Celal Yollu se narodil uprostřed války, v roce 1943 ve středním Turecku a od útlého věku projevoval nadání na mechanické práce. Toto nadání zřejmě zdědil po svém otci, který byl umělecký truhlář (nebo velmi dobrý tesař, tahle hranice je v orientu poměrně nejasná). Díky svým dovednostem mladý Celal získal záhy přezdívku Celal Mistr, která ho odlišovala od jeho jmenovců v širší rodině. Celal opravoval gramofony, ale také vyráběl čalounické a knihařské jehly.
Bylo mu teprve 13 let, když v roce 1955 postavil svoji první palnou zbraň – brokovou jednušku, lankasterku s kohoutem. V roce 1967 postavil první tureckou dvojku, hamerlesku se skříňkovými zámky. V té době sídlil v Incesu, okres Kayseri ve středním Turecku, kde měl puškařskou dílnu s několika zaměstnanci. Zbraně vyráběl i opravoval.
Šest let nato již jeho výroba zbraní nabyla tovární charakter a Celal Mistr založil v městě Düzce v severní části Turecka firmu Avsan Silah (pravidelní čtenáři vědí, že slovo Silah znamená v turečtině zbrojovku) a začal zde vyrábět první tureckou brokovou kozlici.
V roce 1992 začal Avsan vyrábět první samonabíjecí tureckou brokovnici model 92-A, kterou o dva roky později, v roce 1995 následovala první turecká broková pumpa, Avsan 95-A. O další tři roky později, v roce 1998 začal Vursan, pořád pod vedením Celala Yollu, vyrábět i pistole, model CY-16.
O rok dřív, v roce 1997 založil Yollu na průmyslovém předměstí Istanbulu další zbrojovku ATA. V roce 2000 začíná Vursan velmi těsně spolupracovat s italskou Berettou. Peníze neošidíš – výroba v Turecku prostě je levnější než v Evropě. Jen o dva roky později Beretta převzala Vursan. Celal Yollu se postavil do čela ATA a ta v roce 2004 začala produkovat samonabíjecí brokovnici CY3,5, kde číslice označovala schopnost zbraně používat brokové náboje 12/89 tzv. Ultramagnum. CY 3,5 pracuje se závěrem poháněným odběrem spalných plynů z hlavně.
V roce 2010 ve věku pouhých 68 let Celal Mistr, v té době již doyen tureckých výrobců palných zbraní, náhle umírá.
V roce 2014 představuje ATA novou samonabíjecí brokovnici Venza, která má odběr plynů z hlavně se samočinnou regulací tlaku na píst. ATA tak jde s dobou, nějakou formu samoregulačního mechanismu v té době nabízí zdrcující většina zbrojovek. Na Venzu navázala samonabíjecí brokovnice NEO s inerčním závěrem, inspirovaným brokovnicemi Benelli (viz Myslivost 3/2017). Kromě toho vyrábí i brokové kozlice se závěrem marengoniho typu (psali jsme o nich v Myslivosti č. 8/2017).
V roce 2015 ATA začala jako první turecký civilní výrobce nabízet zbraně s drážkovanou hlavní – kulovnice Turqua. Já jsem Turqu poprvé zaregistroval někdy v roce 2016 nebo 2017 na IWA a nemohu říci, že bych z ní byl tehdy nadšený. Po několik let byla pro mě Turqua jednou z exotických kulovnic, které sice zaujmou, ale asi bych ji nechtěl. Ne že by snad byla špatně zpracovaná, takové zbraně na výstavách už asi neuvidíte, ale její tvarování a ergonomie byly takové prostě turecké. Jenže rok za rokem se Turqua měnila a k lepšímu. Pažby se postupně měnily, dokonce se objevily i provedení pro sportovní střelbu s robustní, probarvenou laminovanou pažbou. Dokonce bylo jednu chvíli inzerované i provedení na skeletové pažbě (šasi).
Začalo mi vrtat hlavou, proč je nepotkávám na pultech českých a moravských prodejen. Až teprve letos v létě se mi ozval dovozce, olomoucká ADDA, že jim konečně dorazila dodávka kulovnic ATA Turqua a pokud chci, mohu si je osahat a otestovat. No jestli. Netrvalo dlouho a rychlík mě s kolébavým bzučením vezl na východ do Olomouce. Tady jsme byli také dohodnutí na Lazecké střelnici, že nám správce zarezervuje jeden stav.
Pojďme se tedy podívat na nové kulovnice podrobně. Základem je dnes již klasický závěr remingtonova typu (tzv. suvné nabíjení), s krátkým, příčně odpruženým vytahovačem a vyhazovačem ve formě odpruženého pístku neseným na čele závěru. Uzamykání je třemi ozuby na hlavě závěru. Závěr je veden válcovým tělem, které má větší průměr než uzamykací ozuby. To zlepšuje jeho vedení a výrazně omezuje riziko vzpříčení závěru. Uzamykání „do trojúhelníka“ zmenšuje úhel otevírání závěru na asi 60°, zrychluje přebíjení, na druhou stranu, síla k otevření závěru bývá o něco málo větší, než u klasického mauserovského závěru s 90° úhlem otevření.
Úderník je přímoběžný, napíná se při otevření závěru. Při napnutí úderníku vystoupí jeho temeno z matice závěru a obnaží se červený proužek na temeni úderníku. Temeno úderníku tak funguje jako hmatový i vizuální výstražník. Závěr uzamyká do hlavně.
Pouzdro závěru je ocelové, uzavřené, výhozné okénko ale nabízí dostatečný prostor pro manipulaci s nábojem, například pro nabíjení přímo do hlavně.
Na horní ploše pouzdra závěru je instalační lišta MilStd 1913 („pikašína“). Na levé straně pouzdra závěru je záchyt závěru, běžná, jednoduchá páčka po jejímž stisknutí lze závěr vytáhnout směrem vzad.
Zbraň v základu nemá pevná mířidla, ačkoliv výrobce je na svých webových stránkách uvádí. Výrobce nabízí hlavně v délkách 47 cm, 51 cm, 56 cm, 61 cm, v ČR zatím jsou dostupné ráže 308 Winchester a 30-06 Springfield.
Systém je do pažby usazen do zalepeného kovového bloku. Výrobce to uvádí jako „glass bedding“ – usazení do epoxydového lože, ve skutečnosti se jedná o uložení do bloku, ačkoliv ten se zdá být polepený epoxydovou pryskyřicí. U běžné lovecké zbraně v tom asi není rozdíl. Oba druhy uložení skýtají naději, že spojení kovu s dřevem se nebude vymačkávat a zbraň bude dobře držet nastřelení.
Výrobce nabízí hned několik druhů pažeb. Za základ lze považovat jednoduchou americkou ořechovou pažbu, ale existuje i Monte Carlo (bohužel nebylo pro test k dispozici, ale osobně mám tuhle pažbu rád), americká pažba se stavitelnou lícnicí se nabízí jak ořechová, tak plastová. Dnes nelze vynechat ani thumbhole pažbu (ořech nebo lamino, dokonce v několik barevných variantách) a nabízí se i poměrně těžká, polosportovní ořechová pažba s výsuvnou lícnicí. Pažby jsou osazené poutkem na nosný řemen. Pažba je osazená botkou ze syntetické pryže, ke zbrani se nabízejí i podložky, kterými lze upravovat délku pažby.
Spoušťový mechanismus nemá napínáček. Spoušť má jednoduchý odpor, který se dá relativně snadno v rozsahu 8 až 16 Newton (asi 0,8 až 1,6 kg) seřizovat. Je hladká a bod odpálení je čistý. Na pravé straně pouzdra závěru je posuvný hmatník pojistky. Ta je třípolohová, zcela vzadu zajištěno (závěr je zcela zablokovaný), uprostřed je poloha, kdy je spoušť zablokovaná, ale závěr lze otevřít a vyjmout, zcela vpředu je odjištěno. Obě krajní polohy jsou zvýrazněny barevnými tečkami. Bílá pro zajištěné polohy, červená pro odjištěnou
Zásobník je jednořadý, s kapacitou buď tři nebo pět nábojů. Zásobník je celý plastový, s výjimkou pružiny. Záchyt zásobníku se ovládá očkem svinutým rovnou z pružiny záchytu. Možná se to někomu bude zdát syrové, hrubé řešení, ale k mému překvapení se záchyt ovládal příjemně, zásobník se do zbraně zasouval snadno a „zacvakl“ do šachty na první dobrou. Přitom vyjmutí zásobníku je snadné a záchyt zásobníku není příliš vystavený mimo profil zbraně a nemá tendenci se zachytávat za oděv nebo větvičky při prodírání se podrostem.
Vyjmutí systému z pažby ukazuje sice účelově jednoduché, ale čisté, kvalitní zpracování i na vnitřních, nepohledových plochách. Pokud se nejedná o funkční plochy, jsou většinou jemně pískované a černěné. Příjemným překvapením byly pečlivě začištěné otřepy na plastovém štítku zásobníkové šachty s lučíkem spouště.
Na střelnici jsme se vypravili se třemi kulovnicemi, osazenými zaměřovacími dalekohledy. Měli jsme k dispozici americkou plastovou pažbu se stavitelnou lícnicí, její ořechovou sestru a laminovanou pažbu thumbhole s otvorem pro palec. Správce střelnice Lazce nám přidělil stav normálně určený pro nastřelování kulovnic, takže jsme mohli střílet vsedě a zbraň si opřít na nastřelovací stolici. Jinak se na Lazcích střílí z kulovnic pouze vleže pod nástřelnou latí, která omezuje náměr zbraně a zabraňuje, aby střelec z nějakého důvodu přestřelil val. Pokud si uvědomíte, že na Lazcích se střílí až na 300 metrů, chápete, že jistota je jistota.
Všechny tři kulovnice byly v ráži 308 Winchester, zbraň s plastovou pažbou měla hlaveň dlouhou 51 cm, zbývající dvě měly hlaveň 56 cm dlouhou. Všechny hlavně byly loveckého štíhlého typu. Ačkoliv v minulosti se uvádělo, že ATA nakupuje hlavňovinu (nebo alespoň její část) různě po světě, Česko nevyjímaje, pro všechny dnešní kulovnice Turqua si již hlavně vyrábějí Turci sami s dokončením protlačovanou kalibrací. Proto dnes tvrdí, že kterákoliv Turqua je schopná s kvalitními továrními náboji dosahovat rozptyl pod jednu úhlovou minutu, tedy necelé 3 cm na 100 metrech.
Pro test jsem zvolil celoplášťové náboje se střelou o hmotnosti 11,7 gramu (180 grainů) balené po 50 ks, tzv. „sypanky“. Podle mojí zkušenosti jsou to náboje, které navzdory cenové dostupnosti jsou schopné dosahovat velmi slušné rozptyly.
Jako první jsme si sedli do stavu s Turquou, kterou webové stránky uvádějí jako Turqua Adjustable, s ořechovou americkou pažbou s plastovou stavitelnou lícnicí. Seřizování lícnice je velmi prosté. Na pravé straně hlaviště je černé plastové tlačítko, jeho stlačením se uvolní lícnice a lze ji vysunout podle potřeby. Je to rychlé a podle mé zkušenosti je to zcela spolehlivé, alespoň se mi nestalo, že by lícnice, ani pod přiměřeným nátlakem, povolila.
Tato kulovnice byl osazená zaměřovacím dalekohledem Leupold VX6-6HD Gen 2 2-12x42 v jednoduchých dvojdílných kroužcích na lištu MilStd1913. Zaměřovač jsme nahrubo srovnali podle vývrtu na 50 metrů, další dorovnání jsme provedli několika ranami na 100 metrů. Zaměřovač reagoval velmi dobře, ale perfektní nastřelení jsme neřešili, stačilo nám, že střely začaly padat do blízkosti záměrného bodu.
Změnili jsme terč a poslali na něj tři výstřely. Vznikla opravdu hezká nástřelka, 3 rány s průměrem opsané kružnice pouhých 14 mm (0,47 MOA). Čtvrtá rána nástřelku otevřela na 19 mm, to je 0,65 úhlové minuty. To v praxi znamená, že i s přihlédnutím k postupnému nelineárnímu narůstání rozptylu bude rozptyl na 300 metrech někde kolem 10 cm. Srnčí na 300 metrů? To vůbec nezní špatně.
Vyměnili jsme zbraň, nyní ve stolici spočinula zbraň s plastovou pažbou se seřiditelnou lícnicí. Vlastně je to sestřička té první, ale s kratší, 51 cm dlouhou hlavní. Povrch plastové pažby je pokryt měkkým plastem „softáčem. Tato kulovnice byla osazená zaměřovacím dalekohledem Meopta MeoSport R 3-15x50 RD SFP se stavěním paralaxy, opět usazeným v jednoduchých dvojdílných kroužcích. Tenhle zaměřovač měl o něco jemnější vlákna záměrného kříže.
Postup byl stejný jako v případě první zbraně – orientační srovnání na 50 metrů přes vývrt a po přechodu na 100 metrů vzdálený terč nastřelení nahrubo dorovnáme do blízkosti záměrného bodu. První tři rány vyšly 12 mm od sebe, což bylo hodně blízké počáteční nástřelce předchozí zbraně. Ale také je to nádherných 0,40 úhlové minuty.
Bereme tedy třetí zbraň, máme na stolici Turqu s hlavní dlouhou 56 cm uloženou v laminátové pažbě s hlavní dlouhou 56 cm. Stejné dvojdílné kroužky, jen tentokrát je v nich uložený zaměřovací dalekohled Sightmark Presidio 2-12x50 HDR1. Postup je pořád stejný. Na 100 metrech vznikla luxusní nástřelka, tři zásahy úhlopříčně dolů doprava, vypadá to opravdu impozantně, ale proměření ukáže, že rozptyl je opět 14 mm.
Myslím, že je čas na zhodnocení s kulovnicemi ATA Turqua. Napřed považuji za potřebné zmínit, že Turqua je sice moderní, soudobá kulovnice remingtonova typu, ale po konstrukční stránce se nepouští do nijak divokých, neprozkoumaných vod.
Řešení závěru je celkem konzervativní, remington je dnes již klasika, s vychytanými úskalími. Je pravda, že původní zdroj těchto kulovnic, Remington 700, má pouzdro závěru se dvěma můstky a otevřeným nábojištěm, ale Turqua má dostatečně velké výhozné okénko, které umožňuje pohodlné nabíjení přímo do hlavně.
Ve spojení s uzavřeným pouzdrem závěru mi nevadí ani jednořadý zásobník, který se sice hůř plní a neumožní mi doplnění ve zbrani, ale je konstrukčně to nejjednodušší možné řešení.
Kladně vidím také skutečnost, že ocel je výhradním konstrukčním materiálem všech podstatných dílů zbraně. Protože kovová konstrukce je pro mě pořád ještě jedinou skutečně spolehlivou zárukou opravitelnosti, pokud už se stane něco nepříjemného a je to garance dlouhé životnosti. Tolik k technické stránce zbraně.
Pojďme teď na uživatelskou zkušenost. Především jsem opravdu nečekal takhle malé rozptyly. Pažby jsou přímé a zbraně jsou při výstřelu velmi dobře kontrolovatelné. Chování zbraně s botkou ze syntetické pryže je opravdu příjemné a ani po více než 25 výstřelech jsem neměl zhmožděné rameno. Svůj podíl na tom asi má i příznivá geometrie pažeb, která je přímá a omezuje ve spojení s botkou citelně zdvih zbraně při výstřelu.
Po celou dobu nedošlo k jediné zádržce nebo selhání, všechny zbraně fungovaly zcela hladce. Spouště všech tří zbraní byly svým odporem někde kolem 10 Newton, ale díky hladkému chodu a čistému odpálení působily lehčím dojmem.
Potvrdil jsem si, že z hlediska přesnosti u loveckého typu hlavně nebyl zjistitelný rozdíl mezi hlavní dlouhou 51 a 56 cm. Kratší hlaveň přitom může výrazně zpříjemnit používání zbraně ve spojení s tlumičem hluku výstřelu.
Asi nejvíc se mi líbila kulovnice s thumbhole pažbou, mám z pažeb tohoto typu pocit dobrého spojení se zbraní a její precizní kontroly. Na druhou stranu, pokud si pořídíte „tumbholku“, budete se muset znovu naučit zacházení s manuální pojistkou. Ono totiž chvíli trvá, než vypletete palec díry v pažbě a přesunete ho na hmatník pojistky. Zejména na naháňkách to může být ze začátku problém.
Oceňuji zdrsnění na úchopových plochách, které je tak akorát drsné (aspoň pro moji ruku) aby ovládání kulovnice bylo jisté a přitom příjemné.
Když shrnu zjištění z testu, tak jsou veskrze kladná. Především – je tu skvělý poměr výkon cena. Kulovnice s rozptylem opakovaně zjištěným na více zbraních a s různými zaměřovacími dalekohledy hluboko pod jednou úhlovou minutou, nerostou tak úplně na každé mezi. Nabídka sahá od hodně dobré pušky „do traktoru“ (s plastovou pažbou, ale kolik je takových zbraní, které mají stavitelnou lícnici), přes solidní univerzální kulovnici v dřevěné pažbě (opět se stavitelnou lícnicí) až po naháňkovou „mňamku“ – to pro mě bude zbraň s thumbhole pažbou, i když tenhle typ pažby je univerzální.
ATA Turqua z mého pohledu dnes je zralá kulovnice, která splňuje evropská očekávání nebo standardy kvality. Pokud se podívám do svého archivu, zjistím, že za těch deset let své existence ušla velký kus cesty. Na zbraních, které jsem v Olomouci testoval, je to docela hodně cítit. Ačkoliv Turquy jsou především pracovní, účelné zbraně, byly vychytané a doladěné. Na současném trhu v ČR je hodně kulovnic, ale jen málo z nich vám nabídne dva zásobníky a možnost prodloužení pažby podložkami.
Praktická zkouška ukázala, že Turci se naučili dělat dobré hlavně. ATA Turqua je dobrá volba a pokud potřebujete kulovnici a jste normální uživatel, neměli byste ji opomíjet.
Ing. Martin HELEBRANT
Takticko – technická data:
Ráže …. 308 Winchester, 243 Winchester, 6,5 Creedmoor, 30 – 06 Springfield 270 Winchester a 223 Remington.
Délka hlavně … 47 cm, 51 cm, 56 cm, 61 cm
Kapacita zásobníku … 3 nebo 5 nábojů
Celková délka … 108 cm s hlavní 56 cm
Celková hmotnost … cca 3,4 kg (mění se podle hustoty dřeva, délky hlavně a ráže).