Právo přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou zvěř je klíčovým aspektem českého mysliveckého práva, zakotveným v ust. § 2 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“).
„Právem myslivosti se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.
“
Toto ustanovení tedy definuje kromě jiného právo na přivlastňování si ulovené či nalezené uhynulé zvěře. Kořeny tohoto práva sahají až do římského práva, které rozlišovalo mezi věcmi patřícími někomu (
res in patrimonio) a věcmi, které nikomu nepatří (
res nullius). Volně žijící zvířata byla považována za
res nullius, tedy věci bez vlastníka, a vlastnictví k nim bylo možné nabýt jejich okupací (
occupatio).
Zatímco římské právo umožňovalo přivlastnění si volně žijících zvířat jejich chycením, současné právo stanovuje přesná pravidla a omezení pro výkon tohoto práva, aby byla zajištěna ochrana přírody a udržitelnost populací volně žijící zvěře. Tento princip přetrval a ovlivnil moderní právní úpravy, a to včetně českého práva myslivosti.
V českém právu je právo přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou zvěř výsadou osob oprávněných vykonávat právo myslivosti v konkrétní honitbě, tedy uživatelů honiteb. Pro naši potřebu je potřeba vymezit, co je zvěří ulovenou, tj. zvěř ulovená v souladu s právními předpisy se stává vlastnictvím uživatele honitby. Nalezenou uhynulou zvěří je i uhynulá zvěř nalezená v honitbě a náleží uživateli honitby, pokud byla nalezena na jeho pozemku. Tato úprava zajišťuje, že s volně žijící zvěří je nakládáno organizovaně a v souladu s principy udržitelného rozvoje a ochrany přírody.
Judikatura českých soudů poskytuje důležité interpretace tohoto práva a zdůrazňuje nutnost jeho výkonu v souladu s principy proporcionality a ochrany základních práv. České soudy se v minulosti opakovaně zabývaly otázkami spojenými s právem přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou zvěř. Například Ústavní soud ČR ve svém nálezu Pl. ÚS 34/03 zdůraznil, že právo myslivosti, včetně práva přivlastňovat si zvěř, představuje souhrn práv a povinností, které mohou být v kolizi s právy vlastníků pozemků. Soud konstatoval, že omezení vlastnických práv ve prospěch výkonu práva myslivosti musí být proporcionální a v souladu s veřejným zájmem.
Praktické aspekty a povinnosti uživatelů honiteb
Uživatelé honiteb mají nejen práva, ale i povinnosti spojené s přivlastňováním si zvěře. Musí dodržovat stanovené postupy při označování ulovené zvěře, její evidenci a nakládání s ní v souladu s veterinárními předpisy. Nedodržení těchto povinností může vést k sankcím podle ZoM. Například v případě porušení povinností při označování zvěře může být uložena pokuta nebo jiné správní opatření. Danou problematikou se budu zabývat níže. V mém příspěvku se budu zabývat jen individuálním lovem, nikoliv lovem společným.
Označení zvěře po ulovení – individuální lov
Podle ust. § 49 odst. 1 ZoM musí být
každý kus ulovené nebo
nalezené zužitkovatelné zvěře spárkaté ihned po ulovení označen nesnímatelnou plombou. Klíčový je pojem
zužitkovatelné zvěře spárkaté. Ostatní zvěř, tj. zvěř pernatá a drobná se plombou neoznačuje, ovšem pokud se přepravuje více než deset kusů této zvěře, je přesto nutné vystavit lístek o původu zvěře (ust. § 49 odst. 1 druhá věta ZoM). Tato povinnost zajišťuje trasovatelnost zvěře a předchází nelegálnímu lovu a obchodování se zvěřinou.
Plomby vydávají orgány státní správy myslivosti (dále jen „OSSM“), nejčastější příslušným orgánem jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností a jejich použití musí být řádně evidováno.
Pro uživatele honitby je nezbytné vést detailní evidenci plnění těchto povinností. Uživatel honitby vede záznamy o ulovené zvěři a jejím nakládání, jak stanoví ust. § 38 ZoM.
Podle ust. § 63 odst. 2 může být fyzická osoba nepodnikající za porušení povinnosti označení ulovené zvěře uložena sankce ve formě přestupku až do výše 30 000 Kč. Dále OSSM může uložit trest zákazu činnosti do 2 let, přičemž současně s uložením zákazu činnosti za tento přestupek odebere lovecký lístek (§ 63 odst. 4 ZoM). Pokud je uložen trest za přestupek podle ust. § 63 odst. 2 ZoM, dochází automaticky k zápisu tohoto přestupku do evidence přestupků vedeném Rejstříkem trestů (§ 63 odst. 5 ZoM). Pokud ovšem tuto povinnost nesplní právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba může být podle ust. § 64 odst. 3 písm. c) ZoM uložena sankce až do výše 200 000 Kč (§ 64 odst. 4 písm. c) ZoM).
Bezprostřednost okamžitého označení ulovené zvěře plombou, a to ihned po ulovení, nasvědčují i judikaturní závěry Nejvyššího správního soudu. Konkrétně v jeho rozsudku ze dne 8. 3. 2012, č. j.
5 As 21/2011-39, z něhož vyplývá, že „
dikci § 49 odst. 1 zákona o myslivosti odpovídá pouze takový výklad, podle něhož nejde-li o společný lov spárkaté zvěře, musí oprávněný lovec vždy označit tuto zvěř nesnímatelnou plombou skutečně bez jakéhokoliv odkladu po jejím ulovení, nalezení nebo dohledávce či dosledu, tedy dříve, než budou provedeny jakékoliv jiné úkony nebo manipulace se zvěří.“
Tento výklad navíc navazuje na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č. j.
7 As 74/2008-47. Z uvedeného tedy vyplývá, že
„To, že povinnost označit ihned po ulovení nesnímatelnou plombou každý kus ulovené spárkaté zvěře ukládá právní řád právě lovci, lze dovodit z výkladu ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v kontextu s ustanovením § 28 odst. 2 vyhlášky č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.“
Z výše uvedených závěrů soudních rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že ulovenou zvěř je třeba označit nesnímatelnou plombou okamžitě bez jakéhokoliv odkladu po jejím ulovení.
S touto problematikou úzce souvisí ust. § 49 odst. 2 ZoM, ve které se uvádí, že
„Vyhláška stanoví druhy plomb, lístků o původu zvěře, způsoby jejich výdeje, evidence, připevňování, snímání a podobně.“ Tento odstavec deleguje pravomoc k podrobné úpravě této problematiky na prováděcí právní předpis, což je v tomto případě vyhláška č. 244/2002 Sb., o době lovu zvěře a jejím označování plombami a lístky o původu zvěře. Klíčové jsou ust. § 25-29 této vyhlášky.
Tento podzákonný právní předpis přesně vymezuje, co je plomba, lístek o původu zvěře, který slouží k identifikaci zvěře při přepravě a zajišťuje trasovatelnost. Lístek o původu zvěře by měl být vyplněn co nejdříve po připevnění plomby, ovšem zde se jistá míra tolerance respektuje. Půjde o situace např. extrémního mrazu, silné bouřky nebo sněhové vánice.
Lístek o původu zvěře obsahuje informace o datu ulovení, čísle plomby, honitbě atd.
Dále vyhláška upravuje způsob výdeje plomb a lístků o původu zvěře, evidenci plomb a lístků o původu zvěře a také připevňování a snímání plomb.
OSSM tedy vedou evidenci plomb a zajišťují jejich výdej uživatelům honiteb, kteří je dále přidělují konkrétním lovcům. Mezi tyto OSSM zpravidla patří obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a Ministerstvo zemědělství (§ 57 ZoM).
Plomby musí být připevněny ihned po ulovení zvěře a jejich snímání je povoleno pouze při následném zpracování zvěřiny. Uživatelé honiteb přebírají plomby od OSSM a vedou jejich evidenci v honitbě a zajišťují, aby byly plomby použity pouze pro zvěř ulovenou v souladu s pravidly myslivosti.
Nakládání s uloveným kusem zvěře
Podle ust. § 50 ZoM musí být zvěřina ošetřena v souladu s veterinárními předpisy. Toto ustanovení stanoví základní povinnosti týkající se ošetření zvěře po jejím ulovení. Jeho cílem je zajistit, aby ulovená zvěř byla zpracována v souladu s hygienickými a veterinárními předpisy, čímž se chrání jak kvalita zvěřiny, tak zdraví spotřebitelů této zvěřiny. Správné a včasné vyvržení zajišťuje hygienickou nezávadnost zvěřiny.
Ulovená zvěř musí být správně a včas vyvržena. Tento proces zahrnuje odstranění vnitřních orgánů, které mohou být zdrojem kontaminace nebo chorob. Hraniční doba pro vyvržení zvěřiny závisí na teplotě a povětrnostních podmínkách, protože ty výrazně ovlivňují rychlost rozkladu tělesných tkání ulovené zvěře. S ohledem na skutečnost, že nejsem odborník v oblasti veterinární a hygienické, uvádím jen obecná doporučení, která jsou následující.
Chladné počasí (teploty pod 10 °C), zvěř by měla být vyvržena co nejdříve, ideálně do čtyřech hodin od ulovení. Nízké teploty zpomalují proces rozkladu, ale i tak je nezbytné provést vyvržení rychle, aby nedošlo k šíření bakterií z vnitřních orgánů.
Při teplém počasí (teploty nad 10 °C), při vyšších teplotách je nutné vyvržení provést do dvou hodin od ulovení. Teplo výrazně urychluje růst bakterií a zhoršuje hygienickou kvalitu zvěřiny.
Při extrémně vysoké teplotě (nad 20 °C) by vyvržení mělo být provedeno okamžitě, zpravidla do jedné hodiny. V těchto podmínkách se doporučuje minimalizovat manipulaci na místě lovu a co nejdříve zvěř přepravit do chladicího zařízení.
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), (dále jen „VZ“) upravuje hygienické a zdravotní podmínky spojené se zpracováním zvěřiny. Klíčová ustanovení jsou upravena ve vymezení pojmu
„zvěřina“, který nalezneme v ust. § 3 odst. 3 VZ, a to
„Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely tohoto zákona těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící lovné zvěře.“ a v ust. § 20 odst. 2 písm. a) VZ, který je úzce spojen se ZoM, a to
„Zvěřina musí pocházet ze zvěře ulovené a usmrcené dovoleným způsobem a musí být vždy patřičně označena způsobem umožňujícím identifikovat každý kus a doprovázena veterinárním osvědčením.“
Dále VZ požaduje, aby zvěřina byla skladována, přepravována a zpracována v podmínkách, které zajistí zdravotní nezávadnost.
Rozdělování zvěřiny v mysliveckém spolku
Rozdělování zvěřiny je klíčovou součástí mysliveckého hospodaření a vnitřního řádu mysliveckých spolků a honebních společenstev. Spravedlivé rozdělení zvěřiny je klíčovou součástí fungování mysliveckých spolků. Tento proces je obvykle upraven stanovami spolku.
Zásadním principem rozdělování zvěřiny je transparentnost, tj. proces rozdělování zvěřiny musí být transparentní a odpovídající příslušným pravidlům spolku.
Ze zkušeností z právní praxe v oblasti mysliveckého práva, kdy se na mne klienti obracejí s dotazy týkajícími se této problematiky, mohu potvrdit, že v řadě mysliveckých spolků je aplikován model, při němž ulovený kus zvěře, včetně zvěřiny, zůstává výhradně lovci. Tento přístup je postaven na dohodě mezi členy spolku, že každý si ponechá ulovenou zvěř, samozřejmě za předpokladu, že lov probíhá v souladu s platnou povolenkou k lovu. Na druhu, pohlaví ani velikosti ulovené zvěře přitom nezáleží. Tento systém vyniká svou jednoduchostí a individualizací, neboť odstraňuje nutnost rozdělování zvěřiny mezi členy spolku. Zároveň motivuje jednotlivé lovce k aktivní účasti, protože výsledek jejich úsilí zůstává v jejich prospěch. Klíčovou podmínkou úspěšného fungování tohoto modelu je však jasná dohoda mezi členy spolku a transparentní úprava pravidel ve stanovách.
Závěr
Dodržování postupů při označování, ošetřování a rozdělování ulovené zvěře je zásadní nejen pro zajištění transparentnosti a spravedlnosti, ale také pro zachování dobré pověsti myslivců. Věděli to již v římském právu, kde pravidla pro okupaci zvěře byla jasně definována, a tento přístup platí i dnes, doplněný o moderní legislativní a etické principy.
Vědomí odpovědnosti a respekt k pravidlům jsou základem úspěšného mysliveckého hospodaření. OSSM a uživatelé honiteb hrají klíčovou roli v řízení a kontrolním mechanismu. Judikatura podporuje význam řádného označování a evidence jako součásti práva myslivosti.