Jak na to, pojďme společně krok za krokem. Část 3.
Psychologie dítěte
Každý vedoucí zájmového kroužku musí být psychologem (laikem) svých svěřenců. Pokud tuto skutečnost nebude respektovat, jen těžce se mu podaří pochopit jednání dítěte v kolektivu, a nakonec se tato ignorace dané problematiky projeví na špatném klimatu v kroužku nebo na jiné akci. Je nutné pochopit prožívání a chování dětí, vysvětlit si příčiny a zároveň se pokusit je ovlivnit.
Jedná se o velmi složitý proces, kde i pro zkušeného psychologa bývá cesta k dětské duši velmi trnitá. Avšak není důvod být k případnému neúspěchu skeptičtí, pokud si dobře uvědomíme, že dítě prožívá svůj vnitřní život, který není přímo dostupný druhým osobám, ale který můžeme pozorovat prostřednictvím vnějšího chování, výrazu nebo řeči, a dále pak, že chování dítěte je vnější projev jeho duševního života, který se odráží v jeho jednání, řeči a výrazu.
Každý vedoucí kroužku, který si toto uvědomí, bude mít dveře do dětské duše otevřené.
Kolektiv a jedinec
Dítě, kromě své osobnostní vybavenosti a dědičnosti, je ovlivňováno (formováno) svým okolím. Protože se stává celý život členem různých kolektivů, které ho ovlivňují, je důležité, aby se vedoucí kroužku na tyto vnější činitelé zaměřil a zároveň si uvědomil, že k nim patří i on, neboť se také podílí na jeho výchově.
Postupné začleňování dítěte do kolektivu je zdlouhavý proces, který není vhodné podcenit, protože dítě může některé dovednosti získat výhradně mezi ostatními dětmi.
Vytváření a udržování vztahů, umění rovnoprávné komunikace, prosazení svých názorů, nalezení si své pozice, umění přijímat nezdar i pochvalu, respektování ostatních, argumentování, to vše je možné získat pouze v kolektivu.
Motivace dítěte v kolektivu
Motivace je psychický proces. Zahrnuje takové pojmy, jako jsou snažení, touha, chtění, přání, očekávání, zájem a cíl. Motivace velmi úzce souvisí s potřebami a životními hodnotami člověka. Je to vždy konkrétní vnitřní nebo vnější hnací síla. Nutí jedince k tvořivé práci, vítězství, lásce, ke sportovnímu či jinému výkonu.
Motivací dětí by si měl vedoucí kroužku vykládat jako momentální, okamžité zaujetí, nadšení pro věc i jako celkovou dlouhodobější zaměřenost jedince.
Z krátkodobého hlediska motivaci rozdělujeme na vnitřní, která vychází z vlastních potřeb dítěte (dítě se učí novým způsobům jednání, chování v přírodě z vlastního zájmu) a vnější, u které jsou hnací silou vnější podněty (dítě se učí odbornosti z důvodu získání v následujících letech členství v ČMMJ a vše s tím spojené činnosti).
Někdy ani značné osobní nasazení při přípravě činnosti kroužku, tábora nebo soustředění nezaručí úspěch. Zájem dětí a jejich zapojení jsou přímo úměrné úrovni jejich motivace. Vhodně zvolená motivace vyvolává kladné emoce a city. Pro motivaci je charakteristický jistý vztah k objektu, který dává poznávací aktivitě určitý směr. Podle projevů dětí, jejich prožitků, způsobů chování a jednání, podle získaných znalostí a dovedností pozná vedoucí kroužku, zda zvolené činnosti byly vhodnými a účinnými prostředky výchovy nebo nikoliv.
Citový vztah mezi vedoucím kroužku a dítětem, který je pro úspěšnou práci v kroužku nezbytný, se prohlubuje ve vzájemném kontaktu, v oboustranném poznávání. Je nezbytné, aby vedoucí děti dobře poznal, snažil se jim porozumět, pochopit motivy jejich chování, citlivě přistupoval k jejich potřebám a problémům.
Jak probouzet zájem?
Projevujte sami zájem o vše, co děláte, nadšený vedoucí lehce zapálí.
Ukazujte, jaký význam má myslivost ve skutečném světě.
Noste do teoretických hodin předměty z praxe, pouštějte výukové filmy, začleňte do hodin návštěvy odborníků a exkurze.
Využívejte tvořivosti a sebe vyjadřování dětí.
Pravidelně obměňujte činnost dětí. Využívejte překvapení a neobvyklých činností.
Zadávejte soutěživé a problémové úkoly.
Dávejte dětem hádanky, na které jim později sdělíte správnou odpověď.
Dodejte svému mysliveckému zaujetí osobní rozměr.
Nešetřete chválou, kritiku si dobře rozmyslete.
Pochvala, kritika a trest
Mezi základní výchovně vzdělávacími prostředky patří zpětná vazba, pomocí které vedoucí kroužku hodnotí, jak se děti připravují a učí. Málokdo si uvědomuje, jaká obrovská síla spočívá v povzbuzení, chválení a jaká je v kárání a trestání.
Chování dítěte i dospělého člověka lze neporovnatelně lépe regulovat pochvalou a odměnami. Pochvala, uznání i věnovaná pozornost naplňují důležitou potřebu sounáležitosti, vlastní úcty a seberealizace. Nedostatek ocenění, pozornosti a kladných podnětů může mladého člověka vyprovokovat k odporu. Lidé v každém věku potřebují „pohlazení po duši“ proto, aby důstojně přežili. Pochvala je dar, který poskytuje radost.
Negativní zpětná vazba má rovněž své oprávněné místo, je regulátorem chování, které informuje o chybném výkonu nebo nežádoucím chování. Kritika či trest by měly být spravedlivé a pokud možno objektivní. Vždy je však povinností kritizujícího šetřit důstojnost jedince.
Je-li si dítě pochybení vědomo, kritiku i trest většinou přijímá, ví, že je zasloužená. Přesto by měla být každému jedinci dána možnost důvod chybného počínání vysvětlit nebo obhájit.
Trest a kritika mají v sobě nést trojí význam:
- mají napravit škodu, která nevhodným chováním vznikla,
- mají současně sejmout pocit viny,
- mají působit tak, aby jedinec nežádoucí chování neopakoval.
Velkým uměním vedoucích, učitelů a vychovatelů je velkorysost, v pravou chvíli odpustit a jednou potrestané nevhodné chování již nevyčítat.
Zpracovala Mgr. Jarmila VANÍČKOVÁ