ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2026

Starostou i myslivcem

Myslivost 10/2026, str. 90  Lubomír Hajný
V obci Závišice je starostou Pavel Kuběna, který je aktivním myslivcem. Ve spolupráci s členy místního mysliveckého spolku se snaží propagovat myslivost, myslivecké tradice i aktivity směřující k úpravě krajiny. Zavítal jsem proto do obce nedaleko Nového Jičína a pana starostu oslovil s žádostí o rozhovor.
 
Pane starosto, prosím, představte čtenářům vaši honitbu.PXL_20260703_080833329-PORTRAIT-1.jpg
Honitba kterou obhospodařuje Myslivecký spolek Závišice - Štramberk, z.s., má celkovou rozlohu 1250 hektarů. Z toho největší část, konkrétně 1027 hektarů, tvoří zemědělská půda, dále tu máme 185 hektarů lesa a 23 hektarů vodních ploch a 15 hektarů ostatních pozemků. Aktuálně má náš spolek 18 členů.
Krajinářsky je naše honitba velmi zajímavá, rozkládá se v údolí kolem potoka Sedlnice a dominují jí známé kopce jako je Bílá hora, Kotouč a Libhošťská hůrka, což dává zdejší přírodě specifický a podhorský ráz. Pokud se jedná o druhy zvěře, máme normovanou zvěř srnčí, zaječí a bažantí. Z ostatní zvěře se u nás vyskytuje kachna divoká a spíše výjimečně k nám přechází i zvěř černá nebo vysoká.
Přírodní podmínky poskytují zvěři pestrou a bohatou potravní nabídku. Díky tomu se u nás dlouhodobě daří držet kvalitní chov srnčí zvěře. O tom jasně svědčí výsledky z chovatelských přehlídek trofejí – naši srnci pravidelně získávají medailová ocenění. Pro náš spolek je to obrovská odměna a důkaz, že chovatelskou práci děláme správně.
O to víc nás ale trápí neustále se zvyšující automobilová doprava. Silnice jsou pro zvěř neúprosnou pastí a pod koly aut nám bohužel často končí i ti nejnadějnější silní jedinci, což chovnou hodnotu populace sráží dolů.
Snažíme se ale i přírodě pomáhat, aktivně podporujeme drobnou zvěř, a výsledky jsou vidět. Zhruba ve tříletých intervalech vypouštíme do honitby zajíce z odchytu či umělého chovu, abychom „osvěžili krev“ a posílili divokou populaci. Podobně podporujeme i bažantí zvěř vypouštěním kuřat z polodivokého chovu. A naším srdcovým projektem je snaha vrátit do krajiny koroptve. Ale upřímně, pokud nezměníme to, jak zemědělci hospodaří, je to boj s větrnými mlýny.

Jak jste se Vy sám dostal k myslivosti?
K myslivosti a úctě k přírodě jsem byl veden už od útlého dětství. V naší rodině to má hluboké kořeny. Myslivcem byl můj dědeček z matčiny strany a aktivním myslivcem je i můj otec. Právě otec mě brával s sebou do lesa a učil mě přírodě naslouchat a rozumět jí.
Prakticky odmala jsem se účastnil všech aktivit, ať už se jednalo o přikrmování zvěře, brigády nebo společenské události. Dalo by se říci, že jsem byl dlouho takový „věčný adept“. S myslivostí jsem sice žil každý den, ale oficiální zkoušky jsem si udělal až později, ve svých 39 letech. Hned vzápětí jsem si dodělal i zkoušky pro mysliveckého hospodáře.
V současné době jsem v našem mysliveckém spolku řadovým členem, kromě toho ale zastávám funkci starosty honebního společenstva, což mě s chodem naší honitby a majiteli pozemků propojuje ještě intenzivněji. Nicméně realita je taková, že naše členská základna postupně stárne. Vnímám to jako přirozený vývoj a cítím zodpovědnost do budoucna, neboť vím, že dříve či později přijde období začít se aktivně podílet na samotném vedení našeho mysliveckého spolku.

PXL_20221203_155439235-1.jpg

Jak lze skloubit výkon funkce starosty a činnost v mysliveckém spolku?
Na rovinu říkám, že skloubit obě tyto role je občas řehole. Starostování je časově náročné, ta práce prakticky nemá hranice a den má bohužel pořád jen čtyřiadvacet hodin. Musím přiznat, že času stráveného v honitbě mi oproti dřívějšku razantně ubylo.
Spolkové aktivity ale rozhodně nezanedbávám. Věnuji se také odchovu bažantů a koroptví, což vyžaduje každodenní péči, ale pro mě je to zároveň forma relaxu. Na celou situaci se ale dívám i z druhé stránky, vnímám to jako obrovskou příležitost, jak reálně měnit krajinu kolem nás k lepšímu. Obec má totiž v rukou silné nástroje a možnosti, o kterých běžný spolek může jen snít. A zdaleka to není jen o symbolické výsadbě nových alejí nebo obnově zaniklých polních cest. Mluvím zde o koncepčních krocích, jako jsou komplexní pozemkové úpravy. Právě skrze ně můžeme krajině vrátit její pestrost, zadržet v ní vodu a vytvořit bezpečný domov pro zvěř. V tomto ohledu se role starosty a srdce myslivce dokonale doplňují.

Jak se myslivci i jiné spolky podílejí na společenském životě na vesnici?
U nás v Závišicích máme obrovské štěstí, protože společenský a kulturní život v obci je neuvěřitelně bohatý. Nejsme vesnicí, kde by se o víkendech nic nedělo.
Působí u nás celá řada spolků od dobrovolných hasičů, farníků, sportovců a skautů přes nás myslivce až po včelaře, holubáře a rybáře. Skvělé je, že všechny spolky fungují aktivně, pořádají své vlastní akce pro veřejnost, ale dokážou táhnout za jeden provaz, když se jedná o velké obecní události. Krásným příkladem jsou naše tradiční obecní dožínky, které v letošním roce pořádáme již po pětatřicáté. To je tradice, na kterou jsme právem hrdi a na jejíž organizaci se spolky velkou měrou podílejí.
Pokud bych měl ale pojmenovat jeden společný problém, se kterým se potýkají prakticky všechny naše spolky napříč zaměřením, tak je to stárnoucí populace. Generace lidí, kteří byli zvyklí bez váhání obětovat svůj volný čas pro komunitu a tahali spolkový život desítky let, pomalu odchází. Nadchnout dnešní mladé lidi pro pravidelnou, dobrovolnou spolkovou činnost je čím dál těžší. Je to výzva pro nás pro všechny.

PXL_20230422_130420782-PORTRAIT-1.jpg

Můžete vyzdvihnout ty akce, na kterých se v největší míře podílejí právě myslivci?
Činnost mysliveckého spolku v obci je poměrně pestrá, přičemž velmi úzce se prolíná s prací pro děti a mládež. Během roku pořádáme přednášku pro děti z naší mateřské i základní školy, kde se jim snažíme přiblížit přírodu a naši práci.
Zapojujeme se také do řady obecních událostí – pomáháme například s organizací tradiční Závišické vatry. Na velké dětské akci Hurá prázdniny pak máme připravené vlastní tematické soutěžní stanoviště a na sklonku školního roku pořádáme pro školáky oblíbené společné opékání špekáčků. Na podzim pro ně navíc vyhlašujeme soutěž ve sběru kaštanů a žaludů pro zvěř na zimu, za což děti vždy čeká zasloužená sladká odměna.
Další kapitolou je naše pomoc při údržbě a tvorbě krajiny. Nejedná se jen o samotný výkon práva myslivosti, naši členové přikládají ruku k dílu i při společných obecních brigádách. Aktivně pomáháme například s výsadbou nových stromů nebo stavíme oplocenky kolem nově vznikajících remízků, abychom mladé stromky a keře ochránili před okusem.
Má to ale bohužel i svou stinnou stránku, která přesně souvisí s tím, o čem jsem mluvil v předchozí odpovědi. V posledních letech jsme museli upustit od pořádání našich velkých společenských akcí, jako byly proslulé myslivecké plesy nebo letní večery. Důvod je ryze praktický a trochu smutný – klesající počet členů, kteří by se mohli do organizace takto náročných akcí zapojit.

Jaké vidíte možnosti, resp. výhody, když je myslivec zároveň zastupitel, člověk činný ve vedení obce?
Pro obec je to záruka, že se při jejím rozvoji nezapomíná na přírodu a pro myslivce zase jistota, že na radnici sedí někdo, kdo jejich poslání opravdu rozumí. Jako myslivec vím, co zvěř a příroda reálně potřebují, kde chybí přirozený kryt, kde schází voda a jaké dřeviny do naší oblasti patří.
Jako starosta mám zase v rukou nástroje, jak to zrealizovat.
Myslivost dnes občas čelí nepochopení ze strany laické veřejnosti. Člověk ve vedení obce, který je zároveň aktivním myslivcem, může fungovat jako přirozený diplomat. Může občanům lidsky vysvětlit, že myslivost není jen o lovu, ale především o celoroční péči, ochraně přírody a obrovském množství odpracovaných hodin bez nároku na odměnu. Naopak v rámci spolku mohu krotit nereálná očekávání a vysvětlit kolegům legislativní limity.

PXL_20240622_144107620-PORTRAIT.jpg

Co si myslíte, že aktuálně trápí myslivce napříč ČR?
Stárnutí lidí a katastrofální mediální obraz, to jsou naše největší rány. Jak už jsem zmínil na našem lokálním příkladu, je to celorepublikový fenomén. Generace starších zkušených myslivců, kteří pro spolek dýchali a brali to jako celoživotní poslání, pomalu odchází. Mladá generace má dnes úplně jiné zájmy a možnosti, a přivést je k systematické celoroční práci v lese je nesmírně těžké.
Druhým, možná ještě palčivějším problémem, je mediální obraz myslivosti. V médiích a na sociálních sítích se dává obrovský, naprosto neadekvátní prostor sice velmi hlasité, ale ve skutečnosti malé skupině odpůrců myslivosti. Laická veřejnost, která žije převážně ve městech ztratila reálný kontakt s přírodou a pak tyto zkreslené informace snadno přejímá. Myslivci jsou pak často vykreslováni v negativním světle, přestože drtivá většina naší práce spočívá v péči, ochraně krajiny a investování vlastního času i peněz.
Ruku na srdce, velký kus viny ale leží i na naší straně, neumíme se efektivně ohradit. Nedokážeme jako celá komunita táhnout za jeden provaz a jasně říct „Stop, takhle to není!“ Dokud se nenaučíme profesionálně komunikovat a hájit své dobré jméno, bude tento tlak bohužel pokračovat.

Co si myslíte o myslivecké legislativě a návrzích změn zákona o myslivosti?
To je na dlouhé povídání... Ale když to shrnu, některé z navrhovaných změn mě upřímně naplňují velkými obavami. Největším strašákem je tlak na radikální snižování minimální výměry honiteb. Zvěř zkrátka nezná a nerespektuje hranice nakreslené na mapě. Pokud naši krajinu rozkouskujeme na malé honitby, efektivní a chovatelsky správný management zvěře bude prakticky nemožný.
A co se týče digitalizace myslivosti? Pravda je někde uprostřed. Pro starší chlapy to bude šok a administrativní opruz, na druhou stranu se tomu v 21. století nevyhneme. Pokud chceme veřejnosti dokázat, že v lese hospodaříme poctivě a transparentně, nějaká forma kontroly existovat musí. Jen to nesmí vymýšlet úředník, který viděl divočáka jen na talíři. Pak byrokracie lidi od myslivosti akorát definitivně odradí.
Legislativa by měla v prvé řadě hledat rozumný kompromis. Dobrý zákon by měl na jedné straně chránit ekonomické zájmy vlastníků půdy a lesů, ale na straně druhé musí respektovat staleté tradice české myslivosti, a především pohodu a etický přístup k samotné zvěři.
 
Děkuji za rozhovor.
připravil Lubomír HAJNÝ
 

Zpracování dat...