Nemohu začít jinak, než jako obvykle. Ředitel lesnické školy asi těžko nebude myslivcem, jak tedy jste se k myslivosti dostal Vy?
Můj děda byl myslivec, táta je myslivec, zároveň táta pracoval jako profesionální lesník, takže já jsem se do té myslivecko-lesnické rodiny narodil a od malička jsem v tomto zeleném prostředí vyrůstal. Studium lesárny pak bylo vlastně jasnou volbou a prioritou. Po střední lesnické škole jsem absolvoval také lesnickou fakultu na Vysoké škole zemědělské v Brně.
A od kdy působíte zde na střední lesnické škole? Přišel jste sem rovnou na místo ředitele?
Na školu jsem nastoupil v roce 2005, konkrétně 1. září, jako učitel odborných předmětů, kterých jsem tady na škole vyučoval vícero. Pokud bych měl předměty ještě rozdělit tak, že se některé odborné předměty vyučují ve dvou ročnících, např. hospodářská úprava lesa ve 3. i 4. ročníku, a v každém ročníku se vyučuje jiná látka, tak to bylo dvanáct odborných předmětů, kterými jsem si za pana zástupce školy RNDr. Sargánka prošel. To byl pro mne křest ohněm, ale na druhé straně také nabytí velkých zkušeností. Po čtrnácti letech v pozici učitele odborných předmětů jsem prošel konkurzním řízením a na židli ředitele školy sedím od 1. 8. 2019.
Samozřejmě jsem tu byl v minulosti mnohokrát, ale historii školy detailně neznám…
Bylo by to na delší povídání, tak alespoň historie hranické školy v kostce. Důležitý byl rok 1850, kdy pan lesní inspektor Bechtel získal pro zřízení moravskoslezské lesnické školy širokou podporu lesnické sekce C. a K. moravskoslezské společnosti k podpoře zemědělství, přírodovědy a vlastivědy. Kníže Liechtenstein nabídl pro potřeby školy úsovské polesí a zámek, a tak lesnická škola mohla otevřít své brány na zámku v Úsově. Psalo se 3. října roku 1852.
Postupně rostly požadavky na ubytování mladých adeptů lesnického vzdělání, kteří do té chvíle bydleli v soukromých bytech v městečku Úsově. Možnost internátního ubytování se nabízela v uvolněných objektech po přestěhování chlapeckého semináře řádu německých rytířů z hradu Sovince do Opavy, a tím snížení nákladů na studium, byly jedny z důvodů proč Moravsko-slezský lesnický spolek po patnácti letech, tedy roku 1867, rozhodl o přemístění školy na hrad Sovinec.
Podmínky pro další rozvoj školy, modernizaci a rozšiřování výuky zde ale také nebyly ideální. Roku 1894 nebylo o zrušení internátního způsobu výuky již pochyb a školský spolek hledal pro školu další působiště. Z nejvážnějších uchazečů, měst Šumperk, Šternberk a Hranice, byly vybrány Hranice.
Co se týká Úsova a Sovince, jednalo se o dvouleté lesnické školy. V Hranicích se 12.10. 1896 slavnostně otevřela lesnická škola, na které kromě tříletého studia bylo plánováno také jednoleté studium na nižší lesnické škole. Vyučovacím jazykem byla stále němčina. Německy se na škole učilo až do roku 1920, kdy se stává ředitelem František Matějka, zavádí se vyučování v českém jazyce a vzniká nový typ Státní vyšší lesnické školy se čtyřletým studijním oborem.
Oproti ostatním lesnickým školám v ČR a na Slovensku jsme takovou výjimkou, neboť jsme jediná lesárna, na které se studuje čistě jen jeden studijní obor zakončený maturitní zkouškou, a to lesnictví. Nemáme na škole žádný jiný obor, jako je třeba učební obor lesní mechanizátor.
Tak pokud dobře počítám, v letošním roce tedy slavíte 130. výročí založení školy...
Já bych řekl, že si v Hranicích připomínáme dva milníky, které mají spojitost s lesnickým školstvím. Tím prvním je samotné založení lesnického školství na Moravě, které se píše s počátkem studia na úsovském zámku v roce 1852. Jsme jediná lesnická škola na Moravě a v té souvislosti je minimálně morální slušností spojenou s lesnickou hrdostí si tento rok připomínat, tudíž jsou to letopočty končící dvojkou. A pak jsou tu letopočty končící šestkou, což je letos, kdy si budeme připomínat rok 1896, kdy se otevřela lesnická škola zde, v této historické budově v Hranicích. Letos si tedy připomínáme 130 let lesnické školy v Hranicích a 174 let od počátku studia lesnictví na Moravě.
Co v rámci oslav připravujete? Kdy bude vyvrcholení oslav?
Zatím jsme ve stádiu příprav, datum je stanoveno na 6.6.2026. Oslavy chystáme pro naše absolventy či současné i bývalé zaměstnance školy, pro lesnickou a mysliveckou veřejnost, ale také pro ostatní spoluobčany, kteří ten den na hranickou lesárnu zamíří. Ve spolupráci s okresním mysliveckým spolkem chceme program obohatit a zpestřit uspořádáním okresní chovatelské přehlídky trofejí. Škola má velmi dobré trubače, vábiče, lesní pedagogy, takže program bude určitě pestrý.
Nepřipravujeme sice k výročí klasický almanach v knižní podobě, ale chceme vydat brožuru založenou na fotografiích a vizuálním vjemu, která by ukázala změny, které se odehrály za 130 let na lesnické škole v Hranicích. Na historických a současných snímcích chceme ukázat, jak se měnila budova školy, jak vypadalo okolí školy nebo učebny, věřím, že to bude zajímavé porovnání.
Kteří zajímaví absolventi prošli školou?
Když se bavíme o myslivosti, tak bych neměl zapomenout na prof. Hromase, který zde studoval a v roce 1955 absolvoval. To byla doba, kdy byla socialistickým režimem vytyčena těžební a pěstební studijní specializace na lesnických školách, Hranice hrály prim v těžební specializaci a Trutnov s Pískem v pěstební.
Významných osobností, které prošly lavicemi hranické lesárny bychom určitě našli více, ale dovolím si je zde nejmenovat. Nerad bych ze svého pohledu vyzdvihoval někoho nad někým. Podstatné je, že všichni tito lidé byli nebo jsou osobnostmi, které se výraznou měrou prosadili v životě společnosti.
Kolik na škole aktuálně studuje studentů?
V současnosti zde studuje 315 studentů, z tohoto počtu je 75 dívek. Za zmínku stojí, že vzhledem k tomu, že jsme jediná škola na Moravě, tak studenty máme ze všech čtyř moravských krajů, dále zde studují studenti z východu Čech plus, sice ne pravidelně, se v ročnících objevují i žáci ze Slovenska. Z 315 studentů je jich 254 ubytováno na domovech mládeže. To souvisí s různými volnočasovými aktivitami nebo s nabídkou aktivit pro studenty po vyučování, na což se určitě také zeptáte.
Zvyšuje se procento dívek?
Každý rok otvíráme v prvním ročníku tři třídy po třiceti studentech, takže maximum přijatých je 90 studentů. Z tohoto počtu je asi kolem dvaceti dívek. Toto procento nebo podíl dívek se v posledních letech nijak zásadně nemění.
Jaký je zájem o přijímací zkoušky?
Již třetím rokem probíhá organizace přijímacího řízení jinak, než tomu bylo dříve. Žáci podávají přihlášky na školy prostřednictvím elektronického systému, v rámci kterého si určují tzv. prioritu mezi vybranými, většinou třemi školami. Vloni bylo k nám na školu podáno 188 přihlášek, rok předtím to bylo o 10 méně, takže se dá obecně říci, že je to dvojnásobek zájmu oproti možnosti přijetí. Je potřeba si ale uvědomit, že ne každý žák si lesnickou školu na přihlášce ke studiu volí jako školu s prioritou jedna. Nicméně se nám daří v posledních letech těch 90 míst v prvním ročníku naplnit.
Za tu dobu, kdy fungujete jako ředitel, změnila se nějak struktura či skladba předmětů? Ty hlavní asi zůstávají stejné, ale jak se v průběhu doby mění ostatní předměty?
Struktura hlavních předmětů samozřejmě zůstává hodně podobná a vychází z rámcových vzdělávacích programů. Ale když to vezmu obecněji, nejen lesnické školy pocítily, že s nástupem státních maturitních zkoušek bylo potřeba v rámci školních vzdělávacích programů navýšit hodinovou dotaci všeobecně vzdělávacích předmětů někdy na úkor odborných předmětů. Ale stěžení lesnické předměty zde zůstávají.
Stále se bude na lesárně povinně maturovat z pěstování lesů, k tomu se zde vyučuje plejáda ostatních odborných lesnických předmětů, ať je to hospodářská úprava lesů, ochrana lesů, lesní těžba, ekonomika lesního hospodářství, lesnická botanika, jejíž součástí je dendrologie. Všechny tyto předměty navazují na nauku o lesním prostředí. Vyučuje se samozřejmě také lesnická zoologie, myslivost, to všechno jsou předměty, bez kterých si nikdo studium na lesárně asi neumí představit.
Naopak technické předměty postupem času dostaly trošku na frak. Za mých mladých let se například předmět stroje a zařízení učil ve dvou ročnících, učila se samostatně geodézie, na kterou navazovaly lesní stavby, dneska je geodézie součástí lesních staveb. Ale něco jiného je struktura předmětů a něco jiného jejich obsah, ten se samozřejmě mění s ohledem na změny, které přináší jak samotná příroda, tak potřeby společnosti.
A je pravda, že jste si s ostatními lesnickými školami domluvili vytvoření společných učebnic odborných předmětů?
Ano, velmi pozitivní je, že jsme se v rámci Asociace lesnických škol domluvili, že jedním z našich společných cílů je tvorba jednotného moderního výukového materiálu. Takže už jsou mezi studenty nové učebnice pěstování lesů, nauky o lesním prostředí a ochrany lesů, pracujeme na učebnicích hospodářské úpravy lesů a lesní těžby. Každá škola má možnost, aby ji při tvorbě učebnice zastupoval dobrovolně daný vyučující, nic se neděje nátlakem, vytvoří se autorský tým, který my jako ředitelé koordinujeme. Vše má jasné zadání, jak po stránce obsahové, tak po stránce grafické.
Nechceme ale vytvářet žádná vysokoškolská skripta. Cílem je, aby absolventi středních lesnických škol byli lesníci se základními porovnatelnými odbornými znalostmi, které jsou obsahem těchto učebnic. Nepotřebujeme produkovat vědce, od toho jsou zde vysoké školy.
Kolik studentů z devadesáti přijatých dojde k maturitě? A jakou máte úspěšnost maturitních zkoušek a potom přijetí na vysoké školy? Kolik studentů jde na vysoké školy a kolik jde do provozu?
Nedá se odpovědět úplně přesným číslem. Každý ročník je trochu jiný. Z devadesáti studentů přijatých do prvního ročníku se k maturitě dostává asi osmdesát, z každé třídy během čtyřletého studia tak tři, čtyři z nějakého důvodu studium ukončí. Pokud se na úspěšnost maturit podívám z pohledu posledních tří let, tak v jarním termínu úspěšně odmaturuje v průměru 90 % studentů, po prvním opravném termínu v září má ukončeno středoškolské studium asi 95 % maturantů.
A kolik jde pak dále na vysokou školu? A většina pokračuje v lesnictví nebo myslivosti?
Abych byl přesnější, my víme, kolik absolventů si podalo přihlášku na nějakou vysokou školu, ale již se zpětně nedozvíme, kolik z nich bylo ke studiu přijato. Dá se ale konstatovat, že asi 70 % studentů jde po maturitě na vysoké školy, zde převažují fakulty lesnické, ať brněnská nebo pražská, ale jsou tady studenti, kteří své studium zaměřují směrem vojenským, policejním, pedagogickým, technickým nebo dokonce uměleckým. Ze zbývajících 30 % absolventů nám nějakých 15 až 17 % uvede, že budou profesně pokračovat v nějaké činnosti, která je spojená s lesařinou a zbývající část absolventů uvádí, že bude hledat své uplatnění mimo obor. Je to ale jen zpětná vazba od mladých lidí v okamžiku, kdy opouští školu, na kolik je pravdivá a kde ve skutečnosti zakotví, na to nedokážu odpovědět.
Kdy a jak tady u vás začíná studium myslivosti, co studentům nabízíte z hlediska myslivosti v rámci studia?
Je vůbec otázka, čím na lesárně začíná studium myslivosti. Všichni mají myslivost spojenou s předmětem myslivost, s konkrétním předmětem, který se u nás vyučuje ve třetím ročníku jako povinný odborný předmět. Ale myslivost není jen o tomto předmětu.
Když budu konkrétní, jeden ročník je asi 60 až 70 hodin teoretické výuky a 32 hodin předmětových cvičení. V tomto čase nemůžete detailně projít sedm tematických celků. Je potřeba si ale uvědomit, že žáci si během studia projdou i jinými odbornými předměty jako jsou lesnická biologie, zoologie, botanika, nauka o lesním prostředí, pěstování lesů, ochrana lesů, ekonomika lesního hospodářství či lesní stavby. A všechny tyto předměty se studiem myslivosti bezprostředně souvisejí. Přirovnal bych to tak, že ona pomyslná chapadla chobotnice jménem myslivost zasahují po čtyři roky výuky lesnictví i do jiných předmětů. Buď samotné výuce myslivosti předcházejí nebo na ni navazují.
Je o myslivost zájem?
Myslivost je jedním z důvodů, proč se náctiletý člověk mnohdy pro lesnickou školu rozhoduje, protože, když to hodně zkreslím, tak vidina flintičky na rameni, pejska u nožičky a procházek po lese je velmi lákavá a atraktivní. Až během studia zjistí, co vlastně studium lesnictví vůbec obnáší, že myslivost je jeho neoddělitelnou součástí, ale netvoří prioritní část studia na lesnické škole. Myslivost je pro lesnické školy také velmi dobrý marketingový tah.
Ale zase na druhé straně, tak, jak někdo nemá rád matematiku nebo třeba český jazyk, ne každému je blízká myslivost. Doba se ale mění, když jsme studovali my, většina zájemců o studium pocházela z lesnických rodin. Dnes se procenta otočila. A tak se k nám dostávají čistokrevné městské děti, které dosud o lesnictví a myslivost nezavadily. Ale i ty pak velmi úspěšně studují, lesnictví a myslivost propagují a já myslím, že pro zachování oboru je to jen dobře.
V rámci studia máte také výuku a praxe mimo budovu školy. Co nabízíte za praxi v rámci studia?
To je další bonus, proč jít studovat k nám, protože nabízíme výuku nejen ve školních lavicích, ale také přímo v terénu, v lesních porostech. Neoddělitelnou součástí školy je školní polesí ve Valšovicích, je to 1000 ha souvislých lesních porostů rozprostírajících se na prudkých svazích nad řekou Bečvou na severní straně školního polesí přes nejvyšší vrchol Maleník po jižní rovinatější část směrem k obci Dolní Nětčice. Studenti mají tudíž dostatek praktických příležitostí k tomu, aby aplikovali své teoretické znalosti do lesnické praxe. Studenti všech ročníků využívají, kromě jiného, školní polesí v rámci předmětových cvičení, které mají podle rozvrhu jeden den v týdnu.
Dále studenti prvních a druhých ročníků mají jedenkrát za pololetí týdenní učební praxe zaměřené většinou na manuální práce v lesnictví. Je vhodné, aby si jimi prošli a sami si na vlastní kůži tyto činnosti vyzkoušeli.
Během maturitních zkoušek, které na lesnických školách trvají dva týdny, absolvují studenti nižších ročníků v rámci školního vzdělávacího programu povinné individuální praxe u potenciálních zaměstnavatelů, které si sami vyberou většinou v místě svého bydliště. Náplní těchto praxí jsou administrativní, technické a organizátorské práce na úrovni dané organizační jednotky. Studenti tyto praxe vykonávají většinou u některého ze státních podniků, ať už se jedná o Lesy ČR, VLS nebo pracují u lesů církevních, městských či obecních, které nám garantují odbornou úroveň těchto praxí.
Pojďme ale také k mimoškolním činnostem v rámci řádného studia. Co nabízíte studentům?
Pokud to vztáhneme k myslivosti, když studenti absolvují předmět myslivost, mají nárok na vydání loveckého lísku a na konci třetího ročníku pro ně škola organizuje zkoušky k získání zbrojního oprávnění. Vybraní žáci čtvrtého ročníku, kteří buď školu dlouhodobě reprezentují nebo mají velmi dobré studijní výsledky, se mohou podílet na praktickém výkonu práva myslivosti ve školní honitbě, kde loví holou zvěř srnčí, daňčí a zvěř černou. Pokud je mezi absolventy školy absolvent, který si to opravdu zaslouží, je mu při slavnostním vyřazení předána kromě maturitního vysvědčení také povolenka k lovu daňka.
Dále mají možnost získat během studia zadarmo řidičský průkaz skupiny B. Ostatní skupiny řidičských průkazů mají možnost získat s nějakým cenovým zvýhodněním. Pokud ve škole nemají studijní či výchovné problémy, tak na praktické jízdy můžou odcházet během výuky a nemusí je absolvovat o víkendech či prázdninách.
Pak také studenti mohou získat oprávnění pro práci s motorovou pilou a křovinořezem, a to v rámci odborného předmětu lesní těžba. Nesmím zapomenout na lesní pedagogiku. Ti studenti, kteří v rámci kroužku lesní pedagogiky realizují vzdělávací programy pro veřejnost, od malých dětí po seniory, mohou získat během studia certifikát lesního pedagoga, což je další z bonusů, který po škole mohou využít.
A byť nemáme na škole žádný z učňovských oborů, v rámci dotačního titulu jsme pořídili simulátory harvestorů včetně vyvážecích souprav a studenti mají možnost získat strojnický průkaz pro práci s hydraulickou rukou. Na tomto už se musí studenti, potažmo rodiče, finančně podílet.
Spolupracujeme s autorizovaným zkouškovým centrem Cambridge P.A.R.K., které pro zájemce z řad studentů organizuje zkoušky Cambridge English. Tyto zkoušky jsou jedny z nejprestižnějších mezinárodně uznávaných zkoušek z angličtiny na světě.
Určitě máte nějaké zájmové kroužky…
V rámci mimoškolních aktivit je zde celá plejáda kroužků. Nebudu jmenovat všechny možné sportovní kroužky, těch je spousta. Těmi řekněme skalními jsou u nás kroužky trubačský, včelařský, střelecký, myslivecký, kynologický, rybářský, kroužek lesní pedagogiky. Přibyly kroužky ve vábení zvěře a sokolnický. Dívky se také věnují aranžérské činnosti. Prostě studenti mají možností hodně, a protože většina denně nedojíždí, tak kroužky také hojně využívají. Výběr je už na nich.
A máte také nějaké výjezdy či praxe v zahraničí?
Každý rok vybraní studenti odjíždějí na týden na jedinou lesnickou školu v Rakousku. Takovou naší sesterskou školou na Slovensku je pro nás lesnická škola v Prešově, s tamním panem ředitelem spolupracujeme již dlouhé roky. Máme také rozjednanou spolupráci v Polsku Slovinsku a Srbsku, uvidíme, jak spolupráce bude pokračovat.
Zkuste mi, prosím, na závěr stručně odpovědět na otázku, proč jít studovat na hranickou lesárnu?
Protože zde panuje jedinečná atmosféra. Absolventi, rodiče i návštěvníci školy nám potvrzují, že jsme školou „rodinného typu“, zakládáme si na vzájemných vztazích učitel, student, rodič. Když funguje vzájemná spolupráce, tak funguje škola. Škola má být živý organismus, a to bez studentů nejde. Samozřejmě v každé škole se objevují problémy, pak je potřeba tyto řešit, pracovat s nimi.
Vždy říkám lidem, když uvažují o podání přihlášky k nám, přijďte se sem podívat, projděte si školu, zeptejte se studentů, učitelů, udělejte si svůj názor. Když projdou hlavním vchodem budovy školy, dýchne na ně to zvláštní fluidum a jsou naši.
Navíc, všeobecně se dá říci, že absolventi lesnických škol budou a jsou schopni se o sebe v životě postarat, ať již se lesařině budou věnovat nebo ne. Minimálně si projdou zajímavou etapou svého středoškolského života, a když navíc zůstanou lesařině věrni, budou pracovat v té nejčistší továrně na světě.
S dovolením ještě na doplnění k rozhovoru, které už není přímo o studiu na lesnické škole. Jste jedním z velmi aktivních a zásadních organizátorů kurzů pro vedoucí mysliveckých kroužků. Jak vy je hodnotíte a jak je vidíte z pozice nejen ředitele školy, ale i myslivce?
Ano, jsme rádi, že ve spolupráci s ČMMJ už řadu let pořádáme kurzy vedoucích mysliveckých kroužků, jak základní, tak nástavbové. Zájemci o tyto kurzy chtějí, a to na úkor svého volného času, získávat další vědomosti, vzájemně se inspirovat a motivovat pro práci s dětmi. Tito lidé jsou obrovským přínosem pro myslivost jako takovou. Spousty lidí se dnes, jak na lesařinu, tak na myslivost, dívá hodně zkostnatěle, řekněme spíš tradičně. Ale spousta věcí se mění, jak z pohledu využívání různých forem výuky či možnostem používání moderních pomůcek, tak v relativně krátké době došlo k významným změnám v různých oblastech myslivosti, ať již tyto změny vycházejí z vědeckých studií, právních předpisů nebo nabytých zkušeností. Frekventanti kurzů se těchto témat lehce dotknou, nejde o žádné biflování faktů. Jedná se obrazně o ono známé zapálení plamínku, hořet už musí chtít sami.
Ale hlavně v rámci kurzu se jednotliví vedoucí kroužků vzájemně poznají, mezi sebou komunikují, vyměňují si zkušenosti, inspirují a motivují se. Pokud si od přednášejících odnesou nějaký ten střípek z oblasti pedagogiky, didaktiky nebo třeba psychologie, tak to už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Kurzy jsou specifikou vaší školy. Vnímáte ale také stejně jako já, že se za poslední roky odděluje do jisté míry lesnictví a myslivost a že tyto kurzy se naopak snaží oba obory propojit? Osobně mi třeba vadí rozdělování na lesnickou a mysliveckou pedagogiku…
Za mne je to nesmysl. Dělit myslivost od lesnictví je jako dělit zvěř od lesa. Spousta lesních pedagogů využívá při svých programech témata zaměřená na myslivost, a naopak velké množství vedoucích mysliveckých kroužků témata zaměřená na lesnictví. Jedná se o princip spojených nádob a je dobře, když tento princip pochopí nejen naši studenti. Zkušenosti nám napovídají, že každý dobrý hospodář, ať již hospodaří s lesem nebo se zvěří, se snaží o co nejlepší výsledek, o to víc se pak bude snažit, pokud hospodaří na svém. Zkráceně řečeno, nejlépe je, když je lesník ve „svém“ lese zároveň myslivcem.
Zkusme si odpovědět na otázku. Co je cílem pedagogiky zaměřené na lesnictví nebo myslivost? Osvěta, propagace, formování osobnosti, učení se komunikovat…Odpovědi se mohou lišit, ale táhnout bychom přitom měli za jeden provaz, na jehož konci by měla být civilizovaná společnost.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA