V minulosti byla sportovní broková střelba především nácvikem na loveckou praxi, drobná bývala ještě v 50. a 60. letech minulého století naší hlavní lovnou zvěří. Zlom nastal někdy 80. letech. Dnes, po padesáti letech, jsou hony na drobnou spíš ceněnou výjimkou, mimořádným zážitkem, zejména pak hony ve volné přírodě. Lov pernaté drobné zvěře je přece jen jiný buď v bažantnicích, nebo na vodní ptactvo. Dlouho jsem věřil v zázrak návratu klasických honů ve volné přírodě, ale nějak se nedostavuje.
Přesto, střelba na pohyblivé cíle je radost, která má nemalé množství příznivců a každý rok na střelnici potkávám nové tváře. Kdo jednou zažil, jak se po výstřelu rozletí „holub“ na spršku střepin a obláček prachu po plném zásahu, většinou je chycen nadobro.
V minulosti umě ní brokové střelby dominovaly dvojky, kozlice byly drahé a bylo jich málo. To všechno se mělo změnit v roce 1925, kdy John M. Browning pro belgickou Fabrique National postavil kozlici nazvanou francouzsky Superposé, případně Model B25. Ta se stala první skutečně průmyslově, sériově vyráběnou kozlicí.
A nebyla poslední, Tullio Marengoni vytvořil pro italskou Berettu v roce 1935 svoji Sovraposti SO. Obě žijí dodnes, B25 se dočkala letos 8. generace B825, Beretta SO10 je 10. generace.
Kozlice si našly cestu ke střelcům a postupně vytlačily dvojky z jejich dominantní pozice. Situace se začala lámat někdy kolem 60. let 20. století, kdy kozlice začaly převažovat i ve sportovní střelbě. Dnes jsou kozlice jednoznačně dominantní. A dělá je snad každá větší zbrojovka. Kdyby ne vlastními silami, tak alespoň jako rebrandované zbraně.
Roli levné zbrojnice Evropy v meziválečném a krátce poválečném období se ujaly španělské zbrojovky z Baskicka, z oblasti Eibaru. Španěly z této pozice někdy kolem 70. a 80. let 20. století vytlačily turecké zbrojovky. Ty se zejména díky poválečné licenční výrobě postupně naučily vyrábět brokovnice, které nakonec „španělky“ zcela odsunuly na vedlejší kolej. Dnes je Turecko asi největším světovým producentem brokovnic vůbec. Kvalita výrobce od výrobce kolísá, i když trend je obecně rostoucí. Každopádně lze říci, že pokud si zaplatíte, dostanete brokovnici v plné evropské kvalitě.
Jedním z tureckých výrobců je i firma Kral Arms (nebo Silah, pokud chcete dodržet označení vyražené na hlavních), která nabízí celou paletu brokovnic. Není to tak dlouho, co jsme vám představili dvojku a brokový automat. Teď přišla řada na kozlici.
K testu mi dovozce, firma Zbraně Šubrt z Českých Budějovic, nabídla kozlice Kral Sport Trap a Kral Tundra, postavené na shodném závěru. Jak název napovídá, Sport je kozlice určená pro sportovní střelbu, Tundra je lovecká kozlice. Obě zbraně byly v ráži 12x76, tormentované pro použití ocelových broků.
Dovolte mi říci napřed pár slov o společném lůžkovém závěru – baskuli obou brkových kozlic a jejich spoušťovém mechanismu. Jedná se o svébytnou konstrukci, kterou se liší od mnoha jiných „turkyň“, které jen kopírují osvědčené vzory. Konstrukce v sobě kombinuje prvky Browningovy kozlice (uzamčení příčným, podélně suvným klínem) a Marengoniho konstrukce (dělený hlavňový čep posunutý přibližně o polovinu průměru hlavňového čepu vzhůru, do profilu spodní hlavně). Ale nebere si je úplně. Na rozdíl od Browningova závěru háky pod hlavní nezapadají do zcela průchozího otvoru ve dně baskule, Kral má ve dně jen masivní vybrání. Marengoniho závěr má typické lichoběžníkové opěrné ozuby na horní ploše boků baskule a uzamyká na horní straně lůžka dvěma závorami do hlavňové objímky, Kral toto nemá, uzamyká jedním podélně suvným klínem, který je zjevně inspirován Browningovým řešením. Prostě, je to samostatná konstrukce, postavená na spolehlivých, jednoduchých řešeních.
Charakteristickým znakem baskule je robustnost, konstruktér zjevně spoléhal na masivnost funkčních ploch. Navíc, závěr je celoocelový. Boky baskule jsou v případě Tundry odlehčeny mírným reliéfním vybráním, Sport je má hladké. Otvírání závěru je řešeno klasickou Scottovou temenní kličkou.
Bicí a spoušťový mechanismus se napínají při otvírání závěru, sklápěním hlavní. Bicí mechanismus má vnitřní kladívka, poháněná vinutými bicími pružinami. Spoušťové páky jsou zavěšené shora, drží kladívka za hlavy. Spoušťové páky ovládá jednospoušť. Přepínání po výstřelu je mechanické, takže k přepnutí na druhou hlaveň dochází i v případě, že náboj v první hlavni selhal a nevytvořil žádný impuls, který by hlaveň přepnul.
Pojistka je sdružená a s voličem pořadí odpálení hlavní, umístěná klasicky na krku pažby. Protože se v jednom případě jedná sportovní zbraň, zůstává pojistka v poloze, kterou jí naposledy udělil střelec, zbraň se při otevření závěru sama nezajišťuje.
Baskule tedy je jednotná a hodně podobného najdeme i na hlavňových svazcích obou brokovnic. Hlavňová objímka je nedělená (monoblok), krycí plechy jsou v plné délce hlavní, ventilované pro lepší chlazení. V objímce jsou usazeny vyhazovače. Lišta je zvýšená u verze Sport, u verze Tundra jen mírně, šířka je rozdílná pro každý model. Tundra má štíhlejší 8mm lištu, Sport má 10mm lištu s neobvyklou středovou drážkou. Horní plocha lišt je matovaná křížovým zdrsněním, drážka v liště Sportu je podélně rýhovaná. Obě lišty jsou ventilované.
V ústích hlavní jsou osazené zahrdlovací nástavce (čoky) s dotahovacími ploškami přesahujícími ven z hlavně, ke zbrani se dodává sada obsahující 5 nástavců. Muška je u obou brokovnic světlovodná, červená.
Pažba je z tureckého ořechu (jak taky jinak u turecké zbraně), amerického typu, přímá. Úchopové plochy jsou zdrsněné klasickou křížovou rybinou.
Předpažbí je zespodu skoro válcové, na horní straně je vybraná drážka, která poskytuje lepší úchop, respektive oporu prstům levé ruky k dotažení předpažbí do dlaně. Předpažbí na místě drží Deeleyova klapka. Zbraně jsou hned od výrobce osazené poutky na řemen.
Tundra má hlaviště pažby pevné, Sport má výsuvnou botku a hřbet lícnice. Povrchová úprava je podle mě nějaký syntetický lak, i když se snaží dělat a na první sáhnutí i opravdu dělá dojem olejového povrchu.
Hlavně jsou černé, baskule je matně bílá s laserovou jednoduchou rytinou.
Po technickém popisu mi dovolte pár slov k provedení zbraní. Slícování dřeva a oceli bylo perfektní, tady není kozlicím Kral co vytknout. Povrch baskule je matný, je to taková trochu zvláštní matná bílá, je to nezvyklé, ale je to povrch, který je rovnoměrný po celé baskuli a umím si představit, že bych s ním žil a neurážel mě.
Snad jako všechny turecké brokovnice i Kral Tundra a Sport mají perfektně černý, hluboký brynýr na hlavních. Tohle se Turkům prostě nedá upřít, černění umí. Křížové drsnění lišty je trochu hrubší, ale plně funkční. To samé mohu říci o zdrsnění na opěrné ploše temenní kličky. Proč jsou klička a lučík spouště lesklé jinak než zbytek černěných ploch zbraně, nevím.
Nepohledové plochy jsou obrobené funkčně. Zapomeňte na leštění, pokud nemá funkci. Stopy po třískovém obrábění jsou ponechány, pokud to funkci nevadí.
Mechanismus závěru je přiměřeně tuhý, zbraň má za sebou jen pár ran při tormentaci. Chod spouště je krátký, odpor přiměřený, subjektivně se nezdá, že by se měnil při přepínání mezi hlavněmi.
Následně po první prohlídce jsme se přesunuli na střelnici do Sedlečka, kde mě čekal i juniorský mistr světa ve skeetu a mistr Evropy Daniel Korčák. Společně jsme kozlice otestovali na loveckém kole. K dispozici jsme měli sportovní brokové náboje Sellier & Bellot Skeet 24 Super s 24 gram olověných broků průměr 2 mm a lovecké náboje Rio Game Load 32 s brokem č. 5 (2,75 mm).
Kozlice Sport je vyvážená přesně na hlavňový čep, prvních několik cvičných nahození ukázalo, že pažba je dlouhá tak akorát, ale že by možná stálo za úvahu upravit výšku lícnice. Imbusový klíč to během okamžiku napravil.
Vracíme se na stanoviště. Vysoká lišta na Sportu vede ke vzpřímené, zvednuté poloze hlavy, kterou mám spojenou spíš s trapem. Ten pohled je trochu nezvyklý, drážka v liště má jiný odstín a pomáhá srovnat se stranově s terčem. Muška je přitom trošku utopená v liště, ale stejně ji moc nevnímám. Střílím a Dan mě pozoruje. Přitom radí. Tohle je velká pomoc, člověk se netrápí sám, ale má za zády někoho, kdo umí poradit a posunout střelce zase o terč dál.
Po chvíli Dan vytahuje z kapsy imbus, bere si brokovnici a upravuje délku pažby. „Zkus to takhle.“ Ejhle, zase mám pocit, že je holuba víc času. Znovu střílím, po chvíli mi Dan opět upravuje pažbu, tentokrát lícnici.
Ano, u brokovnice jednoznačně platí, že „hlaveň střílí, pažba strefuje“. Poprvé mám brokovnici se stavitelnou pažbou a jednoznačně myslím, že to přísloví je pravdivé. Je možné, že míru podpory si člověk sám namlouvá, ale počet zásahů říká, že úspěšnost se zlepšuje. Určitě na tom má zásluhu i Dan a jeho doporučení, jak si na kterého holuba stoupnout.
Zkoušíme vyměnit zahrdlení. Postupně zavírám ústí. Nevnímám velký rozdíl mezi zahrdlením válcovým (skeetové, cylinder) a zlepšeným válcem (čtvrtinové, improved cylinder), ale tříčtvrtinové (improved modified) a plné (full) se projeví větší náročností na přesnost zamíření a také terč, správně zasažený s válcovým zahrdlením se rozpadá jinak (střepiny a velké úlomky) než když ho „vygumujete“ plným zahrdlením (z terče zůstane na obloze drť, drobné střepiny nebo jen prach).
Čím větší zahrdlení, tím větší zpětnorázové síly, ale nemám pocit, že by to při hmotnosti sportovní brokovnice kolem 3,8 kg dělalo nějaký podstatný rozdíl. Rozdíl v účinném dostřelu je ovšem znatelný.
Rozdíl mezi 24gramovou laborací skeetových Sellier & Bellot a loveckým, 34gramovým Rio, je jasně znatelný, ale není to něco, co bych vnímal jako problém. Fyziku člověk neošidí, ale hmotnost těžké sportovní kozlice zvýšení zpětnorázových sil docela účinně tlumí.
Zkoušíme loveckou Tundru. Rozdíl v hmotnosti je asi 300 gramů, tj. necelých 10 % hmotnosti zbraně, ale je citelný. Vyvážení je stejné, ale kratší hlavně znamenají i menší moment setrvačnosti, a tak ze začátku hlavněmi „mávám“. Navíc si uvědomuji, že jsem přešel z Danem naladěné pažby na tovární standardní rozměr. Samozřejmě, že se s ní dá střílet. Vlastně se s ní dá střílet docela dobře, ale v porovnání s „pažbou na míru“ ten přechod vnímám úkorně.
Dan mi znovu „rovná laufy“. Rovnám se, začnu se blížit nástřelu se Sportem, ale chce to víc úsilí a hlavně jsem pomalejší. Na jednotlivé terče to nevadí, ale na dvojstřelech je cítit, že druhý terč už střílím mnohem dál, než bych podle Dana měl. Výsledkem je, že při malých zahrdleních se může stát, že terč se „procedí“ mezi řídkým brokovým shlukem bez poškození.
Lehčí Tundra je citlivější na použité střelivo. Rozdíl mezi sportovními 24 g Sellier & Belloty a loveckými Rio s 34 gramy broků je mnohem znatelnější. Jsem statný chlap (= mám hezkých pár kilo nad optimální hmotnost) a umím se do brokovnice opřít, takže mi střelba loveckými náboji nedělala potíže. Ale pokud by se jednalo o střelce drobnější postavy, je dobré tohle mít na paměti. Přesto, když se k nám na střelnici přidala Hanka (viz můj test brokové dvojky Kral v Myslivosti, vypadá to, že brokovnice Hanku zaujaly), sáhla po lehčí Tundře a bez problémů zvládala i lovecké laborace.
Obě zbraně fungovaly po celý test zcela spolehlivě, bez jakýchkoliv problémů. Spolehlivá byla i funkce vyhazovačů, které sice vyhazovaly poněkud decentněji, ale možná mi to bylo příjemnější, než když vyhazovaná nábojnice střelci málem vyrazí oko.
Spouště sice nemají regulovatelný dosah, ale mají čistý, hladký chod s čistým bodem odpálení. Nic nikde nedrhne.
Pojistka, resp. přepínač pořadí odpálení hlavní má polohy jisté a spolehlivé, nezajišťuje automaticky ani u lovecké Tundry, ale to v mých očích cti netratí.
Dovolte mi teď shrnout všechno zmíněné. Brokovnice je dnes primárně sportovní nástroj, spíš než lovecká zbraň. Tundra je lovecká zbraň, postavená tak, abyste v ní celý den v leči dokázali chodit a postávat, a přitom vás neutahala. Je jednoduchá, účelná, splňuje nároky na moderní loveckou kozlici a pokud hledáte pracovní, funkční zbraň, je jednou z dobrých voleb. V mých očích je výrazným plusem skutečnost, že přepínání hlavní je mechanické, nezávislé na úspěšném odpálení prvního výstřelu.
Kral Sport je klasický sportovní nástroj, ale umím si představit, že například na lov vodní pernaté, kde budete stát celý den více méně na jednom jediném místě, vám může udělat spoustu radosti. Nebo pokud budete mít nosiče / nabíječe. Osobně ale největší využití vidím pro sportovní účely. Tady naopak vyšší hmotnost pomáhá tlumit zpětný ráz a zvládat velké tréninkové dávky výstřelů.
Brokovnice Kral Sport není z rodu luxusních a špičkových. Ale umím si představit, že je to velmi dobrá volba pro někoho, kdo chce začít s brokovou střelbou. Přitom ocelová baskule skýtá naději na dlouhou životnost. Brokař se totiž nerodí, brokař se musí k umění prostřílet. Jen málokdo se vystřílí k vysoké sportovní úrovni dřív, než bude pomyslně stát po kolena v prázdných nábojnicích. A to je právě síla Kral Sportu. Ocelová konstrukce dává naději na dlouhou životnost, pažba umožňuje snadné přizpůsobení rozměrů střelci. Příznivá cena vám přitom nechává spoustu peněz na náboje a terče. Když budete začínat, stejně nebudete vědět, co je pro vás to pravé. Kral Sport vás to naučí, umožní vám laborovat s rozměry pažby, dá vám základy. Teprve když budete mít základy, budete vědět, co vám vyhovuje a přijde čas na hledání konečné zbraně.
Ing. Martin HELEBRANT