Tentokrát jsem položil otázky týkající se projednávání novely zákona o myslivosti tomu, který má asi k průběhu projednávání nejblíže z poslanců. Adresátem byl totiž
Ing. Josef Kott, člen Zemědělského výboru, předseda podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství, poslanec za ANO ve volebním kraji Vysočina.
Jak vidíte současné postavení myslivců ve společnosti, vztah myslivci / lesníci, resp. vztah myslivci / ochránci přírody?
Myslivci a jejich činnost je bezpochyby velmi důležitá nejen pro hospodaření v krajině. Myslivecké spolky jsou často zejména ve venkovských komunitách důležitým faktorem identity a sounáležitosti místních obyvatel a jedním z mála pořadatelů kulturních akcí. Dobrovolná činnost myslivců představuje hodnotu, za kterou nemáme náhradu. Vztahy s lesníky a zemědělci by měly vycházet z toho, že mají společný zájem, a to živou, pestrou a prosperující krajinu.
Proč je potřeba nový zákon o myslivosti, co je potřeba změnit a jak a proč vyhovět programovému prohlášení Vlády?
Na tom, že současný zákon má své mezery a nefunguje ve všech oblastech optimálně, se v zásadě shodnou všechny zájmové strany. Takže novela je zřejmě na místě. Nicméně musí jít o novelu, která nepovede k zásadnímu narušení vztahů mezi mysliveckou veřejností. V programovém prohlášení je mimo posílení práv vlastníků i několik ustanovení, které se dotýkají myslivecké problematiky. Některá jsou v rozporu se současně navrženým zákonem a jiné zákon vůbec nezmiňuje.
Je opravdu jedním z hlavních důvodů pro nový zákon řešit výši škod zvěří na nových lesních výsadbách po kůrovcové kalamitě?
Zákon jako obecně závazný právní předpis určuje obecná pravidla výkonu nějaké činnosti nebo chování. Má tedy podstatně větší přesah než reakce na jednu konkrétní událost. Jak jsem uvedl v předchozí otázce, důvodem k novele je náprava některých ustanovení současného zákona.
Je opravdu zvěř jediným negativním faktorem pro nové porosty a obnovu lesů?
Zvěř je přirozenou a nedílnou součástí naší přírody a je považována za národní přírodní bohatství. To, co někde působí problémy, jsou vysoké stavy zvěře. Následky kalamity je samozřejmě třeba odstranit a lesy obnovit. Zvěř je součástí přírodního systému lesa, je to jeden celek, a tak je na to třeba pohlížet. Nemůže to být kdo z koho, to nemůže fungovat.
Je zvýšení stavů zvěře opravdu jen na vině myslivců anebo je možné také současné stavy spárkaté zvěře vidět jako logický důsledek systému zemědělského hospodaření a všeobecně se zvyšujícího energetického potenciálu dnešní zemědělské krajiny?
Faktorů, majících vliv, bude jistě více. Myslivci jako hospodáři se zvěří jsou ale v zásadě jediní, kdo s tím můžou něco udělat. Je tedy asi pochopitelné, že jsou k tomu vyzýváni.
Je proto rozumné zmenšovat minimální výměru honitby, když nejen v okolních zemích jsou průměrné velikosti honiteb mnohem větší, a když i z pohledu odborníků je potřeba pro zejména spárkatou zvěř pro zodpovědné hospodaření potřeba plocha či oblast podstatně větší? Neměla by být minimální výměra odvozena od převažujícího druhu zvěře v honitbě třeba tak, jako mají na Slovensku?
Na minimální výměru honiteb se v debatách k zákonu objevuje řada názorů a zastánci každého z nich mají argumenty, proč je to tak nejlepší. Nový zákon by měl odstranit problémy zákona stávajícího a nepřinést nejlépe žádné nové, natož větší. V takto významném zásahu do právní úpravy vidím rizika ochromení spolkové činnosti myslivců a rozpadu spolků, způsobeném rozpadem honiteb. Jsem tedy zastáncem ponechání současné minimální výměry 500 ha.
Myslíte si, že jsou práva vlastníků honebních pozemků v dosavadním zákoně ošetřena nedostatečně i v souvislosti s tím, že je skutečností, že svých práv k ovlivnění výše lovu a plánů mysliveckých spolků využívají vlastníci pozemků zatím jen minimálně?
Současný zákon dává vlastníků poměrně silná práva, nicméně vnímám stížnosti zejména menších vlastníků na to, že za současného znění zákona mají potíže se svých práv efektivně domoci. To je jistě věc k řešení, nejsem si ale jistý, zda novela tak, jak je navržená, toto řeší.
Měl by mít vlastník honebních pozemků automatické právo vstupu do mysliveckého spolku, aby mohl uplatnit právo myslivosti, a hlavně ovlivnit hospodaření spolku s ohledem na své pozemky a zemědělské hospodaření? Nebo jak by měl být z hlediska zapojení do výkonu práva myslivosti vlastník pozemků zvýhodněn oproti myslivcům „nevlastníkům“ a jeho práva lépe ošetřena?
Vlastník, resp. hospodařící subjekt, má mít jistě právo podstatně ovlivňovat hospodaření na svém majetku, a to včetně hospodaření mysliveckého. Nárokový vstup do spolku by byl jen částečným řešením, řada hospodářů nejsou sami myslivci a ani o to nestojí, stejně jako nemusí mít zájem podílet se na dalších činnostech a aktivitách spolku mimo vlastní výkon práva myslivosti.
Jak potom ale ošetřit práva a možnosti mezi majiteli pozemků a pachtýři, kteří na pozemcích hospodaří? Kdo by měl vlastně mít větší slovo ve vztahu k myslivcům – vlastník anebo pachtýř? Myslíte, že bude fungovat ustanovení o 30 ha souvislých pozemků jednoho nebo více sdružených vlastníků, kdy vlastník dostane automaticky povolenku a bude moci na svých pozemcích lovit, ale bude to třeba uprostřed honitby nebo dokonce uprostřed velkého lánu? Jak se tam vlastník dostane, jak budou pozemky vymezeny, jak to bude s příchodem na pozemky s loveckou zbraní přes „cizí“ pozemky (pytláctví, kontrola mysl stráží, dosled a dohledávka mimo pozemky, hlášení lovu a úlovků, respektování chovatelských zásad, …)?
Tohle ustanovení zákona vnímám jako velmi problematické a myslím si, že od původní myšlenky umožnit vlastníkům a hospodářům ochranu jejich úrody před škodami zvěří se návrh zákona podstatně odchýlil. Ustanovení tak, jak je v novele navrženo, dává prostor ke spekulacím, které mohou významně narušit chod hospodaření v honitbách, a to jistě není cílem zákona.
Navrhované posílení státní správy myslivosti je určitě pozitivní, ale jak se změní pravomoci, a hlavně kontrola a možnost domluvy přímo v honitbách? Neměl by být úředník hlavně mediátorem domluvy mezi myslivci, zemědělci, lesníky, ochránci a dalšími složkami v přírodě? Bude mít stát dostatek prostředků na posílení státní správy myslivosti? Jakou roli by měly mít v rozhodování o plánech místní samosprávy? Není třeba větší spolupráce ve prospěch zaangažování místních myslivců, umožnit lovit přednostně místním?
To je hodně otázek, které nejsou všechny na mne. Zatěžovat státní rozpočet v současné době intenzivního hledání úspor dalšími výdaji by ale nemělo projít bez řádného dokladování, že to bude účelné a přínosné.
Nehrozí s novým zákonem zánik myslivosti jako jedné z posledních společenských složek na venkově?
Význam práce myslivců pro krajinu a myslivecké spolkové činnosti zejména pro venkovské komunity už jsem zmínil, je velký. A ano, obávám se jejich narušení. Náhradu, jak jsem říkal, nemáme.
Proč se navrhuje vyřazení některých druhů zvěře ze ZOM, byť nemají dobu lovu, o tyto druhy se přece myslivci starají a využívají dotace? Jak se tedy bude starat MŽP a jaké složky či lidé, by se nově měli o „vyřazené“ druhy starat?
To trochu souvisí s předchozí otázkou. Pokud se myslivci starají, starají se dobrovolně, zadarmo, nevidím důvod do fungujícího systému zasahovat.
Jste pro umožnění lovu lukem? Pokud ano, tak proč a co to vyřeší a přinese pozitivního? Vnímáte negativní náhled veřejnosti na tento způsob lovu?
Jsem toho názoru, že lov lukem je marginální otázka pro úzkou skupinu nadšenců a na myslivecké hospodaření jako takové by nemělo žádný vliv.
Čím a jak by se měla česká myslivost prezentovat vůči veřejnosti?
Význam myslivosti a její přínos pro společnost jsem zmínil opakovaně. A to je to, co by podle mého měli myslivci „prodat“ veřejnosti. Svoji soustavnou dobrovolnou činnost pro ochranu přírody a krajiny, podporu biodiverzity, kulturní činnost, osvětové akce pro děti i veřejnost, péči o tradice a jejich předávání. Není toho málo a je v jejich zájmu toto více veřejnosti prezentovat.
S poděkování za rozhovor
připravil Jiří KASINA