Při té příležitosti jsem se zeptala drozdovských myslivců – předsedy MS Holý vrch Lukáše Šuberta, mysliveckého hospodáře Josefa Štajnera a dlouholetého člena sdružení Františka Voříška, jak se jim v Drozdově myslivecky hospodaří.
Nejdříve mi, prosím, povězte, co jste na výstavu přichystali a jaký je její cíl?
Máme zde například trofeje srnců ulovených od založení spolku, jedná se především o raritní kusy a dále zde máme také dva šestileté srnce bronzové medailové hodnoty. Poté tu máme ukázku několika srnců ze stejné lokality, u kterých jsou shodné společné znaky a je mezi nimi příbuzenská vazba.
Ale máme tu na ukázku trofeje srnců všech věkových tříd, počínaje bulkařema až po sedmi a více leté staré srnce. Na takto připravené expozici se velmi pěkně ilustruje vývoj srnčí zvěře, ať už při výkladu dětem, tak i dospělým.
Kromě srnčí zvěře je zde také stojan představující trofeje jelenů, kňourů, daňků, siky nebo muflona.
Také zde máme preparáty zapůjčené ze Základní školy v Cerhovicích. Jedná se o lišky a bažanty. Je na nich demonstrováno, jak predátoři útočí na bažantí zvěř, aby si to děti dokázali lépe představit.
Výstavu jsme cílili jak na dospělé, hlavně přátele myslivce, tak také na děti s rodinami a celé třídy ze škol a školek v okolí.
Řekli jsme si, že když lidem a zejména dětem myslivost představíme my sami, udělají si o ní reálnou představu a nebudou věřit negativním zprávám, které se objevují v médiích. Chceme jim ukázat, že myslivost je o ochraně zvěře a přírody a o poznávání života v přírodě.
Když přijdou děti ze školy, pan Voříšek je provází a vše trpělivě vysvětluje.
Oživujícím prvkem výstavy je promítání fotografií a videí z honitby. Část snímků je od fotografa Mgr. Karla Brože, který se tu pravidelně zúčastňuje různých akcí. Ostatní fotografie a videa jsou pořízena našimi členy a ukazují místní krajinu a zvěř. Jsou na nich například videa kuny skalní a jezevce lesního, kteří se snaží vylézt na posed za čekajícím myslivcem, který je při tom natáčí.
Připravili jsme také povídání o svatém Hubertovi s obrázky.
Co návštěvníky nejvíc zaujalo? A odkud přijeli?
Dětem se hodně líbí shozy, vysvětlujeme jim, jak srnci, jeleni nebo daňci shazují paroží a pak tvoří nové. Většina dětí si myslelo, že jelenovi vyroste každý rok o jednu výsadu více a že se podle výsad pozná jejich stáří. Musíme říci, že jsme si s dětmi užili mnoho legrace, a i si myslím, že děti ocenili náš přístup formou hry.
Zájem vzbudil také koutek se včelařstvím.
Velký úspěch u dětí mají vábničky. Líbí se i dospělým, mnozí se s nimi setkávají poprvé.
Návštěvníci přišli jak z Drozdova a okolních obcí, tak ze Zbirohu, z Komárova, ze Žebráku, z Cerhovic, ale také až z Mirošova a z Plzeňska.
Je to poprvé, co se takto prezentujete jako sdružení?
Před dvanácti lety tu proběhla menší výstava, ale to bylo ještě jiné vedení. Nyní jsme to pojali ve větším stylu, neboť jsme si řekli, že když už nás to stojí mnoho času, úsilí a peněz, tak ať to stojí za to. S propagací této akce nám hodně pomohl Pavel Moulis ze Záchranné stanice živočichů v Rokycanech nebo referent MěÚ Hořovice Ondřej Bakule, kteří šířili naši pozvánku mnoha směry.
Kdy se vedení změnilo?
Před čtyřmi lety proběhla obměna výboru. Dali jsme také dohromady nové stanovy a provozní řád.
Vytvořila se dobrá a aktivní parta, scházíme se pravidelně, výstavu děláme prvním rokem, ale každoročně pořádáme ples, sokolnická setkání, dětské dny a v letošním roce jsme v srpnu pořádali posezení s muzikou v nově rekonstruované myslivecké chatě, kde jsme pro návštěvníky připravili zvěřinové občerstvení.
Jaký je charakter zdejší honitby? Kolik členů má celkem MS Holý vrch?
MS Holý Vrch Drozdov je uživatelem honitby od roku 1994, předtím tu bylo společenství vlastníků. Vloni jsme uzavřeli novou smlouvu o pronájmu na dalších deset let.
Honitba je převážně polní, o výměře 1043 hektarů. Rozprostírá se na katastrech obcí Drozdov, Trstěnice, Cerhovice, Tlustice a Záluží.
Členů je v současnosti třináct.
Máte nové zájemce o členství?
Aktuálně máme stop stav. Tři členové odešli, ale mezitím si dva podali přihlášku. Jsou členy honebního společenstva, takže jsme je přijali. Jsou akční, účastní se brigád, a hlavně mají chuť.
V Cerhovicích zaniklo sdružení, tak jsme je vzali k nám a jsme za ně rádi, jsou velice ochotní.
Když si dá někdo přihlášku, koukáme hlavně na to, aby byl místní. Starší zájemci chtějí hlavně lovit, my preferujeme ty, kteří se chtějí věnovat péči o zvěř a společným brigádám.
Se kterými druhy zvěře v honitbě hospodaříte?
Nejvíce se zaměřujeme na chov srnčí zvěře. Snažíme se zvýšit úroveň chovu, proto jsme do provozního řádu prosadili pravidlo, že ten, kdo uloví trofejovou srnčí zvěř, musí ulovit i holou.
Pak tu máme černou zvěř, která se stahuje přes léto do atraktivních plodin, tedy do řepky a kukuřice, na zimu se přesunuje do lesa, kde má žaludy a bukvice.
V minulosti se tu střelilo jedno divoké prase za rok, vloni to bylo 122 kusů. Průměrně bývá lov kolem padesáti kusů ročně.
Snažíme se předcházet škodám v těchto plodinách, takže používáme ohradníky, pachové i akustické plašiče, procházíme pozemky, ale výsledky nejsou stoprocentní. Na jaře máme služby, střídáme se v plašení na polích, je to časově velmi náročné. Zvláště když na polích na sebe navazují řepky s kukuřicemi.
Kdo zde zemědělsky hospodaří?
Hospodaří zde ZD Mořina a soukromí zemědělci. Pro ZD Mořina děláme jako brigádu sběr kamene. Oni nám na oplátku dávají plodiny a odpad po čištění obilí na přikrmování zvěře.
Hodně se teď zlepšila komunikace před senosečemi, což jsme rádi. Takže v daných termínech procházíme louky, které se budou sekat. Chodíme s loveckými psy, instalujeme plašiče, hodně srnčat jsme už zachránili. Také bychom chtěli vyzdvihnout práci dobrovolnic, které k nám jezdí s loveckými psy pomáhat, procházíme pozemky spolu.
Vyskytuje se tu drobná zvěř?
Bažantí zvěř dovážíme za účelem zazvěření, kupujeme osmitýdenní kuřata. Několik kusů vypustíme na podzim před hony, zbytek na jaře vypouštíme do honitby. Na jaře je více přirozeného krytu a potravy.
V minulých letech jsme vypouštěli i zajíce a početní stavy se pěkně zvedly.
V honitbě se vyskytuje lokalita zvaná Draha, což jsou zarostlé pozemky o výměře asi 25 ha. Pro drobnou zvěř jsou tam ideální podmínky, jsou tam vybudované rybníčky, některé vysychají, některé ne, jednou za rok se lokalita seká, což nás úplně netěší, ale je to pro majitele podmínka k získání dotací. Majitel tam bohužel nechal neuklizené oplocenky, které my myslivci budeme muset odklidit, protože v nich dochází k úhynům zvěře.
I když v této lokalitě má zvěř klid, obecně má v jarních měsících drobná zvěř problémy jednak s orbou a diskováním zemědělské půdy, následně s motáky, kteří létají nad řádky a hledají je.
Drobná zvěř má vůbec malou šanci na přežití v našich podmínkách, je na ni velký tlak.
Chtělo by to nějakou vyváženost, mezi drobnou zvěří a dravci, ta dnes určitě není. A když ještě vezmeme činnost člověka, má to drobná opravdu těžké.
Dříve tu bývaly velké stavy koroptví, ale to se tu pěstovaly brambory a řepa, což pro ně bylo ideální. Dnešní „intenzivní“ hospodaření a úbytek hmyzu pro drobnou zvěř není příznivý.
Scházíte se na podzim na společných lovech?
Máme jeden až dva hony na drobnou zvěř a pak jednu až dvě naháňky, když nepočítáme průtlaky kukuřicemi.
Mezi vánočními svátky máme takovou spíše společenskou naháňku. Každý si pozve hosta, opečeme si něco na ohni a popovídáme si. Snažíme se udržovat kolektiv.
Už jsme splnili zákonnou dobu od vypouštění zajíců, a protože jejich stavy každoročně narůstají, požádali jsme o povolení lovu deseti kusů, takže budeme mít hon na zajíce, při tom samozřejmě lovíme i zvěř myslivosti škodící.
Po honech posedíme, zazpíváme si s harmonikou a také zasedá myslivecký soud – přes den zapisujeme různé hlášky účastníků a večer soudíme.
Vzhledem k umístění výstavy na Obecním úřadě v Drozdově předpokládám, že zde máte dobrou spolupráci?
Obec nám pomáhá velkou měrou. Finančně i zázemím. Myslivecká chata je v majetku obce, máme ji svěřenou do užívání a staráme se o její údržbu i opravy. Jedná se o spojené stavební buňky, pozemek je obce, takže nebyl problém dovést tam elektřinu a vodovod.
Předloni jsme udělali rekonstrukci podlahy, vlastními silami a prostředky, pak nám obec značně přispěla, takže jsme opravili i kuchyň a zázemí. V letošním roce jsme vybudovali toalety a z druhé strany chladící zařízení na zvěřinu, také za velké spolupráce s obecním úřadem.
Starosta obce Pavel Sládek rád chodí na posezení s myslivci. Také navštěvuje sokolnická setkání i se svými vnoučaty.
Zapojují se myslivci do dění v obci? Pořádáte sami nějaké společenské akce nebo se podílíte na těch obecních?
František Voříšek je osmé volební období v zastupitelstvu. Takže může potvrdit, že myslivci podporují veškeré akce.
Obci pomáháme například s čištěním koupaliště a s dětským dnem. Na myslivecké chatě také probíhají společenské akce. Do budoucna bychom rádi naplánovali nějakou výsadbu zeleně na oživení krajiny, pokud se podaří vyčlenit třeba nějaké obecní pozemky. Do toho bychom samozřejmě také zapojili místní občany.
Jako myslivci každý rok pořádáme myslivecký ples. Dříve býval v sousední vsi, ale teď je možnost pořádání v Drozdově, což je lepší pro nás i pro návštěvníky. Zájem je veliký. Ve čtvrtek jsme vyhlásili datum konání a v sobotu byly lístky prakticky prodané. Na sále je 142 míst k sezení. V tombole bývá 70 až 80 kusů zvěřiny, takže na každého druhého návštěvníka vychází zvěřinová cena, což je také velké lákadlo.
Dětský den se koná za celou obec?
Ano, podílejí se na něm všechny spolky v obci, probíhá v červnu, buď na hřišti nebo již několik ročníků v okolí myslivecké chaty.
My připravujeme poznávačku, povídání o zvěři. Dáváme dětem vyzkoušet mechanické vábničky.
Vloni navštívila dětský den v Drozdově i paní hejtmanka.
Četla jsem několikrát o sokolnických setkáních zde v Drozdově, je někdo z členů sokolník?
To přímo není, ale sokolníci k nám každý rok jezdí na setkání, pomáhají nám s plánem lovu. Loví hlavně holou srnčí zvěř a opravdu si ten orel vybírá nejslabší kus.
První sokolnický lov rokycanského sokolnického střediska proběhl v roce 1993 v Žebráku, pak vzniklo Myslivecké sdružení Holý vrch Drozdov. Náš člen Jiří Měšťan, který před lety tragicky zahynul, zahájil spolupráci se sokolníky, ale pak byl rozkol, několik let se tu tyto akce nekonaly. My jsme na ně v roce 2000 navázali, takže proběhl už 24. ročník sokolnického setkání v Drozdově. Začátky byly slavnostní, šel průvod s koňmi, psy.
Vždy jsou tyto lovy spojené s ukázkami pro veřejnost, děti mají o dravce zájem a rokycanští sokolníci o nich umí krásně povídat.
Také jsme rádi, že nás Pavel Moulis prezentuje v Myslivosti.
Díky moc za rozhovor!
Kamila Kaasová