Vzhledem k tomu, že jsem zaregistroval jistou změnu náhledu na uvažovaný zákaz používání olova a Česká republika nově zaslala dopis evropské Komisi, ve kterém popisuje aktuální postoj České republiky k navrhovanému zákazu olova ve střelivu a rybářském náčiní podle nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), požádal jsem o krátký rozhovor Mgr. Davida Surého, vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí.
Pane řediteli, jaký je aktuální náhled ze strany České republiky na zákaz olova?
Vzhledem k bezprecedentní bezpečnostní krizi v Evropě a pokračující ruské agresi proti Ukrajině má Česká republika vážné obavy ohledně navrhovaného zákazu olova ve střelivu. Obáváme se, že toto opatření může mít negativní dopad na výrobce střeliva, související dodavatelský řetězec a v důsledku toho na ozbrojené síly a celkovou obrannou kapacitu členských států.
Toto opatření je také v rozporu s cílem EU posílit její obranný průmysl a strategickou autonomii, jak je uvedeno ve všech nedávných obranných iniciativách (Bílá kniha o evropské obraně – připravenost 2030, Strategický kompas EU pro bezpečnost a obranu).
Vyzýváme proto Komisi, aby v tuto chvíli stáhla předložený návrh z dalšího projednávání.
Ale pokud vím, tak zákaz olova se na ozbrojené vojenské složky nemá vztahovat?
I když návrh ze své působnosti sice vylučuje ozbrojené síly a vymáhání práva, tak dostatečně nezohledňuje důsledky pro výrobce střeliva a stabilitu dodavatelského řetězce. Bereme na vědomí, že Evropská agentura pro chemické látky se v závěrečném stanovisku výborů RAC a SEAC zabývá možným ekonomickým dopadem zákazu na výrobce střeliva, neposkytuje však komplexní posouzení dopadů ekonomických a bezpečnostních důsledků a kriticky neodráží změněný geopolitický kontext. Takové posouzení dopadů je podle našeho názoru zásadní s ohledem na současné bezpečnostní hrozby.
Lze vůbec civilní a obranný či vojenský sektor oddělit?
Muniční průmysl je vysoce propojený, přičemž civilní a vojenský sektor sdílí podobné technologie, stroje a suroviny. Oba sektory v EU také spoléhají na stejné subdodavatele. Civilní použití olověné munice představuje podstatnou část příjmů výrobce. Přechod na výrobu bezolovnatého střeliva vyžaduje značné finanční i časové investice, takže navrhované přechodné období je nerealistické a poškozuje bezpečnost dodavatelského řetězce. Výrobci střeliva by proto čelili zvýšeným výrobním nákladům vyplývajícím z potřeby přizpůsobit jejich výrobní linky a pořídit si nové strojní zařízení, což by vedlo k potenciálním poruchám a v konečném důsledku by to ovlivnilo dodávky střeliva pro vojenské i civilní použití.
Hraje tam roli třeba i možnost rychlé konverze výroby z civilní na vojenskou v případě vojenského konfliktu?
Ano, i to je důležitý aspekt. V dobách krize lze linky na výrobu civilní munice rychle přesměrovat k posílení vojenských schopností. Ale to je možné pouze za předpokladu, že technologie a dodavatelský řetězec civilní výroby odpovídá vojenské výrobě, což by po nuceném přechodu na bezolovnatou munici přestalo platit. Považujeme to za zásadní zásah do obranných schopností členských států.
Návrh chce ale také omezovat fungování střelnic, resp. podstatně zpřísnit pravidla. Bude se i zde dělat rozdíl mezi civilními a vojenskými střelnicemi, vždyť mnohdy je používá více složek společně?
Návrh uznává potenciální dopady na civilní střelnice, ale neřeší odpovídajícím způsobem jejich úlohu v bezpečnosti a obraně. Střelnice jsou nezbytné nejen pro rekreační a soutěžní střelbu, ale také pro výcvik pracovníků donucovacích orgánů a civilních majitelů střelných zbraní. Je důležité si uvědomit, že navrhované patnáctileté přechodné období není dostatečné a neodráží důležitou roli civilních střelnic v národní bezpečnosti. Bohužel se očekává, že se současná bezpečnostní krize ve střednědobém horizontu zhorší, omezení provozu civilních střelnic by proto mohlo do budoucna oslabit národní odolnost, připravenost a mobilizační kapacity.
Pojďme ale ke střelám a náhražkám za olovo…
Pokud se jedná o ocel jakožto hlavní alternativu k olověné munici, je důležité vzít v úvahu, že na rozdíl od olověné munice většina ocelových broků pochází mimo země EU a NATO, což dále vystavuje EU strategické zranitelnosti.
Z hlediska životního prostředí je výroba ocelových broků mnohem energeticky náročnější, což vede k vyšší uhlíkové stopě takových broků.
Další alternativní suroviny, jako je měď, zinek, wolfram a vizmut, také pocházejí ze zemí mimo EU a jejich těžba pravděpodobně nesplňuje ekologické normy EU. Jiné alternativní materiály zatím nejsou v dostatečné míře dostupné, což by opět mohlo vést k nedostatku dodávek a zvýšeným nákladům. V této souvislosti současná volatilita na trzích, tedy jistá nestabilita a nepředvídatelnost, znemožňuje předvídat dopad na dostupnost a cenu těchto surovin.
A to jsme zatím pominuli bezpečnost střelby…
Pokud se jedná o civilní použití, je také důležité poznamenat, že bezolovnaté alternativy postrádají balistické vlastnosti a průbojnost munice na bázi olova. Jejich tendence nedeformovat se při nárazu zvyšuje pravděpodobnost nebezpečných odrazů, které představují riziko pro lovce i veřejnost.
Očekáváte, že bude mít zaslané stanovisko vůbec nějakou odezvu?
Je nezbytné mít na paměti, že občané EU nemusí chápat, proč Komise a některé členské státy prosazují zákaz olova, který by mohl ohrozit dodavatelské řetězce střeliva v bezprecedentních dobách hrozících obchodních válek, rozpadu tradičních transatlantických vztahů a vážné bezpečnostní krize. Chceme tedy dopisem na problém minimálně upozornit a doufáme, že bude odezva či podpora našeho stanoviska i z jiných členských států. Na základě výše uvedených argumentů vyzýváme Komisi, aby znovu zvážila záležitosti týkající se omezení olova a předložený návrh stáhla.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA