V podstatě čistě náhodou a nečekaně jsem měl možnost rozhovoru s poslancem Parlamentu Radimem Jiroutem, členem ODS a členem zemědělského výboru PSP. Pan poslanec je vystudovaný ekonom, působil jako ředitel jedné z vodohospodářských společností a je také myslivec. Do Parlamentu se vrátil po více než jedenácti letech, teprve před rokem nastoupil znovu do poslaneckých lavic po stranickém kolegovi, který úspěšně kandidoval do Senátu.
A tak sedíme u dobré kávy a povídáme o myslivosti…
Považuji myslivce za neopominutelnou součást venkovské komunity, jsou jedni z těch, kteří krajinu znají a jsou v terénu každý den po celý rok. Jsem přesvědčen, že společenské postavení myslivosti by však mělo být výrazně silnější. Myslivost je spolková činnost a když se podíváme třeba na hasiče, jaké mají postavení, tak musím konstatovat, že nedokážeme dostatečně představit veřejnosti rozsah a význam naší činnosti.
Často působíme dojmem, že pouze my rozumíme přírodě, což je kontraproduktivní. Myslivci by měli více komunikovat s ostatními, kteří hospodaří v přírodě. Z tohoto důvodu je nutná systematická spolupráce s lesníky a zemědělci, ideálně, když je lesník nebo zemědělec zároveň myslivec.
Jako myslivci ale musíme komunikovat na dvě strany, jak se složkami, které přírodě rozumí, tak ale i s obecnou veřejností, která nemá povědomí, co myslivost znamená. Musíme lépe vysvětlovat široké veřejnosti, že myslivost není jen lov, ale komplexní péče o zvěř a krajinu.
Takže chyba je na našem vysílači…
Určitě. Členská základna myslivosti výrazně stárne a bez aktivního oslovování mladších zájemců nám hrozí personální kolaps. Kdo bude myslivost v budoucnu provozovat? Musíme oslovovat mladší ročníky, sami se představit a zpropagovat, to za nás nikdo neudělá. A pokud propagace nepůjde ruku v ruce s řádným profesionálním chováním a pozitivním prováděním všeho, co s myslivostí souvisí, tak za chvíli s trochou nadsázky budeme jezdit jako stařečci na vozíčcích po honitbě.
Když porovnáte zemědělce a lesníky, považujete myslivost za rovnocennou součást hospodaření v přírodě? Nebo je jen taková neodmyslitelná součást těch dvou činností?
Lesnictví, zemědělství a myslivost tvoří tři rovnocenné pilíře hospodaření v krajině. Bez úzké kooperace – a bez vzájemného respektu – se žádný z nich nemůže rozvíjet. Negativní vliv přemnožené spárkaté zvěře na obnovu lesních porostů je varovným signálem, že spolupráce musí být systematická a datově podložená.
Byť jste nově poslancem poslední rok, tak jste určitě zaregistroval, že jeden z velkých motivů, aby se prosadila novela zákona o myslivosti, byl ten, aby se zmenšily honitby a dala se větší práva vlastníkům pozemků. Myslíte, že je takový problém, že vlastníci honebních pozemků nemají možnost uplatňovat svoje práva?
Vlastnická práva je třeba jasně definovat a dát jim prakticky uplatnitelnou podobu. S právy jdou samozřejmě ruku v ruce i povinnosti. Sice jsem ve Sněmovně nově jen poslední rok, ale jednoznačně mohu konstatovat, že ona již pod stůl spadlá novela zákona o myslivosti, byla napsána bez dostatečné odborné diskuse a postrádala analytickou argumentaci. Například tu zaznívá, že je tu někdo krácen na svých právech. K tomu mohu jen poznamenat, že jsem zatím nikdy neviděl v žádném materiálu soupis takovýchto práv, na kterých by měl být vlastník honebních pozemků krácen.
Vnímáte tedy, že navrhované zmenšování honiteb bylo v podstatě jenom prostředkem pro to, jak dát možnost vlastníkům, aby si vytvořili vlastní honitbu a získali lepší možnost domoci se svých práv?
Návrh minimální výměry 250 ha považuji za ryze účelový. Samozřejmě, pro některé druhy zvěře je i těch 250 ha dostatečně velká honitba a pro některé druhy zvěře je naopak příliš malá. Optimální velikost honitby musí vycházet z biologických nároků převládajících druhů zvěře a z charakteru krajiny. Není třeba tvořit malé honitby a vytvářet nové a mnohdy nesmyslné hranice honiteb, naopak je třeba přihlížet k profilu krajiny a druhům zvěře. U honiteb převážně s drobnou zvěří postačuje dosavadní minimální výměra 500 ha, mohla by možná být i menší, ale pro většinu honiteb se spárkatou zvěří by měla být minimální výměra honitby větší než dnes.
Důležité je ale zdůraznit potřebu hospodaření ve větších celcích – chovatelských oblastech, které by zahrnovaly více honiteb respektující společnou domluvenou péči o zvěř, přístup k lovu.
Zde musí sehrát hlavní roli státní správa, neboť zvěř nikomu nepatří a je společným přírodním bohatstvím. Státní úředník by pak měl být v prvé řadě ten, který iniciuje dohodu o hospodaření se zvěří se všemi osobami a subjekty v chovatelské oblasti. Úředník ale musí být obdařen nejen vzděláním, ale i časovými a technickými možnostmi ze strany pověřené obce. A také potřebnou lidskou empatií.
S tím souvisí i to, že pořád máme v zákoně plánování dlouhodobé. Na jak dlouho by se podle vás mělo plánovat a jakou roli by v tom měl sehrát úředník státní správy myslivosti?
No, na fungování řady úřadů mám svůj názor…. Samozřejmě se najdou pozitivní příklady, ale úřednický vliv by měl být co nejmenší a spíše v pozici jakési mediace. A období plánování? Samotná délka plánovacího cyklu pět či deset let není tak podstatná jako nastavení průběžného vyhodnocování. Nemůže se vyhodnocovat jen po pěti nebo deseti letech, musí se to dělat průběžně. Plán musí být rozdělen do dílčích etap se zřetelnými indikátory plnění a musí vznikat konsensem všech hospodařících subjektů včetně státní správy.
V lokálních podmínkách může být vhodná dohoda na půl roku až dva roky; důležité je, aby plně odrážela aktuální stav populace a škod způsobených zvěří.
A v té souvislosti je docela zásadní postavení mysliveckého hospodáře. Bohužel v některých spolcích je svázán rozhodováním výboru mysliveckého spolku a nemá někdy moc pravomocí. Pokud se bude tvořit nový zákon, myslivecký hospodář by měl být určitě postavený na důležitější pozici a být prodlouženou rukou státní správy. Proto je třeba postavení mysliveckých hospodářů posílit a do určité míry je vymanit zpod tlaku výborů mysliveckých spolků a honebních společenstev.
S tím ale souvisí také to, zda má tu funkci v mysliveckém spolku vůbec kdo dělat. Jedná se o odpovědnou funkci, která zabere nemálo času. Zájem o zkoušky mysliveckých hospodářů tak není moc velký a znám mnoho spolků, kde je musí svého člena dlouho přemlouvat, aby do toho šel.
Je třeba asi také zcela zásadně přehodnotit mysliveckou evidenci, přejít na elektronickou evidenci všech úkonů spojených s myslivostí, ale tak, aby vše bylo uchopitelné pro věkově starší populaci myslivců. Udělat změny, ale ne radikální a odrazující starší myslivce...
Ano, myslivecká evidence byla jeden ze sporných bodů, ale určitě je potřeba v novém zákoně, či novele stávajícího důrazně trvat na digitalizaci myslivecké evidence. Jsem pro její zavedení, ale měla by být co nejjednodušší a nejefektivnější. Cílem musí být co největší minimalizace administrativní zátěže, a to se netýká jen myslivosti... Ale stále musíme mít na paměti ty starší myslivce, kteří třeba ani nemají chytrý telefon nebo počítač. Těm by měla státní správa pomoci.
Jak vnímáte současný stav spojený s obrovským tlakem na redukci stavů spárkaté zvěře?
Je třeba se zamyslet na způsobem managementu vůči spárkaté zvěři, vyvinout tlak na snižování stavů tam, kde opravdu škody vznikají, ale neakceptovat lov zvěře za každou cenu, celoročně, v noci, bez rozdílu pohlaví. To nemá s myslivostí nic společného…
V mimořádných situacích, jako je třeba šíření afrického moru prasat, a tam, kde jsou velké škody zvěří, využít společné naháňky i na spárkatou zvěř, nejen na černou, ale i další druhy. Ale jenom jako krátkodobé a výjimečné opatření. Při tom ale využít tlak státní správy na zorganizování, třeba i úředníkem nařízených, klidných naháněk se slíděním za účasti proškolených střelců, s prověřenými smečkami loveckých psů, za pomoci rekognoskace terénu před naháňkou i pomocí dronů, a hlavně v rámci zapojení v jeden den současně více sousedících honiteb. Určitě jsou špatně bezhlavé, chaoticky zorganizované naháňky s pozváním střelců jen lačnících po ráně!
Na zamyšlení je i otázka nočních lovů, kdy celoročně a nepřetržitě nemá zvěř v honitbách klid. Pak se stresuje a působí škody. Nabízí se například zákonné ukotvení intervalového lovu, omezení nočních lovů v některých ročních obdobích
Ale například Lesy ČR aktuálně tlačí na to, aby se střílelo co nejvíc zvěře, ale zároveň pronajímají honitby formou dražby nebo kdo dá víc, ten bude v pronájmu…
Když máte honitbu pronajatou za velké peníze, tak chcete lovit poplatkovými lovy anebo na komerčních naháňkách proto, abyste si vydělal na nájem a péči o zvěř, kterou tam máte. Proto se snažíte zvěř udržovat v nějakých počtech a kvalitě, aby se vše dobře zpeněžilo. A pak logicky nevystřílíte všechno a necháte stavy poměrně vysoké. Je to protichůdné.
To vychází ze současná praxe veřejných dražeb honiteb provozovaných Lesy ČR, které staví nájemce do rozporuplné situace: vysoké nájemné je nutí držet početnou a atraktivní zvěř pro komerční lov, což se příčí požadavku na redukci stavů.
Ale jestliže Lesy ČR zastupují vlastně stát, tak by se mělo přistupovat k těmto záležitostem racionálním způsobem. Nabídnout myslivcům, aby se podíleli na lovu, pomohli ztlumit stavy a neplatit tak velké peníze.
Také by pomohl pohled z delšího časového horizontu. Lesní zvěř je dlouhodobý majetek a obecně platí ekonomické pravidlo, pokud na dlouhodobý majetek máte krátkodobé smlouvy, dochází k jeho vybydlování. Takže dochází i k “vybydlování“ lesa od zvěře. Když například získáte zdecimovanou oboru, tak ji dáváte dohromady minimálně osm deset let, a když nemáte opci, nemáte perspektivu. Potom zde chybí dostatečná motivace, zvěř nakonec vystřílíte a předáte oboru z hlediska chovu zvěře opět zdecimovanou. Nakonec mohl bych uvést jeden konkrétní případ z Chrudimska v nedávné době. Ale pokud oboru dostanete minimálně na dvacet let a s opcí, tak si zvěř pipláte, staráte se a máte motiv se chovat ke zvěři řádně a s delší perspektivou. A v podstatě analogicky je to s pronajatými honitbami, myslivost je přece dlouhodobá svědomitá činnost.
A samotné přidělování honiteb jen na základě nabízené výše nájmu je hloupost. Na myslivost se nedá dívat jen z ekonomického pohledu. To přece ví každý.
V souvislosti s oborami a také se zapsáním siky na seznam nepůvodních a invazivních druhů mi vyvstala otázka jak dále nejen se sikou.
Ano, jelen sika je dnes veden jako nepůvodní invazní druh a ve volné přírodě bychom měli tedy usilovat o jeho potlačení a potlačení jeho kříženců s jelenem evropským. Následná národní implementace evropského nařízení by ale měla zohlednit specifika obor. Měli bychom zamezit nekontrolovanému úniku siky z obor, nikoli plošně likvidovat chovy. Já bych byl určitě proti zlikvidování siky v oborách.
Ale když už jsme zmínili ty obory. Nedávno se také navrhovalo, aby se obory otevřely veřejnosti. Já osobně považuji obory za oázu života uprostřed industriální nebo zemědělské krajiny. Otevřít obory veřejnosti je špatně. Vlastníci obor by měli mít daleko větší práva, jak zakročit vůči návštěvníkům, kteří porušují řád, obory by měly být hlavně klidovým územím a ne výletním místem.
Prosím na závěr komentář, jak by se měl tvořit nový zákon o myslivosti? Jste členem ODS, určitě budete jako strana v Parlamentu, otázkou je politické složení a podoba Vlády. Jak vidíte budoucnost zákona o myslivosti? Nový zákon nebo oprášit starý zákon?
Nový zákon nebo velká novela je určitě potřeba. Nemůže se ale psát u zeleného stolu. Proces musí být transparentní a založený na odborných pracovních skupinách, v nichž budou zastoupeni myslivci (ČMMJ), vlastníci pozemků, zástupci lesnictví, zemědělství, akademické sféry a státní správy.
A musíme si také položit otázku, zda je ambice udělat jednu velkou novelu nebo jeden velký zákon najednou, nebo k tomu přistoupit dílčími novelami. Nad některými otázkami již dnes panuje shoda, nad některými naopak není vůbec. Podle mého názoru je zbytečné čekat několik let, než se domluvíme na novém znění celého zákona, když bychom mohli znovelizovat postupně některé části zákona, které jsou tak potřebné.
Myslím, že v dalším čtyřletém volebním období, ať bude složení Parlamentu a Vlády jakékoliv, jsme schopni dosáhnout aspoň částečných posunů v rámci zákona., Byť vnímám jisté nebezpečí, že otevřením zákona se také otevírá možnost vkládání populistických a neracionálních úprav. Načíst ve třetím čtení pozměňovací návrh není nic těžkého, a ze zkušeností víme, čeho by se týkaly…
Nicméně v této souvislosti by měla být mnohem aktivnější sama ČMMJ. Ve chvíli, kdy se dozví, že úředníci něco “kují“, tak už tam musí zástupci ČMMJ sedět a musí s ostatními věcně diskutovat a hledat řešení. ČMMJ nemůže čekat na to, že úředníci něco sepíší a pak jim to dají na stůl a oni budou opět křičet, co nám to tu zase vymysleli? Musí zde být proaktivní přístup ze strany myslivců. Sami myslivci musí být těmi, kdo budou aktivní z hlediska vyjednávání o podobě nového zákona anebo úprav stávajícího. Té věčné negace toho, co připravil někdo jiný, bylo za ta léta již dost. ČMMJ to bohužel trochu kazí pověst.
Takže když se Vy osobně dostanete do Sněmovny, tak můžeme počítat, že budete komunikovat s ČMMJ nejen otázky týkající se nového zákona o myslivosti?
Jsem myslivec, komunikuji napříč všemi, od vlastníků po jednotlivé myslivce, a jsem v současné době členem zemědělského výboru. Pokud uspěji, tak se tam určitě budeme zase potkávat a s ČMMJ budu spolupracovat, abychom konečně dosáhli něčeho smysluplného.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA