Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se však rozšířil do volné přírody.
V současnosti je u nás každoročně loven v celkem 602 honitbách a množství ulovených kusů stále narůstá, za poslední myslivecký rok bylo uloveno celkem 22 450 kusů, za předchozích pět let je to více o 30 %, což bohužel svědčí o trvalém nárůstu populace.
Jelen sika je rovněž chován v 39 oborních chovech a patří také mezi druhy chované v rámci farmových chovů zvěře. V zoologických zahradách je předmětem chovu pouze poddruh sika vietnamský, a to ve čtyřech zahradách.
V rámci čtvrté aktualizace unijního seznamu invazních nepůvodních druhů byl od 7. srpna 2025 na tento seznam zařazen kromě jiných druhů jelen sika. Zařazení se týká druhu jako celku, včetně jednotlivých poddruhů – u nás se tedy dotkne siky japonského i siky Dybowského (a rovněž siky vietnamského, kterého chovají pouze zoologické zahrady).
Přijatá změna legislativy EU je pro ČR závazná a musíme na ni reagovat. Zařazením na unijní seznam začaly pro siku platit zákazy dané nařízením a současně i požadavek na zajištění monitoringu, stejně jako požadavek na faktickou regulaci druhu ve volné přírodě.
Dopady zařazení tohoto druhu s ohledem na českou legislativu projednávali zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Shodli se, že pro regulaci populace jelena siky bude efektivnější zachovat jeho zařazení mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Tím se do jeho regulace zapojí myslivci a omezí se právní i faktické dopady, které by jinak bylo nutné řešit. Nezbytná bude nicméně úprava zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které se týkají ochrany zvěře a plánování chovu zvěře.
Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí připraví návrh potřebných legislativních změn a oba státní orgány budou spolupracovat také na dalších krocích, jako je tvorba zásad regulace, které popíšou postup a priority potřebných opatření.
S dosavadními chovateli (oborní a farmové chovy) bude nezbytné současně řešit možnosti ponechání jedinců jelena siky, které mají v držení. Nařízení umožňuje ponechat si jedince invazních nepůvodních živočichů na dožití, ale za podmínky zamezení úniku a dalšího rozmnožování. Pokračování chovu je možné jen na základě výjimky ze zákazů stanovených nařízením, přičemž důvody pro povolení jsou velmi omezené (týkají se oblasti výzkumu, zajištění ochrany ex situ apod.). Možnost povolení výjimky pro jiné případy bude nutné projednat s Evropskou komisí. Ministerstva společně připraví podklady pro tato jednání.
Oba resorty se shodly na důležitosti zapojení myslivců do regulace jelena siky a také na potřebě zvýšení úsilí a motivace v této oblasti. V rámci resortu životního prostředí je poskytována podpora opatření k regulaci invazních nepůvodních druhů prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a dalších titulů, které budou využitelné i pro regulaci jelena siky.
Ministerstva budou společně hledat i další možnosti, jak podpořit účinné snížení početnosti populace jelena siky i dalších invazních nepůvodních druhů, například prostřednictvím motivačního zástřelného.
Předpokládá se, že v ustanoveních zákona o myslivosti zůstane jelen sika jako zvěř, ale bez ochrany podle §3 tohoto zákona a navíc se připravuje úprava § 45 ve smyslu rozvolnění lovu siky, což znamená celoroční lov všech jedinců a s využitím přístrojů pro noční lov bez omezení. Nicméně přesné znění úprav bude známé až po nástupu nové vlády.
V každém případě to znamená, že jelen sika bude dále myslivecky obhospodařován včetně využití zvěřiny, ale pravděpodobně i na dále i s odpovědností myslivců za škody sičí zvěří.
Zpracováno na základě tiskové zprávy Ministerstva zemědělství
Ing. Miloš FISCHER, MBA.