Mohu-li hodnotit z vlastní zkušenosti absolventky tohoto kurzu, není moc takových počinů, u kterých si troufám dát výborné hodnocení a jedním dechem dodat, škoda, že takových výborných aktivit není v rámci oblasti vzdělávání více.
Střední lesnická škola v Hranicích je hlavním odborným i metodickým garantem a je nutné zde zástupcům této školy velmi poděkovat za jejich aktivní vysoce odborný a přitom stále bezvadný přístup. Po celou dobu kurzu byli s námi Ing. Alice Palacká a Ing. Marek Šuba. Ředitel Ing. Lukáš Kandler zastřešil celý kurz a současně nám představil problematiku práce s dětmi na střelnici.
O hloubce probíraných témat svědčí i fakt, že každý den se začínalo v 8.00 ráno a končilo ve 21.00 hodin, což při čtyřdenním záběru bylo hodně jak na účastníky, tak i organizátory kurzu.
Ze strany účastníků byl kurz velmi ceněn, nehledě na obsáhlý obsah nejrůznějších oblastí práce s dětmi v mysliveckém kroužku a opět velmi oceňuji možnost prohlédnout si obrovské množství pracovních materiálů, kterým škola disponuje, a které byly pro mnohé účastníky kurzu velkou inspirací.
Za celou dobu, po kterou tento kurz pravidelně běží, absolvovalo jej více než 262 vedoucích, z nich více než 85 % absolventů stále vedou myslivecké kroužky. Při počtu 300kroužků, které v rámci ČMMJ evidujeme a více než 3500 dětech, které kroužky navštěvují, lze považovat tento kurz jako přínosný a zásadní pro další rozvoj práce s dětmi.
Využila jsem osobní účasti na tomto kurzu pro krátké vyzpovídání tří zástupců Střední lesnické školy v Hranicích, s tím, že budeme rádi za představení školy, sebe a důležitou otázkou byla perspektiva a budoucnost práce s mládeží v myslivosti jako takové. Všem třem zástupcům školy jsem položila stejné otázky a někdy i trochu víc.
Začněme tedy představením u ředitele
Ing. Lukáše Kandlera.
„
Na Střední lesnické škole v Hranicích učíme jeden maturitní obor – Lesnictví. Kořeny lesnického školství sahají na Moravě do roku 1852. Les je naším posláním. Uvědomujeme si, že my sklízíme plody našich předků a teprve další generace ocení to, co děláme v lesích a pro lesy my. A proto i při výuce si bereme to nejlepší z minulosti a přidáváme k tomu dynamiku současnosti. Jsme moderní škola, která staví na tradicích.“
Lukáš Kandler, který je sám absolventem této školy, učí zde již více než 19 let a posledních pět let je ředitelem. Dříve byl také vedoucím učitelem praxí a učitelem ostatních lesnických předmětů jako je například Lesnická zoologie, Lesní těžba, Ochrana lesů a přírodního prostředí a Hospodářská úprava lesů. Jak už to u ředitelů škol je, času na výuku není nazbyt, a proto dnes vyučuje pouze předmět Myslivost.
„
Celý program Kurzu pro vedoucí mysliveckých kroužků je postaven na dvou lidech, Ing. Alici Palacké a Ing. Marku Šubovi“, dodává pan ředitel a pokračuje v představování.
„Alice není sice absolventkou (dívky jsou přijímány na školu až od školního roku 1995/1996), ale patří mezi základní pilíře učitelského sboru. Na škole působí již 35 let a mezi její hlavní předměty, které vyučuje patří Lesní pedagogika, Lesnická botanika a Ochrana lesů a přírodního prostředí. Alice je koordinátorkou environmentální výchovy a osvěty na škole.
Naproti tomu Marek je absolventem SLŠ Hranice, na škole učí více než 20 let a hlavními vyučovanými předměty jsou Pěstování lesa, Základy lesnictví a Ekonomika lesního hospodářství. Marek je odpovědný za organizaci kurzů jak pro vedoucí mysliveckých kroužků, lesní pedagogiky tak i za organizaci příměstských letních dětských táborů.
Jak Alice, tak Marek jsou nosnými pilíři při organizaci výše uvedených mimoškolních aktivit a já si velmi vážím toho, že jsou součástí školního týmu.“ říká pan ředitel Kandler.
Jak vznikla myšlenka na pořádání Kurzu pro vedoucí mysliveckých kroužků?
A.P.: Myšlenka na pořádání kurzů pro vedoucí mysliveckých kroužků vznikla ve spolupráci s Jarmilou Vaníčkovou, která je nestorem soutěže O zlatou srnčí trofej. Střední lesnická škola v Hranicích měla v tu dobu již osvědčené kurzy pro lesní pedagogy, tak jsme na základě našich zkušeností připravili program, co by mělo takové vzdělávání obsahovat. Protože s ním byli zadavatel i účastníci velmi spokojeni, a hlavně byl naplňován jeho hlavní účel, podpora pro rozšiřování a zlepšování úrovně kroužků, tak jsme v tom pokračovali a pokračujeme. I když koncept práce v mysliveckých kroužcích je od lesní pedagogiky odlišný, oba mají podobný cíl, vychovávat účastníky k hezkému vztahu k přírodě.
M.Š.: Kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků vznikl také jako reakce na úspěšné Kurzy lesní pedagogiky, které pořádáme již od roku 2004. Samozřejmě byla důležitá komunikace s ústředím ČMMJ na tvorbě náplně kurzu tak, aby dával účastníkům smysl.
Jakou vidíte budoucnost v práci s dětmi a mládeží v oblasti myslivosti?
M.K.: Myslivost, potažmo i lesnictví, potřebuje mladou krev. Tato práce má rozhodně smysl. To, co se v mysliveckých kroužcích dozví a naučí, si v sobě většinou nesou dál. Práci s dětmi a mládeží v oblasti myslivosti vidím jako jeden z fungujících prostředků, kdy myslivecká a nemyslivecká veřejnost spolu opravdu komunikují a hledají společnou cestu.
A.P.: Budoucnost vidím v podpoře udržitelného rozvoje, jehož nedílnou součástí je ochrana přírody. Nebojím se říct, že součást názvu kroužků, které vzdělávají své členy o myslivosti, by měla být i ochrana přírody, protože jsou k ní pravidelně vedeni. A není to nic nového. Vždyť co jiného byly historicky různé legislativní normy upravující lov než zároveň pravidla, která měla současně chránit přírodu.
Je škoda, že málokdo z laické veřejnosti ví, že součástí mysliveckého vzdělání je nejen střelectví a lovectví, ale také zoologie, péče o zvěř, legislativa, tradice, kynologie. A už vůbec nikdo nepředpokládá, že nedílnou součástí přípravy účastníků Zlaté srnčí trofeje je i ekologie a třeba botanika či dendrologie. A přitom se o tom každý může přesvědčit, když nahlédne do materiálů, které jsou pro mladé myslivce připravovány.
Kultivovanost členů kroužků je a může být podporována také účastí na tradičních mysliveckých událostech, kde se stále častěji mohou setkat s mysliveckým troubením, loveckou hudbou, která přivádí k myslivosti i širší veřejnost.
Ne možná, ale určitě, nebudou ze všech členů kroužků opravdu praktikující myslivci, ale rozhodně věřím, že to budou mladí lidé, kterým není příroda lhostejná, kteří o ní mají poměrně široké portfolio znalostí, v neposlední řadě je tam i skryté kurikulum týmové spolupráce, podpory mladších a slabších i nezanedbatelné dovednosti v branné oblasti a pohybu v přírodě, a to rozhodně není málo.
M.Š.: Nevidím ji vůbec černě. Je však třeba pracovat na získávání vedoucích kroužků z řad členů kroužků a mysliveckých sdružení a spolků. Dále je třeba vedoucí podporovat ve formě poskytování metodických materiálů, pomůcek, vzdělávání, alespoň trochu finančně podporovat jejich úsilí, aby cítili podporu shora.
Jaké další kurzy pro vedoucí mysliveckých kroužků ještě pořádáte, případně jak je možné se dále v této oblasti vzdělávat?
M.K.: Vyloženě Kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků je jen tento, pořádaný ve spolupráci s ČMMJ. Dále pořádáme Kurzy lesní pedagogiky – základní a nadstavbový. Zde máme podmínku, aby uchazeč byl vystudovaným lesníkem, protože v těchto kurzech učíme práci lesníka a les představovat veřejnosti různými zážitkovými metodami a k lesnictví samozřejmě patří i myslivost. Také ve škole pořádáme kurzy pro uchazeče o první lovecký lístek.
Co byste vzkázal všem, kteří se o tuto převážně dobrovolnou práci zajímají.
M.K.: Máte můj obdiv a fandím všem, kteří to dělají s láskou k lesu a zvěři.
U Alice jsem si troufla i na jednu osobnější otázku, a to na její dechberoucí zapálení pro tuto věc a co je tím hnacím motorem celého jejího osobního nasazení pro tuto věc.
„
Jako učitelka považuji celoživotní vzdělávání za velmi užitečné a téměř nezbytné. Výchova nových nástupců je důležitou součástí dlouhodobého fungování jakékoliv komunity.
Největší radost mi udělá, když se setkám s našimi absolventy a vidím, že se v životě dobře uplatnili, jsou přiměřeně možnostem šťastní, a stavějí na tom, co jsme je naučili, a pokračují dál a výš“, říka Ing. Alice Palacká.
Marka jsem se také zeptala, co jej žene vpřed a odpověď se při jeho energickém přístupu dala snadno očekávat.
„
Ve zkratce: Mě to prostě baví. Ale jinak je to pro mě určité zpestření oproti učení středoškoláků. Věkové rozpětí kurzistů je vždy od 18 do 60 let, takže i to je výzva, jak to uchopit. Je tam i další efekt v tom, že vedoucí kroužků nám připravují budoucí studenty a tito patří obvykle mezi štiky ve svých třídách. Takže motivace je taková komplexní.“
Jak je vidět z odpovědí zástupců školy, ochota na podporu, a hlavně vzdělávání vedoucích mysliveckých kroužků, na straně jak školy, tak i ČMMJ je, obrazně řečeno se ale láme chleba bohužel na úrovni jednotlivých OMS, potažmo ještě více na úrovni místních mysliveckých sdružení a honebních společenstvech. Není situace úplně stejná všude, jsou oblasti, které by mohly být brány jako vzorové, ale bohužel ten řekněme lhostejný a záporný přístup přece jenom převládá.
Dovolila jsem si proto udělat menší anketu mezi účastníky, ať již současnými či minulými Kurzu pro vedoucí mysliveckých kroužků. Otázky, které jsem položila byly poměrně jednoduché, ale dostatečně vypovídající. Dotazovala jsem se více než 30 účastníků kurzu, kteří vedou kroužky a shrnutí jejich odpovědí najdete v připojené tabulce.
Jak z výše uvedeného vyplývá, kroužky a práce s dětmi je jedna z nejdůležitějších aktivit, které mohou přinést vzájemné porozumění mezi mysliveckou a nemysliveckou veřejností a přispět k pozitivnímu vnímání myslivosti jako takové.
Bohužel i zde se ukazuje, že je vše postaveno na jednotlivcích a takovém českém chtění a nechtění. Je pouze a jenom na nás, na jednotlivých mysliveckých sdruženích, potažmo OMS a následně celém ČMMJ, jak moc si tuto skutečnost připustíme, oprostíme se od vlastních mnohdy negativních pocitů a podpoříme práci s dětmi a mládeží v plné míře.
Jsem proto velmi ráda, že po dlouhé době se podařilo v rámci ČMMJ zajistit alespoň nějaké výukové materiály pro děti a současně byl poměrně výrazně zafinancován Kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků.
Pomoc, ale nemůže plynou pouze z jedné strany, ale od všech zainteresovaných. Vedoucí mysliveckých kroužků pracují s dětmi téměř na 100 % ve svém volném čase, bez nároku na odměnu, v mnoha případech financují i práci s dětmi formou zakoupení různých materiálů či drobností a je tedy více než jasné, že věnovat se dalšímu shánění financí, materiálů a hledání sponzorů již je nad jejich síly.
Zajímejme se tedy o práci s dětmi, nespoléhejme na to, že to někdo udělá, nehledejme výmluvy, ale podpořme a pomožme. Nehledejme nesmyslné překážky, jako zákaz vstupu do honitby s kroužkem, nemožnost využít místnost na setkání s dětmi 1x týdně či odpověďmi typu nevíme, kde si zkusit zažádat o dotace. Toto je skutečně pouze a jenom a českém chci nebo nechci.
Děkujeme všem OMS, sdružením, jednotlivcům i vedoucím kroužků, kteří se práci s dětmi věnují.
Ing. Patricia JAKEŠOVÁ
vzdělávání a práce s dětmi a mládeží