Doplněno to je také mnohdy velmi subjektivními a vlastně jen emocionálními pocity v komentářích. Spousta lidí nechápe a ani nechce pochopit, že myslivost není jen lov zvěře, ale je to soubor mnoha činností, až na konci kterých je lov zvěře. Myslivost je přitom stará jako samo lidstvo, patří k nejstarší lidské dovednosti, ale stále se setkáváme s nedostatkem porozumění a pochopení pro úlohu myslivců v naší společnosti.
Co by se však stalo bez myslivců?
Ti, kteří nechápou význam myslivosti, by hned řekli, že nic. Následující řádky ukáží, v čem se tito lidé pletou.
Když se podíváme na současnou Zemi, můžeme vidět, že nám v podstatě už nezůstala téměř žádná člověkem nedotčená příroda. Člověk využil každý kousek země a zformoval si krajinu tak, aby vyhovovala hlavně jeho potřebám. O panenských lesích se nám už může jen zdát, všude už dominuje jen hospodářský les. Dřevo se využívá trvale udržitelným způsobem a jelikož je dřevo dlouhodobá zásobárna CO
2, stává se obhospodařovaný les důležitým nejen pro čistý vzduch, ale plní i různé další funkce. Nabízí stanoviště pro řadu živočichů a rostlin. Ale všechny tyto funkce může plnit jen zdravý les.
Když by se přestalo lovit, spárkatá zvěř by se šířila ještě rychlejším tempem, než dnes, kdy ji myslivci loví. Při boji spárkaté zvěře o potravu by se slabší jedinci stávali slabšími a zranitelnějšími vůči různým chorobám, což by v konečném důsledku mohlo vést k rozšíření epidemií.
Pro ty, kteří by chtěli říci, že v takovém případě by pomáhali predátoři a likvidovali by slabší a nemocné jedince, tak asi nevědí, že například vlci jsou velmi inteligentní zvěř a pokud mohou, tak se takové potravě raději vyhnou, když mají k dispozici zdravou zvěř. Vědci v mnoha studiích na to upozorňují.
Ale vraťme se zpět k lesu. Spárkatá zvěř s oblibou konzumuje mladé výhonky, rozsah okusu by se s růstem počtu spárkaté zvěře v lesích neustále zvyšoval a mladé stromy by dříve odumíraly. Takový les by určitě nezemřel, ale velmi by se změnil a přestal by plnit své různorodé funkce. Na druhé straně by se již nemohlo využívat dřevo, zanikla by pracovní místa a neobhospodařovaný les by nedokázal uskladnit tolik CO
2 jako obhospodařovaný les. Surovinové dřevo by už nedalo používat. Co bychom my lidé dělali bez dřeva?
V naší obhospodařované kulturní zemi ještě zuří život. Ještě stále můžeme vidět na polích pobíhat zajíce a přeletovat bažanty, které se zde cítí jako doma, ale na druhé straně se stávají potravní nabídkou pro jejich nepřátele jako je liška a další predátoři. Tam, kde se mohou predátoři nerušeně šířit, to má drobná zvěř obtížné a bez intenzivního lovu predátorů už brzo nebudeme moci našim dětem ukázat, jak vypadají zajíc a bažant ve volné přírodě.
Navíc se do našich ekosystémů šíří cizí nepůvodní a invazní druhy, způsobují škody a sami bez přirozených nepřátel likvidují drobnou zvěř. A právě jen myslivci mohou pomoci při ochraně původních druhů živočichů. Bez lovu cizích predátorů jsou ohroženy celé ekosystémy.
Další oblastí, kterou by výrazně negativně ovlivnilo zastavení lovu zvěře, je zemědělství. Zvěř nachází na zasetých polích potravu, nadměrné přemnožení zvěře by způsobilo nenahraditelné škody, proto zemědělci nutně potřebují myslivce. I v jejich zájmu je domluva s myslivci a umožnění efektivního lovu a regulace stavů. Myslivci nemohou být oponenty zemědělců a naopak, ale obě strany musí umět nalézt cesty spolupráce a vzájemné podpory a dohody.
Myslivci udržují a obohacují zemi a zajišťují zdravé a stabilní populace, protože v naší současné krajině se nic nereguluje samo, aniž by to nezpůsobilo problémy jiným.
Kdo chce biodiverzitu, zdravý les a fungující přírodě prospěšné zemědělské hospodaření, pomoci myslivců se nevyhne. Ve prospěch přírody, ve prospěch biologické rozmanitosti a ve prospěch všech ekosystémů.
Proč lidé věří v přírodu bez myslivců?
Pojďme najít vysvětlení, proč jsou mezi námi lidé, kteří věří v přírodu bez zodpovědných myslivců. V knize Friluftslivets historia profesor Klas Sandler ze švédské Karlstad univerzity nastínil obraz urbanizace. Protože ve městech žije stále více lidí, došlo také ke změně pohledu na přírodu, která se pro mnohé lidi stala něčím, co by mělo být a fungovat samo o sobě. Když už nemusíme chodit ven a sbírat si sami potravu, je snazší vidět přírodu jen zdálky jako krásnou kulisu. Stále více se zvětšuje rozdíl v chápání mezi těmi, kteří přistupují k přírodě jako k „rodišti“ odkud jsme všichni vzešli, k něčemu, čeho se dá zodpovědně využívat a těmi, kteří k přírodě přistupují jako k „muzeu“, tedy chtějí jen vidět, ale nedotýkat se. A právě lidé s druhým pohledem mají problém pochopit nebo akceptovat myslivce jako lidi, kteří mají první pohled. Pro lidi s pohledem jako k „muzeu“ je lov zvěře myslivci jakýmsi druhem dělání nepořádku v jejich muzeu.
Lov zvěře se stává nepříjemným a nepochopitelným pro ty, kteří chtějí jen chránit a konzervovat, oplocovat a zakazovat.
Pohled na přírodu jako na muzeum je pohled, který je lhostejný ke zvířatům, o kterých přitom takoví lidé říkají, že je chtějí chránit.
Klasický příklad toho, co by přinesla ochrana před lovem zvěře pochází z holandského Oostvardersplassenu. V této oblasti byla zvěř zcela chráněna, aby mohla žít podle přírodních podmínek, zvěř se mohla starat sama o sebe a žít přirozeně. Počet zvěře rostl rekordní rychlostí, až po několika letech byl počet tak vysoký, že potrava došla a zvěř začala hladovět. V zimě 2017 asi 75 %, tj. asi 3000 kusů zvěře doslova zemřelo hlady. Když se zprávy dostaly do médií, tak experiment najednou skončil. Podle výzkumnice Erici von Essen představy o přírodě dnešních ochránců zvířat jsou, že příroda je harmonická a milosrdná, místo aby ji viděli takovou, jakou ve skutečnosti je, tedy krutou a krvelačnou.
Můžeme s jistotou konstatovat, že ještě větší omezení lovu by s sebou přineslo zvýšené utrpení zvěře, jakož i velké lidské a finanční náklady. Dnes jsou velcí predátoři přemnoženi a postupně si zvykli, že jsou chráněni před lovem, což vedlo nakonec jen k tomu, že jsme predátory dostali k odpadkovým košům a naučili je žít s lidmi v obydlených oblastech. Proč se tedy vysoké stavy velkých predátorů neodrážejí na snížení stavu jejich přirozené potravy, ale jen na stálém zvyšování konfliktů s lidmi? Urputnou snahu o ochranu velkých šelem dnes odnáší venkov, mnozí obyvatelé venkova už pochopili, že experimenty s tím, aby se zvěř jen chránila a nelovila, jim způsobují jen utrpení, stres a škody.
My myslivci jsme uživatelé přírody v honitbách, ale naše právo není každému zřejmé. Ve společnosti, kde se udržitelnost stává stále důležitější, ale ještě stále máme v rukou trumf znalosti přírody a tradice dlouhodobého hospodaření se zvěří v přírodě. Bohužel ale stále neumíme dostatečně jasně svoji úlohu obhájit, pojďme tedy vstříc lidem s vysvětleními a hrdostí.
Ing. Jan KRNÁČ