Ranní mlha se ještě líně převalovala nad údolím Černých lesů, zatímco nádvoří kosteleckého zámku již překypovalo nedočkavostí. Stačilo jen na okamžik zavřít oči a máte pocit, že se čas vrátil o dvě staletí zpět – do doby, kdy zvuk loveckých nástrojů nebyl pouze tradicí, ale životně důležitým poutem mezi lovcem a přírodou. Slavnostní zelený šat mladých talentů, kteří se sem sjeli ze všech koutů Česka, Slovenska i Polska, však připomíná, že se koná XVII. ročník Mezinárodní akademické soutěže v mysliveckém troubení a vábení jelenů.
Letošního ročníku soutěže se zúčastnilo neuvěřitelných 108 trubačů a 64 vábičů. Organizační záštitu nad celým kláním měli v rukách především studenti z Trubačského půlkruhu a Spolku myslivců FLD ČZU v Praze. Několikatýdenní intenzivní příprava, zahrnující koordinaci programu i veškeré technické a administrativní zázemí, vyústila v bezchybný průběh soutěže a vytvořila profesionální prostředí pro vdechnutí nového života tónům lesnic a borlic i hlasům řevnic.
Sobotní ráno v Kostelci otevřelo novou kapitolu mezinárodního setkávání, když se zámeckým nádvořím rozlily mocné tóny lesnic a borlic. Pod taktovkou Matěje Vacka se prostor pod otevřeným nebem proměnil v dokonalou koncertní síň, v níž každý tón našel jasnou odezvu. Úvodní fanfáry symbolicky propojily zúčastněné národy. Nejprve zaznělo „Všeobecné vítání“ prof. Antonína Dyka z Trubačského desatera, na které plynule navázalo slovenské „Uvítanie“ Tibora Andrašovana ze Slovenských polovnických signálov. Slavnostního úvodu se ujali zástupci Trubačského půlkruhu FLD ČZU Šimon Hudec a Jan Dolejš, kteří seznámili soutěžící s celým průběhem akce.
Úvodního slova se ujal za Fakultu lesnickou a dřevařskou Radek Rinn, Ph.D., jenž ve svém projevu ocenil především osobní nasazení a upřímný zápal soutěžících. Vyzdvihl, že tito mladí lidé neplní pouze své akademické povinnosti, ale s nadšením konají „něco nad rámec“ – umění troubení a vábení, které z nich v očích odborné i laické veřejnosti činí výjimečné osobnosti.
Na jeho slova navázala Ing. Hana Sedláčková, předsedkyně Klubu trubačů při ČMMJ. Připomněla, že pomyslné zlato si z Kostelce odveze každý, neboť největší výhrou je samotná sounáležitost a společně sdílená vášeň pro mysliveckou hudbu a vábení.
Za Školní lesní podnik ČZU pozdravil přítomné Ph.D. Zdeněk Macháček, ředitel Lesů ČZU, čímž završil oficiální přivítání na domácí půdě.
Poté již přišla řada na představení těch, v jejichž rukou ležela odpovědnost za spravedlivé a odborné zhodnocení každého soutěžního vystoupení. Kolegium rozhodčích pro trubačskou část představil Ing. Matěj Vacek. Spolu s ním do porotcovských lavic usedli doc. Zdeněk Divoký a Mgr. Robert Tauer. Tato trojice osobností, jejichž jména jsou v trubačských kruzích synonymem pro profesní erudici nejen v oblasti lovecké hudby, poznamenala, že cílem není jen technická dokonalost, ale především radost z čistého přednesu. Jejich přání zdaru a čisté mysli bez trémy nebylo jen pouhou formalitou, ale upřímnou snahou, aby si studenti svůj okamžik na zámeckém pódiu skutečně užili.
Neméně náročný úkol čekal na hodnotitelskou komisi vábičů. V jejím čele usedl Ing. Tomáš Třeský, předseda Klubu vábičů zvěře při ČMMJ, kterého doplnil slovenský expert Miroslav Políček a zkušený vábič Petr Picek. Popřáli krásné prožití soutěžního dne a z profesního pohledu pochválili chladné ponuré ráno, které bylo jako zrozené pro výjimečné vábičské výkony.
Ač obě poroty čekal nelehký úkol, zhostily se ale hodnocení s obdivuhodnou a neutuchající pozorností. Celá slavnost se navíc odehrávala před zraky veřejnosti, neboť brány zámku zůstaly po celou dobu pohostinně otevřené.
Symfonie dechu
Jakmile se pozornost od oficiálních proslovů přesunula k samotnému soutěžnímu dění. Rytířský sál, srdce celého zámku, se rozeznělo libými tóny. Pódiu vyzdobenému jedlovým chvojím dominoval putovní pohár z daňčího parohu.
Soutěžní maraton zahájila početná skupina třiceti sólistů na lesnice v ladění B. Každý z nich předstoupil s úkolem interpretovat jednu povinnou skladbu, která byla pro všechny společným měřítkem, a jednu skladbu volitelnou, jejíž výběr odrážel vlastní hudební vkus a cit pro melodii. Povinnou skladbou byla „Mrákovská fanfára‘‘ autorů Jiřího Kupilíka a Renaty Černé. Na ni plynule navázaly volitelné skladby, v nichž se naplno projevila mezinárodní šíře repertoáru. Sálem se nesly české, slovenské i jiné zahraniční hlaholy, úlovky jelení či černé zvěře, ale i slavnostní tóny Hymny ČMMJ nebo Dykova Halali. Bylo fascinující sledovat, jak se pod rukama mladých akademiků tyto historické signály proměňují v živé hudební obrazy, plnící stanovený rámec 16 taktů.
Dále navazovala kategorie sólistů na borlice s 13 soutěžícími, kteří se zhostili stejného úkolu v podobě povinného a volitelného partu. V této kategorii se povinnou stala skladba „Slavnostné lesnice‘‘ Tibora Andrašovana, která prověřila technickou preciznost a schopnost udržet jasný dravý tón. V rámci volitelných skladeb zde vedle tradičních domácích hlaholů zazněly i méně známé a ojediněle u nás hrané kompozice z Rakouska, Polska, ale i Maďarska.
Třešničkou trubačského klání byla kategorie soubory, kterých se do letošního ročníku přihlásilo 23. Své síly přišli též poměřit ti nejmladší z trubačů – soubor Začínáme vesele ze ZUŠ Potštát. Soubory se o vítězství ucházely v prvním kole s povinou skladbou „Halali‘‘ z nového desatera od JUDr. Petra Vacka a jako volitelné skladby nejrůznějšího charakteru jako například Parforsní pochod R. Stiefa nebo Hrají Brixiho od pana Vacka.
Vrcholný okamžik celého dne však přineslo až odpolední finále, kdy se napětí v Rytířském sále dalo téměř krájet. Do tohoto rozhodujícího klání postoupilo pět nejlepších interpretů z každé kategorie. Tentokrát již nebyl prostor pro volbu, o vítězi rozhodla jediná povinná skladba. Pro kategorii lesnic byla zvolena skladba „Drobná‘‘ od Josefa Selementa. Poté se sálem rozlehlo „Loučení‘‘ od prof. Antonína Dyka v podání hráčů na borlice. Za soubory zazněla skladba „Lovecká‘‘ ze sbírky Kejkolské fanfáry od JUDr. Petra Vacka.
Všichni trubači potvrdili svou precizní souhrou a dynamickým rozsahem špičkovou úroveň mezinárodního akademického troubení. O tom svědčily rovněž vyrovnané bodové zisky, které soutěžící od poroty obdrželi.
Hlasy přírody
Program vábičů zahájil dopolední odborný seminář, který účastníkům poskytl prostor pro finální konzultace a technickou přípravu, zejména pro kategorii začátečníků. Smiřický sál svou polohou a přirozeným přítmím vytvořil ideální atmosféru pro vábení. Předseda soutěžní komise předvedl jednotlivé hlasy, ke kterým všichni porotci včetně Ing. Jana Jeniše a Miroslava Kortana, kteří byli odbornými poradci a supervizory, uvedli stěžejní body hodnocení. Celkem se zapojilo krásných
64 soutěžících v kategoriích vábič začátečník a vábič pokročilý, přičemž opět nechybělo zastoupení těch nejmladších. Role moderátora se již tradičně ujal Ing. Jiří Kasina.
Jako první nastoupila kategorie pokročilých se 40 vábiči. Vzhledem k velkému počtu soutěžících byla tato kategorie rozdělena na dvě kola, kdy do druhého kola postoupilo 20 nejlepších vábičů. První kolo otestovalo umění hlasu starého hledajícího jelena a vítězného ryku. Druhé kolo s užším výběrem těch nejlepších nabídlo ukázku hlasu jelena stojícího u laní. Díky bodové vyrovnanosti se muselo dělat rekordní množství rozstřelů po dvojicích, trojicích, a dokonce i po pětici. Zde soutěžící museli předvést hlas odpočinkového mrmlání a vášnivý hlas mladého hledajícího jelena. Tento hlas ukončil nemilosrdné soupeření jelenů v říji a než se soutěžící a rozhodčí vydali na zasloužený oběd, došlo k hodnocení kvality hlasů a jejich porovnání s minulým ročníkem.
Po kratší odmlce se do říjiště v sále Smiřických vydalo 24 soutěžících kategorie začátečníci. První hlas vybraný porotou byl mladý hledající jelen, jako druhý následoval vítězný ryk. Této kategorie se zúčastnil menší počet vábičů, proto dostali možnost se prokázat ještě třetí ukázkou, a to jelena stojícího u laní. Vzhledem k velké vyrovnanosti došlo opět k rekordnímu počtu rozstřelů s hlasem odpočinkové mrmlání a starého hledajícího jelena.
Soutěžící ukázali to nejlepší, co v nich bylo, a proto nezbylo nic jiného než uzavřít tuto soutěž slovy porotců, stejně jako v kategorii pokročilých. Porota s velkým nadšením pochválila narůstající kvalitu hlasů a poradila, v čem se zlepšit. Špičkové výkony byly znát i v sále, který byl po celou dobu soutěže zaplněn jak oborníky, tak laickou veřejností.
Velký koncert
Odpolední program vyvrcholil velkým koncertem na prvním nádvoří zámku i pro širokou veřejnost. Nabídl ucelený pohled na bohatost myslivecké kultury. Pod dirigentským vedením jednoho z porotců, Roberta Tauera, se nádvořím linuly zvučné tóny loveckých nástrojů. Část koncertu byla v podání souborů za každou zúčastněnou školu, z nichž každý obohatil program odlišnou skladbou ze svého repertoáru.
Důležitým prvkem koncertu bylo představení povinných soutěžních skladeb všech kategorií. Posluchači tak měli jedinečnou příležitost nahlédnout do náročnosti hodnocených disciplín a seznámit se s českými i slovenskými hlaholy.
Program doplnili také vábiči, kteří kromě hlasů jelení říje předvedli i věrné imitace dalších zvuků přírody od hlasu kachny a žáby až po typické projevy černé zvěře či hlasů zvěře sičí.
Celým odpoledním koncertem provázela Ing. MgA. Jana Adámková, Ph.D., lektorka Trubačského půlkruhu FLD ČZU a hlavní organizátorka celého soutěžního dne. Její komentář přiblížil veřejnosti symboliku lovecké hudby, mysliveckých tradic, propojení myslivosti s přírodou i hlavní myšlenku této studentské soutěže. V jejím podání nebyla hudba prezentována pouze jako estetický prvek, ale jako nástroj k navazování nevšedních přátelství.
Hudební vyvrcholení celého koncertu pak bylo společné - nejprve zazněly hlasy mladých, pak starých jelenů až dozněl pouze mohutný vítězný ryk hlavního říjného jelena, na který plynule navázala skladba „Halali‘‘ od pana Petra Vacka v podání všech účinkujících trubačů.
Soutěžní den uzavřelo vyhlášení výsledků, které se neslo ve výjimečně kolegiální atmosféře. Namísto očekávané rivality dominovala vzájemná podpora studentů napříč zúčastněnými. Právě tento duch sounáležitosti a smysl pro fair play se staly jedním z nejvýznamnějších momentů celého setkání.
Výsledky:
Sólisté lesnice:
1. místo: Marek Maršálek – FLD ČZU Praha 105 bodů
2. místo: Vojtěch Myška – FLD ČZU Praha 103 nodů
3. místo: Vanessa Popiková - Technická univerzita vo Zvolene 100 bodů
Sólisté borlice:
1. místo: Michal Zámečník - SOŠLaD Liptovský Hrádok 110 bodů
2. místo: Lukáš Zelenka – FLD ČZU Praha 108 bodů
3. místo: Karolína Mylerová – FLD ČZU Praha 102 bodů
Soubory:
1. místo: Trubači LDF Mendelu – LDF Mendelu Brno 109 bodů
2. místo: Trubačský půlkruh FLD – FLD ČZU Praha 107 bodů
3. místo: Bžundálové – LDF Mendelu Brno 101 bodů
Vábiči začátečníci:
1. místo: Antonín Bokr – SLŠ Žlutice – 50 bodů
2. místo: Adam Rousek – SLŠ Hranice – 47 bodů
3. místo: Vít Jeglík – SLŠ Hranice – 45 bodů
Vábiči pokročilí:
1. místo: Andreas Nemes – TUZVO – 49 bodů
2. místo: Jakub Šec – LDF Mendelu – 49 bodů
3. místo: Daniel Šimánek – ČLA Trutnov – 49 bodů
Jakmile utichly poslední fanfáry, přehouplo se denní napětí do vřelé náruče společenského večera. U prostřených stolů, v atmosféře plné neformálních rozhovorů a čerstvých dojmů, doznívaly emoce uplynulých hodin. Nastal čas, aby se formální rivalita definitivně proměnila v radost a smích.
Realizace akce takového rozsahu by nebyla možná bez podpory klíčových partnerů, kteří zajistili nezbytné finanční a materiální zázemí. Zvláštní poděkování za přispění k vysoké úrovni celé soutěže patří Ministerstvu zemědělství za podpory ministra zemědělství Martina Šebestyána, Lesům ČR, společnosti Uniles, Lesům ČZU a Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Stejně tak si vážíme podpory společností HUNTING 24, PARD, Arcibiskupským lesům a statkům Olomouc, Jihozápadní dřevařské, ale i časopisu Myslivost a řadě dalších, jejichž podpora byla pro hladký průběh a zdárné zakončení letošního ročníku klíčová.
Poslechněte si zahajovací skladbu