Asi nejen já jsem získal první povědomí o tom, že máme ve Vládě majitele loveckých zbraní, a asi i myslivce, poté, kdy se média zaobírala tím, že nový ministr dopravy
Ivan Bednárik uvedl ve svém povinném majetkovém přiznání zbraně v hodnotě přesahující více než milion korun. Ti z nás, kteří ale mají jistý přehled o světě a počtu mnohdy velmi kvalitních, zajímavých či historických zbraní a jejich cenách mezi myslivci, ale určitě nebyli hodnotou nijak zvlášť šokováni. Bylo to ale důvodem pana ministra oslovit a požádat ho o rozhovor pro časopis Myslivost.
A tak stojím v recepci ministerstva dopravy a následně k mému překvapení se původně naplánovaný vcelku krátký rozhovor v kanceláři ministra dopravy protáhl na delší, velmi otevřený a přátelský rozhovor mezi myslivci bez nějakých větších konsekvencí k politice. Prostě jsme si popovídali jako myslivci a ne novinář zpovídající politika. Ale nakonec posuďte sami….
Pane ministře, obecně je známo, že jste prošel významnými ředitelskými posty na železnici, ale asi mnohé překvapilo, že jste myslivec. Jak jste se k myslivosti dostal?
Tak za to mohou vlastně časopisy. Tatínek byl rybář i myslivec, byl předsedou místního rybářského spolku a já jsem logicky k těmto zájmům také inklinoval. Když jsem se naučil číst, tak jsem četl doma předplacené časopisy, slovenské Polovnictvo a rybárstvo a tatínek si objednával české Rybářství a od devíti let mi předplatil taky Myslivost.
V teoretické části jsem byl proto velmi brzo zdatný. A protože jsem teorii měl už nadupanou z dětství, jakmile to bylo možné, udělal jsem si myslivecké zkoušky, vše s vyznamenáním.
V pětadvaceti letech jsem úspěšně složil také vyšší odborné zkoušky z myslivosti a začal jsem přednášet a zkoušet myslivost. Ale pak pracovní zaneprázdnění v oboru železniční dopravy zapříčinilo, že jsem měl stále méně času na psy, přešel jsem na malá plemena, aktuálně mám už třetího borderteriéra, s nimi ale zkoušky nedělám, protože loví se mnou v pronajaté honitbě. Takže když to shrnu, myslivosti, lovecké kynologii a střelectví se už věnuji více než třicet let.
Začínal jste ale na Slovensku…
Ano, pod Štiavnickými vrchy v okresu Levice, tam je doslova myslivecký ráj, protože tam ulovíte všechno. Když jedete do Banskej Štiavnice z jihu, tak jedete přes řeku Hron a já jsem kluk od Hrona. Měl jsem tam také deset let pronajatou honitbu od slovenských státních lesů. I když vzpomínám, když jsem vyhrál poprvé zkoušky s barvářem, tak kolegové zkušební komisaři koukali, že jsem vyhrál já, z kraje, kde je nejvyšší strom kukuřice.
Tady v České republice dlouhodobě pobývám od roku 2014, byl jsem ředitelem ČD Cargo. Vždy jsem měl český roční myslivecký lístek, což mě tak trochu zaráží, že cizinec nemůže získat lovecký lístek na delší dobu, například tak jako mám mezinárodní zbrojní průkaz. Na Slovensku lze zažádat pro cizince o lovecký lístek aspoň na pět let. Teď už jsem ale občanem ČR, takže si půjdu zažádat o vydání klasického českého loveckého lístku.
Když se objevily informace o vašich zbraních a jejich hodnotě, hned se objevily spekulace, že jste asi nějaký výjimečný sběratel zbraní. Tak prosím vysvětlete, jak je to s vašimi zbraněmi…
Nadšenec pro zbraně jsem, ale sběratel zbraní nejsem, já mám zbraně jako pracovní pomůcku. Já vím, že někoho zarazila ta cenovka, jenomže si musí lidé uvědomit, že pokud se věnujete lovu a myslivosti třicet let, tak stejně jako mnozí jiní myslivci, mám nějakou hodnotu ve zbraních v trezorech. Nejsou to ale jen zbraně myslivecké, já totiž střílím závody v dálkové střelbě, na kilometr i pětistovku. A držím v této disciplíně zatím nepřekonaný rekord, dokonce dvakrát jsem dosáhl maximálních 500 bodů na pětistovce. Momentálně se moji soupeři těší, že s nástupem do funkce ministra už nebudu mít tolik času jezdit a trénovat, teď jsem sice tři kola nebyl, ale na další chci jet, tak ať se moc netěší.
Takže asi každý pochopí tu souvislost s udanou hodnotou v přiznání, když máte v trezoru taky několik speciálních, upravených a vyladěných dlouhých kulových zbraní na speciální dálkovou střelbu, tak se hnedka dostanete na hodnotu, která pak neznalé překvapí. Já totiž musel zažádat o bezpečnostní prověrku a uvědomoval jsem si, že musím napsat, jakou hodnotu opravdu mám v majetku, nemohu nic skrývat, proto jsem do žádosti uvedl taky své zbraně sportovní i lovecké.
Abych dokončil myšlenku, já mám pět odstřelovaček, v ceně, kterou zveřejnili novináři, když jsem podal majetkové přiznání v Čechách. Novináři si mysleli, že by to měla být zajímavá informace, protože 1,2 milionu korun je pro někoho hodně peněz. Pokud se ale věnujete takovému koníčku, tak je to normální a polovina hodnoty jsou zbraně, se kterými soutěžně střílím. Pro mě jsou ale všechny zbraně pracovní, snad jen kromě jedné, je to dvojákový troják, který nosím jen na naháňky, kde se chci, pravda, taky trochu pochlubit.
Vzhledem k tomu, že znáte asi docela dobře jak slovenskou, tak i českou myslivost, nemohu se nezeptat, zda vidíte nějaké zásadní rozdíly?
Musím konstatovat, že rozdíly jsou docela velké. Slovensko totiž na rozdíl od Česka zůstalo z hlediska legislativních úprav někde tam, kde byla myslivost v minulosti, nejenom, že se tam třeba aktuálně vůbec nediskutuje o zákazu norování jako tady, ale vlastně z mého pohledu tam zůstala myslivost v takovém tom normálním módu.
Zásadní rozdíl je v minimální velikosti honiteb, minimum 1000 ha a v jelení oblasti 2000 ha a všichni se to snaží dodržet. Ono to do jisté míry souvisí s tím, že na Slovensku platilo historicky uherské právo, kdy dědila všechna děcka rovným dílem, v Čechách naopak dědil prvorozený syn. Proto je na Slovensku velmi rozdrobené vlastnictví pozemků. V Čechách je mnohem více menších honiteb, tím více hranic a pak se nedivme, že skoro nenarazíte na honitbu, kde by se jelen nebo srnec dožil vyššího věku, protože střílejí u hranic sousedi. Však se podívejte na chovatelské přehlídky.
Co je záviděníhodné, to je kulturní dědictví myslivosti, kterému v Čechách věnujete mnohem více energie než na Slovensku. Na Slovensku se vám běžně stane, že na společné akci vám nakráčí lidi v maskáčích. V Čechách mají asi tradice hlubší kořeny a mnohem více tradice dodržujete.
Co ale chybí jak české, tak i slovenské myslivosti, to je práce s veřejným míněním, všichni si o nás myslí, že jsme ti špatní, kteří střílí chudáky zvířata. Přitom myslivost je to nejkrásnější, co člověka doprovází od doby, co lidstvo vzniklo. Takže nevidím důvod, proč se stydět za něco, co je tak úžasné a hezké. Když řeknu, že jsem myslivec, tak mě ale veřejné mínění odsoudí. Myslím si ale, že díky tomu, že slovenští myslivci jsou v poslední době více pod tlakem veřejnosti, naučila je potřeba se obhajovat a reagovat už lépe než myslivci tady v Čechách a určitě by prospělo, kdy se více spolupracovalo a vyměňovali jsme si zkušenosti.
Teď je pro nás třeba aktuální zákaz norování...
Teriérům jsem se věnoval hodně, norování taky, ale nikdy jsem nenoroval v době odchovu liščat, vždy jsem noroval v zimě. Myslivci byli postaveni do role těch špatných, kteří zabíjí zvířátka. Podle mne stanovená doba hájení stačí.
V čem a jak bychom měli my myslivci změnit své chování a vystupování?
Vždycky je to o vystupování jednotlivců, to není jen o zastupující organizaci. Každý jeden myslivec si musí uvědomovat, že reprezentuje nějakou tradici. Pamatuji z mládí myslivce z naší rodiny, chodili v mysliveckém oblečení do práce, do fabriky, hubertus a myslivecký klobouk byl samozřejmostí. Dneska se lidé k myslivosti raději ani nehlásí. protože narážejí na odsudky lidí z paneláků, kteří vůbec nerozumí tomu, co myslivost obnáší.
A taky nám nedělá dobrou reklamu, když si někdo myslí, že je nad ostatními myslivci, nebo snad dokonce nad všemi, protože má peníze a je v nějaké významné pozici a rozhoduje se jen podle svého osobního zájmu a potřeb. Ve smyslu tady rozhoduji já, tady to bude po mém, mne nezajímá, co na naháňce střílíme, hlavně že střílíme a máme vyžití. A nejen to, s tím souvisí i střelba z vozidel a všechny další neduhy, které nám přinesla éra lidí, kteří peníze a vliv mají, mnozí jim k tomu servilně nadbíhají a přitom podporují mnohdy ty, kteří nemají s opravdovou poctivou myslivostí nic společného. Přináší to bohužel doba a nemůžeme před tím zavírat oči.
Musíme si uvědomit, že myslivost je jednou z nestarších spolkových činností, je to nestarší aktivita, která chrání přírodu, musíme mít ve vlastní zájmu snahu ochraňovat tu opravdovou poctivou spolkovou myslivost.
Asi ve Vládě dříve nebo později přijde k projednávání novela zákona o myslivosti. Je vůbec potřeba nějak zásadně měnit zákon o myslivosti?
Vezmu to od jiného konce. Zaráží mě nejen v Čechách, ale i na Slovensku, že největším nositelem myslivosti a mysliveckých tradicí a zvyků a úprav legislativy vždy byli lesáci, ale dnes mám divný pocit, že toto kritérium zmizelo a lesáci se snaží protlačit jen zájmy dřevozpracujícího průmyslu, snaží se protlačit zájem hospodářský a ekonomický a produkci dřeva. A tady se sráží zájmy s myslivostí. Ale stejné je to v zemědělství. Když vidím zemědělce, který je myslivcem, ale bezhlavě si vynucuje redukci zvěře jen kvůli tomu, že mu chodí na to pole a snižuje mu hospodářské výnosy, tak asi nechápe, stejně tak jako dnes mnozí lesáci, že zvěř není škůdce a nepřítel, ale přirozená součást krajiny, o kterou, jak lesníci, tak i zemědělci, musí společně s myslivci pečovat.
Takže pokud se bude projednávat myslivecký zákon na Vládě, tak určitě k tomu něco řeknu a budu na straně normálních rozumných myslivců. A je fajn, že Martin Šebestián jako ministr zemědělství sedí vedle mě a často diskutujeme, často se bavíme o myslivosti. Například aktuální je pohled na zvěřinu, diskuze o výkupu zvěřiny. Dneska je jak na Slovensku, tak i v Česku, zvěřina do výkupu skoro nerentabilní. Na Slovensku jsme zvěřinu začali pilotně dodávat do školních jídelen, abychom vysoce nutriční potravinu nějak využili, když už se skoro nevyplatí myslivcům dát ji do výkupu. Toto musíme nějak vyřešit, tady je možnost, jak myslivcům pomoci a lépe je ukázat v očích veřejnosti.
A jaký je váš pohled na velké šelmy?
Prvního medvěda jsem si ulovil v naší pronajaté honitbě v roce 2016, byl to poslední legálně ulovený medvěd, pak nám ochranáři způsobili to, že medvědy nebudeme lovit. A stavy šly nahoru. A všichni ochranáři říkají, že není pravda, že medvědů je moc, že medvědi nejsou. Pokud dnes posadím v naší honitbě ve Štiavnických vrších šest hostů večer na čekanou, každého na jinou kazatelnu, tak za ten večer jich pět uvidí medvěda. Přitom před dvaceti lety jsem byl rád, když jsem potkal medvěda dvakrát za rok. Ať mi pak ochránci nevysvětlují, že medvěd není přemnožený, když za poslední dva roky nám povolaní pracovníci ochrany přírody ulovili v naší honitbě na 15 tisících hektarech 14 nahlášených problémových medvědů. Zdůrazňuji, nelovili je myslivci, lovila je státní ochrana přírody. Dneska, protože jsem ministrem v Čechách, tak na honitbu na Slovensku nemám tolik času, ale s medvědy mám hodně zkušeností a bez revolveru do lesa prostě nejdu.
Jak často se vůbec dostanete lovit i tady v Čechách?
Bohužel toho času mám opravdu málo a povinností hodně. A časem stejně zjistíte, že starat se o zvěř a o honitbu je přednější než sám lovit, takže za poslední dva roky mám hodně zvěře uloveno jako doprovod. Dovést hosta nebo kamaráda k úlovku je dneska pro mne více a naplňujeme mě to, než kdybych zmáčkl sám. Když je člověk mladý, tak touží lovit, střílet a čím je člověk starší, tak má větší radost, že i jen vidí a někoho doprovodí. Taky si pamatuji, když jsem měl nastavený budík na čtvrtou ráno, nedočkavostí jsem se budil o hodinu dříve a byl jsem natěšený na lov. Na Slovensku mám to štěstí, že mám mysliveckou chalupu v honitbě, kterou mám pronajatou už několik desetiletí. Takže ti kluci, kteří tam chtějí lovit nebo mají hosty, tak mají za kým jít, mohou se poradit, rád je vždy doprovodím, znám spády a stávaniště zvěře. Hodně pomohla termovize, protože mi odhalila zákoutí, o kterých jsem dříve tolik nevěděl. Ke mně tam jezdí na jeleny hlavně Češi, je to už dlouholetá družba, já zase k nim jezdím na daňky.
Takže se shodneme, že mezi myslivci hranice neexistují… Kam jezdíte ještě rád lovit?
Jasně, že neexistují, všichni máme zelenou krev, i když já mám i modrou, jsem železničář. Hodně rád mám maďarskou myslivost, protože tam je to taky lov na velkých rozlohách a velice kvalitní trofeje. A miluji Bosnu a Hercegovinu, taky Republiku Srbskou, protože tam to jde skutečně po staru. Tam je ještě ona tradiční stará myslivost, kterou mi pamatujeme před více než třiceti lety, ale oni nemají skoro žádnou zvěř, protože jim spárkatou zvěř sežerou buď velké šelmy nebo hladoví spoluobčané. Ale i tak mám ten region rád.
Slovinsko mám taky rád, ale tam jsem byl jen kvůli lovu kamzíků, jinak je to moc hezká země. A Afrika, ta mne v podstatě vůbec neláká.
Takže nejvíce loveckých zážitků mám z Československa, v Česku žiju už dvanáctým rokem, ale aktuálně mám jako ministr problém, že není na myslivost čas a je plno společenských a politických akcí. Ale změnilo se také to, že já bych sice na nějakou loveckou akci jako nový ministr třeba jel, ale nikdy nevíte, kdo se lovu nebo naháňky zúčastňuje a někdy mám důvodné pochybnosti, zda jsem zván za účelem byznysu nebo jen kvůli tomu, že se chce se mnou jen někdo ukázat. Takže to mi vše trošku komplikuje, to jsem předtím nikdy neřešil, prostě měl jsem pozvánku, potěšil jsem se, šel jsem. Například jsem měl problém, že jsem přijal pozvání prezidentského úřadu a šel jsem lovit do obory Lány. Když mne pozvali jako reprezentanta největšího železničního dopravce, tak přece nemůžete odmítnout. A protože tam byli i jiní významní hosté, politici a velvyslanci, tak se z toho hned udělala mediální bublina. Ale já tam opravdu šel, protože jsem srdcem myslivcem. Takže musím ve vlastním zájmu teď už v pozici ministra bedlivě vážit, kde se mohu jako myslivec ukázat.
O mohu Vás na závěr i přesto pozvat na některé významné myslivecké akce jako myslivce, hosta redakce, a slíbit, že se o politice prioritně bavit nebudeme?
Určitě bych se rád mezi myslivce podíval a podiskutoval, jen mi to snad dovolí nabitý diář ministerských povinností. Budu se těšit, že se na nějaké akci určitě uvidíme a jsem moc rád, že jsem poprvé za dva měsíce v ministerské funkci mohl poskytnout rozhovor o něčem jiném než o politických záležitostech spojených s mým vládním angažmá.
I já děkuji za rozhovor a věřím, že brzo budeme mít možnost pobavit se o věcech mysliveckých…