O tom, že prudký vývoj techniky nevynechává ani celkem konzervativní obor myslivosti, se můžeme v posledních letech přesvědčovat znovu a znovu. Do rukou se nám dostávají stále výkonnější a kvalitnější produkty posouvající nejen hranice technických možností, ale také uživatelský komfort, který z postupných vylepšení plyne. Snad nejvíce se daná skutečnost projevuje v oblasti pozorovací a střelecké elektrooptiky určené pro použití v nočních hodinách.
Krátký pohled nazpět
Budeme-li se bavit konkrétně o jakémkoliv posunu termovizních loveckých přístrojů, budeme mít na mysli zejména rostoucí detekční vzdálenost, větší čitelnost detailů, citlivější zaznamenání drobných teplotních rozdílů, možnost použití za nepříznivých termovizních podmínek (mlha) a možnost zoomu obrazu tak, aby dané zvětšení dávalo z hlediska praktického použití ještě smysl. Přidanou hodnotu přístrojů jsou pak integrované dálkoměry, balistické kalkulátory, případně další asistenti, kteří zvyšují komfort střelby, ukládání či sdílení výstupů z přístroje.
Zjednodušíme-li celou problematiku na základní prvky, odvíjí se výsledek zobrazení, který nás zajímá vždy nejdříve, od charakteristik objektivu, zobrazovacího displeje a kvality použité elektroniky, kde na prvním místě stojí tepelná citlivost a rozlišení snímače. To je udáváno, obdobně jako v případě jiných digitálních výstupů typu fotek nebo videí, v počtu tzv. pixelů, na které je snímaný obraz rozložen a následně zpracováván. Další „parádu“ pak zajišťuje software vložený do přístroje.
Mám to štěstí, že řadu let mohu pracovat s výrobky dostupnými na trhu pod značkou Hikmicro. První termovize, která se mi dostala do rukou, byl pozorovací monokulár s čočkou 6 mm a rozlišením snímače 160x120 px. Dnes je to termovizní pravěk a pro mnohé úsměvná hodnota. Tehdy se ovšem psalo „předkovidové“ datum. Kvalitnější výrobky byly sice již k dispozici, nicméně za cenu, která z pohledu průměrného myslivce přesahovala pomyslnou červenou linii.
Reálné použití tohoto přístroje bylo na vzdálenost zhruba 30 až 50 m.
O chvíli později došlo k posunu na 15mm objektiv a rozlišení 384x288 px. Pak jsem již velmi rychle v rukou třímal objektiv s průměrem 40 mm. Kvalita rostla skokově a cena za stejné specifikace klesala.
Někdy kolem roku 2022 jsme už měli běžně k dispozici řadu „šestistovkovou“ (640x512 px), objektivy 50 mm a o další rok později se začalo vážně mluvit o do té doby téměř snové „dvanáctistovce“, kterou mám nyní, v druhé polovině roku 2025, díky přízni firmy Thermvisia, možnost vyzkoušet.
Konkrétně mi byla zapůjčena dvojice zaměřovačů s označením Hikmicro Stellar 3.0, která představuje pomyslný vrchol mezi současnou nabídkou.
Proč dnes začínám recenzi takto rozvláčně? Protože bych rád zdůraznil, jakými kroky se tato oblast ubírá vpřed. Navíc bych rád danou problematiku poněkud polidštil i pro ty myslivce, kteří se termovizím prozatím vyhýbají a v záplavě číselných charakteristik se hůře orientují.
Záměr recenze
Nechci být pouhým opisovačem technických specifikací a konstatování, co jsem uviděl. Rád porovnávám a nabízím alternativy. Proto jsem si dovolil k testu vypůjčit dva přístroje stejné produktové řady s tím, že jeden bude osazen jádrem „šestistovkovým“ (typ SQ50L, rozlišení 640x512 px) a druhý „dvanáctistovkovým“ (typ SX60L, rozlišení 1280x1024 px). Jednou z myšlenek bylo pokusit se z pohledu praktického uživatele zaměřit na rozdíly ve zobrazovacích možnostech obou modelů.
V daném směru upozorňuji, že se bude samozřejmě jednat o individuální pocity odpovídající konkrétním schopnostem, oblasti použití i zrakovým dispozicím. Ty se mohou u jiných uživatelů samozřejmě lišit a mohou být do značné míry ovlivněny i jejich osobními zkušenostmi s jinými výrobky.
V dalším textu se samozřejmě nevyhnu ani základním technickým specifikacím, které by mohly čtenáře zajímat, a které by jim mohly usnadnit rozhodování při volbě přístroje.
Předesílám předem, že nabídka dostupných funkcí je u této produktové řady natolik pestrá, že je nemohu v žádném případě prozkoumat a okomentovat všechny, a zdaleka ne všechny v praxi využiji. Zájemce o jejich kompletní přehled si pak dovoluji odkázat na návody dostupné na webu.
Pořizovací cena jednotlivých typů není malá a odpovídá logicky jejich výbavě. Možná volba v tomto směru začíná již na „třístovkovém“ senzoru. Specifikaci zařízení si dále můžeme navýšit přes testovanou „šestistovku“ až po vrcholnou „dvanáctistovku“. K různým modelům můžeme přidat i laserový dálkoměr, na který nás upozorní u označení přístroje přípona LRF. Je to skvělá pomůcka, nicméně počítejme prosím také s odpovídajícími vstupními náklady.
Základní model pořídíme lehce nad průměrnou měsíční mzdou (HIKMICRO STELLAR SH35 3.0, detekční vzdálenost 1800 m) a v nejvyšším verzi (HIKMICRO STELLAR SX60L 3.0 LRF, detekční vzdálenost 3100 m) se vyšplháme nad její třínásobek. Touto variabilitou je celá nabídka předurčena pro široké spektrum zájemců v závislosti na jejich finančních možnostech i potřebách. To z ní činí velmi zajímavý segment trhu.
Hikmicro Stellar 3.0 (LRF)
Termovizní puškohled Hikmicro Stellar 3.0 je nová generace lovecké optiky, která kombinuje pokročilou technologii s tradičním designem v podobě klasického zaměřovacího dalekohledu s kruhovým zorným polem (pro mě osobně první velké plus). Kromě již zmíněného integrovaného laserového dálkoměru jsou některé modely vybaveny také balistickým kalkulátorem, což výrazně zvyšuje přesnost střelby a uspokojí i ty nejnáročnější myslivce.
Společným rysem obou poskytnutých modelů je citlivost NETD (schopnost rozlišit teplotní rozdíly) uváděná pod 15 mK, což zajišťuje mimořádně detailní obraz i za špatných podmínek jako je již zmíněná mlha nebo přehřátí povrchu krajiny během letních měsíců. Z praktického pohledu nám tato nízká hodnota umožní například do určité míry obeznat tvar trofeje u samčí spárkaté zvěře.
Zařízení používají kulatý OLED displej s vysokým rozlišením 2560x2560 px, který poskytuje široké zorné pole a skvělé zobrazení pozorované scény.
Integrovaný LRF má udávaný (a za dobrých podmínek i ověřený) dosah kolem 1000 metrů. Balistický kalkulátor pak podle naměřené hodnoty automaticky zobrazí korekční bod na osnově puškohledu, což zjednodušuje střelbu na delší vzdálenosti. Bezzávěrková technologie (HSIS) eliminuje nutnost fyzického závěru pro korekci obrazu. To zajišťuje plynulý a nepřerušovaný obraz, bez známého krátkého „zamrzutí“ a následného „cvaknutí“, které působí při zamíření rušivě.
Jako velmi zajímavou spatřuji i kombinaci dvou interních a jedné vyměnitelné baterie typu 18650, které deklarují výdrž až 11 hodin nepřetržitého provozu.
Zde bych se v krátkosti pozastavil s prvními praktickými poznatky. Je potřeba počítat zejména s tím, že oba zdroje se dobíjení samostatně. Integrované baterie dobíjíme přímo připojením puškohledu na klasickou dobíječku prostřednictvím dnes již běžného USB-C konektoru. Doplňkový zdroj je nutné oživit po vyjmutí z přístroje. K chvále výrobce nutno dodat, že dané baterie přibaluje k výrobku rovnou dvě a zároveň přikládá i odpovídající nabíječku. Kdyby snad dané někomu nestačilo, pomocí USB-C konektoru může k přístroji připojit externí powerbanku.
Během několikatýdenního používání (z praktického pohledu jsem vzhledem k průměru objektivu, montáži a proporcím celé sestavy, osadil a nastřelil nižší zapůjčenou verzi přístroje na kulovnici a druhou bral občas s sebou jako porovnávací) jsem během klasických asi dvouhodinových čekaných v podstatě nikdy nevyčerpal externí zdroj. Na integrované baterie tím téměř nedošlo. A to jsem si s přístrojem desítky minut poctivě „hrál“.
K výdrži přispívá i možnost uspání přístroje. Provádí se krátkým stiskem ON/OFF tlačítka, přičemž delší stisk zapne/vypne celý přístroj. Co je v daném směru naprosto famózní, je automatické zrušení režimu spánku v případě, že zbraň uchopíme z pozice na rameni nebo z odložení v rohu kazatelny.
Zaměřovače jsou dále vybaveny 64 GB interní pamětí pro nahrávání videí a snímání fotografií se zvukem. Podporují i funkci automatického nahrávání po výstřelu a připojení přes Wi-Fi k aplikaci HIKMICRO Sight v chytrém telefonu. Vítanou funkcí je možnost přehrávání uložených záznamů nejen na mobilu, ale také přímo na displeji. Ušetří se nám tím mnoho nepříjemných chvil při nejasnostech o umístění zásahu předcházejících případnému dosledu zvěře.
S ochranou IP67 a duralovým tělem je puškohled navržen pro použití v náročných venkovních podmínkách a je odolný vůči běžným nárazům a otřesům.
Díky konstrukci je na první pohled poměrně masívní (423x88x75 mm), nicméně pocitově lehký. Bez baterie váží 860 g. Počítejme ovšem s tím, že například v kombinaci s CZ557 vzniká sestava, která zrovna neulehčí rameni během šoulaček (k zamíření jsem musel používat „pirštok“ v provedení tripod) a mnohem lépe se s ní manipuluje v pohodlí posedu.
Osobně bojuji u jakéhokoliv puškohledu s jedním vnějším prvkem představovaným krytkami. Zde je (konečně) vyřešena velmi elegantně krytka objektivu, která je magnetická. Skvěle drží na místě, neodskakuje při prvním kontaktu optiky s kabátem a můžeme se spolehnout, že dobře ochrání čočku před vodou a nečistotami. Při plném otevření ji magnet přitáhne k tělu optiky a dále nepřekáží. Na první dobrou jsem s ní měl pouze drobnou obtíž, protože plnému otevření bránilo hledí zbraně. Krytka šla naštěstí o kousek pootočit a vše se tím vyřešilo. Mít ovšem na zbrani druhý puškohled s větším objektivem, musel bych hledí pravděpodobně odmontovat.
Nejsem extrémním příznivcem ultra moderních technologií v myslivosti. Vzhledem ke kvalitě přístroje mi to ale nedalo a pokusil jsem se o jeho propojení s mobilním telefonem. Aplikaci jsem pořídil snadno stažením v Google Pay a bez větších problémů zařízení spároval. Vznikla tím možnost přímého stažení uložených souborů a navíc online přenos obrazu termovize na displej mobilního telefonu s přímým záznamem. Přenos dat je fajn, o praktickém využití druhé funkce nechť každý zauvažuje sám.
Jako částečný brontosaurus ocením spíše propojení zařízení s počítačem prostřednictvím kabelu a USB-C konektoru. V případě Stellaru 3.0 je to naprosto snadné, stačí fyzicky zařízení spárovat, pak už se oba partneři prakticky obratem domluví a vnitřnosti termovize se chovají jako běžný USB disk.
Nedocenitelné je z hlediska praxe nahrávání situace po výstřelu. Nemusíme se vůbec o nic starat, nic aktivovat, nic předem potvrzovat, jen si v rámci menu trvale zapneme odpovídající funkci záznamu na ON a z nabídky zvolíme požadovanou délku videa (10 sekund není po zkušenostech nic moc…). Nepátral jsem po tom, jak to Stellar 3.0 přesně dělá, ale předpokládám, že do operační paměti průběžně ukládá veškerý videopřenos mezi snímačem a displejem. Nedojde-li k výstřelu, záznam jednoduše vymaže, v opačném případě jej odpovídajícím způsobem ořízne před a po samotné akci. Pak už si stačí záznam přehrát nebo stáhnout. Z pohledu uživatele jednoduché a doslova famózní.
Puškohled je dodáván v luxusním kufru, kde jej lze na delší dobu uložit, případně ochránit během cest. Pro operativní ochranu slouží násuvné teflonové pouzdro, které lze nasadit i u puškohledu připevněného na zbrani.
Na výrobky řady Stellar 3.0 poskytuje prodejce záruku po dobu 3 let a v případě opravy garantuje k zapůjčení po dobu jejího trvání náhradní přístroj. Co víc si přát…
Nastřelení a dálkoměr
Každého uživatele jakéhokoliv zaměřovače zajímá způsob nastřelení. Osobně nemám tuto činnost moc v lásce, protože se při ní mohou objevit nepředpokládané komplikace. Zde šlo vše ráz na ráz. Po osazení sloupkové dělené montáže a spojení s weaver lištou na zbrani, jsem při pevně založené zbrani nastavil zhruba záměrný bod pohledem do hlavně a šel na první výstřel.
K nastřelení termovize používám čistě bílý papír A3, který připevním na dostatečně velkou desku, abych viděl případný větší rozptyl. Nejsem excelentním střelcem, nastřeluji proto na 50 m. V tomto případě nepotřebujeme extra nahřívaný cíl, postačuje černé kolečko velikosti zhruba padesátikoruny, které je na slunečním svitu dobře vidět. Po prvním výstřelu jsem měl odchylku zhruba 20 a 25 cm.
Máme-li nastřelovací stolici, je vyhráno. Zásah zvýrazníme stejným způsobem, původní pozici zaměřovacího kříže (přístroj samozřejmě disponuje několika variantami záměrné osnovy s možností přepínání barvy kříže i zvýraznění středu) zmrazíme pomocí odpovídající funkce a v menu digitálně provedeme posun osnovy na bod zásahu. Podobnou pomůcku bohužel nemám. Na terč jsem proto vynesl pravoúhlou souřadnou soustavu, pečlivě odměřil potřebný posun a dané korekce provedl.
Zde stojí za zdůraznění zásadní poznatek. Díky dálkoměru zjistíme s přesností na 1 m vzdálenost terče (já byl 51 m) a tuto hodnotu zadáme do přístroje. Následuje obrovská vychytávka v podobě přepočtu korekce na cm pro konkrétní vzdálenost. V praxi to znamená, že nepočítáme žádné „kliky“ ani úhlové minuty, ale kříž posuneme přesně o požadovanou vzdálenost. Jednoduché, funkční, opět famózní. Po druhém výstřelu jsem potřeboval ještě korekci necelých 5 cm a třetím jsem byl přímo v černém. Nastřeloval jsem z tripodu, vsedě, s podepřenými lokty.
V daném směru musím ještě zmínit balistický kalkulátor. Jak jsem již řekl, vzhledem ke svým schopnostem i lesnímu charakteru honitby jej plně nemám šanci využít. Prozkoumání jsem se ale neubránil. Zde se omlouvám všem fajnšmekrům za celkové zjednodušení.
Nastavení kalkulátoru již vyžaduje nějaké ty znalosti navíc a je poněkud složitější. Nicméně stručně řečeno – do software zbraně si můžeme zadat podrobné údaje o střelivu (ovlivňuje zejména tzv. balistický koeficient, tedy schopnost střely překonávat odpor vzduchu), které doplníme o další údaje jako je nadmořská výška či konkrétní teplota vzduchu. Software nám pak přepočítá skutečné umístění zásahu (funkci můžeme v menu aktivovat nebo nechat vypnutou, zaleží na vkusu a příležitosti).
Na záměrné osnově se nám pak zvoleným typem symbolu a barvy zobrazují dva záměrné body – nástřelový a skutečný, který se posouvá ve vertikální ose podle konkrétní vzdálenosti cíle. Výstřelu musí samozřejmě předcházet zjištění vzdálenosti pomocí integrovaného laserového dálkoměru. Je to tedy spíš pomůcka pro klidnou a delší přípravu výstřelu a nehodí se pro rychlé umístění rány. Na displeji se nám v jeho pravém horním okraji během zamíření zobrazují údaje o vzdálenosti nastřelení, profilu zbraně (je možné nastřelit pro několik různých zbraní) i použitém střelivu (opět je možné konkrétní zbraň nastřelit na několik druhů střeliva).
Jak jsem již řekl, osobně v praxi kalkulátor nevyužiji. Je ale velmi zajímavé zjistit, jak se mění převýšení dráhy střely při různých vzdálenostech. K tomu je ale potřeba přejít ze základního zvětšení na vyšší hodnotu, kdy se rozdíl oproti obrysu těla zvěře ukáže velmi výrazně.
S danou problematikou souvisí již několikrát zmíněný laserový dálkoměr. Ten odvede neuvěřitelnou práci i při běžné střelbě bez použití kalkulátoru. Nikdy jsem jej neměl možnost vyzkoušet a po prvotních zkušenostech nezbývá, než jej opět vyzdvihnout.
Obecně mám malý problém v jakékoliv termovizi odhadnout přesněji vzdálenost cíle v neznámém prostředí, kde nemám načtené orientační body a hodnotu téměř vždy podcením (jinými slovy střílím na větší vzdálenost, než si obvykle myslím). S dálkoměrem mám tím pádem daleko víc jistoty a vím, že musíme ještě počkat nebo se pokusit o kousek přišoulat blíž.
Dálkoměr funguje po předběžném nastavení různých režimů měření skvěle. Pozor si pouze musíme dát na polohu detekčního bodu, který je na displeji znázorněn malým čtverečkem umístěným standardně nad záměrným bodem. Je si třeba také zvyknout, že umístění značek je fixováno úhlově, což znamená, že při změně zvětšení se jeho vzdálenost na displeji opticky vzdaluje od středu a někdy jej v rychlosti zrakem hůře hledáme.
K dálkoměru připojím s dovolením ještě několik postřehů. Používal jsem jej v režimu nepřetržitého měření, tedy se stále aktivovanou detekcí, kdy se vzdálenost při přetažení puškohledu zjišťuje a zobrazuje plynule. Tato aktivace je časově omezená, pak se dálkoměr automaticky vypne, délku detekce si můžeme předem nastavit v menu. Komu to nevyhovuje, přepne se do režimu jednoho měření.
Jako plus vidím i skutečnost, že dostane-li se do dráhy potenciální střelby drobná překážka před střelcem (větvička), kterou jinak nezaregistrujeme, ukáže nám dálkoměr vzdálenost 000 m, případně nesmyslně malou hodnotu (nejmenší hodnota je 10 m), což svítí jako vykřičník v zorném poli střelce. Jediný okamžik, kdy se dálkoměr „nechytá“, je rovný terén a snaha o změření vzdálenosti nad 300 m, kde chybí odrazové body (srnčí zvěř je příliš malá). V protisvahu, byť mírném, funguje vše bez problémů.
Ovládací prvky
Z hlediska ovládání přístroje stojí na prvním místě za zmínku výrazný prvek, kterým je rotační tlačítko umístěné ve falešné balistické věžičce. Prostým otáčením zde měníme optický zoom. Jeho rozsah se liší přístroj od přístroje, podle typu a rozlišení jádra. Testovaný „šestistovkový“ model SQ50L má základní optické zvětšení 3,6x. Díky digitálnímu zoomu (jeho násobky ve skutečnosti zvětšují pouze velikost zobrazení každého pixelu) se může dostat až na 26,6x. Osobně nemám digitální zoom rád, protože obraz lidově řečeno zhrubne a začne kostičkovat, což se projeví zejména u snímačů nižší třídy.
Zde ale máme k dispozici víc než dostatečný počet pixelů a jisté zvětšení si můžeme dovolit. Z praktického pohledu bych si zde dovolil dojít až někam pro hodnotu 8x, maximálně 10x, kdy je obraz ještě víceméně přijatelný. Skutečností ale je, že při maximální zoomu jsme schopni v hrubých obrysech rozeznat zvěř velikosti srnčí až na nějakých 500 m.
Druhou funkci toho ovládacího prvku je vstup do přebohatého menu a pohyb v měn. To se děje delším stlačením kolečka směrem dolů a následným listováním v obvyklé roletce. Krátkým stiskem se dostáváme o úroveň níž, případně potvrzujeme volbu, delším podržením se vracíme o úroveň výš. Ovládání pochopíme rychle, rozsah menu je ale obrovský a doporučuji si jej celý proklikat v klidu domova a v případě nejasných funkcí zalistovat v manuálu, případně se obrátit o radu na internet. V honitbě pak již s menu pracujeme v menším počtu případů, zejména co se týká doladění jasu, kontrastu, případně ostrosti obrazu. Tyto funkce doporučuji vyzkoušet v různých podmínkách, výslednému obrazu to určitě prospěje. A jako poslední funkce věžičky je přepínání povolených barevných režimů, které realizujeme krátkým stiskem.
Během několika let používání termovizních přístrojů jsem si zvykl na dva barevné režimy – White hot a Black hot. K ostatním jsem tak nějak nepřilnul (k dispozici samozřejmě jsou v pestré paletě). Záleží ale na vkusu a dispozicích. Černý režim poskytuje lepší zobrazení detailů, nicméně oproti bílému víc namáhá oči díky přemíře bílé barvy v zorném poli. Mám-li čas, zapnu jej před samotným výstřelem, jinak koukám na režim bílý. Přepnutí je u některých přístrojů zdlouhavé díky cyklickému překlikávání dalších variant. Zde je vše zjednodušeno, protože v základním menu si můžeme trvale vypnout ty barevné režimy, které nám nevyhovují. Čtenář zajisté pochopil, že jsem si zvolil pouze dva výše diskutované.
Jediná moje výtka vůči přístroji směřuje k ovládacím tlačítkům aktivace dálkoměru, pořízení fotografie nebo videozáznamu a samotného ON/OFF tlačítka. Všechna tři jsou totiž kumulovaná do jednoho kruhového prvku umístěného na horní linii těla puškohledu v jeho zadní části, zhruba v jedné polovině tubusu okuláru. První polovina slouží k již zmíněnému ON/OFF a uspávání přístroje, zadní polovina je pak podélně dělená. Pomocí pravé části aktivujeme dálkoměr, pomocí levé pořizujeme záznam.
Při rychlém nahmatávání potřebného tlačítka se prvky občas pletou a namísto zjištění vzdálenosti jsem byl běžně schopen přístroj uspat, což není úplně příjemné. Osobně bych proto uvítal spíše trojici vzájemně oddělených, hmatově odlišně značených ovládacích prvků.
SQ50L vs. SX60L
Jak jsem již předeslal, bylo jedním z cílů pokusit se najít rozdíly ve zobrazení mezi oběma zapůjčenými typy s rozlišením 640x512 px a 1280x1024 px. Po pravdě jsem ani v nejmenším netušil, že tento úkol nebude až tak snadný, jak jsem si představoval. Věnoval jsem mu řadu pokusů a závěry, které jsem zjistil, respektive, o nichž si myslím, že jsem je zjistil, si dovolím prezentovat s nejlepším vědomím a svědomím. V každém případě znovu zdůrazňuji, že jsou do značné míry zatíženy subjektivními pocity, ale i fyziologickými možnostmi pozorovatele.
Na prvním místě bych rád uvedl, že viditelné rozdíly mezi oběma typy skutečně nalezneme, nicméně nejsou podle mého názoru z hlediska běžné praxe až tak markantní, jak jsem v prvotním nadšení očekával. Odlišné parametry obou přístrojů (průměr objektivu, rozlišení snímače) navíc neposkytují opticky zcela identický výstup, o čemž se s dovolením zmíním v dalším textu. Z porovnání jsem se samozřejmě pokusil udělat několik referenčních záběrů, nicméně si nejsem jist, nakolik budou rozdíly po tiskovém zpracování patrné.
První drobnou komplikací je při porovnání obou přístrojů lehce odlišné barevné zabarvení obrazového výstupu. Zatímco „dvanáctistovka“ poskytuje při mém oblíbeném nastavení White hot ostrý, kontrastní, černobílý obraz, je výstup „šestistovky“ laděný do teplejších odstínů s nažloutlým nádechem. Konkrétně pro moje oko se jedná o mnoho líbivější dojem, než jakým je syrové zorné pole výkonnějšího přístroje.
Druhou komplikací při nalezení vhodných referenčních podmínek je odlišné krokování digitálního zoomu, který se týká nejmenších hodnot zvětšení. Oba přístroje mají společné jedno – pootočením korekčního kolečka (horní věžičky) se zoom zvětší o jedna. Výjimku představuje „dvanáctistovka“ a její první krok. Zvětšení přístroje začíná na 2,5x (na rozdíl od 3,6x u méně výkonného bratříčka) a při pootočení skáče rovnou na 5,5x. Vynechává tím zvětšení kolem hodnoty 4x, které je z hlediska jasnosti obrazu u „šestistovky“ prostě a dobře nejprokreslenější.
V každém případě jsem se pokusil pozorování sjednotit na hodnotách kolem 5,5x, následně 8,5x a dále 12,5x, kde jsem se snažil najít rozdíly v detailech. Jako extrém jsem pak vytáhl oba zoomy na maximum (u „šestistovky“ na 26,6x a u „dvanáctistovky“ na 28,5x). Zde už je ale rastr výrazný u obou rozlišení snímače a dovoluji si tyto hodnoty považovat spíše za marketingový tah, než reálně používanou funkci.
Zrovna lehké nebylo ani souběžné použití obou přístrojů v praxi, protože provádět rychlou záměnu ne zrovna subtilních zařízení tak, abychom zachytili neposednou zvěř ve stejných podmínkách, vzdálenostech a pozicích, je poměrně komplikované.
Jako první podmínky jsem zvolil farmový chov daňků a záběry z asi 60 metrů vzdálenosti. Rozdíly jsou zde pozorovatelné dvojího typu. Za prvé se jedná o fakt, že při zvětšování digitálního zoomu poskytuje „dvanáctistovka“ při stejných hodnotách o malinko ostřejší obraz obrysů těla, slechů, hlav apod. Druhý rozdíl zjistíme při pozorování lopat dospělého daňka. Se „šestistovkou“ není problém poznat, že se jedná o lopatáče a víceméně přečíst i tvar lopaty. S „dvanáctistovkou“ jsme pak schopni obeznat i detailnější podobu výsad, krajkování a prstů na lopatách.
Ve volném terénu (a srnčí zvěři) se tyto postřehy rovněž potvrzují, oba puškohledy umožňují slušně přečíst zvěř, obvykle i rozeznat pohlaví, eventuálně vyspělost kusu, až někam k hranici 150 metrů. Na vzdálenost kolem 100 metrů jsem neměl problém z pirštoku efektivně zamířit a vystřelit na lišku, při stále dobrém, obrysově ostrém obraze. V klidu na posedu bych si určitě dovolil i pár desítek metrů přidat. Vzhledem k mým střeleckým schopnostem je to tedy více než dost i za normálního denního světla a při použití běžné střelecké optiky.
Na závěr k porovnání ještě poslední poznámka. Pozorování zvěře mě (snad s výjimkou krajkování na lopatách) tak nějak neuspokojilo a stále jsem hledal vhodnou porovnávací scénu s lépe popsatelnými rozdíly. Paradoxně jsem ji nenalezl v přírodě, ale na střechách. Při pohledu na sousední domy napříč údolím na vzdálenost asi 350 metrů jsem při shodně nastaveném zvětšení asi 5,5x náhle uviděl rozdíl patrný i navzdory jinému zabarvení obrazu.
Klasické tašky na sedlové střeše se v „dvanáctistovkovém“ obraze skládaly do dobře viditelných, kompaktních linek, s patrným vlnkováním a svislými žebry na přechodech mezi jednotlivými sloupci tašek. „Šestistovka“ střešní krytinu ukázala rovněž, nicméně vlnkování víceméně zmizelo a z linií tvořených přechody mezi řadami se stala jen lehce zvlněná čára, na některých místech dokonce přerušovaná.
Závěr
Přestože jsem čtenářům pravděpodobně neposkytl až tak detailní postřehy v rozdílu obou typů posuzovaných puškohledů, jak jsem původně zamýšlel, docházím u dané produktové řady k jednoznačnému závěru. Jedná se o opravdu špičkovou techniku, která by měla uspokojit i ty nejnáročnější myslivce.
Investice není ani u jednoho z posuzovaných modelů malá a nebude zajisté řešením pro myslivce, kteří mají hlouběji do kapsy, případně pro ty, kteří v nočním čase stráví v honitbě pouhých pár hodin. Jste-li ovšem schopni danou částku v rodinném rozpočtu ušetřit, a patříte-li k typickým vyznavačům nočních lovů, neuděláte podle mého názoru chybu. Ať už se do tohoto rozpočtu ponoříte více nebo méně. A pro ty ostatní stále zbývá možnost porozhlédnout se na dolním konci produktové řady Hikmicro Stellar 3.0.
Nikoho jako obvykle nepřemlouvám a netvrdím, že současný trh nenabízí za stejné peníze porovnatelná nebo dokonce lepší řešení. Záleží jen na vás, vašich potřebách a názorech. Předchozí odstavce jsem nicméně napsal v opravdu dobré víře, bez bočních úmyslů tak, jak jsem si přístroje osahal, popsané skutečnosti vyzkoušel, a jak jsem vše vnitřně cítil…
Josef DRMOTA