ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Květen / 2024

Když dva dělají totéž….

Myslivost 5/2024, str. 8  Zdeněk Hlaváč
Nejsem žádný odborník na zákonodárství, ale velmi mne pobavil výrok ministra zemědělství Mgr. Výborného o dopadech nového zákona o myslivosti na život vesnice.
Podle jeho slov se vlastně vůbec nic nezmění, pouze majitel honební plochy, a tím pádem i „pán myslivosti“. Jak jednoduché! Nechci tvrdit o myslivcích, že jsou to nějací „lumeni“ či zachránci kultury na vesnici, ale situace opravdu není tak jednoduchá…

_DSC75132015_Josef_Bahula.JPG

Je fakt, že vesnice se za posledních několik let dramaticky změnila. Stále je vesnický či venkovský katastr považován za jakési „lůno“ naší myslivosti, i když podmínky se opravdu radikálně mění. Vzpomeňme jen jakýsi odklon od tradic, příliv „nevesnických“ obyvatel, změna pohledu na zvíře, změna pohledu na lidské aktivity. Tak například dříve měla téměř každá dědina svůj fotbalový tým, svůj fotbalový stadion, kde se v neděli odpoledne odehrávala bratrovražedná dramata. Kopaná neboli fotbal však náleží ke kolektivním sportům a ty jsou jaksi v neoblibě. Zato individuální sporty dosahují čím dál větší obliby, mnohá fotbalová hřiště byla „rozparcelována“ na tenisové kurty, o venkovních kluzištích raději psát nebudu, neboť klimatická změna je dalším důvodem jejich zániku. Ve volné přírodě také můžeme spatřit různé běžce, ať již ryzí amatéry či opravdové „sportovce“. Svůj díl si nárokují jezdci na kolech, jezdci na koních, lyžaři a v neposlední řadě i motoristé, ačkoliv právě ti by si měli uvědomovat, kde se mohou a nemohou na svých motocyklech či čtyřkolkách pohybovat. Ti všichni totiž „mají nárok“ a zcela nepokrytě to rozhlašují.
Mimochodem, jsem asi mdlého rozumu, zatím jsem jaksi nepochopil kouzlo nočních akcí (především různých běhů či akce „kolikrát zdolám nějakou horu“ apod.). Je to prostě vývoj, ale i o vývoji by se mělo přemýšlet. Připadá mi v současné době dost populistické heslo „příroda je nejlevnější tělocvična“, přírody bychom si měli vážit a ochraňovat ji…
Podle návrhu ZOM vlastně myslivecké spolky zůstanou zachovány, pouze hospodaření se zvěří bude ovlivňovat majitel honebních pozemků. Vědí vůbec navrhovatelé něco o běžném životě? Vědí vůbec kterak vznikají myslivecké spolky? Mají vůbec představu o tom, kolik finančních prostředků je věnováno na zazvěřování (většinou ne proto, aby byla vypouštěná zvěř střílena), na budování sportovních střelnic, na zlepšování životního prostředí. Je pravdou, že pomalu a jistě vymírá ona vesnická generace, která navštěvovala různé myslivecké „kulturní“ podniky (většinou se jedná o různé táboráky, Pytlácké noci, Hubertské taneční zábavy, Myslivecké plesy, zvěřinové hody). Dobré jídlo a pití přestává být doménou, poetika a poetičnost byly jaksi vyškrtnuty z našeho života a myslivost má tak skvěle nakročeno k bráně s nápisem BYZNYS. Ne, že by byli myslivci jedinými nositeli „kultury“ na vsi. Nikoliv, jsou tu ještě hasiči a – ano, fotbalisti. Proti hasičům ani to nejmenší, jen mi jaksi začíná vadit ta určitá dvouproudnost. Dobrovolní hasiči čili „dobráci“ se víceméně stali pořadateli a aktéry různých soutěží v „požárním útoku“ a vedoucími různých mládežnických kroužků a profesionální hasiči jsou prostě „muži činu“ a k mnoha případům ty „dobráky“ nevolají, protože by se „pletli“…
No a fotbalisté? Ti přece hrají fotbal, tak co je nám po nějakých brigádách na výstavbu šaten, na koupi nových dresů či míčů. Uspořádáme kulturní akci? Ano, ale jenom po sebe, co je mi po nějaké vesnici a od čeho máme dotace?
Docela se mi vybavuje okouzlení jedné Belgičanky naším krásným Valašskem. Ano, fascinuje ji krajina bez plotů, neboť v její domovině je vše někoho a ten někdo si chrání svůj majetek plotem. Patrně nás čeká něco podobného, ale budeme „evropští“. To jsem trochu odbočil.
Čili každý venkovský spolek se nějakým způsobem snaží vydělat peníze, aby získal část prostředků na svoji činnost. Bude-li tedy myslivcům vyčítána jakási „nízká úroveň“ jejich akcí, dovoluji si poznamenat, že dokážeme zorganizovat i mnohem náročnější akce (výstavy, koncerty, přednášky), ale tyto akce prozatím zůstávají jaksi bez odezvy. Zde se ovšem naskýtá jedna velká otázka. Proč ony „kulturní“ akce neuspořádal a ani nepořádá vlastník honebních pozemků? Proč všechno zůstává v rukou „amatérů“? Jak bude řešena například otázka zimního přikrmování a zlepšování životního prostředí? Bude zvěř ještě stále národním bohatstvím anebo opět „ohneme“ Ústavu ČR?
Uvědomuji si, že od kultury jsem lehce přešel k několika palčivým otázkám. Ono to ale jaksi jinak nejde. Ona totiž česká myslivost je jen jedna.
 
 
Zdeněk HLAVÁČ

Zpracování dat...