Pokud jste se někdy podívali na své kdysi tak milé a poslušné štěňátko a pomysleli si: Kdo mi proboha vyměnil psa za tohohle výtržníka, pak vítejte ve světě loveckých psů v pubertě.
Toto je fáze, ve které i zkušení vůdci zpochybňují vše. V jednu chvíli pes maká jak o život, v další honí srnčí po poli a ignoruje vaše volání, jako by ohluchl. Klid, nejen vy, každý majitel loveckého psa si touto fází v určité chvíli prochází.
Puberta je fáze velkých emocí a velkých impulzů. Hormony vašeho psa jsou rozbouřené, jeho koncentrace slábne a jeho sebevědomí je zcela rozhozené. Je to, jako byste žili s teenagerem, který právě objevil energetické nápoje. Ale nebojte: nejde o žádnou katastrofu, je to normální vývoj. A to, jak tuto fázi zvládnete, určuje, jakého dospělého psa nakonec budete mít. Místo toho, abyste ztráceli nervy (nebo ztráceli chuť se čtvernožcem vůbec dál zabývat), podívejme se na tři osvědčené metody, jak tuto fázi zvládnout s laskavostí, strukturou a špetkou humoru.
Strategie 1: Jak se vypořádat s chováním dospívajících loveckých psů v reálném životě?
S pubertálními hormony se nedá diskutovat... Ale vy můžete i tak zvládnout situace, ve kterých hormony nutí vašeho psa činit ta nejhorší možná rozhodnutí. V období dospívání prostě přestaňte spoléhat na to, že pes se rozhodne správně a poslechne a nastavujte situaci při tréninku nebo venčení tak, aby se váš miláček nemohl dostat do průšvihu. Považujte se za jeho bezpečnostní síť. Jak na to? Všímejte si, kdy a kde se vám pes „urve“. V parku? Když se objeví jiní psi? Při určitých čichových vjemech nebo zvucích? Na poli, kde posledně byl zajíc? Připravte se na možný průšvih. Připněte psovi dlouhé vodítko dřív, než ohluchne. Změňte směr od psů či pole, než se pes přetočí. Zasáhněte včas, ne až když je pes úplně mimo, obrazně či doslova. Přerušte nežádoucí chování, netrestejte. Klidné okřiknutí nebo povel na přivolání je užitečnější než křik, jakmile pes mizí ve křoví. Cílem není kontrola, ale prevence. Čím méně váš pes praktikuje nežádoucí chování, tím rychleji se ho zbaví. Můžete tak trénovat, aniž byste omezovali jeho svobodu. A ano, to znamená, že možná budete muset pár měsíců mít psa na stopovačce, ale představte si to jako bezpečnostní pás... nepohodlný, ale bezpečný, který zajišťuje bezpečnost všech, zatímco mozek se snaží srovnat krok s tělem.
Strategie 2: Přesměrujte chaos k lepšímu chování
Nudící se lovecký pes v pubertě je v podstatě čtyřnohý expert na ničení. Má chuť do akce, energii a instinkty, a pokud těmto instinktům nedáte úkol, najde si ho sám. Obvykle uteče, chová se jako blbec nebo vám krade ponožky. A ještě něco o chování loveckých psů v pubertě byste měli vědět: neberte si to osobně. Pokud vás váš pes ignoruje, nejde o rebelii, ale o biologický jev. Mlátí s ním hormony a on se učí, jak s nimi zacházet. Místo toho, abyste se snažili potlačit tuto energii, přesměrujte ji. Dejte přirozeným pudům produktivní zaměstnání. Cvičte aporty, lekce by měly být krátké a promyšlené. Před každým aportem vyžadujte soustředění, aby to nebyla jen hra na aportování, ale také cvičení pro mozek. Procvičujte nos. Schovejte pamlsky nebo aporty na snadno přístupných místech a povzbuzujte svého psa, aby je hledal čichem. To uspokojí jeho pracující mozek a spálí mentální energii. Zařaďte do pravidelného režimu „parkurové“ procházky. Vyžadujte, aby pes seděl na kmenech stromů, čekal u dveří nebo chodil u nohy kolem překážek. To ho zaměstnává a nutí přemýšlet, aniž by ho to fyzicky přetěžovalo. Tyto aktivity naučí vašeho psa, že práce s vámi je pro něj přínosná, nikoli omezující.
Strategie 3: Vyberte si své bitvy (a vyhrajte ty důležité)
Když žijete s dospívajícím psem, může se každý den zdát jako zkouška. Zjistíte, že říkáte „ne“ častěji, než dýcháte. Ale ne každá bitva musí být vybojována.
Pokud se budete snažit řešit všechno, aniž byste zároveň něco dělali, oba se vyčerpáte. Místo toho se soustřeďte na základy (těch pár věcí potřebných pro život klidný a bezpečný) a zbytek prozatím nechte být. Upřednostněte přivolání, chůzi na vodítku a klidné čekání na povel. Tyto tři věci vám pomohou zvládnout většinu situací. Vše ostatní může zatím počkat. Držte se předvídatelných rutin. Mladí psi stejně jako lidští teenageři potřebují v životě strukturu. Dodržujte každý den přibližně stejné časy jídla, procházek a tréninků. Resetujte se místo přehnané reakce. Když pes něco pokazí (a to se stane), zhluboka se nadechněte, uklidněte ho a pokračujte. Frustrace psa nic nenaučí; naopak důslednost naučí všechno. Jde o to postupovat strategicky. Šetřete si energii na opravdu důležité lekce, abyste z této fáze vyšli oba silnější. Vaším cílem pro život s puberťákem není dokonalost, ale udržení vztahu, zatímco mozek dočasně úplně nefunguje.
Společně vám tyto tři strategie nejen pomohou překonat pubertu, ale také vytvoří základ, který každý budoucí pracovní pes potřebuje.Přijdou dny, kdy vám to všechno bude připadat příliš. Když pes nepřijde na zavolání, stopovačka je obalená blátem, pes je obalený blátem, vy jste obalení blátem, kterým vás miláček právě protáhl, a vy se sami sebe ptáte, proč jste pořízení psa vůbec považovali za dobrý nápad. To jsou ale přesně ty momenty, kdy se z vás stává vůdce psa – ne ty perfektní, jak hodinky šlapající tréninky, ale chaotické, skutečné, lidské, mnohdy zoufalé momenty. Puberta je dočasná. Vaše trpělivost, důslednost a klid jsou to, co vašemu psovi pomůže tuto dobu překonat. Pamatujte si: nejste v tom sami. Jednou to přejde a vy budete mít přesně toho parťáka, kterému teď pokládáte základy.
Lucie KOLOUCHOVÁ
Ilustrační snímek Tatiana Typltová