K čemu černá listina slouží
Tento nástroj vychází z nařízení EU 1143/2014 a jmenuje se Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Platí od roku 2015. Jedná se tedy o v podstatě novinku, u které ještě není možné zhodnotit dlouhodobé dopady, přesto státy navrhují další doplňování.
Hlavním smyslem tohoto nařízení je omezení dopadů invazních nepůvodních druhů pomocí prevence a regulace jejich zavlékání, šíření a vysazování. Druh, který se na tento seznam dostane, tak nejenže pozbývá veškerou ochranu, ale státy EU rovněž musejí přijímat opatření, která budou bránit zavlečení a samovolnému šíření. Zároveň musejí mít vypracovaný monitoring, jež umožní včasnou detekci a pokud se jedná o druh, který se na určitém území vyskytuje z minulosti, tak musejí plánovat jeho management tak, aby vedl k likvidaci.
V zásadě se tak jedná o opatření, které má za cíl chránit přírodu EU před negativními dopady invazivních druhů a v tomto ohledu mu není co vyčítat. Nikdo přece asi nemá zájem ničit naše původní druhy a riskovat problémy, které nedokážeme dopředu odhadovat.
Samozřejmě, pokud se dostane na detaily typu který konkrétní druh má být na seznam zařazen, tak už všeobecná shoda být nemusí. Určitě je ale velkým přínosem tohoto seznamu ukončení nekonečných diskusí o tom, jak máme nakládat s nepůvodními druhy.
Možná si na to všichni již nevzpomínáte, ale tvorbě tohoto seznamu předcházely názorové střety, kdy radikální odpůrci nepůvodních žádali jejich lidvidaci a odpůrci takového přísného principu argumentovali tím, že v tom případě je potřeba zakázat pěstování brambor a jiných nepůvodních plodin. Z mého pohledu tak EU v tomto případě ukázala zdravý rozum a z nepůvodních za nežádoucí vybrala jen ty, které mají skutečně značné negativní dopady. Proto je toto opatření pozitivní minimálně v tom, že sice nepůvodní, ale přitom málo konfliktní druhy, jsou více tolerovány.
Zároveň ale nemůžeme přehlédnout typický byrokratický přístup EU, kdy vydá obecná nařízení a nechá na členských státech, aby přijímaly opatření.
U zvířat a rostlin ve volné krajině je samozřejmě velmi obtížné cokoliv prosadit, nakonec všichni se o tom můžeme přesvědčit pohledem na naši mysliveckou statistiku. Dopady se tak projeví zejména tam, kde lze něco kontrolovat a šikana tak dopadne hlavně na ty poctivé, kteří vykazují, co mají. Výsledkem tak může být určitý přesun některých druhů do šedé zóny a zase o něco méně věrohodné údaje. To je ale už úděl úředníků, kteří mají jen omezené možnosti něco prosadit, tak s námi mluví prostřednictvím zákazů. V tomto konkrétním případě tak je zakázáno druhy na seznamu dovážet do EU, v rámci EU převážet, záměrně chovat a vypouštět do přírody.
Proč zrovna sika
Opatření jsou směřována jen na druhy, které jsou jednak nepůvodní, a jednak invazní. Jako invazní označujeme takové druhy, které se
nekontrolovatelně šíří, narušují rovnováhu ekosystému a vytlačují ostatní často původní druhy. Může se jednat o rostliny i živočichy a u nás patří k nejznámějším bolševník velkolepý. Ze světa jsou asi nejvíce známé případy koček a králíků v Austrálii.
Že se na tento seznam dostane právě sika v Evropě, je poněkud zvláštní, protože prakticky celá EU je poměrně hustě osídlená a početnost velkých zvířat je výsledkem jejich cíleného chovu, nebo ochrany. Je proto velmi podivné, že populace siky splňují podmínku nekontrolovaného šíření. Já bych spíše řekl, že se jedná o šíření, které je skrytě či otevřeně tolerováno jak státní správou, tak vlastníky pozemků a ostatními subjekty, zejména uživateli honiteb.
Je ale pravda, že ne všichni jsou z šíření siky nadšení a i u nás vidíme, že jakákoliv snaha se domluvit na pravidlech a vymezení oblastí, jejichž hranice budou nepřekročitelné, je nemožná. Pak se nemůžeme divit, že se našly síly, které hledají pomoc u úředníků v Bruselu, když se nedokáží ve svých regionech a státě domluvit. Příliš šťastné to samozřejmě není, protože takový seznam pak platí pro celou EU, včetně zemí, kde je sika pod přísnou kontrolou.
Pro jeho zařazení je zásadní nekontrolované šíření a pokud se podíváme na mapy rozšíření, tak bohužel musíme uznat, že se sikům daří a často jejich šíření neodpovídá původním záměrům. K příkladům nemusíme chodit daleko. Obě naše populace již dávno přesáhly hranice, kde byl jejich výskyt plánován.
Dalším podstatným argumentem je křížení s jelenem, kterým sika naplňuje hledisko vytlačování původních druhů a opomenout nesmíme ani schopnost siky přežít i v krajině více ovlivněné člověkem, dosáhnout zde vysoké početnosti a působit vážné narušení vegetace s dopady na diverzitu a ekologickou stabilitu celých ekosystémů.
Pokud tedy někdo bude chtít, tak argumenty pro zařazení siky na seznam najde dost. Proti tomu ale stojí fakt, že pokud bychom skutečně chtěli (tím myslím orgány státní správy, vlastníky pozemků, myslivce), tak se sikou můžeme hospodařit tak, že kritéria invazivnosti naplňovat rozhodně nebude.
Teď tedy bude záležet na úřednících v EU a těch, kdo budou dokládat argumenty. Samozřejmě mě mrzí, že za ČR bude lepší mlčet, protože rozhodně nejsme dobrým příkladem.
Co bude dál?
Pokud se černý scénář naplní a sika se na seznam dostane, tak to samozřejmě bude mít dopady i na nás. Především bude sika následovat ondatru a vypadne ze seznamu druhů zvěře. Siku bychom potom již nemohli lovit, ale mohli celoročně usmrcovat.
Velký problém by nastal pro obory, které by jej chovat nemohly a nikdo by nemohl siku převážet.
U volně žijících populací by se ale moc nezměnilo. Všichni víme, jak se uživatelé honiteb staví k dodržování nevymahatelné legislativy a pochybuji, že by v tomto případě udělali výjimku. Teoreticky by samozřejmě státní správa mohla vyžadovat regulaci či likvidaci populací, ale víme, jak to funguje u divokých prasat, kde platí nařízení Státní veterinární správy. Takže ve volných honitbách se není potřeba příliš obávat.
Samozřejmě ale půjde o určité omezení, uživatelé honiteb by siku neměli krmit, a to je už kontrolovatelné. Stejně tak by držitelé honiteb mohli využít nedbalosti uživatelů při regulaci siky a vypovídat nájemní smlouvy. Vše je ovšem v rovině značně teoretické a nečekám žádné zásadní změny.
Přesto bych byl rád, kdybychom tento pokus vzali jako varování, ať už dopadne jakkoliv. I když to teď třeba neprojde, tak pokud se bude chov nejen sičí zvěře vymykat jakýmkoliv pravidlům, budou se i objevovat cesty, jak jej omezovat.
Ing. Jiří KAMLER