ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Větřidla při lovu černé zvěře

Myslivost 2/2024, str. 32  Josef Drmota ml. + st.
Početní nárůst stavů černé zvěře v posledních desetiletích s sebou přinesl další vývoj a změnu postupů používaných při jejím lovu. Mezi ty nejoblíbenější patří čekaná poblíž vnadišť, jejichž základem je předložení atraktivní potravy, nejčastěji jsou to obiloviny.
Lov na vnadištích je účinný, nicméně je do značné míry závislý na roční době a nabídce okolního žíru, tudíž na momentální ochotě divočáků dané místo navštívit. Problém nebývá v zimních měsících, kdy spotřeba přirozených zdrojů v předchozích týdnech vyčerpala krajinu, a kdy mráz se sněhem znepříjemní přístup černé k potravě získávané buchtováním.
Podobných, klimaticky náročných týdnů, s nástupem změny podnebí, ale ubývá. Spolu s tím se zkracuje i vhodná doba pro čekanou poblíž vnadišť. Černá je sice navštěvuje, nicméně méně často, nepravidelně, a po získaných zkušenostech i velmi obezřetně. Myslivci proto vymýšlejí nejrůznější způsoby, jak potravní nabídku zatraktivnit. Mezi ty nejznámější patří zkvašování obilí, přidávání zbytků z ryb, psích granulí, masoxu a mnohé jiné. Vesměs jsou založeny na jednoduchém pravidle – vnadiště musí zajímavě „vonět“.
Na podobném principu, tedy nabídce atraktivního pachu, pracuje i skupina pomůcek, které označujeme jako větřidla. Na trhu jsou již velmi dlouhou dobu, jsou dostupná, funkční, a přitom nejsou ekonomicky extrémně náročná. Přesto mezi ostatními produkty hrají stále roli pomyslné Popelky, myslivci jim velmi nespravedlivě nedůvěřují a přehlížejí je.
Větřidla používám již mnoho let k plné spokojenosti. Rád bych se proto s ostatními kolegy podělil o některé zkušenosti a návody, jak s daným produktem pracovat. Zaryté odpůrce všeho a všech nepřesvědčuji, protože dobře vím, že to nemá smysl. Pouze bych chtěl následujícím příspěvkem poskytnou podnět k zamyšlení těm, kteří přemýšlet a trochu experimentovat chtějí.
Zejména v současné době, a to bych rád zdůraznil, kdy je množství krmiva vyloženého na jednom vnadišti výrazně omezené legislativou, naleznou možná v daném řešení zajímavou alternativu k tradičním, zcela nevhodným a dieteticky minimálně problémovým „hromadám“.

Parez-po-aplikaci-Vetrdila-Vacla-Vacka.jpg
 Pařez po aplikaci větřidla Václava Vacka

Dřívější testy větřidel
 
S větřidly jsem se měl možnost poprvé setkat před více než deseti lety, kdy mi byla k testům nabídnuta sada produktů Václava Vacka ze Světic. Dodnes se řadí mezi ty opravdu úspěšná a lze se s nimi setkat v rámci běžné nabídky kamenných i internetových obchodů. Osobně je používám nepřetržitě.
Přestože mám za sebou testování řady produktů z oblasti loveckých svítilen, oděvů, batohů, optických zařízení, elektronických přístrojů, vábniček i loveckého střeliva, nebylo zatím nic tak obtížné, jako hodnocení produktů sloužících k lákání zvěře. Důvod je jednoduchý. Cokoliv jiného vezmete, obrátíte v rukou, prohlédnete, pohrajete si, vyzkoušíte a pak vynesete verdikt, nakolik se vaše představy naplnily, či jak daná věc funguje. V případě větřidel je to ale vždy ošidný závěr. Nakapete pár kapek roztoku v lese, přidáte něco málo krmiva, připravíte fotopast a čekáte, zda nějaká zvěř přijde. A když se tak stane, musíte vyřešit pochyby, zda by na dané místo zvěř nepřišla i bez vašeho zásahu…
Ve dvou obdobích jsme proto se synem provedli řadu časově poměrně náročných testů, během nichž jsme založili větší počet nových vnadišť pro černou zvěř a následně jsme se snažili za pomocí přímého pozorování, různých indikačních prvků, a zejména fotopastí posoudit, nakolik jsou větřidla pro zvěř atraktivní. Výsledky tehdejších pokusů s přesným časovým záznamem učiněných kroků, zjištěných reakcí zvěře i získané fotodokumentace, si mohou zájemci vyhledat v archivu a nalezli by je v Myslivostech 12/2012 a 1/2016.
Protože se přece jen jedná o starší materiál, dovolím si na konci příspěvku učinit krátké shrnutí a uvést obecná doporučení, jak větřidla efektivně používat.
Snad jen pro úplnost uvedu, že závěry učiněné před lety zůstaly víceméně stejné, původní postupy jsme pouze výrazně zjednodušili, přizpůsobili běžné praxi a uvedené pomůcky používáme v popsaném schématu po celou dobu. Prohlásit navíc mohu, že s prakticky neměnnou účinností.
 
Místní podmínky
 
Na tomto místě jen drobná odbočka k podmínkám, v nichž jsme větřidla testovali a v nichž je používáme. Pohybujeme se v lesní honitbě na Vysočině o rozloze necelých 700 ha, v průměrné nadmořské výšce 600 m. Složením porostů se dříve jednalo o smrkové monokultury s vtroušenými listnáči, s minimem polí. Po kůrovcové kalamitě se většina porostů změnila v postupně obnovované paseky se zbytky smrkových mlazin, náletů, oplocenek, a především s hustým porostem třtiny. Podmínky jsou prakticky nevyužitelné pro lov černé během letního období, kdy divočáci zmizí do polí.
Černá zvěř se naproti tomu u nás zdržuje v chladné části roku. Je zvěří pravidelnou, nicméně dosud v žádném případě přemnoženou tak, jak to vidíme v jiných regionech. Roční odstřel se pohybuje v průměru kolem 32 kusů, vesměs selat a lončáků. Starší kusy jsou loveny výjimečně.
Velký zásah do dříve ustálených zvyklostí znamenalo před zhruba patnácti lety zprovoznění blízké bioplynové stanice a výsev asi 600 ha souvislých porostů kukuřice, která na les navazuje a odvádí začátkem léta veškerá prasata. Část populace přitom zmizí již koncem dubna do vzrůstajících řepek.
Kukuřice je pravidelně sklízena kolem sv. Václava, kdy se divočáci do honitby vracejí. Do tohoto data jsou úlovky ojedinělé.
Vzhledem k uvedenému harmonogramu zakládáme krmivo na vnadiště obvykle v průběhu září, aby jej divočáci po příchodu z polí nalezli na místě. Zásadně jsme již před desetiletími upustili od velkých „hromad“, které byly charakteristické zejména pro osmdesátá léta. V dnešní době respektujeme stanovené množství 20 litrů na jedno vnadiště.
Obvykle se jedná o obiloviny, na začátku vnadění o plevy, tvrdé pečivo, případně padané ovoce. Ihned od začátku vnadiště zatraktivňujeme větřidly. Krmivo se doplňuje pouze v případě spotřebování předchozího.
 
Přítomnost zvěře na vnadištích ověřujeme podle pobytových znaků a fotopastí. Vnadiště zakládáme poblíž oblíbených stávanišť černé zvěře, případně na ochozech vedoucích ke krytině. Vzhledem ke kalamitní situaci jsme v uplynulých letech museli řadu původně tradičních míst opustit a přeložit. O to zajímavější bylo sledovat pozitivní reakci zvěře na větřidly ošetřené nové lokality. Se synem se vzájemně doplňujeme jak při vyjížďkách do honitby, tak při ošetření vnadišť. Každý máme na starost dvě, umístěná podle větru pro východní i západní variantu.
Lovíme na čekané v současné době podle časových možností, maximálně třikrát týdně. Až na výjimky nechodíme „na noc“, spíše na posed usedáme se stměním a zdržíme se maximálně dvě hodiny. Černá zvěř navštěvuje podle dostupných zkušeností vnadiště v průměru se zhruba dvoudenní frekvencí. Problém spočívá v časovém rozložení příchodů. Nenastane-li delší mrazová perioda se sněhem, nedodržují divočáci ustálené zvyklosti a návštěvy jsou rozloženy do různých částí noci.
V dané nepravidelnosti existuje jediná výjimka, která obvykle trvá dva až tři týdny. Je jím okamžik příchodu černé z polí, nalezení vnadišť a evidentní rozdílení „sfér vlivu“ podle teritorií jednotlivých tlup. Tehdy je pohyb četnější, nezřídka i hlasitější, černá se objevuje relativně brzy po setmění. Ale jakmile jsou pro zimní období územní „karty rozdány“, zavládne klid. Jakoby černá „zalehla na matrace“ a do pohybu se dává jen v určitých nepravidelných intervalech, obvykle uprostřed noci.
 
Mezi největší změny, které můžeme pozorovat, patří změna v chování prasat ve smyslu opatrnosti. Pryč jsou doby, kdy se divočáci zavláčení v sousedních lečích ozvali se setměním, selata hartusila, pokvikávala a pohyb tlup byl detekovatelný podle lámaných větví. Dnes černá nereaguje na vábení, pohybuje se víceméně potichu, před vytažením na vnadiště desítky minut jistí a bachyně nezřídka obcházejí prostor v kruhu, ve snaze ověřit si ze všech stran vítr. Tento stav trvá již několik let.

Sloupek-s-navdicimi-koulemi-1.jpg
 Sloupek s vnadícími koulemi

Pokus s větřidly
 
Je celkem logické, že se celý trh vyvíjí a je obohacován o nové výrobky. Nejinak je tomu i v uvedeném segmentu. Na jaře loňského roku se nám u příležitosti výstavy v Lysé nad Labem dostaly do rukou dva produkty nesoucí označení Ultimate Beast a Black Fire s žádostí o jejich vyzkoušení. Na tomto místě zcela pominu skutečnost, že oba produkty jsou velmi, velmi podobné, ale opravdu nehodlám řešit, kde se vzaly, ani kdo je nabízí. Pro nás daný stav přinesl pouze dilema, zda dát některému z nich přednost.
V rámci nestrannosti jsme se nakonec dohodli vyzkoušet velmi jednoduchým způsobem oba, a jako třetí zařadit námi oblíbená, výše zmíněná Větřidla Václav Vacka.
Dopředu rovnou prozradím skutečnost, že funkční jsou všechny tři výrobky. O tom, které větřidlo víc a které méně, si už budou muset rozhodnout jednotliví uživatelé sami. Jak ještě zmíním na závěr, může to koneckonců být odlišné podle různých místních podmínek a daného prostředí.
 
Nyní zpět k jednoduchému pokusu s výše uvedenými výrobky. První nesmělé vyložení jsme čistě ze zajímavosti učinili po jejich obdržení ihned na jaře na přístupových ochozech mezi lesem a řepkou. Jak jsme předpokládali, naprosto zbytečně. Kromě srnčí zvěře, která se občas přišla na daná místa podívat, zůstaly karty fotopastí prázdné. Po celé léto rovněž nebyly v okolí nalezené žádné (opravdu vůbec žádné) pobytové znaky – kalištění, buchtování, stopy… Prostě a dobře, kde zvěř není, nemůže dojít ani k větřidlům…
V polovině září 2023, kdy již začalo kosení kukuřic, jsme podle zažitých zvyklostí založili čtyři vnadiště. Za zmínku stojí, že jedno bylo na tradičním místě, u dvou se vzhledem k vývoji porostů posunulo vlastní vnadící místo o několik desítek metrů, a poslední vnadiště bylo založeno na zcela nové lokalitě, na níž se nikdy nevnadilo.
Pro prvotní zavětření byly použity vyzkoušené produkty Václava Vacka, které jsme nakapali do toho nejideálnější nosného materiálu – trouchnivělých pařezů. Do tří dnů jsme měli návštěvnost na dvou místech (nové a tradiční). Do týdne nalezla černá všechna místa a začala je pravidelně navštěvovat.
Vykládání krmiva následně probíhalo v ustáleném a pro nás zaběhnutém schématu – o víkendu jsme navezli na každé místo jeden kbelík obilovin, který jsme rozptýlili v širším okruhu (tedy žádné hromádky) a k tomu zakápnutí nebo přiložení větřidla do pařezů (ty byly postupně rozebrány) a na okolní kmeny.
Uvedený způsob je podle našich zkušeností nejefektivnější, protože černá se během sběru potravy ráda zabaví. Na tomto místě musím odmítnou některé kritiky, kteří tvrdí, že to takto nefunguje a prasata potřebují velkou dávkou krmení na jednom místě na hromádce. Funguje to a nemají pravdu. Podle fotopastí můžeme potvrdit, že na podobné dávce rozptýlené po větší ploše vydrží tlupa selat i pět hodin, případně se během noci vrací. O atraktivitě místa a aktivitě černé na něm svědčí přiložené snímky.
Má-li někdo dojem, že krmiva je třeba přidat více, není problém dané místo navštívit častěji, případně použít krmný automat (nám se příliš neosvědčil). Nicméně krmivo bychom měli přidávat teprve po spotřebování předchozího.
Po deseti dnech bylo uloveno první sele. Do šestnácti dnů jsme měli ulovená tři selata na třech různých místech, která byla navštěvována víceméně denně. Poslední, nejméně atraktivní vnadiště, které bylo navštěvováno zhruba s třídenní periodicitou, vydalo selátko po čtyřech týdnech od začátku větření. Zde je nutno zdůraznit výše uvedený fakt, že dvě a dvě místa máme nastavená podle převládajícího směru větru. Polovinu tedy nelze často i několik dnů za sebou lovecky navštívit a po ulovení zvěře nastávají navíc přirozené časové proluky.

Vnadici-sul-Ultimate-Beast-reakce-zvere-1-1.jpg
 
Statistiku pro tento příspěvek jsem uzavřel po sedmi týdnech. Ve dvojici jsme dohromady ulovili 7 selat, vždy maximálně do dvou hodin po setmění, průměrná délka čekané byla asi 1,5 hodiny. Celková četnost vycházek (ve dvojici) byla 2 až 3x týdně. Takže jednoduchá matematika – na jedno sele připadá maximálně 7,5 hodiny pobytu jednoho člověka v lese. Přiznávám ovšem zcela otevřeně, že počet černé se zdá být v letošním roce v honitbě vyšší, než bývalo obvyklé a chybí přirozený žír – žaludy a bukvice.
Připočteme-li k tomu dalších pět případů, kdy jsme černou v bezprostředním okolí vnadišť prokazatelně zradili, zejména díky špatnému větru a opatrnosti bachyní, vychází nám na jeden kontakt s černou 4,3 hodiny.
Během uvedené doby jsme navíc ulovili dvě lišky a jednu kunu (podíváme-li se do výše zmíněného archivu, nalezneme doklady o tom, že i drobné šelmy jeví o větřidla enormní zájem). Potom nám vychází na jeden skutečně ulovený kus zvěře 5,3 hodiny pobytu v lese. A to není na naše opravdu průměrné poměry vůbec špatné. I když na závěr statistiky připojím smítko pochybností, nakolik je to přirozené, a nakolik napomohla právě větřidla. Rozhodně ale neublížila…
V každém případě ještě jedno porovnání v rámci celé honitby. Na námi větřených místech (ostatní myslivci větřidla, pokud je mi známo, jinde v naší honitbě nepoužívají) bylo za uvedené období uloveno 7 ks černé zvěře ve dvou lidech, jinde 6 ks při celkové lovecké angažovanosti tří úspěšných střelců, a dalších 8 členů vyšlo zcela naprázdno. Takže i v tomto směru větřidla jednoznačně vykazují použitelnost a ve vzájemném porovnání s klasickým vnaděním rozhodně nepropadla. Nakolik se zde ovšem promítla četnost docházek do honitby, je samozřejmě nepostižitelné, nicméně více než pravděpodobné…

Sloupek-s-navdicimi-koulemi-1-1-1.jpg
 
Vnadici-sul-Black-Fire-1.jpg

Vnadici-sul-Ultimate-Beast-1.jpg

Pár detailů
 
Nově vyráběné značky větřidel jsme obdrželi v trojím fyzickém provedení – jako klasická kapalná, dále jako aromatizovanou sůl a jako naprostou novinku v podobě vnadících koulí. Ty nejvíce připomínají klasické rybářské kuličky boilies, nádherně voní a krásně se s nimi pracuje. Nakonec se ale ukázaly jako největší problém pro ověření účinku.
O tom, že fungují, není nejmenších pochyb. Do rána vždycky stoprocentně zmizely. Proč? Protože je obratem spotřebovaly myši, resp. myšice. Z uvedeného důvodu jsme se pokusili o malou technickou úpravu vyložení.
Pro testování jsme vyrobili dva „solné sloupky“ o výšce asi 1 metr. Jednalo se o slabší kůly, do jejichž hlavy jsme shora vyvrtali dutiny, na které navazovaly ve dně šikmé boční kanálky vedoucí k obvodu kůlů. Do dutiny se vejde zhruba velká hrst vnadicího materiálu.
Filozofie byla jednoduchá – srážky by měly vyplavit pachy po kůlu směrem dolů, případně by zvěř měla projevit zájem o aroma vyložené v dutině. V tom případě by měla být černá schopná nepříliš hluboko zatlučené kůly v krajním případě vyvrátit, aby se na atraktivní lahůdky dostala.
Uvedená taktika se uplatnila pouze částečně. I v hlavách sloupků totiž koule dokázaly vybrat hlodavci. Teprve po překrytí plochým kamenem s ponecháním úzké škvíry jsme obsah ochránili. Černá se kolem sloupků pohybovala a na základě záběrů ryjem ověřovala stékající roztok. K vyvrácení ovšem došlo až po několika týdnech provozu, navíc mimo záznam fotopasti. Takže tento pokus hodnotím jako ne zcela úspěšný.
V závislosti na daných výsledcích jsme se pokusili o jednodušší řešení – navršit jednoduchou hromádku hrubších kamenů a větřidlo aplikovat na její dno. To se ukázalo jako šťastnější nápad. Z autentických snímků pořízených jako sekvence videozáznamů je zřejmé, že černá si pod hromádky s chutí „sáhla“ jak pro větřicí sůl, tak pro vnadicí koule, které jsem zašlápnul do hlíny a poctivě zatížil plochým kamenem, aby se k nim nedostali nezvaní strávníci.
Pro ověření přilákání zvěře jsme zvolili speciální umístění zavětřených prvků – zásadně jsme je zakládali zhruba deset metrů od klasického vnadiště. Tím jsme docílili kombinaci stavu, kdy se zvěř v okolí pohybovala, ale na zavětřené místo si za atraktivní vůní musela dojít.
Na tomto místě snad ještě drobná poznámka. Aplikaci a účinnost tekutých větřidel testovaných produktů speciálně nekomentuji. 

Vnadici-sul-Black-Fire-reakce-zvere-1.jpg
 
Shrnutí závěrem
 
Na závěr bych si po více než deseti letech používání větřidel různého původu dovolil co nejstručněji shrnout praktické poznatky pro kolegy, kteří by snad o použití těchto pomůcek projevili vážný zájem:
1. Na větřidla se nemá smysl spoléhat (ani je zatracovat) tam, kde zvěř není. Opětovně si dovolím parafrázovat holou pravdu jednoho z mých kolegů: „Nepočítejme s tím, že se sem bude zvěř z dálky stahovat. Je-li ovšem poblíž, pak se přijde podívat, co to tady voní…“
2. Zavětřené lokality vždy doplňme něčím „na zub“ – kousky tvrdého pečiva nebo pár litry obilí.
3. Používejme vůně pro dané prostředí atypické. Na okraji kukuřičného pole nebudeme kapat kukuřičné aroma a v ovocných alejích aroma jablečné nebo švestkové. Sáhněme vždy po něčem zvláštním, odlišném a dráždivém. Máme-li pochybnosti, volme uzenou makrelu, rybinu, anýz a jiné výrazné vůně. Poblíž se pak bude pohybovat i liška nebo kuna.
4. V různých podmínkách zkoušejme různé vůně, ne všude funguje stejné větřidlo.
5. Větřidlo aplikujme tak, aby se vsáklo do podkladu a aby je vítr roznášel do dáli. Ideální aplikace je do trouchnivějících pařezů nebo na hrubou borku stromů. V polích zatlučme kůly a větřidlo kapejme do roztřepených hlav.
6. Pro zavětření daného místa nanesme látku v půlkruhu o poloměru zhruba deset metrů na několik míst do různých výšek.
7. Krmiva není potřeba vykládat neúměrné množství, nad množstvím převažuje pravidelnost doplňování a rozptyl po okolí.
8. Nečekejme okamžitý úspěch. Mějme trpělivost a nebojme se experimentovat…
 
Všem kolegům, kteří nehodlají při lovu zvěře pouze nečinně sedět na místě a čekat, až zvěř dostane ten správný hlad, přeji hodně skutečně mysliveckých zážitků. A samozřejmě dobrý pocit z dosažených výsledků.
Josef DRMOTA st. + ml.

Zpracování dat...