Mechanická poranění pučnic
Nejvýraznější tvarové změny na srnčích parůžcích jsou v oblasti abnormalit zapříčiněny poraněním pučnic, popřípadě poraněním čelní kosti. Ze všech mechanicky způsobených zranění jich může až 15 % připadat na zlomeniny pučnic. Taková paroží jsou opticky velmi nápadná svými tvarovými nepravidelnostmi a mnohdy až bizarními tvary, které potenciálnímu návštěvníku chovatelské přehlídky trofejí ihned padnou do oka. Na doprovodných snímcích je zachycena celá řada trofejí srnců s mechanicky poraněnou, popřípadě vylomenou pučnicí.
Příčiny poranění pučnice
Pučnice bývá nejčastěji zlomena v době, kdy je parůžek ve stavu pokročilého růstu, nebo když nese parůžek již hotový, zmineralizovaný a vytlučený. Tehdy může i slabší síla, působící na parůžek jako páka, pučnici relativně snadno zlomit. Pučnice není totiž ještě v tomto období plně mineralizována, což jsem exaktně popsal a obrazově doložil v posledním díle knižní trilogie Srnčí zvěř, v kapitole Parožení.
Největší destruktivní účinek na lodyhu (po předchozím mechanickém nárazu) postihuje pučnici teprve tehdy, když je lodyha plně vyvinuta, zpevněna minerály a tedy absolutně pevná a nepoddajná. Ve velmi závažných případech může dojít k poškození nebo případnému vylomení pučnice spolu s částí nebo i celou čelní kostí.
Jestliže dojde při úrazu k bočnímu tlaku, nebo nárazu proti hlavě či lodyhám, je hlavní náraz odpružen stranou, aniž by to muselo vést ke zlomení pučnice. V případě že srnec narazí například v panice čelně na tvrdou překážku, nebo když se při útěku prudce svalí, uplatní se kinetická energie společně s tělesnou hmotností srnce. Tímto způsobem tak zpravidla dochází k nejčastějším zlomeninám pučnic.
Případy z myslivecké praxe
K poranění pučnice může však také dojít i při intenzivním vytloukání či strouhání parůžků. Jednou jsem pozoroval v honitbě srnce šesteráka, který si při značení teritoria a demonstraci své síly a fyzické zdatnosti zaklínil parůžky v rozsoše kmínku trnkového keře. Kmínek ho svým sevřením zcela uvěznil a nedovolil jeho osvobození. Srnec začal běsnit a nakonec se prudkým trhnutím osvobodil, avšak na úkor pučnice, která nedokázala vzdorovat značnému mechanickému tlaku a společně s parůžkem se vylomila. Srnec byl následně v honitbě pozorován s tzv. kyvadlovým parůžkem. Přibližně za dva měsíce byl uloven v sousední honitbě. Poraněná pučnice již byla zcela zavalena chrupavčitým pletivem v podobě pohyblivého „pakloubu“. Při preparaci trofeje se parůžek od pučnice oddělil a odpadnul.
V souvislosti s vylomenou pučnicí byl popsán i případ, kdy ve vinohradu psy štvaný srnec šesterák narazil do drátu napnutého mezi sloupky pro vinnou révu. Největší síla nárazu byla soustředěna do parůžků pod předními výsadami. Síla nárazu spolu s tělesnou hmotností srnce na napnutý drát byla tak intenzivní, že se parůžky nestihly „smeknout“ a vylomily se i s částí čelní kosti. Srnec během krátké chvíle uhynul.
Smrtelné případy v důsledku poranění pučnice
Vylomení pučnice mívá v některých případech bohužel i smrtelné následky. Jednou jsem ve volné přírodě nalezl kadáver srnce, u kterého bylo již na první pohled viditelné poranění v oblasti horní části lebky. Při detailním zkoumání jsem zjistil, že srnec má vylomenou pučnici i s kusem čelní kosti. Tato velmi těžká zranění jsou pro postižené zvíře bohužel ve většině případů smrtelná. Vylomením pučnice následkem nárazu se totiž zpravidla otevře mozková dutina a tím bývá osud srnce zpečetěn. Této situace okamžitě využívá létající hmyz, který do otevřené rány klade vajíčka. Larvy, živící se nekrotickou tkání se dynamicky vyvíjejí a rychle napadají okolní tkáně, čímž ránu soustavně otevírají a rozšiřují. Larvy následně pronikají i do mozkové dutiny kde se živí mozkovou tkání. Takto postižený srnec pak zpravidla během několika hodin uhyne.
Další příčiny vedoucí k vylomení pučnic
Jak již bylo uvedeno výše, pučnice mohou být poškozeny i při vytloukání či strouhání, popřípadě při soubojích, kdy se parůžky soupeřících srnců do sebe vzájemně zaklíní a ve snaze osvobodit se, může dojít až k vylomení parůžků. O tom svědčí nejčastější směr zlomení pučnice a parůžků do strany a dopředu.
Směr vylomení dopředu lze jednoduše vysvětlit tím, že srnec zpravidla útočí se skloněnou hlavou a má snahu svého soupeře trhnutím nahoru nabrat na paroží. Těžko pochopitelná jsou však zlomení pučnice s rostoucím parůžkem tímto směrem v době, kdy se srnec potenciálnímu zranění vyhýbá, nebojuje ani nestrouhá.
Oproti tomu jsou velmi ojedinělé případy zlomení pučnice směrem dozadu, které mohou vzniknout pouze nárazem na pevnou překážku za úprku.
Regenerace poškozené tkáně a čelní kosti v důsledku fraktury pučnice
Jsou-li plochy lomu po vylomení pučnice v doteku, anebo bezprostřední blízkosti, zavalí se zpravidla zlomenina chrupavčitou tkání a později zmineralizuje, čímž se odlomená část pevně spojí s čelní kostí. Regenerace takto postižené oblasti probíhá v době růstu parohu velmi rychle, kdežto po zlomení pučnice s hotovým parůžkem podstatně pomaleji. V této době je totiž tvorba kosti v oblasti pučnice hormonálně brzděna.
Následné parožení je pak ovlivněno podle toho, v jaké fázi a rozsahu byla pučnice zlomena. Jestliže byla v růstu pouze nedělená lodyha, dojde zpravidla k tvorbě kyjovité hypertrofie (kostnímu zbytnění) na jejím konci, načež další růst ustane, neboť se drtivá většina stavebních látek spotřebuje na zhojení rány.
Rozsahy a charaktery poškození pučnice ve vztahu k dalšímu parožení
Jestliže už byly vytvořeny základy předních výsad a visí-li parůžek i s odlomenou pučnicí směrem šikmo dolů, stáčí se často rostoucí lodyha s výsady v dalším růstu háčkovitě směrem nahoru a snaží se tak zaujmout přirozenou polohu vzhledem k zemské tíži. Tento jev zcela názorně reflektuje skutečnost, že stavba rostoucích parůžků má určitou mechanicko–statickou zákonitost: měkký růstový vrchol hlavní lodyhy parohu má tendenci vyrůstat proti směru gravitace, tedy směrem nahoru.
Pokud pučnice byla zlomena s téměř již dorostlým parůžkem v lýčí, jeho tvar se již nezmění, bývá však nedokonale vytlučen, jelikož vytloukání je pro srnce s tímto typem úrazu velmi bolestivé a namáhá se tím rána na živé pučnici. Lýčí na takto postiženém parůžku pak většinou úplně či z části přischne k parožní tkáni a zůstane na parůžku až do doby jeho shození.
Může ovšem také dojít k situaci, kdy se ulomená část pučnice s parůžkem vytrhne z kůže a úplně odpadne. V tomto případě se až do dalšího parožení zhojí jen otevřená rána v kůži a pučnici, resp. čelní kosti a srnec je během toho roku zcela bez parůžku. Jestliže se však toto zranění přihodí v jarních či letních měsících, srnec zpravidla následkem parazitujících larev a jimi zanesené infekce uhyne.
V souvislosti s abnormalitami vzniklými v důsledku mechanického poškození lze tedy konstatovat, že celkový tvar parůžku následujícího po zlomení pučnice je téměř vždy ovlivněn stavem, rozsahem a charakterem poranění.
Nebezpečné a časté nástrahy volných honiteb
Rozličné nástrahy v podobě drátěného oplocení lesních kultur či pastevních ploch pro hospodářská zvířata jsou pro srnce velmi zákeřné a nebezpečné. Zůstane-li srnec při naběhnutí do pletiva viset za vytlučené a zmineralizované parůžky takovým způsobem, že se jeho přední běhy nedotýkají země, nemá prakticky žádnou šanci se osvobodit. Takto bezmocně visící srnec brzy vyčerpá svoji energii a zanedlouho uhyne.
Pokud se ovšem srnec chytí do pletiva a stojí všemi čtyřmi běhy na zemi, zpravidla začne ve snaze se vysvobodit nekontrolovaně běsnit a pokud mu to situace dovolí, točí se kolem osy svého těla. Příležitostně je možné, že pletivo praskne a srnec se vysvobodí, většinou se však při tomto „boji“ srnci ulomí některá z lodyh či výsad, a to často i s následným zlomením pučnice.
Potenciální úrovně lomu při poranění pučnice
Zlomeniny pučnice mohou být v různých úrovních. Zlomeniny těsně pod růží nebo uprostřed pučnice jsou vzácnější. Podle místa účinku páky se většinou pučnice zlomí těsně u lebky nebo v její bezprostřední blízkosti. Častější případy zlomenin pučnic u lebky mohu vysvětlit tím, že přechod pučnice v lodyhu je mnohem kompaktnější a pevnější, než přechod pučnice v porézní lebku, která má podle mého zjištění podstatně nižší měrnou hustotou kostní tkáně. Výsledky těchto exaktních měření jsou zveřejněny v druhém díle knižní trilogie Srnčí zvěř.
Mechanická destruktivní poškození na pučnici (různých rozsahů a charakterů) mohou velmi silně ovlivnit prokrvování a další vývoj rostoucí lodyhy. Na koncích rostoucích parůžků se mohou tvořit rozsáhlé podlitiny, jelikož čerpací aktivita srdce je větší než odtok krve.
Nedostatečně zásobované lodyhy během růstové fáze často zastavují svůj vývoj a mohou předčasně mineralizovat. Při úplném zlomení pučnice ji obvykle ještě drží kůže, která však rychle odumírá (v důsledku nedostatečného transferu krve) a lodyha se skloní nejčastěji dopředu nebo do strany čímž vzniká kyvadlová lodyha.
Mechanická poranění parůžků versus mechanická poranění pučnice ve vztahu k dalšímu parožnímu vývoji
V rámci svých přednášek a debat o srnčí zvěři jsem zjistil, že někteří myslivci neznají, jaký je rozdíl mezi mechanickým poraněním parůžků a mechanickým poraněním pučnice ve vztahu k následnému parožnímu vývoji. Mnoho kolegů si totiž myslí, že v obou případech je tvořena nějaká parožní anomálie. To je však omyl! Rozdíl je v tomto směru markantní!
Zatímco mechanické poranění parůžku představuje pouze dočasnou parožní abnormalitu, která se u srnce v dalším roce nebude opakovat, poškození pučnice bývá v tomto směru trvalého charakteru a provází daného jedince po celý život! Z toho důvodu se poranění pučnice na deformaci parůžku postiženého jedince projevuje opakovaně. V dalších letech srnec s tímto postižením sice parůžky shodí, ale parůžek na poškozené pučnici vyroste v následujícím roce vždy výrazně atypického tvaru.
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
a Klubu autorů