Časopis Myslivost

Slunce se uložilo za západní obzor a šero pomalu, jen neochotně postupovalo krajem. Zrodilo se pod větvemi smrkových houštin, kde je jeho moc nejsilnější. V době zamračené oblohy snad tyto prostory vůbec neopouští a uzurpuje si je během celého dne. Nyní se jeho chapadla roztáhla mezi okolní kmeny bezlistých stromů a pozvolna se sunula do volné krajiny. Nejdříve olízla lem lesního pláště, kde se na malou chvíli pozastavila. Pak už se nezadržitelně rozlila po dosud dřímajících polích i vlhkých loukách. Na nich neurvale pohltila náznaky blížícího se jara, nesměle rašící stébla trav i první odvážně osamělé kvítky chudobek. A za poněkud váhajícím šerem již v šlépějích stmívání neochvějně kráčela tma.