Můžete, prosím, stručně charakterizovat honitbu MS Střezmá Olešnice?
Honitba MS Střezmá Olešnice je volnou spolkovou honitbou v okrese Rychnov nad Kněžnou, v podhůří Orlických hor. Myslivecký spolek Střezmá Olešnice (dříve Myslivecké sdružení) v ní nepřetržitě hospodaří od sloučení dvou sousedících honiteb Olešnicea Častolovic v prosinci roku 1977.
Jakou má honitba výměru a na území kterých obcí leží? V jakém poměru jsou plochy lesní, polní, vodní a ostatní?
Honitba má přibližnou výměru 2050 ha. Jde o smíšenou honitbu mezi několika obcemi – Městys Častolovice, Čestice, Olešnice, Hřibiny–Ledská. Střídají se v ní zemědělské plochy s lesními porosty, což je například les Teletín, Chlum, Hlaváč a údolními nivami vodních toků, říčky Bělé a Divoké Orlice, která lemuje jižní okraj honitby. Rozkládá se v nadmořské výšce asi 260–345 m n. m. Hlavní obhospodařovanou zvěří je zvěř srnčí s normovanými stavy.
Kolik má spolek členů a v jakém věkovém rozložení?
Aktuálně máme 26 členů. Věkový průměr se postupně v posledních letech zvyšoval až na současných 58 let. Nejmladšímu členovi je 37 let, nestarší, Jindřich Laštovička, letos oslavil krásné životní jubileum, devadesáté narozeniny. Zde nelze nezmínit jeho stále skvělou neuvěřitelnou kondici a letošní střelecké úspěchy v brokové střelbě, kde Jindřich stále úspěšně prohání střelce o dvě generace mladší.
Členové spolku se rekrutují především z výše uvedených vesnic. Nikdo z našich členů to nemá do honitby dál než 10 km.
Přibývají noví zájemci o členství ve spolku?
Noví členové přibývají v posledních deseti letech velice sporadicky.
Dříve přicházely děti našich členů, to už se nyní téměř neděje. Poslední příchozí členy jsme přijali před dvěma lety, avšak ročníku narození 1969, 1970.
Jaké jsou u vás stavy volně žijící zvěře, jak se v průběhu času vyvíjí stavy a odlovy?
Původně patřila naše honitba především zvěři srnčí a drobné – bažant, zajíc, koroptev, kachna. Občas přešla daňčí zvěř. První kusy černé zvěře byly u nás uloveny okolo roku 1965. V posledních letech je u nás nejrozšířenější zvěř srnčí, které lovíme kolem 65 kusů a černá, kde máme pětiletý průměr odlovu 65 kusů ročně, spíše je zde patrný stoupající trend, dále migruje zvěř daňčí, mufloní, případně jelení.
Stavy drobné zvěře včetně kachen jsou spíše nižší.
Nejběžnější zvěří škodící myslivosti byly lišky, kuny, jezevci.
Z nepůvodních druhů se u nás objevuje v posledních letech psík mývalovitý, nutrie říční, pozorována byla i husice nilská.
Zvěř s potenciálně rostoucí populací je zde zastoupena např. bobrem evropským a vydrou říční, ačkoliv jde o zvláště chráněné druhy a není s nimi myslivecky hospodařeno.
Přilétají k nám i chráněné druhy ptáků jako například orel mořský nebo jeřáb popelavý.
Zabýváte se odchováváním a vypouštěním drobné zvěře?
Mnoho starších členů našeho spolku se kdysi podílelo na společném projektu a budování bažantího líhňařského střediska OMS Rychnov a OMS Náchod v Dobrušce, odkud jsme odebírali a dále odchovávali malá bažantí kuřata pod plechovými elektrickými „kvočnami“. Původně dobrá myšlenka však nepřinesla očekávané dlouhodobé zvýšení stavů bažanta ve volné přírodě. Proto jsme od tohoto modelu ustoupili a v posledních asi 15 letech se snažíme ve třech vhodných lokalitách v revíru každý rok vypustit v létě okolo 150 kusů mladých bažantů, které přechodně umístíme v adaptační voliéře přímo v terénu.
Přestože tuto zvěř nakupujeme pro zazvěření honitby, nikoli za účelem lovu, a vynakládáme na tuto činnost i s podporou obecních úřadů nemalé finanční prostředky, stále se nedaří přiblížit se někdejším stavům divoké bažantí populace u nás. Mezi hlavní faktory nízkých stavů drobné zvěře řadíme tlak predátorů, protože charakter honitby a porostů se během několika dekád příliš nezměnil. Cenné rady o chovu bažantů nám poskytl i náš kamarád Ing. Petr Bach.
Zapojujete se do krajinných úprav? Podařilo se vám vybudovat nějaké krajinné prvky zlepšující život zvěře?
Ano, podílíme se ve spolupráci s obcemi na zalesňování pasek, z vlastní iniciativy jsme vysázeli několik alejí ovocných stromů, staráme se dlouhodobě o políčka pro zvěř.
Samostatnou kapitolou pak bylo vybudování dvou tůňových biotopů „Žampaška“ a „pod Pasekami“ v naší honitbě v rámci dotačních programů pro myslivost a posílení ekologické stability a biodiverzity. Jeden z našich členů z tradiční myslivecké rodiny proměnil svůj velký restituovaný pozemek v lokalitu plnou ovocných stromů a keřů vyhovující maximálně potřebám divoké zvěře a realizoval projekt Biocentrum Hřibiny – „Vanického stráň“ v pramenné části potoka Konopáč. Nelze v tomto případě mluvit o krajinné úpravě, ale v posledních dvou letech usilujeme u zemědělců o spolupráci na záchraně srnčat s pomocí dronu. Velmi obětavě se nám se svým dronem věnuje Aleš Chládek z Jaroměře
(DroneRescue z.s.).
Bojujete nějak se střety se zvěří na komunikacích?
Každoročně nám vlaky a především automobily srazí asi 30 kusů spárkaté zvěře, především srnčí. Honitbou prochází vlaková trať Hradec Králové – Letohrad a značně vytížená silnice I/11 od Lípy nad Orlicí na Častolovice a na ně navazující silnice I/36 Čestice–Borohrádek a silnice II/321 Častolovice–Libel, vedoucí též na Solnici a Kvasiny.
Snažíme se především v okolí těchto cest instalovat a průběžně obměňovat pachové ohradníky.
Rozbíhá se realizace silničního obchvatu Častolovic na silnici I/11, uvidíme, co to bude znamenat pro zvěř a pro její bezpečnost. Obchvat však významně zasáhne do prostředí zvěře na lukách mezi tokem Divoké Orlice a výrobním závodem Saint Gobain – divize Isover Častolovice.
Dlouhodobě nesouhlasím s tím, že není legislativně řešena otázka náhrady za sraženou zvěř ani za výjezdy členů spolku pro sraženou zvěř, leckdy poraněnou. Členové spolku jedou kdykoli uprostřed noci, zpravidla na telefonickou výzvu policie, pro tuto zvěř. Samotný odvoz zvěře přitom bývá za plného provozu na silnicích adrenalinovým zážitkem, zvěřinu často nelze využít ani pro lovecké psy. A přitom každý myslivec najezdí „za své“ hodně kilometrů, čistí své oblečení a svá vozidla od tohoto nákladu, zažívá nepěkné pohledy na nehody a sraženou zvěř! To, že je zvěřina z takto sražených kusů pro uživatele honitby často spíš pro naštvání než k radosti, nemusím snad ani dodávat.
Vychováváte si nástupce do honitby? Máte myslivecký kroužek? Nebo pořádáte nějaké besedy či akce pro děti a pro veřejnost?
Myslivecký kroužek a jeho činnost bohužel zůstaly jen na černobílých fotkách v kronice našeho spolku. Spolek, který měl kdysi až 64 členů, zůstával dlouhá léta ve vlastním uspokojení, že je nás dost a že se vždy zájemci o myslivost a o členství najdou. Bohužel se tak nestalo a nyní nás to doběhlo, neboť nejmladšímu členovi bylo před pár dny 37 let. Domnívám se, že okolní spolky v tomto směru s mladými pracovaly lépe. U nás se generační propad projevil především v posledních letech a zatím se rozhodně neblýská na lepší časy – bohužel.
Přesto se snažíme zapojovat do obecního dění. Podílíme se na organizování akcí pro děti jako je Pohádková cesta nebo den dětí ve spolupráci s Městysem Častolovice a společností Saint Gobain – Isover Častolovice.
Více než 20 let informujeme o dění v našem spolku občany zdejších obcí prostřednictvím pravidelných příspěvků do obecních zpravodajů – Zdroj, Obecní listy a další.
Podíleli jsme se nedávno na přednáškách pro veřejnost pro univerzitu 3. věku, které pořádala Knihovna Častolovice a taktéž každý rok přivedou učitelky z MŠ Častolovice děti do naší spolkové chaty, kde dětem můžeme nejlépe povídat o myslivosti a ukázat jim na příkladech více z naší činnosti.
Podporujeme tradičně i posluchače kurzu o první lovecký lístek umožněním výkonu praxe v naší honitbě.
Pořádají se ve vaší honitbě kynologické akce? Která plemena psů členové využívají?
Poslední kynologickou akcí většího významu bylo uspořádání XXIII. Mezinárodních klubových všestranných zkoušek loveckých slídičů 9.–11. září 2005. Velkou zásluhu na tom měl náš již nežijící člen Josef Soukup, který pro KCHLS se svým synem Pavlem pořádal pro chovatele slídičů ýcviková setkání v naší honitbě.
Naši členové chovají tato plemena psů – český fousek, německý krátkosrstý ohař, velššpringršpaněl, alpský brakýř jezevčíkovitý, slovenský kopov. Dříve mezi našimi psy bylo více norníků, anglický špringršpaněl, gordonsetr, borderteriér, malý münsterlandský ohař. Naším velmi aktivním členem je Josef Carda, který působí delší čas na pozici aktivisty Českomoravského klubu chovatelů barvářů pro oblast Orlických hor a je majitelem chovné stanice Z Obory pod Strýcem. V oblasti chovu psů byl náš spolek prakticky vždy soběstačný. Dne 13. září 2025 k naší radosti úspěšně absolvovali tři naši kynologové se svými psy podzimní zkoušky ohařů v Českém Meziříčí, pořádané OMS Rychnov a tím rozšířili počet lovecky upotřebitelných psů na 13.
Jak jste na tom se střeleckou kondicí? Pořádáte nějaké střelby v rámci spolku?
Provozujeme dlouhodobě vlastní brokovou střelnici u chaty Na Třešňovce. Střelnice se nachází v malebném místě naší přírody. Pozemek se střelnicí a chatou, kterou postavili v roce 1967 myslivci z tehdy ještě samostatného sdružení z Olešnice, si dlouhodobě pronajímáme od Ing. Páva. Jeho rodině byl pozemek navrácen v restituci po roce 1992. Spolupráce nám funguje mnoho let ke spokojenosti obou stran. Díky tomu došlo nedávno k výrazné rekonstrukci chaty – my jsme dodali šikovné a pracovité ruce, pan majitel finanční prostředky. Každoročně na střelnici pořádáme Myslivecký den při oslavách Června – měsíce myslivosti pro naše členy a jejich rodiny, a taktéž již dobře známou červencovou Cenu kamaráda MS Střezmá Olešnice. Pro rok 2026 se mohou střelci těšit na vylepšení parkurové střelnice.
Máte mysliveckou klubovnu nebo chatu? Jak financujete činnost spolku?
Náš myslivecký spolek pečuje o tři budovy. O objekt myslivecké chaty v Častolovicích, o hospodářskou budovu v Olešnici a o již zmíněnou chatu Na Třešňovce na střelnici.
Chatu v Častolovicích pronajímáme formou krátkodobého víkendového podpronájmu na menší rodinné oslavy. Chata prošla v roce 2024 velkou rekonstrukcí, byla modernizována především kuchyň a vybavena novými spotřebiči. Pojme až 80 hostů.
Činnost spolku je financována z provozních příspěvků členů, z darů, z dotací a příspěvků od obcí v našem mikroregionu, z výtěžku ze střeleckých akcí, mysliveckého plesu a podobně.
Pořádáte společné lovy nebo lovíte pouze individuálně?
Patříme mezi spolky, kde bývaly velmi tradiční a na úlovky bohaté společné podzimní hony na drobnou zvěř. Tyto zažívaly největší výřady okolo roku 1975 a jezdila k nám i lovecká skupina z Francie. V posledních letech pořádáme obvykle tři podzimní společné hony na drobnou zvěř, které jsou někdy proloženy lečemi na černou zvěř. V minulých letech těmto honům předcházel i jeden společný hon na kachny. Se zvyšujícími se stavy a úlovky černé zvěře převládá v posledních letech spíše individuální lov na čekané.
Jaké dodržujete myslivecké tradice?
Především se snažíme přistupovat při chovu a lovu zvěře ke zvěři a tradicím české myslivosti s úctou. Nechybí předávání úlomků, vyhlašování Krále honu, přijímání mezi myslivce nebo pasování na lovce některého druhu zvěře. Pokud je to možné, snažíme se zajistit na společné akce trubače. Tradičně předkládáme trofeje ulovené zvěře na oblastní chovatelskou přehlídku. Snažíme se dbát na tradiční oblékání.
Společným posezením otvíráme na jaře sezónu lovu srnců, v září se scházíme na společném posezení s rožněním masa.
Vedeme po několik desetiletí kroniky našeho spolku, v nichž je mapována naše činnost slovem
i obrazem.
V Častolovicích u školy na obecní vývěsce se prezentujeme naší činností.
Rovněž se snažíme uchovat vzpomínku a vážit si odkazu těch, kteří spolek zakládali a budovali
i pro další generace. Už proto, že k zakládajícím členům někdejšího mysliveckého sdružení a k jeho dlouholetým tahounům patřil můj otec, Vít Podolský, který mne k myslivosti přivedl. Naše poděkování a úctu však zaslouží celá řada bývalých i současných členů.
Některým z nich propůjčila ČMMJ na náš návrh prostřednictvím OMS v Rychnově Čestné členství, nebo II. či III. stupeň vyznamenání Za zásluhy o myslivost. Je těžké zmínit jen některá jména, neboť spolek posouvala a posouvá vpřed celá řada pracovitých a obětavých členů.
Pořádáte poslední leče nebo myslivecký ples?
Pamatoval jsem si ze svého dětství, že Myslivecký ples býval tradiční součástí kulturního života v naší obci a že se na něj mí rodiče pravidelně velmi těšili. Později byla tradice na čas přerušena, ale společně s mým kolegou ze spolku a kamarádem Jirkou Malým jsme tuto tradici v roce 2000 obnovili a nebýt období covidu, slavili bychom v lednu 2026 v Čestické hospodě již 26. ročník.
Taktéž jsme po roce 2020 v Častolovicích zorganizovali několik Posledních lečí pro veřejnost.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ