Srpen je ve skutečnosti prvním měsícem, který nás přesvědčí o tom, že se rok nachýlil do své druhé poloviny a blíží se pomalu podzim. Srpnová rána jsou po předchozích dnech radostných a horkem prostoupených svítání náhle podivně zádumčivá. Nad říčními údolími a terénními sníženinami se objevují první chuchvalce mlhy a tráva zastudí na rosou promáčených lukách. Dozrávají jeřabiny, vybarvují se temné kuličky černých bezů, v lesních pasekách svítí rudé shluky bezu trsnatého a na svěšených šlahounech se zatřpytí černé démanty ostružin.
Ptáci již většinou ukončili dobu hnízdění, shlukli se do hejn a před odletem do teplejších krajin loupí úrodu v sadech a zahradách. Po několika měsících hašteření, lomození, cvrkotu a zpěvu jsou rozbřesky podivně tiché a jednotliví zpěváci se jen neochotně pouštějí do posledních nesmělých trylků. Na podmítnutých polích si jako oživlé sochy majestátně vykračují čápi pátrající po vyoraných hraboších hnízdech, aby se nasytili před dalekou cestou..
Nehledě na okolní hojnost je srpen pro zvěř poměrně náročným měsícem. Díky výkonné technice zmizí během několika dnů z obrovských ploch obiloviny, mnohá strniště se ve stejném časovém horizontu začnou měnit na oranice, v rychlém sledu převláčené, osévané řepkou a ozimy. Zvěř se tím pádem ocitá během několika dnů bez dosud dostupných zdrojů potravy, ale také bez domova, úkrytu a skvěle fungujících orientačních bodů.
Myslivci musí proto již nyní pamatovat na skutečnost, že doba nouze nepřichází s prvními mrazy a sněhem, ale v okamžiku, kdy tráva a byliny zdřevnatí a z polí zmizí poslední úroda. Právě teď je potřeba nachystat a v suchu uskladnit dostatek jadrného krmiva, které by se mělo v krmelcích objevit během následujících týdnů.
Mám-li najít nejvýstižnější barvu srpna, je to bronzová barva zralého obilí a strnišť, v nichž čas smíchal odstíny pšeničné slámy a podmítnutých oranic. V lesních pláštích pak převládne skutečně omšelá, létem unavená zeleň, do které se postupně přimíchávají hnědé i nazlátlé skvrny prvních odumírajících lístků. Čerstvé paseky jak vlny horkého oceánu rozvlní dozrávající květenství třtiny, jež ovládne téměř každou osvětlenou a neošetřovanou plochu kyselé lesní půdy.
Pro vzpomínku na pestré umění léta se na vhodných místech objeví jásavě žlutá květenství zlatobýlů, starčeků fuchsových a vratičů. V polích a loukách se usadí poslední modré poselství zapsané do okvětních lístků kakostů, čekanek a fialových bodláků s majestátními pichlavými lodyhami. V suchých lučních společenstev skalnatých strání dosud rozpálených horkem se jako něžný, omamně zářící přelud rozloží nizoučké lodyhy mateřídoušky.
Má-li srpen, stejně jako ostatní měsíce, svoje barvy, má i svoji vůni. Je jí těžká, plíživá vůně zralého obilí a chleba, která se šíří vzduchem spolu s mraky prachu zvedaného nenasytnými lištami kombajnů brázdících zlatohnědá pole. Zvukem srpna je pak cinkot lučních kobylek a koníků, kteří se snaží urvat pro sebe poslední příděl letního požehnání.
Přestože v srpnu padá poprvé citelněji teplota vzduchu a některá rána bývají opravdu „vlezlá“, jsou tyto periody pravidelně střídány posledními tropickými dny. Snad právě v nich doléhá na celý kraj dusivý žár zastavující znovu veškerý život. Během vlahých večerů, které nám dávají pocítit krátící se den, zvedá se nejeden zrak vzhůru k obloze, kterou rozzáří úchvatná podívaná na meteorický roj perseid, který dosahuje svůj vrchol po 10. srpnu. Svátek tehdy slaví Vavřinec, o němž pranostika příznačně říká: „Svatý Vavřinec – první podzimec“. Právě proto naše babičky daly těmto padajícím hvězdám název Slzy svatého Vavřince.
I když dočasný srpnový žár a dusno dokáží přibrzdit a do stínu zahnat mnohé tvory, je první srpnový týden na Vysočině vrcholem srnčí říje, na níž se všichni myslivci těší. Její druhá polovina bývá spojována s lovem trofejových srnců. Toto načasování je důležité s ohledem na chovatelské zásady. Dospělým srncům je před ulovením potřeba dát čas k předání genů, které budou zárukou kvalitní další generace, protože do říje jsou ve skutečnosti připuštěni pouze ti nejsilnější jedinci.
Srnčí říje i horké dny však brzy odezní a náhle, v podstatě ze dne na den, skončí. Srnci se následně uchýlí do úkrytů, nabírají ztracené síly a sklizená pole definitivně osiří.
Kromě srnců se lovecká pozornost myslivců zaměřuje v srpnu na zvěř černou. Divoká prasata jsou v této době vytažená z lesů a ukrývají se vesměs v zemědělských lánech. Ideální je pro ně samozřejmě kukuřice, která se seje na obrovských plochách, je dostatečně hustá a neprostupná. Její postupně dozrávající klasy navíc představují vynikající, chutnou a výživnou potravu.
Během temných nocí se odsud vydávají prasata za vodou, ale také na výpravy do zbytků obilí i na pokosené louky, kde pod zemí vyhledávají hraboše a vývojová stádia hmyzu. Na všech těchto místech působí viditelné škody.
Myslivcům je někdy vytýkáno, že málo loví. Ne vždy je však vina na jejich straně. V obrovských lánech o rozlohách desítek hektarů je zvěř po velkou část roku v podstatě nedosažitelná a nedá se z nich vyhnat ani pomocí psů. Navazují-li navíc husté a vysoké porosty přímo na les, nelze divočáky ulovit ani při přechodu mezi těmito porosty.
Jak již bylo opakovaně řečeno, má každý měsíc svoji barvu a voji vůni. Má ovšem také svého ducha zakletého do drobných, často nenápadných indicií. Ten srpnový je saturován do koberců fialových kvítků vřesu, jimiž se kamenité stráně loučí s odcházejícím létem…
Josef DRMOTA