Podstatně méně přesné je podávání léčivých látek, říkáme mu lidský faktor a je zdrojem mnoha neúspěchů. Tím myslíme nejen jak jsme lék zamíchali v krmivu (parametry jsou množství a homogenita), ale hlavně způsob podání medikovaného krmiva zvěři. Předpokladem úspěchu je chutnost krmiva a návyk na příjem i přizpůsobená mikroflóra přežvýkavců. Krmivo musí být připraveno na klidném místě ve žlabech s dostatečnou kapacitou. Součástí opatření je také hygiena krmných míst.
Splníme-li tyto parametry a zvládneme i administrativu povolení k provedení medikace včetně archivování všech dokladů, s velkou pravděpodobností projdeme následnou kontrolou ze strany SVS bez podstatných problémů.
Dále musíme dodržet ochranou lhůtu, která stanovuje, za jak dlouho po provedené medikaci je možno ulovit zvěř za účelem konzumace zvěřiny.
Nicméně, zvěř a přírodní podmínky mohou předpokládaný úspěch změnit až minimalizovat, zejména ve volné honitbě. Můžeme zjistit, že výsledky koprologického rozboru na přítomnost parazitů po přeléčení nebudou na předpokládané úrovni.
Příčin může být několik. Třeba nedodržení výše popsané metodiky, vliv „vyšší moci přírodních podmínek“ či jiné nahodilosti. Podstatně závažnější důvod neúspěchu je existence konkrétního rezistentního kmene vůči použitému antiparazitiku uvnitř druhu parazita (parazitů). A je-li porost na místech pastvy kontaminován trusem hospodářských zvířat, o rezistentní druhy a kmeny parazitů rozhodně není nouze – spíš naopak. Nebo, některé druhy parazitů, konkrétně plicnivky (
Muellerius) vyžadují delší dobu expozice a vyšší koncentraci léčivé látky, což je zase zcela mimo lege artis a v případě zjištění přichází podnět ke správnímu řízení. Kupodivu, nikoliv s plicnivkami.
Trochu vědy: Rezistence je schopnost parazitů přežít dávky léků, které by normálně zabily parazity stejného druhu a stadia. Rezistence se dědí a je selektována během léčby, protože rezistentní helminti unikají účinku léčby a přenášejí rezistenci na další generaci. Geny rezistence, které se vyskytují mutací, jsou zpočátku v populaci vzácné, ale s pokračující selekcí se jejich relativní podíl v populaci zvyšuje a následně se zvyšuje i podíl rezistentních parazitů.
Nicméně, prvním krokem k tlumení parazitóz je prevence. Základem je hygiena krmných míst. Postavíme-li balík se senáží na rostlou zem, popř. na jinou podložku a ponecháme na zvěři, aby si z něj vykusovala hmotu, část skončí pod balíkem a bude se postupně mísit s exkrementy. Ale i odsud zvěř krmivo přijímá.
Ideálním krmným zařízením jsou klasické krmelce, kde uvolněné objemné krmivo propadá na mělký žlab pod žebříkem a nemělo by se mísit s exkrementy. Žlab je třeba vymetat vždy s dalším zakládáním a v krátkých pravidelných intervalech krmné zařízení desinfikovat.
S prevencí souvisí i výživný stav. Kvalifikované přikrmování má mnoho podob. V oboře je ideální zavést dlouhodobou koncepci, která vychází z druhu chované zvěře a chovatelského cíle. U daňků a jelenů můžeme považovat za počátek celoročních příkrmů kondiční příkrm po říji, v zimě doplňovat objemná krmiva doplňkovou krmnou směsí a v počátku parožení odhadnout deficit bílkovin a zároveň zvyšovat podíl kostitvorných minerálních prvků, naplno v době mineralizace parožní hmoty.
Pro laně a daněly cílíme podobnou péči na dobu poslední třetiny gravidity a laktaci, hlavně pokud přírodní prostředí neposkytuje dostatek přirozené pastvy.
Správně zvolená a dodržovaná koncepce přikrmování podstatně pomáhá vytvořit podmínky pro medikační zákrok neboli bezpečné a účinné podání antiparazitik na místě a způsobem, jak jsme zvěř navykli.
Opatření ke snížení zátěže zvěře parazity nemusí být vždy jen podáním „tvrdého“ antiparazitika Ivermixu – dříve Cermix nebo Rafendazolu. Optimální obsah vitaminů a mikroprvků, dostatek objemných krmiv a přídavky vyvažujícími poměr bílkovin a energie jsou významnou posilou přirozené odolnosti zvěře. Patří k tomu pravidelné, tj. rozumně časté posouzení trusu koprologickým rozborem.
Omezení příkrmů na pouhé lizy, byť vychází z minerálního obsahu půd a rostlin a doplňuje minerální a mikrominerální prvky podle jejich místního nedostatku a také ve správném poměru podle reprodukčních období zvěře je v každém případě kladem, ale nikdy zcela dostatečným. Příjem kvalitní doplňkové směsi je vždy spolehlivější a rozsah živin komplexnější.
Kromě toho pozorně sledujeme individuální zdravotní stav a nebojíme se nekompromisní selekce. Samostatnou kapitolou v oborách je odlov „nadbytečných“ kusů, aby příchovek nenavyšoval stavy nad úměrný počet k velikosti a úživnosti prostředí. Protože neúměrně vysoké stavy zvěře jsou pro množení cizopasníků významným faktorem.
I přes nejpečlivější přípravu antiparazitárního zákroku v praxi platí, že u zvěře je příjem léčivé látky poněkud nejistý, bez možnosti kontroly příjmu jednotlivými kusy v porovnání s hospodářskými zvířaty nebo zvířaty blízkými člověku. Také doba oficiálního zákroku nemusí být plně v souladu s možností parazita účinně postihnout.
Jeden z paradoxů spočívá v době obvyklého přeléčení zvěře při napadení larvami střečků. V duchu zákona a nařízení SVS musíme vyčkat na obvyklou dobu koncem ledna, až larvy vyrostou a způsobí zvěři nemalé utrpení, popř. po jejím zapouzdření a usmrcení v blízkosti míšního kanálu dochází k ochromení jelení zvěře. Ale, jen zkuste požádat o povolení medikace v měsíci září, kdy se larvy teprve začínají vyvíjet...
Protože řada druhů vnitřních parazitů je mezidruhově sdělná mezi hospodářskými pastevními zvířaty (zejména ovce a kozy) a volně žijící spárkatou zvěří (např. mufloni, srnčí zvěř), je možný přenos rezistentních kmenů parazitů z hospodářských zvířat na volně žijící zvěř na společných pastvinách. Na pastviny se dostávají v nezanedbatelném podílu i kmeny parazitů, které se s léčivými látkami setkaly. Nelze spoléhat na vědecký přístup chovatelů. Ve stádě (ovcí, koz...) nelze s plnou spolehlivostí odlišit vůbec, málo a závažně parazity napadené kusy. Jejich selekce k provedení ošetření sebou nese značné pracovní úsilí, je-li to vůbec možné. Přenos kmenů parazitů rezistentních vůči některým léčivým látkám na zvěř je tedy možný v prostoru sdílených pastvin.
Samozřejmě se dá předpokládat rozdílná situace s ohledem na možný nástup rezistence u oborově chovaných jedinců na rozdíl od volně žijící zvěře, kde u volně žijící spárkaté zvěře je povoleno SVS v odůvodněných případech jedno antiparazitární ošetření za rok.
Vědecké práce o rezistencích předpokládají užití selektivní léčby neboli přeléčení (ošetření) pouze vybraných, tedy napadených jedinců. Tím dochází k zachování refugií, (parazitů, kteří se nesetkali s léčivou látkou) a jsou tudíž k jejímu účinku citliví.
Faktem je, že vývojová stádia parazitů ovcí, koz, skotu a koní se na zvěř na společně užívaných pastvinách přenášet nejen mohou, ale skutečně přenáší. Premiantem rezistencí je v chovech ovcí parazit
Haemonchus contortus neboli vlasovka slezová. Vědecký přístup sem nebo tam, informace z osobního sdělení od chovatelů i veterinárních lékařů konstatuje závažné rezistence na většinu i relativně nových antiparazitik. Ivermektin byl a je používán ve veterinární praxi u ovcí a koní. Nikoliv jen, jak se podle některých nesprávně pochopených informací, domnívá řada provozovatelů volných honiteb i obor, pouze pro zvěř zde chovanou.
Nezbývá než konstatovat, že rezistence na antiparazitika nejen existují, ale postupně se rozvíjí stále víc navzdory vědecké i praktické péči o hospodářská a domácí zvířata i zvěř.
Přírodní léčiva
Částečným řešením mnoha zdravotních problémů zvěře mohou být ryze přírodní léčiva. Jedná se o přípravky na bázi různě upravených rostlinných extraktů. Tyto přípravky jsou zatím na počátku svého úspěšného a většího rozšíření.
Prvním z nich je AdiCox AP, poskytující možnost prevence proti projevům kokcidiózy a ochrany vůči infekcím anaerobními bakteriemi v chovech drůbeže, prasat a králíků.
V praktickém využití je AdiCox® používán v ČR asi šest let, zejména do směsí pro drůbež i králíků, kde v podstatné většině nahradil klasická „tvrdá“ či „klasická“ antikokcidika s několikadenní ochrannou lhůtou. Velice výhodný je pro drobnochovatelské chovy, kde s sebou nenese nutnost ochranné lhůty. Mnohaletou praxí je potvrzeno, že v těchto chovech existuje silný a závažný lidský faktor při využívání antikokcidik. To může vést ke vzniku rezistentních kmenů kokcidií a jejich šíření. Závažnost spočívá v šíření kokcidií na oděvu, obuvi, větrem, prachem a nežádoucími hlodavci. Pokud získaly rezistence vůči antikokcidikům, bývají ztráty v chovech značné.
Na AdiCox® se lze spolehnout i v chovech bažantů. Kromě toho má AdiCox® inhibiční účinek vůči prvokům, bakteriím a plísním, obecné protizánětlivé působení a stabilizuje membrány epitelu buněk zažívacího traktu. Přesto opatrný a zodpovědný bažantník vždy provádí v 10. dnu věku bažantíků odběry trusu k vyšetření a pokud se kokcidie objeví, probíhá řádná léčba.
Pokud bažantnice provozuje chov bažantích nosnic, je preventivní péče vždy nutná, protože odsud je šíření kokcidií velmi pravděpodobné. Kokcidie jsou vždy druhově přísně specifické.
Použití AdiCoxu je vhodné konzultovat s veterinárním lékařem a vždy se zkušeným odborníkem z krmivářské praxe. Připomínám, že naše zákony zapovídají uvádět zdravotní účinky krmných aditiv na jejich etiketách. Proto je třeba získávat informace z odborných článků, kterých se omezení netýká.
Probiotika
Probiotika mohou být dalším krokem v prevenci zdravotních problémů. Samy o sobě invazi parazitů nezabrání, přímo a účinně je neeliminují, jsou však zárukou optimálního stavu mikroflóry předžaludků i střev a významně napomáhají ke stabilizaci vnitřního prostředí i populace mikroflóry.
Jednou možností jsou kvasinky. Yea-Sacc®1026 je kvasinková kultura (
Saccharomyces cerevisiae), která ve střevech stimuluje aktivitu prospěšných, vlákninu rozkládajících (celulolytických) bakterií a současně potlačuje patogenní mikroflóru. Umožňuje tak lepší trávení vlákniny a vstřebávání živin. Zvyšuje využitelnost nejen energie, ale i všech složek krmiva. Správné trávení má pozitivní vliv na celkový zdravotní stav a významně podporuje imunitní systém, reprodukci, růst i vývin trofeje. Vyvážením bachorové i střevní mikroflóry stabilizuje Yea-Sacc®1026 střevní prostředí. Je vhodné jej podávat při a po aplikaci léků narušujících rovnováhu mikroflóry trávicího traktu (antibiotika). Preventivně je možné podávat Yea-Sacc®1026 všem druhům zvěře.
Pro úplnost - tyto kvasinky jsou podstatou pivního kvašení a její blízcí příbuzní jsou lidstvem využívány ke kvasným procesům od nepaměti. Moderní biochemie a její technologie její využití rozvinula do mnoha oborů.
Jinou variantou jsou různé mléčné či jogurtové kultury řady bakteriálních druhů (rod
Lactobacillus). Typickým druhem je
Enterococcus faecium, který je v obecné formulaci podporou střevní mikroflóry neboli tvorbou ochranného biofilmu udržuje optimální střevní pH a podstatně omezuje rozvoj patogenů. Je podstatou řady účinných přípravků ve výživě zvířat i člověka. Jiné typy jsou získávány z původních střevních druhů užitečné mikroflóry.
O jejich účinnosti svědčí, že se probiotika stala vyhledávaným doplňkem naší stravy.
Přípravky z oreganového oleje
Tyto přípravky, například DOSTO®, posilují imunitní systém a snižují riziko poruch trávicího traktu, kdy se vlivem nepříznivých podmínek mohou pomnožit bakterie rodů
Clostridium, Escherichia a kokcidie rodu
Cryptosporidium a
Eimeria.
Jsou s nimi velmi dobré zkušenosti v chovech malých přežvýkavců, zejména u mláďat, včetně telat. V překvapivě krátké době účinně řeší dietetické problémy i bakteriální infekce. Například aplikace tekuté formy DOSTO®Liquid je možná do napájecích zařízení.
Pro využití v krmných směsích se používá forma oleje na nosiči – křemelině – DOSTO®Blend 4 Green. Přípravek byl aplikován ve velké oboře s chovem černé zvěře ve spolupráci s parazitologickým ústavem VFU Brno a výsledky potvrzují velmi dobrou účinnost na kokcidie Eimeria, které jsou časté v chovech muflonů a způsobují závažné zdravotní komplikace mláďat
.
Přírodní přípravky nebo výtažky z rostlin mají oproti klasickým léčivým látkám velikou přednost. Neobjevují se rezistence a je kvalifikovaný předpoklad, že budou-li, tak až za skutečně dlouhou dobu či v minimálním rozsahu.
Ing. Martin MOHELSKÝ