Myslivci a chovatelé srnčí zvěře se dlouhodobě zabývají otázkou, které dílčí ukazatele a ostatní vnější znaky jsou pro odhad věku živé zvěře zásadní a spolehlivé a které jsou naopak nedůvěryhodné a pro mysliveckou praxi naprosto bezcenné a bezvýznamné.
Na základě žádostí široké myslivecké veřejnosti se dlouhá léta snažím o sestavení šablony či všeobecně platného manuálu, který by cíleně sloužil k přesnějšímu odhadu věku srnčí zvěře v našich honitbách. Bohužel bezvýsledně. Z důvodu rozsáhlého polymorfismu, exogenních faktorů ovlivňujících fenotyp zvěře a zejména neskutečného množství individuálních odchylek, to vlastně ani není možné.
Na základě dlouholetého pozorování jsem zjistil, že právě u jedinců nadějných, tedy jedinců s nejvyšší chovnou hodnotou, všechny „spolehlivé“ ukazatele zcela vyhořely.
Pokud je stěžejním cílem mysliveckého hospodaření zachovat v honitbách nejnadějnější jedince jako základ kvalitativního chovu, musíme se s těmito fakty smířit, brát je jako běžnou realitu naší praxe a zejména se naučit je správně konfrontovat a vyhodnocovat v kontextu znalosti místních podmínek. Proto je nezbytně nutné, abychom znali příčiny těchto úskalí, věděli, co je vyvolává, ovlivňuje a podmiňuje.
Pokud však chceme konfrontovat a analyzovat získané informace a poznatky, musíme jich mít co nejvíce, přitom mít stále na paměti, že v naší přírodě, zejména u srnčí zvěře, neplatí nic absolutně. I když se v kruzích myslivecké veřejnosti dlouhodobě tradují a předávají informace, zkušenosti či poznatky, ještě to neznamená, že jsou správné a pravdivé a mohou se v terénní praxi platně paušalizovat. Je nutno si uvědomit fakt, že spousta těchto poznatků byla v minulosti vypozorována na ojedinělých případech a na statisticky nevýznamném počtu zvěře a podle mého názoru nemají tedy z hlediska objektivity žádnou vypovídající hodnotu. Musíme mít totiž stále na paměti, že v oblasti cíleného chovu srnčí zvěře nepracujeme s jednotlivcem, ale s celou populací.
Díky generalizovaným „všeobecně platným manuálům“ v oblasti odhadu věku, které byly po generace aplikovány do naší myslivecké praxe a bez přísné revize a konfrontace opisovány z publikace na publikaci, se chybně loví spousta chovných srnců, kteří mohli nasazovat kapitální trofeje a svým produkčním potenciálem výrazně zvyšovat kvalitu populací srnčí zvěře. O holé zvěři, která je stěžejním a zásadním nositelem genetického potenciálu a primárně zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře bude pojednáno v jiném článku.
Tato série článků včetně rozsáhlého uceleného obrazového materiálu má za úkol čtenáři pomoci získat přehlednou a srozumitelnou formou dostatek informací k aktuální a stále diskutované oblasti a zejména získat přehled o všech úskalích a záludnostech, s kterými se můžeme v terénní praxi setkat. Věřím, že vyvolá diskuzi a také odezvu v podobě příspěvků či článků zkušených dlouholetých praktiků a chovatelů srnčí zvěře.
PŘEBARVOVÁNÍ
O přebarvování coby dílčím ukazateli věku srnčí zvěře bylo napsáno skutečně hodně. Myslivecká veřejnost se často zabývá otázkou, zda oblast přebarvování, kterému je v literatuře věnována velká pozornost, je skutečně spolehlivým indikátorem a má v tomto směru dostatečnou a hlavně spolehlivou vypovídací hodnotou či nikoliv.
Srnčí zvěř přebarvuje jako ostatní druhy spárkaté zvěře dvakrát do roka – na jaře a na podzim. Obecně platí, že jako první přebarvuje zvěř mladá, po ní začíná přebarvovat střední generace a jako poslední přebarvují nejstarší jedinci.
Jarní přebarvování je zdlouhavé a v mnoha případech výrazně asymetrické. Nejdříve se projevuje na hlavě a bězích (zejména v okolí světel a větrníku), v závěrečné fázi na bederních a hřbetních partiích. Přebarvující zvěř si může srst otírat o vzrostlou vegetaci, vykusovat a vytřásat, čímž se proces výměny srsti fyziologicky urychluje.
Individuální rozdíly v přebarvování a jejich důsledky
Přebarvování srnčí zvěře začíná přibližně od konce dubna a končí zpravidla v polovině června. U jedinců starých či nemocných, stejně tak u srn, které jsou zatíženy mateřstvím, začíná přebarvování později a je výrazně zdlouhavé. Také u zvěře zesláblé dlouhou a krutou zimou se jarní výměna srsti výrazně opožďuje.
V klimaticky mírnějších oblastech naší republiky je jarní přebarvování časnější a za teplého a suchého počasí probíhá rychleji než ve vyšších polohách s dlouhou a mnohdy i krutou zimou.
Stejně jako u srn nejsou dány pevné termíny kladení srnčat, také doba přebarvování je u jednotlivých kusů velice individuální. Právě to však bohužel způsobuje velké omyly v odhadu věku zejména u jedinců samčího pohlaví.
Nutno konstatovat, že mnoho velmi nadějných ročků se silnými parůžky nebo ostatních mladších chovných srnců se chybně loví právě proto, že nejsou „včas“ přebarveni, takže myslivci je považují za starší jedince. Nutno upozornit na skutečnost, že někteří mladší velmi nadějní srnci se silnými parůžky nejsou v řadě případů přebarveni ještě do poloviny června!
Příčiny opožděného přebarvování
Opožděné přebarvování může mít řadu příčin, které nejsme schopni u konkrétního jedince na první pohled bezpečně rozpoznat. Zpoždění při výměně srsti může výrazně ovlivnit jak zdravotní stav jedince (úraz, nemoc, parazité apod.), tak průběh jarního počasí v konkrétním roce.
Jak ukazuje naše myslivecká praxe, pochybnosti o odhadu věku pozorovaného jedince na základě přebarvování přicházejí teprve tehdy, když začneme sledovat jednotlivé ukazatele používané při odhadu věku. Tradované pravidlo o přebarvování v závislosti na věku většinou souhlasí u srnců průběrných a středně založených, ale u mladých nadprůměrných jedinců s nejvyšší chovnou hodnotou, u nichž je tendence považovat je s ohledem na jejich morfologické ukazatele za starší, často vede k chybnému posouzení a předčasnému ulovení.
Přebarvování versus věk
Dlouholetým studiem přebarvování srnčí zvěře v závislosti na biologickém věku jsem došel k závěru, že časnost a progrese výměny srsti nezávisí na věku jedince, jak uvádí literatura a mnozí lektoři myslivosti, ale primárně na tělesné kondici, zdravotním stavu jedince a zejména síle vyprodukovaných parůžků srnce v konkrétním roce.
Například roční srnec s velmi vysokou chovnou hodnotou, který vložil velkou část energie do svého dynamického tělesného vývoje a primárně růstu silných parůžků, nemá dostatek energie, aby včas přebarvil, zvláště do často deklarovaného termínu 16. května.
Naproti tomu starší srnec III. věkové třídy, který produkuje slabé parůžky, může přebarvit mnohem dříve než některý vysoce chovný roček.
To jsou bohužel reálné skutečnosti z praxe a důvod, proč je v našich honitbách chybně loveno tolik nadějných srnců právě v prvním roce života. Z myslivecké praxe znám celou řadu případů, kdy koncem května (na základě dosud nepřebarvené srsti) byli uloveni vysoce chovní ročci se silnými parůžky, kteří by do budoucna nasazovali kapitální trofeje.
Na připojených snímcích jsou zachyceni srnci s vysokou chovnou hodnotou – zástupci I. a II. věkové třídy, kteří dokonale demonstrují výše popisované skutečnosti.
Možné příčiny pozdního přebarvování
Nemocný mladý jedinec přebarvuje oproti zdravé zvěři vždy podstatně později. Z důvodu ztráty energie mu však nikdy nenarostou silné parůžky, což z fyziologického hlediska není ani možné. Tyto aspekty však mohou významně pomoci rozlišit stejně staré srnce s diametrálně odlišnými chovnými hodnotami. Z důvodu nemoci, stejně tak z důvodu růstu silných parůžků, nedisponuje mladý srnec potřebnou energií a přebarvuje výrazně později. Závěrečná fáze přebarvování se u těchto srnců mnohdy posouvá až do poloviny či konce června.
Přebarvování ročních srnců v závislosti na vytloukání parůžků
V kontextu s těmito skutečnostmi bych se ještě rád zmínil o přebarvování ročních srnců v závislosti na vytloukání parůžků. Literatura uvádí, že roční srnci nejprve přebarvují a poté vytloukají. S tímto tvrzením však rozhodně nemohu souhlasit!
V průběhu už skoro třicetiletého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem odchoval několik ročních srnců s diametrálně odlišnými chovnými hodnotami a u žádného z těchto jedinců se toto uváděné pravidlo nepotvrdilo. Na základě získaného obrazového materiálu mohu doložit, že všichni ročci přebarvili vždy až po vytlučení parůžků.
Skutečnost, kdy roční srnec přebarvuje ještě před vytlučením parůžků, jsem měl možnost v podmínkách jižní Moravy pozorovat pouze dvakrát. V prvním případě se jednalo o vysoce chovného trofejově silného ročka ve stupni nerovného šesteráka o délce lodyh kolem 18 cm, který byl předčasně uloven a měl parůžky na přelomu června a července ještě v lýčí. Srnec byl tou dobou zcela přebarven do letní srsti.
V druhém případě se jednalo o průběrného zjevně nemocného ročka slabé konstituce a kondice, který měl koncem června parůžky v délce 9 cm ještě v lýčí a stejně jako v prvním případě byl kompletně přebarven.
Nutno ale upozornit, že oba popisovaní jedinci měli diametrálně odlišné chovné hodnoty. Zatímco první srnec byl vysoce chovný, tak druhý srnec silně průběrný.
Mám vypozorováno, že většina chovných ročků ve volnosti má parůžky do začátku doby lovu srnců (myšleno postaru do 16. května) vytlučené. Ve volnosti jsem měl možnost pozorovat trofejově silné ročky, kteří měli parůžky už v první polovině dubna vytlučené, a přitom byli kompletně v zimním ošacení.
Zejména ročci, kteří vynechali své první biologické parůžky, které obvykle nasazují v listopadu, vytloukají mnohem dříve, než se od nich očekává, a to někdy hned v první polovině dubna.
Opakované chyby v odhadu věku, záludnosti a úskalí
Tyto výše popsané skutečnosti případného pozorovatele často vedou k chybnému posouzení věku jedince a předčasnému ulovení. Právě na tyto aspekty je nutno dávat veliký akcent a zbytečně se při posuzování jedince neunáhlovat. Roční jedinci mohou mít parůžky nasazené ve stupních rovných šesteráků se silnými lodyhami do délky až 20 cm, ale bohužel opticky posuzované atributy starších jedinců se vysoce chovným ročkům stávají osudnými a z chovu tak vyřazujeme ty nejkvalitnější jedince, kteří by ve vyšším věku mohli dosahovat medailových hodnot.
Podle mého názoru a získaných praktických zkušeností má 95 % chovných ročních srnců parůžky vytlučené už před přebarvením. Z tohoto údaje je nutno vycházet a natrvalo vyvrátit mýty a dogmata, která po desetiletí vedla k mystifikaci myslivecké veřejnosti, která má pak o některých aspektech chovu srnčí zvěře zcela zkreslené představy.
Bohužel musím konstatovat, že spousta myslivců (a bohužel i lektorů v kurzech adeptů) se těchto generalizovaných a stále dokola omílaných „manuálů“ bezhlavě drží a na jejich bázi provádí průběrný odstřel a primárně odhadují věk jedince. Tyto skutečnosti pak většinou vedou k chybnému posouzení a předčasným odstřelům vysoce chovných jedinců.
Platnost pravidla v klimaticky tvrdších podmínkách
Pozdě vytloukající ročky, kteří parůžky vytloukají až po přebarvení, je možné pozorovat v horských honitbách s tvrdšími klimatickými podmínkami. U srnců trvale žijících v těchto geograficky drsnějších podmínkách je většinou růstová akcelerace parůžků nižší a zejména ročkům přirůstají parůžky podstatně pomaleji než srncům žijícím v klimatických mírnějších podmínkách.
V těchto oblastech mohou roční srnci výjimečně vytloukat až po přebarvení, tedy někdy koncem května či v průběhu července. O praktických případech pozdního vytloukání ročků bude ale ještě pojednáno v dalších příspěvcích.
Navzdory skutečnosti, že na tato úskalí a záludnosti opakovaně upozorňuji na svých přednáškách, článcích a sbornících, nabývám dojmu, že to stále nestačí. Opakovaně se totiž chybně loví mnoho chovných ročků, kteří byli na základě uváděných a generalizovaných schémat a manuálů chybně posouzeni a předčasně uloveni. Tito jedinci mohli ve vyšším věku dosahovat kapitálních trofejí a zvyšovat genetický a trofejový potenciál srnčí zvěře v našich honitbách.
Podzimní přebarvování
Zatímco jarní přebarvování je pozvolné a u některých jedinců se může protáhnout až do letních měsíců, tak podzimní přebarvování probíhá u zdravého jedince velice rychle, během několika dnů, maximálně týdnů. Mnohokrát jsem pozoroval, jak srnec přebarvil do zimního šatu během dvou týdnů.
Na připojených snímcích je zachycen postup a průběh podzimního přebarvování u dvouletého a pětiletého srnce. U obou srnců trvalo přebarvení pouze 16 dnů. U biologicky staršího jedince stojí za pozornost skutečnost, že každoročně ignoroval všeobecně uznávané pravidlo o posunu termínu přebarvování v závislosti na zvyšujícím se věku a od prvního roku života až do svých deseti let každoročně přebarvil do zimní srsti vždy do konce září.
Ve volné přírodě málokdy pozorujeme srnce měnícího letní šat za zimní, neboť v porovnání s jarním přebarvováním se jedná o relativně skrytý děj. Také se traduje, že srnec se za svůj nedokonalý vzhled stydí, a proto se ukazuje až po přebarvení, tedy až v „novém kabátě“.
Časový úsek podzimního přebarvování
Stejně jako na jaře přebarvuje také na podzim zpravidla jako první zvěř mladá a teprve poté zvěř starší. I toto pravidlo má ovšem spoustu výjimek a individuálních odchylek. Pravdou ovšem zůstává, že nejpozději přebarvují jedinci přestárlí, nemocní, poranění či jinak hendikepovaní. V geograficky mírnějších podmínkách České republiky začíná podzimní přebarvování zpravidla během měsíce září a dokončuje se během října.
Mám vypozorováno a obrazově zachyceno, že při přebarvení zvěře (září, říjen) není délka chlupů – pesíků konstantní a progresivně se mění v závislosti na průběhu postupu týdnů a charakteru počasí. Nejdynamičtěji srst přirůstá právě v době, kdy se výrazně ochladí a noční teploty padnou pod bod mrazu.
Prodlužování zimní srsti se zpravidla ukončuje až v prosinci, kdy pesíky dosahují své maximální, a tudíž konstantní délky. Tato skutečnost bude detailně zachycena na doprovodných snímcích provázející další článek.
Postup podzimního přebarvování je určitým vodítkem pro správné posouzení věku a chovné hodnoty jedince. Proto je nutno průběhu podzimního přebarvování věnovat co největší pozornost a v této době z chovu vyřazovat co nejvíce nežádoucích jedinců.
Pavel SCHERER
Člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře