V každém případě je vhodné tuto každoroční příležitost využít k bilancování a naplánování našich aktivit v nadcházející hlavní lovecké sezoně. Proto se pokusím ze zveřejněných čísel vytáhnout nějaké informace, které mi připadají významné pro zamyšlení na úrovni jednotlivých honiteb i státní správy.
Na prvním místě stojí za zmínku věrohodnost dat. Tu musíme vždy zvažovat, protože pracovat s údaji nesprávnými logicky vede i k nesprávným závěrům. Naše hospodaření se zvěří tuto pravdu zcela potvrzuje, protože špatná vstupní data o jarních stavech vedou ke zhroucení celého systému plánování. Rád bych se jednou dočkal toho, že myslivečtí hospodáři budou s ulehčením svého svědomí do výkazů uvádět takové stavy, o kterých jsou přesvědčeni. I tak by tam samozřejmě vznikala velká chyba, protože spočítat zvěř přesně prostě nejde, ale přece jen bychom se blížili pravdě, a hlavně bychom i ze sčítaných stavů mohli odvozovat trend vývoje. Vzhledem k tomu, jak dosavadní systém odolává i přes zcela zjevnou nesmyslnost si ale nejsem jistý, že to někdy nastane.
Přesto bychom tento stav měli mít jako cíl, ke kterému se chceme dostat a hlavní odpovědnost má státní správa. Dokud bude trvat na papírové nepřekročitelnosti normovaných stavů při sčítání a hrozit pokutami, tak nemůže čekat, že někdo sám sebe bude udávat.
Můžeme se samozřejmě ohánět špatnou legislativou, za kterou nemůžeme, ale opravdu není cesta, jak uživatelům honiteb dát veřejný slib, že nebudou nijak postiženi za to, že do sčítání uvedou to, co si myslí?
Určité otazníky jsou spojeny i s dalšími údaji, včetně počtu ulovených kusů. Nějaké procento zatajených úlovků se z různých důvodů bude vyskytovat vždy. Cestou pro zvýšení věrohodnosti samozřejmě může být zvýšení kontroly. Zrovna v myslivosti mám ale pochyby o tom, že nějaký skutečně spolehlivý a v praxi použitelný způsob může být vymyšlen. Přece není možné, aby v každé honitbě byla policejní stanice s režimem 24/7.
Zrovna tak od lovců potřebujeme, aby lovili místo toho, aby byli ve stresu z toho, jak správně navzorkovat, nafotit, vyplnit, uložit, odeslat údaje o každém kusu. Zejména výkonným lovcům, jejichž čas je vzácný, a kteří jsou klíčoví pro plnění plánů lovu, by složité systémy výrazně zkomplikovaly život a uživatelům honiteb i státu se vše prodraží. To je při dnešních cenách a nedostatku lidí slepá cesta.
Zase by úplně stačilo, aby se stát nesnažil mít každý krok pod kontrolou, dal lidem důvěru a zároveň i na ně naložil odpovědnost za výsledek. V případě lovu spárkaté zvěře vlastně stačí odpovědnost za stav zvěře po hlavní lovecké sezoně a škody, které zvěř způsobila na lesích a polích. Možná to někomu může připadat příliš primitivní, ale můžeme najít řadu příkladů v zahraničí, kde takové systémy dobře fungují.
Jelen, daněk a sika na vzestupu
U hlavních druhů spárkaté zvěře je situace stabilní v tom smyslu, že úlovky setrvalým tempem rostou. Určitě za zmínku stojí daněk, jehož úlovek přesáhl těžko uvěřitelných 50 tisíc kusů. U jelení zvěře jsme se dostali na 35 tisíc kusů a u siky 22 tisíc kusů. Když k tomu připočítáme i srnčí a mufloní zvěř, tak se dohromady dostaneme na celkový úlovek přežvýkavé spárkaté zvěře 256 tis. kusů a v přepočtu na jelení jednotky na 145 tisíc kusů (já počítám dva kusy srnčího na jednoho jelena).
Černá po loňském rekordu zase vykázala mírný pokles a letos se tak máme na co těšit.
Ať tyto údaje vnímáme jakkoliv, pořád platí, že se jedná jen o čísla za velké území. Ta sice mají určitou vypovídací hodnotu, ale zároveň jen málo říkají o tom, co vše vlastně přinášejí. Součástí myslivecké statistiky by totiž měly být i údaje o tom, jaké jsou důsledky našeho hospodaření. Například počty dopravních nehod se zvěří, při nich usmrcených osob a způsobené škody, výše hospodářských škod na lesních porostech a zemědělských plodinách, rozsah poškození životního prostředí selektivním okusem a poškozením kůry dřevin atd. Teprve takové údaje, zvlášť, kdyby byly k dispozici i na lokální úrovni, by umožnily kvalifikovaně rozhodovat o tom, kam hospodaření se zvěří směřuje a zda je potřeba hledat nějaké mechanismy na nápravu. K takovému kvalifikovanému monitoringu má ale naše státní správa ještě hodně daleko.
Co si ale může vzít ze statistiky každý?
Rozhodně to, že není potřeba se obávat nedostatku spárkaté zvěře. Obecný trend je opačný, a tak se nebojme uvolnit pravidla pro lov, požádat o výjimky a ke zvěři přistupovat tak, že není potřeba zvyšovat přírůstek. Mnozí starší myslivci ještě pamatují zazvěřovací akce, kdy se zakládaly aklimatizační obůrky a vypuštěná zvěř se cíleně chránila. To vše platilo a mělo ve své době svůj význam. Dnes ale na mnoha místech už máme daňka plně aklimatizovaného a je potřeba ochranářský přístup změnit na trvale udržitelný.
Má to totiž svoji odvrácenou stranu, kterou jsou škody a pro někoho, kdo je jimi postižený, tak z úlovků radost nemá. Lovit je samozřejmě potřeba, ale pokud se loví pořád víc a víc, tak to ukazuje na to, že stav zvěře roste a výhled na škody není optimistický.
Jsem v kontaktu s více zemědělci a sleduji situaci v lesích a všem, kteří škody bagatelizují doporučuji, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak to vypadá v jejich honitbě. Nemusíte být žádným velkým znalcem, abyste dokázali poznat zvěří zničená pole a neodrůstající obnovu v lesích.
Konkrétní stav a potřebná opatření ze sumárních celostátních čísel ale nezjistíme. Vždy bude záležet na místních podmínkách a nedá se říct, že zvýšení početnosti zvěř musí vést i ke zvýšení problémů. Zrovna ve vaší honitbě to může být v pořádku, a proto by vše mělo být zacíleno na honitby, případně oblasti chovu, odkud jsou konkrétní data.
Interpretace údajů o výši odstřelu má ještě jeden významný nedostatek, kterým je přepočet absolutních čísel na hustotu zazvěření. My ta čísla za regiony či celé státy dokážeme přepočítat na plochu daného území, ale k čemu nám je třeba úlovek kamzíků přepočítaný na plochu ČR? To je extrém, ale stejně to platí i pro ostatní druhy zvěře a zase je to nedostatek sběru dat, že nemáme plochu, na které se daný druh vyskytuje.
Minimálně o toto bychom se u nás mohli pokusit a ukázat světu dobrý příklad, že data budou mít větší vypovídající hodnotu. Pro menší oblasti, třeba na úrovni ORP či větších honiteb to platí také.
Celková čísla je potřeba dávat do kontextu, zda roste hustota zvěře, nebo je vyšší počet úlovků způsobený tím, že se rozšiřuje areál výskytu. Zvlášť u daňčí zvěře by takový vývoj bylo zajímavé sledovat, včetně toho, jak se přizpůsobuje blízkosti lidí a krajině s malou lesnatostí.
Zcela opačné dojmy vzbuzují údaje o lovu zajíce a bažanta. Zajíc alespoň vypovídá o početnosti divoké populace a optimisté mohou vidět, že pořád ještě zajíce lovit můžeme. Velká otázka je jak dlouho, protože když se ke vší dosavadní zátěži přidá myxomatóza, tak to může být poslední kapka. U bažanta pak jsou čísla zkreslená vypouštěním.
Tolik tedy inspirace pro zamyšlení nad aktuálními výsledky, které může pomoci objevit rezervy a také možnosti, co pro sebe, zvěř, myslivost i zbytek světa můžeme udělat do budoucna lépe.
Prof. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.,
Lesnická a dřevařská fakulta
Mendelovy univerzity v Brně