Souběžně s tím se překotně vyvíjely i technické prostředky umožňující myslivci prohlédnout skrze tmu. Ve výčtu bychom mohli začít loveckými svítilnami a skončit tím nejmodernějším, co současný trh nabízí – přístroji termovizními.
Někde mezi oběma zmíněnými póly stojí technologie, která byla, je, a zřejmě ještě nějakou dobu bude, myslivci žádaná a hojně vyhledávaná ze dvou důvodů. Tím prvním je cenová dostupnost a druhým velmi slušné zobrazení potemnělé scény, obvykle v okruhu tzv. myslivecké vzdálenosti. Uvedenou technologii nabízejí digitální přístroje. Na klasický displej převádějí obraz zpracovaný na základě odrazu vln přísvitu, který pracuje ve vlnových délkách neviditelných za normálních okolností očima člověka, v lepším případě ani světly zvěře.
Provedení digitálních přístrojů je různé. Týká se to jejich velikosti, výkonu, ovládání, napájení i vlnových délek integrovaných přísvitů. V případě zájmu o koupi podobného zařízení nebývá volba finálního produktu snadná. Rád bych proto nyní kolegům myslivcům představil ve stručnosti binokulární provedení digitálního pozorovacího přístroje s integrovaným přísvitem 940 nm a laserovým dálkoměrem, který pod výše uvedeným označením přináší jako novinku na náš trh firma Tenolix. A jako obvykle přidám několik prvotních osobních zkušeností, postřehů a tipů.
Popis přístroje
Každý výrobek má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. První výhodou představovaného řešení je, že uživatel dostává do rukou zařízení binokulární. Z hlediska vlastního pozorování je mnohem více přirozené a pohodlnější, než jakýkoliv monokulár nutící uživatele k volbě pozorovacího oka. Ať si to připustíme nebo ne, monokulární zobrazení vždy zatížené oko unavuje. Většina z nás využívá pro míření tzv. řídící oko, které je i při pozorování monokulárem přirozenější. Jenže tím musíme řešit problém rychlého přechodu a přizpůsobení zraku na jiné zařízení. U binokuláru je zatížení očí rozložené rovnoměrně a adaptace je rychlejší. Druhou výhodou je pak realističtější prokreslení pozorované scény i jednotlivých objektů.
Jako výhodu a přínos pro praxi vidím integraci laserového dálkoměru. Z hlediska myslivecké praxe funguje dostatečně přesně, podle údajů výrobce do vzdálenosti 700 metrů. Zobrazované hodnoty jsem si ve dne opakovaně ověřil pomocí webu mapy.cz až do vzdálenosti 520 metrů. Pouze si pocitově dovolím konstatovat, že dálkoměru musíme dát v některých případech na zpracování hodnot trochu času a pokusit se pro odraz paprsku vyhledat pokud možno kolmou plochu. To platí zejména v nočních hodinách. V tom případě si můžeme místo, kam přesně paprsek dopadá, přímo ověřit na displeji, kde se na kratičký okamžik objeví záblesk v oblasti detekce.
S omezením dálkoměru, ale i celého zařízení, musíme samozřejmě počítat za hustého deště nebo mlhy, kdy se paprsek, a stejně tak IR přísvit, odráží od kondenzovaných kapének vody v ovzduší. Dálkoměr pak udává nesmyslné hodnoty a my jsme při pohledu na displej doslova a do písmene ponořeni do bílé tmy.
Integraci dálkoměru si v tomto případě dovolím zdůraznit také z ekonomických důvodů. Cena obdobného „sólově“ pořízeného zařízení se pohybuje od řádu nižších jednotek tisíců korun. S touto skutečností proto nezaškodí v případě úvah o pořízení daného binokuláru rovněž kalkulovat.
Přístroj umožňuje vložit paměťovou mikroSD kartu s kapacitou až 128 GB pro uložení snímků a videosekvencí pořízených během pozorování. Přehrání obsahu je jednoduché a lze jej provést přímo na displeji přístroje (1280×720 pixelů), případně dané soubory stáhnout do počítače pomocí přiloženého USB adaptéru. Přístroj disponuje i video výstupem pro přímé propojení s počítačem a možností sledování obrazu na monitoru. V případě pořízení záběrů prosím nepočítejme se špičkovou kvalitou. Jejich význam chápejme především jako dokumentační a archivační.
Vnější provedení binokuláru se příliš neliší od standardního pozorovacího dalekohledu. Okuláry jsou vybaveny výraznými měkkými pryžovými očnicemi přiléhajícími dobře k očím. Je to důležité zejména s ohledem na osvícení obličeje v noci, protože světlený výstup z okuláru je poměrně intenzívní. Uživatel si proto musí nacvičit šikmé držení zapnutého přístroje tak, aby zářil mimo jeho postavu a rychlé boční přiložení k očím. Tím se na minimum omezuje nebezpečí zrazení zvěře. Výrazné očnice pak mohou být trochu problém pro obrýlené pozorovatele, očnice se dá samozřejmě ohrnout, tím se ale jen umocní nebezpečí osvícení obličeje v noci.
Oba okuláry disponují možností korekce dioptrické vady. Ihned po zapnutí přístroje se na displeji objeví písmena abecedy, na které si uživatel může nezávisle doostřit obě oči a nastavení potvrdí krátkým stiskem on/off tlačítka. Je jen trochu škoda, že aretace nastavení není pevná, během používání se po čase „rozjede“ a ostření musíme opakovat.
Objektivy binokuláru mají ve skutečnosti oddělené funkce, přičemž pro skutečný vstup světla slouží pouze ten pravý. V levém je uložen výše zmíněný dálkoměr. Oba jsou chráněny odklopnými krytkami.
Chceme-li používat dálkoměr, je nezbytné odklopit tu na levém objektivu, jinak dálkoměr zcela logicky nepracuje. Krytka pravého objektivu je průhledná a má zabudovaný filtr umožňující pozorování během dne v reálných barvách (v noci musí být krytka rovněž odklopená). Obraz je v tom případě velmi realistický a dobře prokreslený. Uživatel pouze musí vzít v potaz, že v rukou netřímá klasickou optiku s přímým prostupem světla, ale přístroj zpracovávající digitální obraz.
Na pravém objektivu je rovněž umístěný prstenec ostření obrazu. Je to prvek, s nímž bude uživatel pracovat v podstatě neustále. Výjimku představuje situace, kdy zařízení používáme k víceméně pasívnímu pozorování konkrétní cílové oblasti, například vnadiště pro černou zvěř a jejího bezprostředního okolí.
Přístroj není extrémně těžký (980 g) a v kombinaci s širokým závěsným popruhem se dá snadno nosit na krku i během delší čekané. Všechny ovládací prvky jsou výrazné, dají se bez problémů nahmatat a obsluhovat i v slabší rukavici.
Standardní zvětšení obrazu v hodnotě 6,5x je podle mého pocitu voleno rozumně a v případě, že to uživatel ocení (rozhodně to není můj případ), je lze digitálně až 6x znásobit.
Integrovaný přísvit pracující s vlnovou délkou 940 nm je popisován jako pro zvěř neviditelný a osobně jsem žádnou nežádoucí reakci nezaznamenal.
Přísvit je uložen v přiměřeně velkém otočném prvku uloženém mezi objektivy v ose binokuláru. Pootáčením umožňuje zúžit vysílaný parsek a dosáhnout tak maximálního dosahu, případně paprsek rozšířit pro pozorování scény v bezprostředním okolí. Během použití přístroje musíme dát samozřejmě pozor, abychom si výstup nezakryli rukou, případně parsek nesměřovali na okolními předměty, protože kontaktně odražený přísvit oslňuje oči.
Jedinou zásadní výtku, kterou vůči Bino NV-80 LRF vznesu, a kterou si nemohu odpustit, je zvolené napájení pomocí čtyř článků CR124A. Při udávané životnosti 4,5 hodiny a pořizovací ceně těchto baterií není provoz zařízení zrovna levný.
Potenciální uživatel si ovšem nemusí zoufat. V daném směru se nabízejí dvě rozumná řešení. To první spočívá v pořízení dobíjecích zdrojů a přidaná hodnota nebude žádným šokem pro rodinný rozpočet.
To druhé, z mého pohledu výrazně elegantnější, je připojení Powerbanky, která je dnes naprosto standardním zařízením. S ní dostává uživatel z praktického pohledu k dispozici v podstatě neomezenou dobu provozu. Pouze si musí organizačně vyřešit umístění objemnějšího zdroje ve vhodné kapse. Osobně jsem tuto záležitost vyřešil bez výrazných omezení pohybu či manipulace zasunutím Powerbanky do prsní kapsy a dostatečně dlouhým kabelem s USB/C koncovkami.
Ovládání
Ovládací prvky TenoSigh Bino NV-80 LRF řešeny komfortně, jsou dobře dostupné a rychle nahmatatelné. Základ v tomto směru tvoří trojice tlačítek umístěných na horní linii hřbetu. Doplněny jsou o výrazný kolečkový prvek umístěný mezi okuláry v ose přístroje.
První tlačítko z pohledu uživatele je klasický on/off vypínač, jehož základní funkci aktivujeme po krátkém podržení. Při zapnutém přístroji slouží stejný prvek k cyklickému přepínání IR přísvitu.
Ten pracuje ve třech krocích. Pocitově si jeho výkon dovolím zhodnotit tak, že pro nasvícení noční scény na 50 m postačuje první stupeň intenzity, přičemž každý další stupeň přidává výkonově zhruba dalších 50 m. Zde musím podotknout, že výsledný obraz je při změně pozorovací vzdálenosti nutné neustále korigovat a ladit – změnou intenzity přísvitu, ostřením okuláru a případně „povytažením“ kužele IR přísvitu.
Prostřední tlačítko slouží k aktivaci dálkoměru a pořízení videosekvence, případně statického snímku scény. Zcela upřímně jsem se s ním „na první dobrou“ opravdu potrápil. Moje chyba, protože nečtu návody a většinu věcí se snažím prověřit intuitivně. Režim pořízení fotografie se totiž zprovozní teprve v případě vypnutí dálkoměru. Se zapnutým dálkoměrem funguje tlačítko jako jeho aktivace (krátký stisk), při delším podržení se spustí nahrávání záznamu (ukončí se opět delším podržením tlačítka). Vypneme-li v menu dálkoměr, funguje následně toto tlačítko jako spoušť fotoaparátu.
Poslední tlačítko slouží k cyklickému přepínání intenzity displeje. Pracovat s ním jednoznačně budeme v případě změny vzdálenosti pozorovaných objektů.
Posledním ovládacím prvkem je kolečkové tlačítko v ose přístroje. Při krátkém stisku slouží k cyklickému přepínání zobrazovacího režimu (denní reálný-monochromatický-zelený-modrý-jantarový obraz). Po pravdě řečeno jsem se poctivě snažil najít výhody jednotlivých barevných zobrazení v průběhu pozorování v různých podmínkách a prostředích, nicméně jsem žádný podstatný rozdíl nenalezl. Finální volba tedy nejspíš zůstane na preferencích a zrakových dispozicích konkrétního uživatele. Já zůstal, jakožto „brontosaurus“ po celou dobu věrný černobílému zobrazení noční scény.
Při delším podržení uvedeného tlačítka se zpřístupní menu nastavení přístroje a aktivace jednotlivých funkcí. Jejich vzájemné přepínání se děje intuitivně pootáčením tlačítka, které má výrazné kroky a kratšími stisky potvrzujícími danou volbu.
Detailní popis jednotlivých funkcí a nastavení přesahuje rámec tohoto příspěvku a ponechávám je na nastudování přiloženého manuálu (v češtině). Celkový rozsah není úplně primitivní, nicméně ani extrémně náročný. Pro uklidnění případných obav si dovolím poznamenat, že až na několik detailů můžeme bez problémů vycházet z továrního nastavení přístroje.
Obraz
Obrazový výstup je určitě tím, co potenciálního uživatel zajímá na prvním místě. V tomto směru se pokusím být co nejvíce věcný a předem se omlouvám bude-li můj úsudek zatížený dlouhodobým používání pozorovacích termo přístrojů. Ten, kdo používá termo zobrazení ví, že se jedná o naprosto jiný přístup k dané problematice, který názor na celou problematiku dokáže snadno deformovat.
V případě termo zařízení totiž můžeme prohlédnout částečně i přes prostupné překážky, větve, vyšší trávu apod. Vidíme ovšem víceméně obrys zvěře a máme detekovanou její přítomnost. Na volném prostranství a na odpovídající vzdálenost nám digitální kamera v ideálním případě ukáže i další detaily. Ovšem při použití zařízení odpovídající ceny. A ta nebude určitě na úrovni přístroje digitálního. Jinými slovy - pořídíme-li si termokameru na nižší cenové úrovni, nemůžeme počítat s kvalitním obrazem. O těch nejlevnějších vůbec nehovořme.
S digitálním přístrojem v ceně levnější termokamery dosáhneme slušného zobrazení scény a některých detailů do řádu jednoho sta metrů, při troše tolerance, odpovídajícího terénu a práce se zařízením i dále. Z hlediska mysliveckého přístupu k lovu zvěře je to v daných podmínkách, mějme prosím na paměti, že stále hovoříme o okolní tmě, odpovídající výkon. Čeká-li někdo více, může si samozřejmě připlatit a užívat si obeznávání zvěře na několikanásobnou vzdálenost. Musím znovu zopakovat, že v případě nočních pozorovacích přístrojů je to vždy o relaci cena/výkon. Ta je v případě Bino NV-80 LRF vyladěná podle mého názoru celkem rozumně.
Na tomto místě mi dovolte kratičkou odbočku. Bavíme-li se o ceně, a je-li pro nás z hlediska požadavků primární, mohli bychom možná věnovat pozornost monokulárnímu přístroji TenoSight Mono NV-50 od stejného výrobce, který je zhruba o 25 % levnější a z hlediska optického výstupu je podobný popisovanému binokuláru. Samozřejmě s omezeními, která plynou z pohledu jedním okem.
V případě jakéhokoliv digitálního zařízení také musíme počítat s odrazy od vegetace, větví, kmenů stromů, které se nacházejí před IR zářičem. Neočekávejme proto, že s danou technologií zjistíme, co se skrývá ve vysoké trávě. Na displeji v tom případě uvidíme pouze vlnící se moře květenství.
V každém případě si dovoluji všem, kdo se nikdy do digitálního zařízení nepodívali, aby si danou věc osahali u kamaráda nebo na pultech kamenné prodejny. Jen tak se vyhnou případnému nenaplnění původních představ a zklamání.
Když jsem přemýšlel, jak nejlépe popsat práci s digitálním nočním obrazem Bino NV-80 LRF, napadlo mne, že musím odlišit pozorování poblíž vnadiště od vyhledávání zvěře v širším prostoru.
Používáme-li přístroj u vnadiště, je práce relativně snadná. Jedná se obvykle o vymezené, částečně přehledné místo, na které se zaměříme a na začátku pozorování přístroj optimálně vyladíme. Bez problémů pak můžeme přečíst zvěř, která vytáhne. Zde splní zařízení určitě svoji službu na sto procent.
Drobné komplikace již ale mohou nastat v případě snahy o přečtení zvěře, která se v krytu k vnadišti teprve blíží. Zde musíme počítat s výše popsaným omezením.
Naprosto jiná situace nastává v případě, že chceme obsáhnout širší okolí. V polních podmínkách je to při posečené vegetaci ještě jednoduché, postačuje pouze pracovat s přísvitem, ostřením a světelností displeje podle vzdálenosti. Zvěř většinou detekujeme díky odrazu IR přísvitu od světel, které zazáří jako různě ostrý bod. Pak již postačuje na tento bod doostřit. S Bino NV-80 LRF zde můžeme bez problémů pracovat v případě zvěře ve velikosti srnčí přibližně do vzdálenosti sto padesát metrů. Na větší vzdálenost zvěř sice detekujeme, přesnější čitelnost detailů už ale bude omezená.
V lesním prostředí je situace výrazně obtížnější. IR přísvit se nám odráží od kmenů stromů, poblíž visících větví i ostatní vegetace. Přejížděním přes předměty v různé vzdálenosti se obraz propadá od temných hloubek prostoru až po přezářené bezprostřední okolí. Na tuto skutečnost si musíme zvyknout a s přístrojem pracovat pomalu, plynule, abychom elektronice dali dostatek času pro dopočítání konkrétních hodnot a úpravu obrazu. Budeme-li k digitálnímu zařízení přistupovat s tímto vědomím, dokáže nám prokázat odpovídající služby.
Závěrem
Bavíme-li se obecně o optických přístrojích pro noční pozorování, nalezneme u nich jeden zásadní vztah. Vztah mezi cenou a výkonem. Pro většinu z nás stojí absolutní špička oboru bohužel poněkud mimo finanční možnosti, případně se pohybuje na úrovni investice, kterou si nejsme schopni rozumně zdůvodnit. Ten, kdo není vysloveným milovníkem nočních lovů černé zvěře, nebude zřejmě cítit potřebu vynakládat v dané oblasti vyšší desítky tisíc korun.
Připusťme proto hypoteticky, že bychom si rádi pořídili přístroj pro základní noční pozorování na úrovni někde kolem jednoho sta metrů, kdy očekáváme relativně slušný obraz, případně abychom dokázali při jisté toleranci kvality obrazu „dosáhnout kousek dál“. Současně přitom disponujeme volnými prostředky v řádu do dvaceti tisíc korun.
Jako zásadní zde vidím dilema: „Pořídit si některý z nejlevnějších typů termovizí? Nebo dát raději přednost digitálnímu přístroji?“
Na tuto otázku si musí každý potenciální uživatel odpovědět sám. Očekává-li spolehlivou detekci přítomnosti zvěře a víceméně odhad, o jakou zvěř se jedná, zvolí zřejmě termovizi. Chce-li vědět něco víc i za cenu výše popsaných omezení, nechť sáhne po digitálu. Jedním ze zajímavých řešení může být i TenoSigh Bino NV-80 LRF…
Josef DRMOTA