přece musí mít i odpovídající vnitřní vybavení. Podařilo se nám oslovit Nadaci pro rozvoj města Pardubic a díky ní jsme dostali dar na vnitřní vybavení, stoly, židle, ozvučení. Máme i domluvenou spolupráci s firmou Bonté, která s námi dlouhodobě spolupracuje a bude zabezpečovat věci týkající se občerstvení. Ti do toho zainvestovali svoje peníze s rizikem, zda se jim investice vrátí. Ale už jen to, že do projektu šli s námi, svědčí o tom, že je projekt zajímavý a dlouhodobě udržitelný.
Jak dlouho rekonstrukce trvala a kdo ji prováděl?
František Dittrich: Budete se divit, ale vlastní stavba trvala necelého tři čtvrtě roku, a to nás přitom zdržely zimní mrazy a deštivé jarní počasí.
Objekt stavěla podle projektové dokumentace firma Instav ze skupiny Enteria a museli společně s námi řešit nejeden problém. Takovou perličkou bylo, když se při výkopu našlo pár starých vojenských granátů. Takže se volala Policie ČR, pyrotechnik a celý prostor se musel řádně prověřit a vyčistit z pohledu bezpečnosti. Sám jsem v minulosti působil na katedře teorie a technologie výbušnin, tak jsem se tímto nechtěně vrátil do oboru.
Jak rekonstrukci vnímali řadoví členové OMS? Zapojili se také pracovně?
František Dittrich: Mnozí další také pracovali a někteří alespoň poradili či jinak pomohli. Neumím spočítat, jaké množství hodin to bylo. Kromě Petra Tomáška st. bych mohl jmenovat třeba našeho člena Karla Kamenického, který má truhlářství. Obrovská kupa práce nás ale ještě čeká při dodělávkách a úpravách zejména kolem budovy. Tam ještě máme rezervy, na kterých budeme postupně pracovat.
Petr Tomášek ml.: Mnohá jména tu už zazněla a vyjmenovat všechny, kdo kdy svojí činností přímo nebo nepřímo pomohli tomu, že tu dnes stojíme, je nemožné. Tak se omlouvám, že řeknu pouze to, co mi utkvělo v paměti.
Samozřejmě bychom se neobešli bez zástupců mysliveckých spolků v našem okrese, kteří si dobře uvědomovali potřebu rekonstrukce a také ji jednohlasně podpořili.
A už poněkud historickou optikou bych se vrátil dvěma záležitostem, které byly pro OMS klíčové a které částečně pamatuji. První z nich bylo vyřešení bažantnice v Dřítči. Zprvu šlo o ekonomickou konsolidaci jejího provozu. S tímto úspěšně zápasili tehdejší předseda Jaroslav Hýsek a jeho místopředseda Ladislav Brouček. Následně se bažantnice v minulém volebním období za předsedování Milana Bukače prodala, díky čemuž jsme získali vlastní prostředky.
Jako druhé bych zmínil majetkové narovnání s ČMMJ, kdy si ČMMJ najednou vzpomněla, že by měla spoluvlastnit část našeho areálu, o čemž nikdo z nás netušil a myslíme si o tom dodnes své. Nakonec jsme se dohodli. Pamatuji si, jak jsme s Ladislavem Mlatečkem jeli do Prahy to řešit. Myslím, že se na tom intenzivněji podílel také Josef Paroubek, který už bohužel není mezi námi, ale na jehož přirozený nadhled dodnes všichni s úctou vzpomínáme.
To, pánové, vypadá, na obrovský kus odvedené práce. Osobně zcela reálně vidím, že tu na podzim uspořádáme některý z našich redakčních odborných seminářů, ale myslím, že se vám termínová listina pronájmu asi rychle zaplní…
František Dittrich: Určitě tu budeme mít zázemí pro naše osvědčené a tradiční střelecké a kynologické akce, určitě tu bude také zázemí pro dětské aktivity nejen v podobě Zlaté srnčí trofeje. A samozřejmě se bavíme přednostně s našimi finančními donátory, že za režii budou moci budovu využívat pro svá školení a jiné akce. Budeme se snažit tady na střelnici oživit celkové dění nad rámec toho, co už to tady žilo.
Petr Tomášek ml.: Zázemí zde samozřejmě naleznou také myslivecké spolky z našeho okresu, pokud by budovu pro nějaké své větší akce potřebovaly. Mnoho našich členů sem pak zavítá právě při akcích pořádaných OMS. Někteří zde již byli a všichni si rekonstrukci pochvalují.
Okamžitě mne ale napadlo, že zrekonstruovaná budova má význam i přes hranice okresu. Vyjádřili zájem o spolupráci a využití už například okolní OMS Pardubického a Královéhradeckého kraje?
František Dittrich: Projekt je sice akcí jen našeho OMS, ale my se přirozeně nebudeme bránit, pokud nás kdokoli osloví. Všichni jsou tady vítáni a stejně tak, jako jste před chvilkou řekl, že by tu byla zajímavá nějaká vaše redakční aktivita v podobě odborných seminářů, tak jen uvítáme, pokud se Diana dostane do povědomí nejen zmíněných krajů. Jednou jsme myslivci, chceme využít novou budovu co nejefektivněji, když přijdou, že potřebují udělat jakoukoliv akci, vyjdeme jim vstříc za rozumných podmínek.
A ač nám přímo finančně nepřispělo samotně vedení ČMMJ, dokážu si velmi dobře představit, že by se tu třeba mohla konat výjezdní zasedání orgánů ČMMJ, nebo školení kynologických a střeleckých rozhodčích. Vždyť přece jednou z prvotních a základních myšlenek je představit myslivce a jejich činnost, otevřít se veřejnosti, poskytnout prostor a zázemí pro propagaci myslivosti a myslivců jakožto celoročního a příkladného hospodaření v přírodě. A také představit myslivce jako základ společenského dění v obcích a regionech.
Cestou domů z Pardubic jsem si kromě dobrého pocitu z realizace úžasné myšlenky a potvrzení, že není s myslivci tak špatně, jak se někdy líčí, uvědomil i jednu souvislost. V minulosti jsem měl možnost navštívit objekty regionálních i zemských mysliveckých spolků v Německu, Rakousku, Slovinku nebo třeba Španělsku. A i tam přišli dávno na to, že je potřeba nějaké důstojné a efektivně využívané zázemí myslivců nejen pro potřeby vlastních členů, ale že je třeba takové objekty využít jako prostředek pro obhajobu a propagaci pozice myslivců ve společnosti.
Přeji tedy pardubické Dianě, aby žila a vzkvétala, aby se objekt využíval co nejvíce s dosahem daleko za hranice okresu. Já už to osobně nesplním, ale zkuste si třeba tipnout, kdy se na Dianě odehraje první myslivecká svatba…
připravil Jiří KASINA