. Až do roku 1918 byla záležitostí výhradně panskou. Jen několik střelců z řad měšťanů bylo zváno na panské hony. Přesně datované lovecké trofeje v choceňském zámku dokazovaly, že už na počátku 18. století, kdy choceňské panství koupil rod Kinských, zde byla pěstována myslivost. Mám informaci, že v Chocni byl zástřel jelena dne 6. října 1743. Ovšem celá řada zdejších zámeckých trofejí v podobě jeleních hlav nepocházela z Chocně, ale z Rychmburku, kde měli Kinští rovněž své statky.
Rozsáhlé lesy, které představovaly téměř čtvrtinu celkové plochy choceňského panství, tvořily většinou jehličnaté dřeviny s dubem a bukem. Zdejší panské lesy byly původně rozděleny do tří revírů: Hluboká, Újezd a Dvořisko. V 18. století přibyl lesní revír v Bošíně, Chloumku, Prochodech, Srubech a Plchůvkách.
Ve druhé polovině 19. století mělo choceňské panství knížat Kinských celkovou výměru přes 6200 hektarů, z toho lesní půda zaujímala okolo 1800 hektarů. Panské lesní hospodářství mělo v čele vrchního lesmistra, který sídlil v Bošíně. Lesní pokladnu vedl lesní kontrolor a jednotlivé lesní revíry spravovali myslivci.
V Bošíně, čtyři kilometry severoseverozápadně od Chocně, byla v polovině 19. století zřízena majitelkou panství kněžnou Vilemínou Kinskou (1804 - 1871) panská obora, která dříve sloužila jako panská bažantnice. Později byla určená pro chov daňčí a srnčí zvěře.
Se vznikem samostatného Československa došlo ke změnám v držení honiteb. Prvním choceňským nájemcem z řad občanů byl stavitel Josef Novák, který založil první občanský revír. Ten zahrnoval katastr současné Chocně s přilehlými obcemi (Dvořisko, Hemže a Březenice atd.). Josef Novák se stal členem Československé myslivecké jednoty hned od jejího založení a navázal kontakty s významnými českými mysliveckými osobnostmi, například s bratry Františkem a Ludvíkem Štětkovými, přátelil se i s myslivcem a kynologem Karlem Podhajským z Litomyšle (1871–1930), který byl jedním ze zakladatelů
Československé myslivecké jednoty.
Lovecký kroužek v Chocni vznikl ve 20. letech minulého století, jehož předsedou se stal Josef Novák (stavitel v Chocni), jednatelem byl Josef Bernard (účetní v Chocni), pokladníkem Jaroslav Tetřev (správce městské spořitelny) a lovčím Ing. Vitězslav Novák. V období první republiky se počet členů pohyboval kolem dvanácti. Zvěřinu z honů prodával předseda loveckého kroužku Josef Novák přímo ve svém sklepě v Chocni v ulici Na Záměstí č.p. 154. Měl v Chocni největší sbírku loveckých trofejí, i sbírku starých pušek, včetně pytláckých pušek, které ukořistil. Zvláště si cenil kuriozity v podobě zbraně, kterou střílel známý novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský, když jezdil z Kutné Hory na hony do Libenic.
Na konci třicátých let minulého století se J. Novák vzdal předsednictví a byl pro své zásluhy jmenován čestným předsedou Loveckého kroužku v Chocni. Novým předsedou byl zvolen jeho nejstarší člen Ing. Quido Holk (přednosta choceňské topírny). Jednatelem loveckého kroužku se stal František Syrový (mlynář) a pokladníkem Josef Bernard (účetní).
Velmi častými byli v Chocni na honech i cizí významní hosté. Za všechny můžeme jmenovat např. MUDr. Václava Studničku, který vykonával předsedu Loveckého klubu v Hradci Králové. Zastupoval Československo na mezinárodním loveckém kongresu ve Vídni. Jezdil rád do Chocně za stavitelem Josefem Novákem.
Po druhé světové válce byl myslivecký spolek přejmenován na Lidovou mysliveckou společnost Choceň. Bošínská obora byla v roce 1955 rozhodnutím ministerstva kultury prohlášena státní přírodní rezervací na ploše necelých 40 hektarů. Ještě v roce 1949 žili v oboře daňci, později už funkční určení obory zcela zaniklo, okrajové parcely obory byly dány do užívání místnímu JZD a docházelo k nevhodným zásahům. Proto byla bošínská přírodní rezervace rozhodnutím ministerstva školství a kultury v roce 1965 zrušena a její půda přidělena do hospodaření JZD Bošín.
Honitba Choceň měla v roce 1962 výměru okolo 750 hektarů polí, luk, lesů a vod. Stavy zvěře před lovy nebo odchyty se pohybovaly okolo 500 až 600 koroptví, 150 až 200 bažantů a 300 až 350 zajíců. Stav srnčí zvěře před odlovem činil 16 kusů. Ročně bylo uloveno asi 150 koroptví, 100 bažantů, 110 zajíců a 5 kusů srnčí zvěře. Poslední hon choceňské myslivecké společnosti se konal 9. prosince 1962.
Ke konci roku 1962 se choceňský myslivecký spolek rozpadl. Části jeho honitby připadly okolním jednotným zemědělským družstvům a státním lesům, při nichž byly samostatné myslivecké společnosti. Dosavadní členové se rozešli k sousedním mysliveckým sdružením v Zálší, Srubech, Mostku a Skořenicích. Myslivost v Chocni tak reprezentovaly pouze státní lesy, které měly lesní honitbu. Posledním mysliveckým hospodářem v Chocni byl Josef Matoušek (povoláním městský fotograf). Díky němu se nám dochovala řada unikátních fotografií s mysliveckou tématikou.
Seznam použitých pramenů:
Archiv Orlického muzea v Chocni: fond Příroda v Chocni, Choceň (1946–1980); Ostatní spolky v Chocni, Choceň (1907–2007), fond neuspořádán.
Album fotografií s mysliveckou tématikou Chocně a okolí od Josefa Matouška (1940–1963).
Zpracoval Mgr. Michal HOFMAN
Foto č. 1: Panská bažantnice (pozdější panská obora) znázorněná na mapě choceňského panství z roku 1811. Sbírka Orlického muzea v Chocni.
Foto č. 2: Z honu na Dvořisku u Chocně, počátek 20. století. Archiv Orlického muzea v Chocni. Zleva: knížecí zahradník Rudolf Wanke, strojvedoucí Jan Andres, hostinský František Příhoda, lesní kontrolor v Chocni p. Wollmann, lesní správce v Hluboké František Doutlík, lesní kontrolor v Bošíně p. Ženíšek, železniční úředník p. Ošlejšek, sekretář ve výslužbě p. Tupec, krupař p. Syrový, hoteliér Havránek z Vysokého Mýta.
Foto č. 3: Skupinové foto z honu na srnce na Dvořisku u Chocně, rok 1928. Při honu střelili dva srnce, jednoho stavitel Josef Novák a druhého srnce jako host při honu – hostinský Vilém Bednář z Lidového domu v Chocni. Oba střelci stojí na svými složenými srnci. Foto: Zdeněk Novák. Archiv Orlického muzea v Chocni. Zleva: oficiál čs. drah p. Krška, na zemi ležící hajný František Malý, Ing. Vitězslav Novák, restauratér Jaroslav Dostál, hostinský Vilém Bednář, statkář Ladislav Zběhlík, majitel autodílny Josef Pavlíček, stavitel a předseda loveckého kroužku v Chocni Josef Novák, správce spořitelny Jaroslav Tetřev, kamnář Emil Dušek a za stromem klečící nadháněč p. Vorlický.
Foto č. 4: Otisk razítka Loveckého kroužku v Chocni, období první republiky. Archiv Orlického muzea v Chocni.
Foto č. 5: Poslední daňci v Bošínské oboře u Chocně, rok 1949. Archiv Orlického muzea v Chocni.
Foto č. 6: Poslední myslivecký hospodář v Chocni Josef Matoušek se svými psy – irským setrem a českým fouskem. Archiv Orlického muzea v Chocni.
Foto č. 7: Pozvánka na hon LMS Choceň, rok 1958. Soukromá sbírka.