Nakonec jsem se rozhodl, že alespoň pro těch pár ortodoxních myslivců, kterým ještě zůstal zdravý rozum a chuť něco zlepšovat, kteří se nechtějí smířit s plošnou „genocidou“ a stále to myslí se srnčí zvěří vážně, s cílem zvyšovat potenciál a genofond populací naší nejkrásnější zvěře, napíši alespoň těchto pár řádků.
Články jsem účelově rozdělil do dvou částí. První část se bude věnovat průběrnému odstřelu holé zvěře (srn a srnčat), v druhé části se pak budu věnovat průběrnému odstřelu trofejové zvěře, tedy srncům.
Zásady průběrného odstřelu srnčí zvěře I.
Hned na úvod tohoto článku musím ale sdělit, že důsledný a svědomitý průběrný odstřel je hlavním a současně jediným mechanismem, jak v honitbách snížit stavy zvěře, ale zároveň zvýšit chovnou a trofejovou hodnotu populací, která v posledních letech má spíše klesající tendenci.
Podle mého názoru schází mnohým myslivcům vůle a odhodlání v této hektické a pro myslivost těžké době něco měnit a zlepšovat. Nutno ale říci, že snížení stavů srnčí zvěře je možné uskutečnit i za dodržení správných zásad průběrného odstřelu, a to nejen trofejové samčí zvěře, ale především zvěře samičí, tedy zvěře holé, která bývá v některých honitbách mnohdy přemnožena a ve výrazném nepoměru pohlaví ve prospěch zvěře samičí.
Zásady správné a důsledné selekce
Má-li průběrný odstřel vést k úspěšnému cíli mysliveckého hospodaření, musí být předem splněny všechny nutné předpoklady, zejména přiměřené zazvěření honitby odpovídající kapacitě prostředí, správný poměr pohlaví a věková struktura, včetně cílevědomé péče o zvěř. Není-li některý aspekt ze soukolí mysliveckého hospodaření splněn, nemůže vést ani ten sebedůslednější průběrný odstřel srnčí zvěře k úspěšnému cíli. To nakonec můžeme vidět v mnohých honitbách. Skutečnost, že průběrný odstřel srnců vykonávaný po mnoho let nevedl pro opomíjení ostatních výše uvedených faktorů ke kýženému cíli mysliveckého hospodaření, ukazuje, že bývá prováděn spíše jen formálně, nedůsledně, mnohdy jen papírově a více z povinnosti než z přesvědčení.
Průběrný odstřel srn a srnčat
V souvislosti se skutečností, že průběrnému odstřelu holé zvěře se věnuje v současné době jen minimální pozornost, bude této problematice věnován malinko větší prostor. Velice oceňuji a kvituji článek mého mysliveckého kamaráda a kolegy Miloše Fischera, který na toto téma napsal v loňském čísle časopisu Myslivost velice výstižný a vypovídající článek s kterým se naprosto a v plném rozsahu ztotožňuji.
Taktéž mu děkuji za reakci na článek „Společný lov srnčí zvěře“ zveřejněnou v Myslivosti 1/2025. Svoji vlastní reakci na článek bych jen pouze parafrázoval, takže z mé strany je to naprosto jasné a myslím, že i pro všechny myslivce, kteří mě znají, zcela očekávatelné. Proto řeknu jen jedno jediné - je mi z toho skutečně hodně smutno, že jsme takto hluboko klesli.
Bohužel musím konstatovat, že průběrný odstřel srn je v našich honitbách na bodě mrazu a srny nám hynou biologickým stářím. O tom se můžeme přesvědčit nálezy kadáverů uhynulých srn, jejichž chrup je mnohdy obroušen až na samé kořeny. Myslivci se až příliš urputně zaměřili na průběrný odstřel srnců podle paroží s cílem dosáhnout lepších chovatelských výsledků. Ale jak je vidět, moc to v tomto směru nefunguje!
Je totiž nutno začít nikoliv u trofejové zvěře, jak se mnozí myslivci mylně domnívají, ale u zvěře holé a věnovat odstřelu srn a srnčat větší pozornost než doposud. Zejména je třeba překonat častý odpor k odstřelu srn, který je přežitkem poměrů z minulosti nebo bývá zastírán falešným „citem“.
Dále je třeba pod pojmem „průběrný odstřel“ nevidět jen přímo paroží srnců samotných, ale skutečnost, že silná srna dobré konstituce a kondice a od ní silné dobře založené srnče jsou základními předpoklady pro silné trofeje do budoucnosti, neméně a stejně tak, jako trofejově silní srnci.
Šetření holé zvěře – kontraproduktivní aspekt
Myslivci vidí vysoký počet srn jako zdroj příštích loveckých příležitostí a šetřením holé zvěře bez ohledu na její chovnou hodnotu chtějí zvýšit reprodukční přírůstek, a tím do budoucna docílit vyššího počtu odstřelových srnců. Neuvědomují si však, že tento způsob mysliveckého hospodaření je ve své podstatě kontraproduktivní.
Jakmile se populační hustota srnčí zvěře přiblíží na samou hranici únosnosti prostředí, začne se výrazně projevovat potravní a prostorová konkurence, a to se všemi negativními důsledky pro tento stav, včetně vyšších škod na lesních a zemědělských porostech, zvýšené mortality a šíření parazitóz.
Včasnost průběru - nezbytný faktor k úspěšné a důsledné selekci
K průběrnému odstřelu holé zvěře je nutné využít celé doby odstřelu a hlavně začít s odstřelem včas. Těžiště průběrného odstřelu je nutné zaměřit na měsíce září a říjen, tedy do doby, kdy začne zvěř přebarvovat! Postup podzimního přebarvování je totiž určitým vodítkem pro přesnější posouzení věku a chovné hodnoty jedince. Proto je nutné průběhu podzimního přebarvování věnovat co největší pozornost a v této době z chovu vyřazovat co nejvíce nežádoucích jedinců srnčí zvěře. V té době totiž nejlépe poznáme chovnou hodnotu jedince včetně jeho aktuálního zdravotního stavu a kondice.
Již v září můžeme selektovat slabé srnky – čiplenky, dříve než nám splynou v tlupách s ostatními srnami. Jejich lov je o to jednodušší, protože dosud nevodí a nemusíme brát ohled na srnčata.
Dále je nutné co nejdříve vyřazovat slabší srnčata z dvojčat, zejména i z trojčat a ponechat z nich pouze ta dobře vyvinutá. Jsou-li všechna srnčata z trojčat slabá, je nutno odstranit všechna, a to společně i s biologickou matkou!
Známe-li tedy v honitbě více srn, které pravidelně mívá slabá dvojčata nebo dokonce trojčata, je třeba je ulovit co nejdříve!
Pokud jsou srnčata z dvojčat opticky porovnatelná a různého pohlaví, je správné ulovit přednostně srnečku, a to nejen kvůli vyrovnání poměru pohlaví, ale také proto, protože slabá srnečka je budoucím potenciálem pro kladení zase jen a jen slabých srnčat.
Zejména v honitbách převážně polních je dobré využít k průběrnému odstřelu srn a srnčat právě doby, kdy jsou ještě krytiny, protože na holých polích je později lov často velmi obtížný. Vyrušená zvěř se sbíhá do velikých tlup a po ráně odbíhá často velmi daleko, mnohdy i do sousední honitby. Ponechá-li se odstřel na pozdní dobu a je-li naplánován výraznější zásah, velmi těžko se pak plní.
Lov srnčí zvěře v tlupách
Jelikož nejsem zastáncem a příznivcem lovu holé zvěře soustředěných do podzimních tlup, upozorním v tomto směru jen na jednu důležitou skutečnost. Je-li srnčí zvěř již v tlupách, vede tlupu vždy vysoce chovná a obezřetná srna – matka v plné síle, kterou je třeba zásadně uchránit. Rozhodně na ni nestřílet!
Z myslivecké praxe dobře víme, že lov holé zvěře soustředěných do tlup je velice obtížný a často vede k výrazným chovatelským chybám a častým přehmatům. Mnohdy se loví vysoce chovné matky a kvalitní srnci se shozenými parůžky, které měli v honitbě zůstat jako chovný materiál.
Nutno mít stále na paměti, že průběrný odstřel holé zvěře je prostředkem k dosažení dobrého chovného stavu zvěře a zvyšování genetického potenciálu. Proto je třeba dbát, aby všechny srny zbývající po odstřelu byly skutečně dobře vyvinuté a zdravé, tedy s vysokým chovným potenciálem.
Hospodářské a chovatelské ztráty při nedůsledném průběru
Ponechání špatných kusů ve stavu znamená vždy škodu. Padnou-li přes zimu, znamená to zbytečnou hospodářskou ztrátu, která bývá mnohdy značná. Pokud přežijí, zůstávají většinou „zakrslíky“ a „neduživci“, kteří cílený chov postupně degradují.
V této souvislosti je třeba si také uvědomit, že jakákoliv péče o zvěř má smysl pouze tehdy, navazuje-li na správně provedený průběrný odstřel. Pak totiž přikrmujeme a chráníme jen skutečně kvalitní zvěř a pomáháme ji udržovat v dobré kvalitě a kondici.
Naopak péčí o špatně založenou nezdravou zvěř jí pomáháme jen přežívat zimu (ke škodě chovu) a kromě toho zvyšujeme nebezpečí šíření chorob a parazitóz u krmných zařízení.
Starší srny, pokud jsou ještě v dobrém tělesném stavu a schopny klást a vodit silná srnčata, jsou pro chov stejně hodnotné matky, jako dobře vyvinuté, tělesně silné mladé srny. Proto přesnější určení věku srn mezi třetím a sedmým rokem není z chovatelského hlediska vůbec důležité.
Přestárlé srny
Důležité je však poznat srnu, která se stává skutečně přestárlou a která pro silně opotřebený chrup začíná tělesně chátrat. Taková srna sice ještě vodí, ale její srnčata jsou zpravidla slabá a neduživá.
Stará srna přebarvuje oproti ostatní zvěři velmi pozdě, její srst bývá neúhledná, naježená, má patrný vystouplý kohoutek, výrazně viditelné pánevní kosti a propadlá bedra s prověšeným břichem jsou ukazateli svalové atrofie, a to i v době, kdy ostatní srnčí zvěř je v důsledku podzimního přikrmování v nejlepší tělesné kondici. V podstatě se dá v tomto směru paušalizovat jedna skutečnost - jedinci, kteří nejsou do konce října plně přebarveni do zimní srsti, jsou z pohledu chovnosti průběrní!
Tělesná hmotnost a kondice, životaschopné a silné potomstvo jsou hlavními ukazateli vysoce chovné srny. U srn, na nichž dědičné vlohy k parožení přímo nepoznáváme, je tělesná síla a kondice prakticky jediným a nejvýznamnějším ukazatelem chovnosti.
Průběrný odstřel srnčat
S průběrným odstřelem srn je nerozlučně spjat i odstřel srnčat a zde je nutno položit těžiště průběru. Tělesně silné nadějné srnče je právě to, co od biologických matek očekáváme a je také vlastním základem cíleného chovu srnčí zvěře.
Má-li srnče bez rozdílu pohlaví vyrůst v nadějný kus, musí být již do příchodu zimy dobře vyvinuté a dosahovat minimálně 65 % hmotnosti průměrných dospělých kusů. Naopak srnče, které se v tomto rozhodujícím úseku svého života opozdí, svůj tělesný deficit již nikdy nedožene a nikdy nevyroste ve zdatný, chovu prospěšný kus. Přitom je vcelku jedno, bylo-li pozdě kladeno či je od narození slabé, ať již jako potomek slabé či přestárlé srny nebo ve vývinu zaostalo z jiných důvodů.
Vývoj pučnic – rozhodující indikátor kvality jedince a jeho matky
U slabého průběrného srnečka je z pohledu chovnosti většinou opožděn i vývoj jeho pučnic, které nebývají dorostlé ještě ani v době, kdy nadějní vrstevníci již shodili prvotní biologické paličky a začínají tvořit druhé paroží. Na takto opožděných, většinou slabých pučnicích dorostou v druhém kalendářním roce nanejvýše jen nevýznamné paličky či knoflíky. Tyto paličky bývají pak shozeny až téměř současně s druhým parožím nadějných ročků. Takoví srnci vzešlí ze slabých srnčat ztratí ve vývinu paroží prakticky celý rok a tuto ztrátu již nikdy nedoženou! Jejich pučnice, jakožto základna budoucího parožení, nebývají koncem druhého kalendářního roku života silnější než pučnice nadějných, o rok mladších srnčat.
Zpozdí-li se ve vývinu srnečka a přežije-li zimu, bude sice jako srnka podprůměrného vzrůstu v období říje (s největší pravděpodobností) oplodněna, avšak výživou plodu v zimě se její tělesný vývin ještě více přibrzdí. Doroste tak v lepším případě v podprůměrnou tělesně slabou srnu, od níž nemůžeme očekávat nikdy silné potomstvo.
Z těchto důvodů je nutno slabá, obyčejně také pozdě přebarvující srnčata, vyřazovat z chovu co nejdříve, a to bez ohledu na pohlaví.
Někdy je možné pozorovat, že ze dvou srnčat je jedno vcelku dobře vyvinuté, druhé je však zaostalé a na první pohled tělesně slabší. V tomto případě je dobré ulovit slabší srnče bez ohledu na pohlaví, aby se druhému srnčeti dostalo více péče, resp. i mateřského mléka, třebaže je mléko na podzim již jen doplňkem stravy.
Chyby při odstřelu srnčat
Při odstřelu srnčat se myslivci často dopouštějí chyby v tom, že se nezdráhají střelit slabou srnečku, ale zdráhají se střelit velmi zaostalého srnečka v klamné naději, že z něj do budoucna vyroste trofejově dobrý srnec. Jak již jsem ve svých pracích opřených o mnohaletý privátní výzkum biologie srnčí zvěře několikrát obrazově doložil, ze slabého srnčete nikdy nevyroste trofejově silný jedinec, a to ani v době dobrého roku pro parožení! Proto je zcela na místě slabé srnečky se slabými a dostatečně nevyvinutými pučnicemi cíleně z chovu vyřazovat a nečekat co by nasadili kdyby...
Koncem doby odstřelu holé zvěře (myšleno postaru do konce roku) jsou na hlavě nadějných srnečků zejména při pohledu z boku dobře viditelné pučnice, které mají v kůži skryté prvotní paličky. To je primární ukazatel jejich nadějnosti, a proto srnečky tělesně sice průměrné, ale s dobře vyvinutými pučnicemi, je nutno považovat za chovné a zásadně je šetřit!
Naproti tomu srnečky, kteří nemají ještě koncem září vyvinuté pučnice a místo nich jen bělavé kadeřavé skvrny na čelních partiích, je nutno z chovu vyřazovat na potkání. Tuto ztrátu ve vývoji pučnic totiž nikdy nedoženou a jako ročci budou většinou nasazovat knoflíky nebo slabé paličky!
Pozdní kladení a jeho důsledky
Střelíme-li slabé srnče voděné tělesně silnou srnou, musíme obyčejně rozhodnout, zda neulovit i matku. Máme-li v kmenovém stavu srny, jejichž odstřel je naléhavější, můžeme takovou srnu ponechat v naději, že bude za rok vodit silnější srnčata. Rozhodně však neuděláme chybu, když střelíme i tělesně silnou srnu vodící slabé srnče. Je totiž velice pravděpodobné, že kladla-li pozdě, šla také později do říje a klade pozdní srnčata opakovaně.
Není ovšem také vyloučeno, že sklon k pozdní říjnosti, a tím i sklon k pozdnímu kladení, je u srn dědičný. V průběhu svého privátního výzkumu jsem totiž zjistil, že srny, které kladou v pozdním termínu, tedy někdy koncem května a v průběhu června, kladou s malými odchylkami v pozdním termínu opakovaně. Pozdě kladená červnová)srnčata se již tělesně nikdy nevyrovnají srnčatům kladeným koncem dubna či v první polovině května a tento obrovský náskok ve vývoji již nikdy nedoženou!
V trilogii Srnčí zvěř jsem tyto biologické ukazatele zachytil formou uceleného obrazového materiálu v podobě pravidelného měření porodních hmotností čerstvě kladených srnčat a následných tělesných přírůstků u srnčat obou případů.
Etika a zásady při odstřelu holé zvěře
Pokud se rozhodneme střelit srnu, musíme v každém případě střelit předtím její srnčata. Vyčkáme-li po ráně na srnče v klidu, pak i v případě, že srna odskočila, se zpravidla po chvíli na místo vrátí.
Naopak srnče vylekané střelbou na matku se sice zastaví nedaleko, ale často, zejména stálo-li v mateřské tlupě, odskakuje s ostatní zvěří a je pak velmi obtížné a mnohdy již nemožné jej ulovit. V mnoha případech se to už nepodaří a takové srnče je pak z chovatelského hlediska naprosto bezcenné, a to i v případě, že naší vinou osiřelo, třebaže až koncem listopadu či prosince. Neuhyne-li během zimy, ostatní zvěř je odbíjí od krmelců i z mateřských tlup a tento jedinec dospěje v nejlepším případě v „zakrslíka“, který cílenému chovu jen škodí. Proto odstřel srny a jejích potomků je otázkou lidskosti a cti myslivce.
Srny bez potomků
Mnohdy se myslivci vyhýbají odstřelu vodících srn z obavy, aby nezpůsobili osiření srnčat, a raději střelí jakoukoli jinou srnu bez srnčat, aniž by brali ohled na její chovnou hodnotu. Dříve pokládali myslivci takové srny za jalové věkem, zvláště když na ulovené srně zjistili, že je biologicky starší.
Na základě svých pozorování mohu spolehlivě konstatovat, že všechny srny, pokud zcela výjimečně nemají poruchu reprodukčního ústrojí, kladou až do nejvyššího věku a že vyšší věk podmiňuje neplodnost srn. Značný podíl oplodněných srn totiž ztratí plod nebo daleko častěji malé srnče v důsledku jiných faktorů jako je například predace nebo jarní senoseče.
Dá se tedy říci, že téměř každá srna od dvou let věku, která aktuálně nevodí a nemá patrné vemínko, s největší pravděpodobností o svého potomka přišla. Taková nevodící srna nebývá zpravidla zatížena mateřstvím a je většinou ve velmi dobrém výživném a kondičním stavu. V době odstřelu už nosí v těle nové plody a bude příštího roku zcela jistě dobrou matkou. Bylo by proto bezmyšlenkovité a neuvážené takové „nevodící“ srny lovit, i když je pochopitelné, že je to daleko jednodušší než odborný zásah do celé rodiny. Proto nevodící srny posuzujeme podle jejich zevnějšku, podle vnějších tělesných znaků a ukazatelů a slabé vyřazujeme, silné a kvalitní zásadně šetříme.
Atributy průběrného jedince
Z holé zvěře je tedy nutno lovit bez ohledu na věk především jedince zraněné, nemocné, pozdě přebarvující, se zježenou neúhlednou srstí a trpící průjmy. Dále selektujeme všechny tělesně podprůměrné i přestárlé srny a podle okolností i biologické matky vodící velmi slabá srnčata, vždy ovšem i se srnčaty!
Naopak všechny silné dospělé srny musíme považovat za dobré matky tak dlouho, dokud jsou v dobrém tělesném stavu a dobré kondici, takže jsou schopny klást a vodit silná srnčata. Proto je třeba přestat střílet pod pojmem „starých“ srn právě ty nejsilnější a nejhodnotnější matky.
Genetické vlohy srn k produkci průběrných paličkáčů
Přestože vlohy srn k parožení jsou skryty, máme někdy příležitost do nich, byť nepřímo, nahlédnout. Mnohdy můžeme mít možnost pozorovat v honitbě již od jara srnu, která vodila srnečky paličkáče. Někdy známe takovou srnu kladoucí paličkáče po více let. Je zřejmé, že taková matka nese špatné vlohy k tvorbě paroží, a proto, když ji v době odstřelu ještě poznáme a důsledně obeznáme, je nutné ji i se srnčaty odstranit.
Naopak někdy na podzim potkáme srnu se srnčaty, k níž se druží i velmi nadějný roček s členitými parůžky nad slechy. Je to s největší pravděpodobností její loňský syn, který se zdržuje u své biologické matky. Ten je nejdokonalejším indikátorem dobré kvality srny s ohledem na dědičnost vloh k parožení. Takovou srnu je nutno chránit jako „zlaté vejce chovu“.
Naproti tomu také můžeme znát část honitby, kde rok od roku máme více ročků paličkáčů než kdekoli jinde v honitbě. Je tedy pravděpodobné, že je to rodová vlastnost „místních“ srn. Proto je třeba takovým částem honitby věnovat zvláštní pozornost a v průběhu celého roku co nejlépe a nejsvědomitěji poznávat a pak důsledným průběrným odstřelem co nejúčinněji zasáhnout, i kdyby to znamenalo vystřílet většinu tamních srn. Taková místa pak časem zcela spontánně obsadí zvěř z okolí a později poznáme výsledek provedeného chovatelského zásahu.
Genetické vlohy srn k produkci trofejově silných jedinců
Naopak je třeba zvláštní pozornosti a opatrnosti věnovat při průběrném odstřelu srn právě v těch částech honitby, kde míváme pravidelně nejsilnější srnce. Bezpochyby je to zásluhou tamních srn. V těchto lokalitách střílíme zásadně jen srny tělesně slabé, přestárlé, nemocné nebo s viditelným poraněním nebo chronickým průjmem. Máme-li v plánu odstřel většího počtu srn, například pod tlakem radikálněji snížit stavy místní populace, pak je nejrozumnější se takovým částem honitby s dobrými srnci vyhnout, a naopak lovit tam, kde míváme pravidelně zvěř slabší nebo nemocnou a kde jsou pravděpodobně i ohniska nákaz včetně výskytu parazitóz.
Myslím, že právě dnes, v době až nepochopitelného tlaku na snižování stavů srnčí zvěře, je třeba se snažit lovecký zájem směřovat právě do míst v honitbě, kde dlouhodobě můžeme sledovat slabou či slabší konstituci a kondici srnčí zvěře bez ohledu na pohlaví. Je to tedy o znalostech a zodpovědném odstřelu místních znalých uživatelů honitby, konkrétních myslivců, ne o počtu pozvaných střelců na sebelépe zorganizovanou naháňku…
Pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře