Valná hromada honebního společenstva představuje klíčový orgán, prostřednictvím něhož vlastníci honebních pozemků uplatňují své členské právo na správu společných záležitostí a rozhodují o otázkách zásadního významu, zejména o využití honitby, hospodaření společenstva, majetkových dispozicích či o úpravě stanov.
Přestože zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) vymezuje rámec její působnosti a stanoví procesní pravidla svolání a rozhodování, praxe posledních let ukazuje opakující se konflikty, které se koncentrují zejména do oblasti informovanosti členů o programu jednání a do posuzování následků, jestliže valná hromada rozhodne o záležitosti, která v pozvánce uvedena nebyla.
Jedním z nejproblematičtějších jevů je projednávání a schvalování „překvapivých“ bodů programu, typicky uzavření nové nájemní smlouvy k honitbě, změna dlouhodobých závazků nebo jiné majetkové dispozice s významným dopadem na hospodaření.
Tyto záležitosti jsou někdy na valné hromadě otevřeny bez předchozího uvedení v pozvánce a bez toho, aby byl skutečně dán souhlas všech přítomných členů s jejich projednáním. Členové následně namítají, že neměli možnost se na takové jednání připravit, že nemohli oslovit ostatní členy, vyžádat si podklady, formulovat alternativní návrhy či získat výhodnější nabídky od třetích osob.
Zvláštní závažnost mají tyto situace v kontextu zákonné konstrukce usnášeníschopnosti valné hromady honebního společenstva. Zákon totiž v ust. § 22 odst. 4 ZoM umožňuje, aby se valná hromada po uplynutí jedné hodiny od zahájení usnášela bez ohledu na počet přítomných hlasů. Tento mechanismus, který má zabránit paralyzování společenstva neúčastí členů, je však současně náchylný ke zneužití: v praxi může docházet k účelovým manipulacím s průběhem jednání, kdy je „citlivý“ bod programu otevřen až poté, co část členů jednání opustí, a rozhodnutí je pak přijato menšinou hlasů přítomných.
Dosavadní soudní praxe k tomu někdy přistupuje restriktivně a žaloby na neplatnost usnesení odmítá s argumentem, že i kdyby byl bod řádně uveden v pozvánce, jednotlivý člen by „nemohl zvrátit výsledek hlasování“.
Takové pojetí však redukuje členské právo na pouhý akt hlasování v sále a opomíjí širší participativní rozměr, který zahrnuje právo být včas informován, připravit se, oslovit ostatní členy, zajistit si podklady a formulovat alternativy. Není-li člen o projednávané záležitosti předem informován, je fakticky zbaven možnosti tyto aspekty participace realizovat.
Cílem tohoto článku je vymezit právní rámec projednávání bodů neuvedených v pozvánce na valnou hromadu, analyzovat následky porušení této povinnosti a navrhnout legislativní upřesnění ust. § 22 odst. 2 ZoM, které reaguje na praktické problémy a posiluje ochranu procesních práv členů, aniž by neúměrně zasahovalo do spolkové autonomie honebních společenstev.
Právní rámec: program valné hromady a informace členům
Základní pravidla svolání valné hromady honebního společenstva a jejího jednání stanoví ust. § 22 ZoM. Z hlediska informovanosti členů je klíčové, že pozvánka musí obsahovat místo a dobu konání valné hromady a její pořad jednání. U některých záležitostí zákon stanoví zvýšené nároky na předchozí informování, a to zejména návrh finančního hospodaření a návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby musí být nejméně 15 dnů předem k nahlédnutí v sídle společenstva.
Součástí oznámení o konání valné hromady musí být také jakýkoli návrh závazků, které mohou významným způsobem ovlivnit hospodaření honebního společenstva.
Tato konstrukce vyjadřuje zřejmý legislativní záměr: rozhodnutí valné hromady o zásadních otázkách hospodaření a využití honitby mají být činěna transparentně a předvídatelně, s dostatečným předstihem a s možností členů se s podklady seznámit.
Honební společenstvo je osobou sdružovacího typu, v níž se vlastníci honebních pozemků sdružují za účelem výkonu práva myslivosti. Zásadní rozhodnutí valné hromady přitom často představují zásah do faktického užití jejich majetku. Informovanost členů o programu jednání je tedy nejen otázkou interního spolkového procesu, ale i otázkou ochrany vlastnických práv.
Kromě povinnosti uvést program jednání do pozvánky se ZoM v ust. § 22 odst. 2 zabývá i situací, kdy vznikne potřeba projednat záležitost, která v pozvánce uvedena nebyla. Podle současného znění lze takovou záležitost projednat pouze se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva. Tento požadavek jednomyslnosti má zabránit překvapivému projednávání neohlášených bodů proti vůli, byť jediného přítomného člena.
Je však zřejmé, že norma v dosavadní podobě výslovně neřeší některé praktické otázky, zejména jaký je právní následek porušení tohoto pravidla a zda lze o souhlas s projednáním téhož bodu opakovaně „žádat“ během jedné valné hromady.
Praktické problémy a jejich typické projevy
V praxi lze opakovaně pozorovat několik modelových situací.
První typickou situací je projednání zásadní otázky bez jejího uvedení v pozvánce, a to s tvrzením vedení společenstva, že se jedná o „aktuální“ věc nebo že „se k tomu valná hromada může vyjádřit“. Někdy je souhlas všech přítomných formálně deklarován, ale ve skutečnosti není zřejmé, zda byl udělen jednomyslně; zápis bývá stručný, někdy bez výslovného uvedení, že jednomyslnost byla dosažena.
U bodů, jako je uzavření nové nájemní smlouvy k honitbě, je přitom obtížné přijmout vysvětlení, že jejich nezařazení do pozvánky bylo pouhým opomenutím. Jedná se o rozhodnutí mimořádného významu, které má dlouhodobý dopad na využití honitby a hospodaření společenstva, a zákon sám s takovou závažností počítá tím, že návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení nájemní smlouvy má být členům k dispozici nejméně 15 dnů předem a jeho existence má být součástí informování o konání valné hromady.
Pokud se takový bod přesto „objeví“ až dodatečně na valné hromadě, v praxi to typicky znamená, že členové byli záměrně postaveni do situace, kdy se nemohli předem seznámit s podklady, oslovit ostatní členy, připravit alternativní návrhy či vyjednat konkurenční nabídky.
Druhou situací je projednání věci bez uvedení v pozvánce i bez souhlasu všech přítomných s tím, že se přesto přistoupí k hlasování a usnesení je přijato většinou přítomných hlasů. Člen, který nesouhlasil se zařazením bodu, je následně postaven před hotovou věc a musí zvažovat soudní obranu v krátkých prekluzivních lhůtách podle ust. § 22 odst. 8 ZoM.
Třetí, zvláště problematickou situací je taktika opakovaného „zkoušení“ souhlasu během jedné valné hromady. Orgány společenstva mohou předložit návrh na zařazení bodu, nezískají jednomyslnost, ale následně bod předloží znovu, například po přestávce, po změně atmosféry jednání či poté, kdy část členů valnou hromadu opustí.
Tento postup je extrémně nebezpečný právě v kombinaci s § 22 odst. 4 ZoM (po jedné hodině usnášeníschopnost bez ohledu na počet hlasů). V důsledku může dojít k tomu, že rozhodnutí o zásadních otázkách je přijato menšinou, a to navíc bez předchozího upozornění v pozvánce.
Čtvrtou situací je následná soudní ochrana. Členové často namítají, že nebyla splněna informační povinnost, že bod nebyl uveden v pozvánce a že souhlas všech přítomných nebyl dán. Soudy však někdy posuzují věc prizmatem „materiálního vlivu“ vady na výsledek hlasování a žaloby odmítají s argumentací, že i při řádném svolání by jednotlivec nemohl rozhodnutí „přehlasovat“. Tento přístup však zásadně podceňuje, že právo člena není omezeno na hlasování, ale zahrnuje i procesní práva participace, která se realizují před zasedáním valné hromady.
Neplatnost usnesení valné hromady: relativní a absolutní následky
Zákon o myslivosti obsahuje v ust. § 22 odst. 8 úpravu soudní ochrany člena honebního společenstva, který se domnívá, že usnesení valné hromady je neplatné. Člen může podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady. Lhůty jsou prekluzivní.
Tato konstrukce odpovídá obecnému trendu v právu korporací a spolků, kdy se stabilita přijatých rozhodnutí chrání krátkými lhůtami k napadení.
Problém však nastává v situacích, kdy je procesní vada natolik závažná, že fakticky znemožní členům výkon jejich participativních práv. Rozhodnutí o zásadních otázkách (zejména nájem honitby) přijaté „překvapivě“ bez uvedení v pozvánce a bez jednomyslného souhlasu může mít dopad na hospodaření společenstva na mnoho let dopředu. Je tedy otázkou, zda je přiměřené, aby takové rozhodnutí mohlo být „zhojeno“ pouhým uplynutím krátké prekluzivní lhůty, zejména pokud se člen o rozhodnutí dozví pozdě nebo nemá reálnou možnost včas zorganizovat soudní obranu.
České právo v určitých oblastech rozlišuje mezi relativní neplatností (napadnutelnou v určité lhůtě) a absolutní neplatností či „zdánlivostí“ (neexistencí) právního jednání nebo rozhodnutí. U nejzávažnějších vad se uvažuje o tom, že akt je právně neexistující a nelze jej „zhojit“ plynutím času.
V kontextu honebních společenstev lze argumentovat, že rozhodnutí valné hromady přijaté o záležitosti neuvedené v pozvánce bez jednomyslného souhlasu všech přítomných členů může mít charakter natolik zásadního porušení procesních pravidel, že by mělo být sankcionováno přísněji než jen relativní neplatností. Zvláště u rozhodnutí o nájmu honitby nebo o závazcích s významným dopadem na hospodaření se jedná o rozhodnutí, která zasahují do podstaty práv a povinností členů.
Ústavněprávní východiska: participace členů a ochrana vlastnictví
Navrhovaná úprava ust. § 22 odst. 2 ZoM se pohybuje na průsečíku ochrany vlastnických práv (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listina“) a svobody sdružování (čl. 20 Listiny).
Honební společenstvo je osobou sdružovacího typu, v níž členství vlastníků honebních pozemků představuje nástroj participace na výkonu práva myslivosti a na hospodaření s honitbou. Zásadní rozhodnutí valné hromady, tj. zejména o nájemní smlouvě k honitbě, mají přímý dopad na faktické užití majetku členů.
Ústavní soud ve své judikatuře zdůraznil, že smyslem členství v honebním společenstvu je umožnit vlastníkům honebních pozemků ovlivňovat rozhodování společenstva. A aby tato možnost nebyla pouze formální, musí být člen včas a dostatečně informován o záležitostech, o nichž má valná hromada rozhodovat, a musí mít reálnou příležitost se na ně připravit, oslovit ostatní členy a předkládat alternativní návrhy. Tento participativní aspekt nelze redukovat na samotné hlasování.
Z těchto ústavněprávních východisek vyplývá, že požadavek řádného uvedení programu v pozvánce a požadavek jednomyslného souhlasu všech přítomných pro projednání nově zařazené záležitosti nejsou pouhou formalitou, ale představují podstatnou garanci spolkových práv členů. Jejich porušení může znamenat zásah do práv na spravedlivý proces v rámci spolkové samosprávy a do ochrany vlastnictví.
Návrh legislativního upřesnění § 22 odst. 2
Na základě popsaných praktických problémů navrhuji upřesnit a doplnit ust. § 22 odst. 2 ZoM tak, aby:
1. bylo zřejmé, že pokud není udělen souhlas všech přítomných členů s projednáním záležitosti neuvedené v pozvánce, nelze tuto záležitost na téže valné hromadě projednat ani o ní hlasovat, a lze ji projednat až na některé z dalších valných hromad, bude-li řádně uvedena v pozvánce;
2. bylo výslovně zakázáno opakované předkládání téže záležitosti k udělení souhlasu v průběhu jedné valné hromady, aby se zabránilo taktice „prosazení bodu“ až po odchodu části členů;
3. byla zavedena jasná sankce pro nejzávažnější případy porušení těchto pravidel, zejména u rozhodnutí o nájmu honitby a o závazcích s významným dopadem na hospodaření, které již dnes zákon považuje za natolik zásadní, že vyžaduje jejich předchozí oznámení;
4. bylo současně zváženo, zda není přiměřené zúžit zákaz dodatečného doplňování programu jen na vybrané okruhy záležitostí vymezené v ust. § 21 ZoM, aby se zabránilo nadměrné rigiditě pro běžné provozní otázky, které mohou vyvstat v průběhu jednání.
S ohledem na potřebu proporcionality a na riziko, že příliš přísná sankce by mohla být vnímána jako neodůvodněný zásah do autonomie společenstva, se navrhuje kompromisní řešení. Zákaz dodatečného doplňování programu se týká jen nejzásadnějších okruhů působnosti valné hromady, u nichž je požadavek předchozí informovanosti členů nejdůležitější. Kromě záležitostí podle ust. § 21 odst. 1 písm. c) ZoM (využití honitby, včetně jejího pronájmu) a písm. d) (změna stanov) se návrh vztahuje také na ust. § 21 odst. 2 ZoM, neboť tento odstavec upravuje
přenos působnosti valné hromady na honební výbor právě v otázkách spadajících pod ust. § 21 odst. 1 písm. c) ZoM. Nejedná se tedy o samostatný „další“ okruh působnosti, nýbrž o mechanismus vnitřního rozdělení kompetencí v rámci stejné materiální oblasti – rozhodování o využití honitby.
Z pohledu ochrany členských práv je přitom zásadní, aby členové byli o tom, že se má jednat buď přímo o využití honitby, nebo o tom, zda a v jakém rozsahu se tato kompetence přenese na honební výbor, včas informováni již v pozvánce na valnou hromadu.
Překvapivé projednání přenosu kompetence podle ust. § 21 odst. 2 ZoM může mít v praxi obdobný dopad jako překvapivé rozhodnutí o samotném pronájmu honitby, neboť může změnit, kdo a jak bude o využití honitby do budoucna rozhodovat.
Navrhuji legislativně upravené znění § 22 odst. 2: „Projednat záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze jen se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva. Záležitosti podle § 21 odst. 1 písm. c) a d) a § 21 odst. 2 nelze do programu valné hromady doplnit dodatečně.
Nebyl-li souhlas podle věty první udělen, nelze tuto záležitost na této valné hromadě projednat ani o ní hlasovat; lze ji projednat až na některé z dalších valných hromad, je-li v pozvánce na takovou valnou hromadu výslovně uvedena.
Opakované předložení téže záležitosti k udělení souhlasu podle věty první v průběhu téže valné hromady není přípustné.
Usnesení valné hromady o uzavření, změně nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby nebo o závazku, který může významným způsobem ovlivnit hospodaření honebního společenstva, přijaté k záležitosti neuvedené v pozvánce bez souhlasu všech přítomných členů s jejím projednáním, je absolutně neplatné; hledí se na ně, jako by nebylo přijato.“
Tento návrh reaguje přímo na výše popsané praktické problémy. Zakazuje praxi, kdy se orgány společenstva pokoušejí v průběhu jednání opakovaně „prosadit“ zařazení téhož bodu na program s cílem dosáhnout jednomyslnosti až ve chvíli, kdy část členů odejde.
Současně zachovává možnost projednat některé provozní záležitosti neuvedené v pozvánce, pokud s tím všichni přítomní souhlasí, a nepůsobí tedy absolutně rigidně.
Zákaz dodatečného doplnění se týká jen nejzásadnějších okruhů působnosti valné hromady, u nichž je požadavek předchozí informovanosti členů nejdůležitější.
Dopady na praxi a právní jistotu třetích osob
Navržené upřesnění ust. § 22 odst. 2 ZoM posiluje transparentnost a předvídatelnost rozhodování valné hromady. Členové budou mít jistotu, že o klíčových otázkách využití honitby a o změnách stanov nebude možné rozhodovat „překvapivě“ bez uvedení v pozvánce. Ochrana menšinových členů i členů přítomných, kteří nesouhlasí s projednáním neohlášené záležitosti, se zvýší.
Z hlediska třetích osob (například nájemců honitby) je podstatné, že navržená absolutní neplatnost se vztahuje jen na vymezený okruh rozhodnutí: nájem honitby a významné závazky. Třetí osoba bude moci z pozvánky a zápisu z valné hromady dovodit, zda byla záležitost řádně uvedena v programu a zda byl dán souhlas všech přítomných s jejím projednáním. Právní jistota se tak paradoxně zvyšuje, zatímco dnes mohou vznikat spory o to, zda byla jednomyslnost skutečně dosažena a jaké má porušení následky, navržené znění stanoví jasný rámec.
Současně je zachována stabilita rozhodování v ostatních otázkách. U ostatních usnesení valné hromady zůstává zachován princip soudní přezkoumatelnosti v režimu relativní neplatnosti; navrhovaná úprava ust. § 22 odst. 8 ZoM však zpřesňuje a posiluje procesní rámec soudní ochrany tak, aby byla reálně dostupná a zároveň nedocházelo k neodůvodněnému narušování právní jistoty již přijatých rozhodnutí.
Navrhovaná úprava se tak snaží vyvážit potřebu ochrany jednotlivých členů a požadavek právní jistoty na straně jedné a potřebu funkčnosti a autonomie honebních společenstev na straně druhé.
Závěr
Projednávání záležitostí neuvedených v pozvánce na valnou hromadu honebního společenstva představuje citlivý bod právní úpravy, v němž se střetává autonomie spolkové samosprávy s ochranou procesních práv členů a s požadavkem transparentnosti při rozhodování o majetkových a hospodářských otázkách. Současná právní úprava sice vyžaduje souhlas všech přítomných členů pro projednání nového bodu, avšak výslovně neřeší některé praktické otázky, zejména zákaz opakovaného předkládání téhož bodu v průběhu jedné valné hromady a právní následek porušení tohoto pravidla.
Navržené legislativní doplnění ust. § 22 odst. 2 ZoM reaguje na opakující se problémy praxe a posiluje ochranu členských práv. Zakotvuje výslovný zákaz projednat na téže valné hromadě záležitost, u níž nebyl udělen jednomyslný souhlas, a stanoví, že takovou záležitost lze projednat až na další valné hromadě, bude-li řádně uvedena v pozvánce. Současně zakazuje opakované předkládání téže záležitosti k udělení souhlasu v rámci jednoho jednání. Zákaz dodatečného doplňování programu se přitom vztahuje jen na nejzásadnější okruhy působnosti valné hromady (§ 21 odst. 1 písm. c) a d) a § 21 odst. 2) ZoM, čímž se zachovává přiměřená flexibilita pro běžné provozní otázky.
Nejpřísnější sankce absolutní neplatnosti je vyhrazena jen pro rozhodnutí o nájmu honitby a pro závazky s významným dopadem na hospodaření, tedy pro situace, kde je porušení informační povinnosti a pravidla jednomyslnosti nejzávažnější a kde „překvapivé“ rozhodnutí nejvíce ohrožuje jak procesní práva členů, tak jejich vlastnické zájmy. Takto koncipované řešení představuje proporcionální vyvážení mezi svobodou sdružování a samosprávou honebních společenstev na straně jedné a ochranou práv jednotlivých členů a požadavkem právní jistoty na straně druhé.
Navrhovaná úprava může přispět k posílení důvěry v procesy uvnitř honebních společenstev a k odstranění časté praxe „překvapivých“ rozhodnutí, přijímaných bez předchozího upozornění členů a bez reálné možnosti se na jejich projednání připravit.
Současně může přispět k tomu, aby soudní praxe v budoucnu více reflektovala participativní rozměr členských práv a nepřistupovala k procesním vadám pouze prizmatem toho, zda by jednotlivec mohl „zvrátit“ výsledek hlasování. Ochrana člena honebního společenstva totiž nespočívá jen v jeho hlasu na zasedání, ale i v jeho právu být včas informován a plnohodnotně se podílet na rozhodovacím procesu.
Je na zákonodárcích, aby současný stav napravili a nastavili pravidla tak, aby byla vymahatelná a férová pro všechny členy honebních společenstev. Navržené úpravy ust. § 22 odst. 6 a 8 ZoM nepředstavují revoluci, ale nutné „dotažení“ procesních garancí, které zabrání obstrukcím a učiní soudní ochranu reálně dostupnou.
A nelze přehlížet ani společenský rozměr, neboť Českomoravská myslivecká jednota sdružuje desetitisíce členů a v širším okruhu jejich rodin a přátel se jedná o výraznou část veřejnosti, která problematiku sleduje a vnímá ji jako otázku férových a předvídatelných pravidel. Parlament by proto měl dát najevo, že právní jistota a transparentnost nejsou prázdná slova, ale závazek vůči občanům.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
člen myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
člen organizace British Columbia Wildlife Federation (BCWF), Kanada
člen Slovenského poľovníckého zväzu, Slovensko
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář, www.specialis.cz, myslivost@specialis.cz