Jako první myslivec v České republice obdržel Petr Šeplavý vyznamenání „Za zásluhy o myslivost“ od Polského mysliveckého svazu za dlouholetou spolupráci při pořádání trubačských soutěží, mysliveckých výstav, soutěží ve vábení jelenů, setkání myslivců na různých úrovních a za celkovou propagaci myslivecké kultury a tradic v zahraniční.
Předání proběhlo v sobotu 6. 6. 2026 na Polské soutěži trubačů ve Spychowě. Předávajícími byli Marcin Możdżonek – předseda Nejvyšší myslivecké rady Polského mysliveckého svazu a Eugeniusz Grzeszczak – Łowczy Krajowy – volně přeloženo jako zemský lovčí Polského mysliveckého svazu.
Můžete mi, prosím, říci, co tomuto ocenění předcházelo? Jak dlouho se již spolupráci s Polskem věnujete?
Spolupráce trvá v podstatě nepřetržitě 40 let. Na této cestě jsem potkal spoustu báječných lidí, spolupracovníků a nadšenců jako jsem já. I oni mají zásluhu na tomto ocenění. Stejnou dobu mne v mé práci a zálibě podporuje i moje manželka Diana, která pochází z lesnické rodiny, vyrostla na hájovně, složila také zkoušky z myslivosti a svět myslivosti je jí blízký.
V roce 1986 jsem nastoupil do kulturního oddělení ČMS k Janu Limovi a v roce 1987 jsem organizoval první zahraniční výstavu. Spolu s panem Potužákem, který byl tehdy členem kulturní komise, jsme zajišťovali výstavu v polském městě Stargard Szczeciński ve spolupráci s Československým kulturním centrem ve Štětíně. Tam se nastartovala má spolupráce s Polskem a od té doby bylo těch společných aktivit opravdu hodně.
V roce 1988 jsme pořádali soutěž mysliveckých trubačů v Kostelci nad Černými lesy, kde jsem se setkal poprvé s Piotrem Grzywaczem, který byl nadšeným trubačem a vozil své žáky ze střední lesnické školy v Tuchole na všechny možné soutěže. S ním jsme udržovali velmi úzké kontakty.
Piotr již bohužel zemřel. Zůstal po něm archiv, který má teď jeho syn. Obsahuje dokumenty z prvních mezinárodních soutěží trubačů, které se u nás nedochovaly, protože shořely při požáru skladu Interlovu. Poprosil jsem tedy jeho syna, jestli by je mohl vyhledat. Věřím, že se k nim časem dostaneme.
Změnila se nějak úroveň spolupráce po roce 1989?
S Polskem byly dříve mnohem častější kontakty než dnes. Je to možná dané i strukturou myslivosti a lesnictví, jak byla po sametové revoluci nastavená v Polsku a u nás. Polská myslivost a lesnictví jsou zakotvené v ústavě, vše je tam tedy řízeno pod hlavičkou státu. Státní lesy organizují mnoho vzdělávacích programů pro veřejnost, mají edukační místnosti pro návštěvníky, především z řad dětí a mládeže. Lesníci a myslivci jsou v Polsku úzce provázáni a státní lesy vykonávají v Polsku přenesenou působnost státní správy. Nakonec Československou mysliveckou jednotu zakládali v roce 1923 především lesníci.
V roce 1991 jsme využili kontaktů na CIC, které měla paní Milada Fábelová, moje spolupracovnice na ČMMJ. Napadlo mě představit práci CIC a hlavně Jerzyho Krupky, což byl tehdejší předseda Polského mysliveckého svazu. V rámci výstavy Země Živitelka jsme vytvořili expozici věnovanou národnímu parku, který se zakládal pod patronátem CIC a Jerzyho Krupky v Mongolsku. Jerzy Krupka přivezl zajímavé artefakty a na tu dobu velmi moderní učebnici myslivosti, kterou právě vydali a kterou mi věnoval.
Jak jste navázal na svoji práci po odchodu z ČMMJ? Je určitě dobré, když je organizátorem někdo, kdo účastníky léta zná a už ví, jak se s nimi domluvit…
Je to tak. S mnohými přáteli jsem se potkal ještě jako pracovník ČMMJ, kde jsem působil do konce roku 1993. Zde byl mým velkým vzorem v oblasti propagace, výstavnictví, grafiky a tisku pan Jaroslav Béza. S manželkou Dianou jsme založili vydavatelství Rembrandt s.r.o., které se převážně věnuje myslivosti. V letech 1997 až 2010, jsem velmi úzce spolupracoval s vydavatelstvím Paul Parey na vydávání kalendářů a dalších projektech. Spoustu myslivců a mysliveckých funkcionářů nejen z Německa, ale i okolních států znám a jsou mými přáteli.
S Loveckým triem jsme také v rámci tohoto vydavatelství vydali CD s českou loveckou hudbou a s Hermannem Wolffem jsem zorganizoval výuku techniky krytí pro německé trubače. V té době vznikla myšlenka, dát evropské trubače dohromady a uspořádat v Německu společný koncert. To se nepodařilo zrealizovat, ale myšlenka zůstala a proto jsme několikrát na koncert České myslivecké Vánoce pozvaly zahraniční soubory z Polska, Slovenska, Rakouska a Německa.
V roce 1999 jsem se vracel ze slovenského Sv. Antona s redaktorem časopisu Wild und Hund (vydavatelství Paul Parey) Alexandrem Krahem, kde jsme viděli soutěž vábičů, napadlo mne uspořádat Mistrovství Evropy ve vábení jelenů a Alexander byl nadšen. Navrhl uspořádat 1. ročník pod hlavičkou časopisu Wild und Hund v Německu. S nápadem jsem oslovil Jiřího Kasinu a Jana Kupku, kteří v té době již pořádali naši národní soutěž a přispěli odbornými zkušenostmi. Významně nám pomohl tehdejší vedoucí propagace ve vydavatelství Paul Parey Hermann Wolff. Prvními účastníky byli vábiči z Polska, Slovenska, Maďarska, Německa a Česka a první soutěž na výstavě v Dortmundu způsobila nevídaný zájem i u nemyslivecké veřejnosti.
Evropská soutěž vábičů je stále životaschopná, v současnosti se zapojuje až čtrnáct států. Byly nastavené podmínky, ale pevná pravidla se schválila až při mistrovství v Litvě v roce 2012. Já jsem tuto spolupráci předal v roce 2015 na soutěži v Bělorusku Martině Novotné.
Přesunul jste se tedy od vábení k troubení?
I tak by se to dalo říci. V roce 2011 jsem byl zvolen předsedou KT ČMMJ a uplatnil svoje zkušenosti z organizování akcí i ze spolupráce se zahraničím. Na základě zkušeností s vábením jsme pak dávali dohromady evropskou soutěž trubačů. Organizační stránku jsem měl na starosti já, odbornou Petr Vacek. My dva jsme byli pověřeni při setkání v Chlumu u Třeboně v roce 2011 přípravou soutěže Mistrovství Evropy mysliveckých trubačů. V roce 2014 podepsaly zakládající státy (Polsko, Durynsko, Slovensko a Česko) deklaraci o spolupráci na tomto projektu. Podpis se uskutečnil v rámci koncertu České myslivecké Vánoce a první ročník ME se odehrál v roce 2016 v Mariánských lázních.
Nedlouho nato přistoupily k deklaraci Německo jako celek, samostatně Bavorsko a Maďarsko.
Dojednávat mezinárodní akce vyžaduje značnou míru diplomacie a také znalostí reálií, co se ve které zemi děje. Kdo s kým spolupracuje a kde spolupráce vázne a proč. Neméně důležitá je pokora, ochota ke kompromisům, velká míra důvěry a jasný cíl. Je potřeba mít otevřené srdce pro radostnou spolupráci, být vstřícný, upřímný a ujistit ostatní, že se za připravovanou akcí neskrývají nějaké postranní úmysly.
Když jsme v roce 2010 uspořádali první vánoční koncert v Rudolfinu, získali jsme u zahraničních trubačů nejen obdiv, ale také velkou důvěru, že jsme schopní uspořádat koncert na vysoké úrovni. Proto nám bylo svěřeno vedení kanceláře Mistrovství Evropy mysliveckých trubačů. Kancelář zajišťuje nezbytnou komunikaci, připravuje soutěž a notový materiál, eviduje přihlášky a zajišťuje hodnocení soutěže. Je důležitým tmelem evropských mysliveckých trubačů. Část z příjmů tohoto koncertu šla také na podporu zahraniční spolupráce a ME trubačů.
V čem je specifické naše, slovenské, polské a třeba německé pořadatelství?
Na západě více upřednostňují ekonomiku spojenou se ziskem. U nás, ve státech bývalého východního bloku, ještě zbylo hodně nadšení, ochoty udělat pro druhé něco zdarma, i když nás ekonomika také tlačí. I my jsme museli dost ubírat. Na začátku jsme třeba platili zástupcům myslivců a trubačů z okolních států ubytování a stravu. Pak jsme dospěli k názoru, že by to pro některé další země mohl být finanční problém a tyto náklady si platí naši vzácní hosté sami. Ale stále se snažíme o to, aby zisk nebyl hlavní myšlenkou těchto setkávání. Nakonec i v deklaraci máme napsáno, že mistrovsví bude pořadatelem organizováno jednoduše, skromně a přátelsky.
Od začátku se snažíme do pořádání ME zapojit myslivce, tedy myslivecké svazy jednotlivých zemí, což se nám daří. A také se vždy podařilo vytvořit velmi přátelské a radostné prostředí pro zúčastněné trubače a jejich doprovod.
Které mistrovství, z těch doposud proběhlých, bylo nejkladněji hodnoceno?
Každé dosud uspořádané ME bylo svým způsobem jedinečné. V Mariánských Lázních bylo první v krásném prostředí lázeňského města, mého rodiště. V Levoči všechny uchvátila Bazilika sv. Jakuba s vyřezávaným dřevěným oltářem od mistra Pavla, chráněného jako světové kulturní dědictví UNESCO. V Suhlu jsme využili kapacity horského hotelu a byli celou dobu všichni pohromadě a večer poslouchali jelení říji. Mnoho účastníků obdivovalo přátelské a excelentně zorganizované mistrovství Evropy v roce 2025 v Pszczyně, místě odkud pochází Fürst Pless horn (naše borlice). Jsem přesvědčen, že právě ME v Pszczyně inspirovalo další země, aby se do projektu zapojily.
Jaká je polská myslivecká hudba v porovnání s naší?
Vychází hodně z německé, ovlivněné šlechtou ještě z dob Pruska. Německé signály se hrají po celé Evropě. U nás se chtěl profesor Dyk odlišit. Jeho signály působí radostně, domácky, proto se dochovaly do dnešní doby, i když se při sepisování pamětí o nich vůbec nezmínil, tak nám zůstaly dodnes.
Největším přínosem těchto soutěží je setkávání lidí s podobným naladěním, a to jistě za ocenění stojí…
Ano, vznikají přátelské vazby, lidi si tam mohou popovídat, jak to kde s myslivostí a hudbou je. Setkávání lidí je velice důležité. Vytváří to dobrou atmosféru. Na těchto akcích je pro účastníky alespoň na chvíli svět lepší. A v dnešní době je obzvlášť důležité, aby lidé spolu komunikovali. Když se přestanou setkávat, tak si přestanou rozumět, mohou vznikat nedorozumění, nepochopení, třenice, a to nejen mezi myslivci.
Vnímám, že snížení dotací pro ČMMJ dopadlo i na kluby. Myslím si ale, že by bylo dobré hledat zdroje k podpoře mezinárodních aktivit a vnímat je jako velmi důležité a prospěšné. Je to propagace celé naší myslivosti, která si to, podle mého názoru, stále zaslouží.
Od svého založení podporovalo soutěže i mezinárodní aktivity nakladatelství Rembrandt s.r.o. Vždy mě velice bavilo a přinášelo mi radost věnovat svůj čas i propagaci myslivosti a manželka projevila velkou míru shovívavosti a podpory těmto aktivitám.
Je možné, že v roce 2029 by se mohla konat soutěž u nás. Je to v podstatě za chvilku. Proto je nejvyšší čas už dnes přemýšlet, jak řešit financování a organizaci celé akce.
V letošním roce jsem předal kancelář ME novým spolupracovníkům. Mnozí se již podíleli na soutěži v Suhlu a ve Pszczyně. Pevně věřím, že ve spolupráci s Maciejem Strawou z Polska a Edmundem Hatiarem ze Slovenska jsou schopni držet základní ideu, na které byla soutěž vystavěna. K tomu jim přeji hodně zdaru.
Díky moc za rozhovor!
Kamila Kaasová
Fot. Krzysztof J. Szpetkowski PZŁ/Polska
Popis k fotografii: V roce 2025 bylo Petru Šeplavému uděleno vyznamenání od Zemského mysliveckého svazu Durynska, jeho myslivecké sako zdobí tedy od letoška tři – české, německé a polské.