Ať se nám to líbí nebo ne, budeme se muset nutně zamyslet nad některými problémy s parazity. Musím připomenout, že moje kvalifikace je výživa a krmení. Parazitózy vnímám jako doprovodný problém výživy a krmení, a to nejen výkrmů a odchovů hospodářských zvířat, ale stejně tak domácích i volně žijící (oborní) zvěře v dospělosti.
Problém parazitů ve voliérových chovech
Typickým příkladem byly invaze kokcidií v odchovech a výkrmech drůbeže. Nejen kuřat – i odchovny kachen kokcidie dobře znaly, stejně tak velmi reálně odchovny bažantů. Kdysi dávno se antikokcidika míchala přímo do krmných směsí. Kvůli rezistencím existoval promyšlený program rotace antikokcidik. Používal se určitý typ antikokcidika ve směsích pro první tři týdny věku většiny drůbeže (kromě kachen a hus), totéž u bažantíků a jiný typ v druhé fázi odchovu.
Jednotlivá antikokcidika byla v určitých časových obdobích doporučována a měněna. Byla prakticky povinnou součástí směsí a zároveň zacházení s nimi bylo předmětem veliké pozornosti ze strany ÚKZÚZ.
Praktičtí veterinární lékaři měli k nutnosti správného používání antikokcidik stručný a věcný komentář:
„... jen blbec krmí místo kuřat kokcidie...“. Co se týká výkrmu kuřat, antikokcidika byla v krmivech po celou dobu výkrmu kromě posledních asi 3 až 10 dnů a na porážce byla kontrolovány rezidua v mase. Správně vyjádřeno, zda byla dodržena ochranná lhůta, tedy vysazení antikokcidik z krmných směsí.
Ochranná lhůta je doba, po kterou metabolizmus léčených zvířat léčebnou látku vyloučí (metabolizuje). Maso či další živočišné produkty, jež byly získány od před jejím uplynutím může obsahovat rezidua léčiv, které mohou mít negativní vliv na zdraví člověka. Pro naši praxi to znamená, že je nutné důkladně pročíst příbalový leták u konkrétního přípravku.
U drůbeže druhu kur domácí je tomu všemu odzvoněno, kuřata jsou už v líhních vakcinována vakcínami proti pro ně typickým druhům kokcidií, bez rozdílu, zda z nich budou brojleři či nosnice. Brzy se v praxi zavede i vakcinace krůt.
Nicméně, tohle se netýká voliérových chovů bažantů, kde se stále na invazi kokcidií musí dbát (
Eimeria colchici, E. phasiani a
E. duodenalis). Antikokcidika se podávají v pitné vodě, což klade nároky na technický stav i hygienu napájení. Spolupráce s veterinárním lékařem je nutná.
Kokcidie zjišťujeme výhradně koprologickými rozbory. Následně se pak bráníme proti dalším cizopasníkům, onemocnění zvané kapilarióza (
Capillaria spp.) a syngamóza – původce srostlice trvalá. Kromě toho trápí bažanty řada dalších cizopasníků, jejichž výskyt je častý či pravidelný ve starších odchovnách.
Zvěř versus zvířata na pastvinách z pohledu parazitů
Pokud naváži na příspěvek o „střídání“ pobytu hospodářských zvířat a volně žijící zvěře na pastvinách, pak se zvěř může závažně či velmi závažně nakazit řadou cizopasníků ovcí a skotu. A aby to ovcím a spol. nebylo líto, zvěř jim zanechá na pastvisku vývojová stádia svých oblíbených parazitů.
Chovatelé ovcí považují za jednoho z nejzávažnějších parazitů vlasovku slezovou –
Haemonchus contortus z čeledi
Trichostrongylidae,
parazitující ve
sliznici slezu ovcí a
koz, výjimečně dalších
přežvýkavců. Živí se
krví definitivního
hostitele. Vývoj je přímý, bez
mezihostitele. Při masivních invazích způsobuje úhyny jehňat a kůzlat, u chronických se projevuje
anémií,
edémy, zaostáváním v růstu, hubnutím. Tedy závažné onemocnění vedoucí ke ztrátě produktivity zvířat, jejich oslabení jako individua i celých chovů a v konečném důsledku smrt zvířat.
Volně žijící zvěř je napadána řadou hlístic (N
ematoda), obvykle
Trichostrongylus, Chabertia, Cooperia, Strongyloides. Tyto druhy jsou častěji stejně jako vlasovky šířeny přímým vývojem.
Dále plicnivek, rozlišených na „velké“
Dictyocaulidae, s typickým a nejčastějším druhem Dictyocaulus viviparus. Malé plicnivky nejčastěji u mufloní zvěře – plicnivka obecná –
Muellerius capillaris. Jedná se o široce přizpůsobivého helminta, který se může vyskytovat u všech druhů spárkaté zvěře a cizopasí rovněž u ovcí a koz. Mezihostitelem jsou suchozemští nebo vodní plži, žížaly a další bezobratlí.
Podstatné je, že většina parazitů začíná produkovat obrovská množství vajíček či zárodků v době nárůstu zelené hmoty od počátku dubna.
Zvěř v honitbách a oborách s vodotečemi, rybníčky nebo jinými vodními útvary je ohrožována motolicemi. Ty se neobejdou bez zodpovědné spolupráce s vodními i suchozemskými plži, dalšími mezihostiteli jsou i mravenci. Za zmínku stojí zvláštní fígl parazita: ovlivní chování napadeného mezihostitele, tak aby byl pro zvěř významněji či snadněji dosažitelný.
Jako ve všech přírodních dějích, musíme počítat i u motolic s různými variantami přizpůsobení podmínkám: Motolice kopinatá (
Dicrocoelium dendriticum) opovrhla vodním prostředím a úspěšně existuje v suchých biotopech. Má poněkud složitý vývoj, prvním mezihostitelem je suchozemský plž lačník stepní (ohrožený druh Červeného seznamu ohrožených druhů ČR), nebo suchomilka obecná – drobný plž s miskovitou ulitou typickou dírkovitým útvarem na počátku spirály.
Plži vylučují vývojová stádia (cerkárie) slizem, který je pozřen mravenci a cerkárie se mění na infekční stádium –
metacerkarie. Ty přimějí mravence strnout na vrcholu trav neboli vytvořit ideální pozici k pozření zvěří, a tak započít život v jejím těle, kde přes přesní stěnu migrují do jaterního parenchymu.
V našich chovech zvěře musíme předpokládat i několik druhů tasemnic, ostatně ani rizik občasného výskytu svalovce jsme se zdaleka nezbavili.
Závažným současným problémem je podle lokalit různě intenzivní výskyt střečků.
Všechny druhy cizopasníků závažných či významných cizopasníků byly v Myslivosti popsány v číslech v ročnících 2010 a 2011, později také v ročníku 2023.
Tento výčet je aktuálním připomenutím že právě v květnu je vhodné provést koprologické sledování výskytu parazitů. Fakt je, že se metodou flotace, sedimentace a larvoskopie v trusu zjišťují prakticky všechny typy parazitů, tedy jejich vajíček.
Nejjednodušší je anonymní odběr trusu z krmných míst. Existuje několik státních správ, které přijmou jakékoliv anonymní podání. Výsledky (anonymního) koprologického rozboru z takového odběru sice nepovažuje SVS za zcela průkazné, alespoň ne ve věci povolení antiparazitárního přeléčení zvěře, ale pro provozovatele honitby či obory je to přijatelné zjištění o zdravotním stavu chované zvěře.
Ale vážně, chovatel hodný tohoto titulu by měl několikrát odebrat vzorek plic, jater a několik „bobků“ ze střelené zvěře, a to nejen ze slabších kusů ulovených v rámci průběrného odstřelu, ale i ze silných trofejních kusů. Setkal jsem se se situací, kdy na základě vágního podezření založeného na „jedno až dvou křížkovém“ výskytu plicnivek
Mullerius byl takový odběr proveden. Výsledek posouzení plicní tkáně přinesl velmi nepříjemné zjištění.
Na preventivní nebo nutné přeléčení parazitóz jsou mezi chovateli zvěře rozdílné názory. I kdybychom snad tuto složitou a rozsáhlou problematiku redukovali jen na přeléčení kvůli aktuálnímu záchytu larev střečků u střelené zvěře, stále stojí za reálnou úvahu. Dostáváme se tak ke dvěma povoleným veterinárním léčivým přípravkům, Ivermix a Rafendazol.
Antiparazitární přípravek Ivermix, výrobce TEKRO, s.r.o. obsahuje jako účinnou látku ivermektin. V současné době jej považujeme za léčivo s velmi nízkou toxicitou. Z toho vyplývá, že i vysoký příjem zvěří mimo předpoklad, např. dominantní kus nebo situace s nedostatečnou kapacitou krmných míst, nevede k úhynům ani ke zdravotním problémům. Ochranná lhůta u jelenů, daňků, srnců a muflonů je na zvěřinu 28 dní, u divočáků 14 dní.
Ivermektin je také významné humánní antiparazitikum. Využívá se v parazitárním onemocnění onchocerkóza neboli říční slepota, kde člověk figuruje jako definitivní hostitel a infikované osoby jsou léčeny
ivermektinem každých šest až dvanáct měsíců. Vzpomeneme si také na horečné shánění ivermektinu v době počátku rozvoje covidu a řadu více či méně reálných úvah o jeho účinnosti vůči koronaviru.
Ivermektin má i zápornou vlastnost. Existuje řada studií prokazující negativní vliv ivermektinu na koprofágní hmyz a rostliny, ale zase podle studie organizované FDA se váže silně na půdu, kde dochází k jeho degradaci a nemá tak významnější vliv na hmyz, žížaly, rostliny či ptáky. Takže to není zase asi tak jednoznačné, nicméně, naše legislativa je nekompromisní v definici ochranné lhůty a stejně tak ve způsobu použití. My si jen můžeme položit otázku, zda bruselský úředník nebo „ekolog“ či jiný aktivista v Rakousku či Německu protestuje proti zavedenému způsobu přeléčení zvěře u nás ze skutečně rozumného důvodu, protože pouhé prohlášení, že parazitózy do přírody patří a jsou přirozeným regulátorem stavů nemůže obstát z důvodů daných kromě jiného utrpením zvířat. A už zcela mimo je argument, že “lidé nechtějí jist zvěřinu s rezidui léků...“
Antiparazitární přípravek Rafendazol, výrobce Bipharm – VÚBVL Jílové u Prahy, obsahuje účinné látky rafoxanid a mebendazol.
Ochranná lhůta u tohoto přípravku je pro zvěřinu daňčí, jelení, srnčí 28 dnů, mufloní a kamzičí 60 dnů.
Účinné látky v obou přípravcích jsou u nás používány k antiparazitárnímu přeléčení zvěře velmi dlouhou dobu. Příbalový leták přípravku Rafendazolu mimo jiné uvádí, že je třeba se vyhnout postupům, které zvyšují riziko vzniku rezistence a mohly by v konečném důsledku vést k neúčinné terapii - příliš častému a opakujícímu se používání anthelmintik ze stejné skupiny, příliš dlouhé době podávání, poddávkování z důvodu špatného stanovení živé hmotnosti, chybného podání přípravku nebo nedostatečné kalibrace dávkovacího zařízení (pokud je použito). Tam, kde výsledky testu potvrzují rezistenci k určitému anthelmintiku, by mělo být použito anthelmintikum náležející do jiné skupiny a mající jiný způsob účinku.
Obecně tedy musíme počítat s okolností postupného nárůstu rezistencí na tyto přípravky v myslivecké praxi podobně, jako jsou prokázány u řady hospodářských zvířat.
Ponaučení na závěr
Budeme tedy muset postupně měnit přístup k léčení zvěře. Lze připodobnit situaci s antibiotiky v humánní i veterinární praxi. Nejen pro už dávno prokázanou a závažnou rezistenci velké řady bakteriálních kmenů, ale i účinkem na mikroflóru přinejmenším trávicího traktu.
Léčení zvěře po zjištění invaze parazitů je kromě odstřelu postižených kusů sice ne vždy zcela účinným řešením, ale lze konstatovat, že podstatně omezí výskyt určitých parazitů v konkrétní populaci zvěře. Základem je prevence, která spočívá v řadě chovatelských opatření.
Základem je přiměřený stav kusů na jednotku plochy, hygiena krmných i napájecích míst včetně jejich vybavení a také dobrý výživný stav související s přirozenou úživností i rozumným přikrmováním a klidem zvěře. Záležitostí chovatele je i pozorná selekce jakožto ideální příležitost k posouzení individuálního zdravotního stavu, který je vždy v přímé souvislosti se zdravotním stavem a kondicí celé populace.
V krmivářské praxi se v posledních letech objevují ryze přírodní přípravky, které skutečně spolehlivě a účinně řeší některé parazitózy u hospodářských zvířat, konkrétně kokcidiózy. Dále podstatně omezují patogeny trávicího traktu, zlepšují kondici dalších orgánů – například plic. Jejich výhodou je použití bez ochranné lhůty a zároveň většina z nich má ekologické certifikáty, což oceňují majitelé ekochovů či producenti biopotravin. Ostatně, ekologický přístup bude časem nutný, přinejmenším žádoucí, nejen v oborních a farmových chovech, výhledově asi také v rámci chovu zvěře ve volnosti.
Ing. Martin MOHELSKÝ