Novela Zákona o myslivosti je sice v době psaní tohoto textu na programu 118. schůze Poslanecké sněmovny, není ale jisté, zda se k ní Sněmovna ještě dostane. Lze však předpokládat, že ministr Marek Výborný se o to bude snažit.
Není pochyb o tom, že současný Zákon č. 449/2001 Sb. Zákon o myslivosti (dále jen ZOM) je zastaralý, neodpovídá požadavkům současnosti a potřebuje modernizovat.
Předložená novela je prezentována jako řešení, ale není to tak úplně pravda. Obsahuje sice řadu zásadních a ve svém důsledku myslivost, zvěř i samotné vlastníky honebních pozemků poškozujících ustanovení, ale i několik návrhů, která napravují jeho nedostatky a zasluhují být urychleně přijaty. Týkají se především práv, povinností a rovnoprávnosti všech vlastníků honebních pozemků a z toho pramenící i větší práva, ale i zodpovědnost držitelů honiteb.
Nezbytná je také modernizace (digitalizace) informačního sytému, stejně jako větší podpora spolkového života upřednostněním mysliveckých spolků (dále jen MS).
Přijmout si zasluhuje také nové řešení změny a nástupnictví držitele honitby vlastní či změna systému plánování lovu zrušením normovaných stavů.
Část PRO
Zrovnoprávnění všech kategorií vlastníků honebních pozemků a posílení jejich pravomocí, ale i zvýšení zodpovědnosti za plnění úkolů, souvisejících s výkonem myslivosti.
Toto jsou zcela nezbytné podmínky pro bezproblémové a bezkonfliktní fungování myslivosti z hlediska ryze praktického i legislativního
. Teprve tak může dojít k rovnováze mezi stavy zvěře a kvalitou jejích životních podmínek a tím zabránění nadměrným škodám na jedné straně a snížení nákladů státu na řízení myslivosti na straně druhé. Za tím účelem je možné některá ustanovení novely přijmout bez úprav, jiná s méně či více podstatnými úpravami.
V podstatě bez úprav lze přijmout následující ustanovení
§ 12, odst. 1: Ustanovení myslivecké stráže
Posiluje se i kontrolní pravomoc držitele honitby v případě jejího pronájmu tak, že podle navrhovaného znění držitel honitby dostává oprávnění podat návrh na ustanovení myslivecké stráže s tím, že alespoň jedna myslivecká stráž v honitbě musí být ustanovena na návrh jiného uživatele honitby. Problém by však nastal v případě schválení minimální výměry honitby 250 ha.
§ 18, odst. 4: Souhlas vlastníka s přičleněním jeho honebních pozemků
Podle návrhu tohoto odstavce má vlastník honebních pozemků nově právo se rozhodnout (navrhnout), ke které honitbě bude jeho pozemek přičleněn a v případě, že přičlenění provádí orgán státní správy z vlastního podnětu, může tak učinit nejen se souhlasem držitele honitby jako dosud, ale nově i vlastníka těchto pozemků.
§ 22, odst. 3: Hlasovací právo členů honebního společenstva (dále jen HS)
Zrovnoprávnění všech členů HS bez ohledu na velikost jejich honebních pozemků znamená rovněž změna hlasovacího práva na 1 hlas za každý metr čtvereční (§ 22, odst. 3), čímž zůstává stabilní poměr počtu hlasů jednotlivých členů bez ohledu na jejich množství.
§ 26, odst.1: Právo vlastníků honebních pozemků na členství v HS
Pozitivní pro posílení pravomocí je navrhovaná zněna, podle níž se vlastník honebních pozemků začleněného do společenstevní honitby stává automaticky členem honebního společenstva od 1. ledna roku následujícího po podání přihlášky. Tím získává i nárok na výkon myslivosti v této honitbě.
§ 27, odst. 1: Odpovědnost členů za závazky HS
Přijetí si zasluhuje také zrušení odpovědnosti členů za závazky HS celým svým osobním majetkem.
§ 38, 38a, 38b: Informační systém
Digitalizace se stala už běžnou a nezbytnou součástí v řadě oblastí lidské činnosti, proto by měl být co nejdříve digitalizován i celý informační systému myslivosti. Zdokonalí a urychlí to přístup k potřebným informacím všem zainteresovaným i kontrolní činnost držitelům honiteb a státní správě myslivosti.
Zrušení normovaných stavů
Pravomoc rozhodovat o množství chované zvěře musí mít výhradně vlastníci honebních pozemků, resp. držitel honitby. Zajistí-li vhodné životní podmínky pro více kusů, než je stanovený minimální stav, aniž by docházelo k nadměrným škodám zvěří, pak by v počtu chované zvěře neměli být nikým omezováni. Proto je třeba souhlasit se zrušením kategorie „normovaný stav zvěře“.
S úpravami by bylo vhodné přijmout ustanovení s následující problematikou
Obecně platná záruka práva vlastníka honebních pozemků na výkon myslivosti
Podle Rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3006/2002 a Nálezu Ústavního soudu č. 49/2007 Sb. má vlastník honebních pozemků (bez ohledu na jeho velikost) právo na něm vykonávat myslivost v případě, že tento pozemek je součástí honitby. Nynějším zákonem mu je ale přiznáno jen, je-li členem HS nebo MS, jemuž je honitba pronajata (§ 32, odstavce 2 a 7). V ostatních případech nikoliv.
Jednoduché řešení je popsáno v Myslivosti 2/2024. Spočívá ve striktním dodržení litery § 18 Zákona o myslivosti. Podle odstavce 2 by vlastní honitbu měly tvořit výhradně honebních pozemků jednoho vlastníka a honitba s pozemky dvou a více vlastníků by podle odstavce 3 mohla být uznána jen jako honitba společenstevní, a to i v případě, že by se jednalo o pozemky přičleněné k navrhované honitbě vlastní.
K tomu je nutná i následující nezbytná změna § 32, odst. 6
„Pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je myslivecké sdružení nájemce povinen upřednostnit přihlášky členství podané umožnit výkon myslivosti vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků této honitby“.
Tím budou mít zákonem zaručené právo výkonu myslivosti všichni vlastníci nebo nájemci honebních pozemků, tedy i k honitbě přičleněných a mít možnost ochránit je také lovem před nadměrnými škodami zvěří. V případě, že ale nesplňují zákonné předpoklady pro lov zvěře (podle § 46) měl by uživatel honitby mít povinnost umožnit výkon myslivosti osobě vlastníkem nebo nájemcem honebních pozemků navržené.
Těmito doplňky se stane nadbytečným i tak problematický § 37a „Lov hospodařícími osobami na honebních pozemcích“ a z novely může být odstraněn.
V rovnoprávném postavení nejsou všichni vlastníci honebních pozemků ani při výběrovém řízení na pronájem honitby. Je to jednak otázka výše nájemného a dále omezení na nájem pouze jedné honitby.
Podpora spolkové činnosti a zvýšení šance MS na pronájem honitby
Jedním z cílů novely je, kromě posílení práva vlastníků honebních pozemků na výkon myslivosti také podpora spolkové činnosti upřednostněním mysliveckých spolků ve výběrovém řízení. V tomto smyslu předložila řada účastníků, například Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Veřejný ochránce práv, Karlovarský nebo Liberecký kraj, zásadní připomínku v připomínkovém řízení.
Ministerstvo zemědělství se s ní vypořádalo tak, že odstavec 5 paragrafu 35 novely uvedlo slovy
„Osoby uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky…“. Tímto textem by měl být nahrazen stávající úvodní text odst. 5 paragrafu 35 předložené novely, protože ten žádnou slíbenou povinnost preference mysliveckých spolků ve výběrovém řízení neobsahuje.
Povinnost MS přistoupit na nejvyšší nabídnuté nájemné
Podle § 33, odst. 3 musí zadavatel ve výběrovém řízení jednat s MS jako dosavadním uživatelem honitby sice jako s prvním, ale chce-li MS zvítězit, tak musí přistoupit na nejvyšší nabídnuté nájemné, na které většinou nedosáhne. Tím přijdou vlastníci honebních pozemků o právo vykonávat v této honitbě myslivost a MS většinou svou činnost ukončí.
Tady by bylo vhodné doplnit tento odstavec v tom smyslu, že by MS nebyl nucen na nejvyšší nabízené nájemné přistoupit, jak to v připomínkovém řízení žádal Veřejný ochránce práv.
Výše nájemného jako překážka ve výběrovém řízení
Držiteli ani jinému uživateli honitby nemůže myslivost generovat zisk, protože jak známo myslivost není podnikáním a nemůže na ní tedy vydělávat. Proto by měl být také odstavec 2 paragrafu 33 upraven tak, že nájemné se sice stanoví dohodou, ale maximálně ve výši kladného rozdílu mezi příjmy a výdaji souvisejícími s výkonem myslivosti na pronajaté honitbě, a to navíc použít jen do myslivosti.
Je to logické, protože v případě, kdy držitel honitby vykonává myslivost ve vlastní režii, má příjmy jen z ní (kromě darů a dotací) a případný přebytek musí rovněž použít jen pro myslivost.
Pronájem jen jedné honitby mysliveckému spolku
V paragrafu 32, odst. 5 je pro MS diskriminující znění písmene (f), které ve skutečnosti znamená, že MS si může pronajmout pouze jednu honitbu, kdežto fyzických či právnických osob se toto omezení netýká. Až tragickou skutečností je, že při minulém výběrovém řízení řada právnických nebo fyzických osob zvítězila nad mysliveckými spolky právě nabídkou až absurdně vysokého nájemného a někteří z vítězů mají v nájmu pět i více honiteb současně. Důsledkem je zbytečné ukončení činnosti nejen celé řady spolků, ale tím i možnosti výkonu myslivosti tisíců vlastníků honebních pozemků i ostatních myslivců.
Také zde je řešení jednoduché. Z písmene (f) citovaného paragrafu udělat samostatný odstavec a zakotvit do něj možnost pronájmu jen jedné honitby jakémukoliv zájemci bez rozdílu.
Plán mysliveckého hospodaření
Nezbytné je také zvýšení odpovědnosti vlastníků honebních pozemků, tedy i držitelů honiteb, za výkon myslivosti v případě, že honitby pronajmou. Držitelé honitby, resp. vlastníci honebních pozemků mají především zájem na hospodářském výsledku svého podnikání (a myslivost není podnikáním) a tudíž jen na takových počtech zvěře, které nepůsobí nadměrné škody, kdežto u nájemce honitby může dominovat potřeba maximálního lovu čili mít co nejvíce zvěře v honitbě. To se může projevit i při vypracování plánu lovu.
Proto by měl mít rozhodující slovo při vypracování, resp. schvalování plánu mysliveckého hospodaření, a zejména plánu lovu, právě držitel honitby.
Navrhované znění §36, odst. 2 sice umožňuje držiteli honitby se k nájemcem vypracovanému plánu lovu vyjádřit, ale už neřeší, jak potupovat v případě, kdy s ním nesouhlasí. Proto by tento odstavec mělo být upraveno tak, že držitel honitby má právo se vypracování plánu zúčastnit a teprve po jeho odsouhlasení ho uživatel honitby může zaevidovat v informačním systému.
Tím by se mohlo zabránit nadměrným škodám neúměrnými stavy zvěře a z novely odstranit všechna ustanovení o povinnost minimálního lovu spárkaté zvěře stanoveného diktátem státu.
Kontrola ulovené zvěře
Držitel honitby by měl mít také zákonné právo fyzicky kontrolovat nájemcem ulovené nebo nalezené uhynulé kusy zvěře v honitbě dřív, než budou zaevidovány v informačním systému. K tomu by stačilo jen v tomto smyslu doplnit novelizovaný §49, odstavec 2. Posílilo by to jeho postavení při kontrole plnění plánu lovu a zabránilo případným spekulacím.
Přijetím těchto jednoduchých úprav v předložené novele nebo stávajícím ZOM by se staly zbytečnými zejména dva velice kontraverzní návrhy a mohly by být z novely odstraněny. Jedná se o návrh na povinný minimální lov spárkaté zvěře direktivně určovaný státem a o navrhované ustanovení, týkající se lovu hospodařícími osobami na honebních pozemcích.
Část PROTI
§ 17, odst. 7 – minimální výměra honitby 250 ha
Některá ustanovení předložené novely ZOM jsou diskutabilní a zasluhují si hlubšího prostudování a zdůvodnění, a tedy vyřazení z předložené novely. Sem patří zejména návrh na snížení minimální možné výměry honitby na 250 ha. Nejenže odporuje stanovisku naprosté většiny pracovišť i jednotlivců akademické sféry, krajských zastupitelstev, místních samospráv, ale dokonce i některých organizací zastupujících vlastníky honebních pozemků.
Tak například už v Myslivost 4/2023 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti doporučuje zachování dosavadní minimální výměry honiteb s odůvodněním, že v naší zemědělské krajině s velkými půdními celky lákavých plodin se třeba srnčí zvěř může soustředit do jedné honitby a v sousedících honitbách se nemusí vyskytovat téměř vůbec. Jelení zvěř se může pohybovat na území více než deseti honiteb s různými zájmy držitelů či uživatelů honiteb, a tak bude obtížné plnit plán lovu nejenom v jednotlivých honitbách, ale i v celé oblasti.
Prof. Marušák, prof. Bejček a doc. Hart z České zemědělské univerzity v Praze také nedoporučují snížení dosavadní minimální výměry honiteb, protože by došlo pouze k významnému narušení biologických potřeb zvěře, a nikoliv ke snížení škod působených zvěří“ (Myslivosti 4/2023).
Česká lesnická společnost (ČLS) vydala už v únoru 2023 tiskové prohlášení zveřejněné také v Myslivosti 4/2023, v němž se i ona staví za zachování stávající minimální výměry 500 ha s tím, že toto stanovisko je založeno na prakticky i vědecky ověřených faktech a nijak nesouvisí se zájmy jednotlivců či lobbistických skupin. Připomíná podstatně rozsáhlejší minimální možné honitby v Maďarsku, Polsku i na Slovensku v řádu tisíců a nikoliv stovek hektarů jako u nás.
V červnu 2024 zveřejnila ČLS další stanovisko k probíhající diskusi novelizace zákona o myslivosti a zákona o lesích, ve kterém kromě jiného znovu zdůrazňuje
„potřebu objektivního a vědecky podloženého přístupu k řešení problémů v oblasti myslivosti“.
Proti snížení minimální výměry honitby hovoří i některá fakta z Návrhu prováděcích předpisů z dílny Ministerstva zemědělství, například že na 250hektarové honitbě nelze plánovat chov jelení zvěře, protože neplní podmínku minimálního podílu 500 hektarů dřevinné formace ani minimálního stavu 5 jedinců v honitbě (podrobněji v Myslivosti 12/2023).
V části 1.5 Závěrečné zprávy RIA předložené poslancům, dokonce přiznává, že
„v honitbách o rozloze 250 ha již nepůjde chovat a racionálně hospodařit se spárkatou zvěří“ (více v Myslivosti 9/2024).
Nesouhlas se snížením minimální výměry honitby na 250 ha se v Mezirezortním připomínkovém řízení z povinných účastníků vyslovilo Ministerstva vnitra a v podstatě i Ministerstvo životního prostředí, dále Sdružení místních samospráv ČR, Svaz měst a obcí ČR a kupodivu i Agrární komora ČR. Nesouhlas vyjádřil i kraj Karlovarský, Olomoucký, Středočeský, Jihomoravský, Královehradecký, Liberecký, Pardubický, Plzeňský, Ústecký a Zlínský. Z nepovinných účastníků je to také ČMMJ. Námitky i jejich vypořádání Ministerstvem zemědělství jsou ve zkrácené podobě uvedeny v Myslivosti 7/2024.
Kdyby se návrh novely přece jen v poslanecké sněmovně projednával, pak by, za současného stavu myslivosti, lesnictví, zemědělství, ochrany přírody i veřejných financí měla být přijata pouze nezbytná ustanovení uvedená v části PRO, řešící ty nejpalčivější problémy. Všechna další by v současné době měla být odmítnuta.
Na základě výsledků mého zevrubného studia předložené novely v průběhu celého legislativního procesu, prezentovaných v posledních dvou letech v tomto časopise, jsem dospěl k závěru, že je nezbytné v úzké spolupráci zejména s akademickou sférou vypracovat návrh zcela nového zákona respektujícího vazbu výkonu práva myslivosti na vlastnictví honebních pozemků, ale nejen jako právo, nýbrž jako povinnost (podrobněji v Myslivosti 3/2023), vycházející ze znění č. 7 Ústavy ČR o ochraně přírodního bohatství, kterou zvěř bezesporu je.
Ing. Alexandr VÍT