Mysliveckou veřejností stále rezonuje otázka, zda mají všichni vlastníci a za všech okolností stejné právo vykonávat myslivost na svých honebních pozemcích. V zásadě se jedná i o možnost ochrany honebních pozemků před škodami také lovem.
Tématu jsem se věnoval již v minulém čísle Myslivosti, nyní se pokusím s větší přesvědčivostí od samého základu o souhrn podmínek a logický výklad souvislostí, podmiňujících právo vlastníků honebních pozemků k jejich účasti na výkonu práva myslivosti. Pro případ přenechání výkonu práva myslivosti držitelem honitby jinému uživateli budu v zájmu jednoduchosti používat vžitý termín nájem.
Zvěř je přírodním bohatstvím, jak stanoví §2, odst. b Zákona o myslivosti. Jako přírodní bohatství je zvěř pod ochranou státu, protože podle Čl. 7 Ústavy ČR „Stát dbá o… ochranu přírodního bohatství“.
Podle výkladu významu slova dbát Slovníkem současné češtiny AV ČR to znamená, že stát je povinen starat se a pečovat o zvěř. Plněním této ústavní povinnosti pověřil vlastníky honebních pozemků prostřednictvím Zákona o myslivosti. Vlastník honebních pozemků je tedy povinen starat se a pečovat o zvěř a má právo vykonávat myslivost za podmínek stanovených Zákonem o myslivosti.
Nejvyšší soud ve svém Rozsudku Sp. zn. 28 Cdo 364/2005 ze dne 18.07.2007 uvádí, že „výkon práva myslivosti je nemyslitelný bez hmotného substrátu, jímž je honitba, tvořená souvislými honebními pozemky“ a odvolává se přitom na § 17, odst. 1 a první větu odst. 2 Zákona o myslivosti, které stanoví že „myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby“ a že „honitba je tvořena souvislými honebními pozemky“.
Z uvedeného vyplývá, že naše myslivost je úzce vázána na vlastnictví honebních pozemků. To také zdůrazňuje Nejvyšší soud ve výše zmiňovaném rozsudku, když zde uvádí, že „o prioritním postavení vlastníka honebních pozemků svědčí ostatně i znění § 18 první věty odst. 1 zákona, podle něhož návrh na uznání honitby podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva“.
Potvrzuje to i v Rozsudku Sp. zn. 28 Cdo 4899/2009 konstatováním, že „…výkon práva myslivosti náleží zejména vlastníkům honebních pozemků“.
Vlastník má tedy nejen právo, ale i ústavní povinnost na svém honebním pozemku vykonávat myslivost, ale jen za předpokladu, že jeho honební pozemky jsou součástí uznané honitby.
Protože honitba je tvořena souvislými honebními pozemky, jak se praví v §2, odst. i Zákona o myslivosti i v Rozsudku Sp. zn. 28 Cdo 364/2005, pak se rozumí, že vlastník má právo vykonávat myslivost nejen na svém pozemku, ale na celé souvislé ploše, která je nazvána honitbou.
Držitelem honitby může být buď jeden vlastník nebo skupina vlastníků, seskupených do honebního společenstva, jejichž honební pozemky splňují zákonné podmínky jako jsou minimální velikost 500 ha, souvislost honebních pozemků a tvar honitby (§ 17 Zákona o myslivosti). Přesto v obou těchto případech panují odlišné možnosti vlastníků honebních pozemků vykonávat myslivost.
Jak je tomu ve společenstevní honitbě?
Jestliže vlastníci souvislých honebních pozemků, jejichž výměra je v součtu minimálně 500 ha a splňuje další podmínky zákona na uznání honitby a oni chtějí společně vykonávat myslivost na této ploše, mají možnost vytvořit honební společenstvo. Honební pozemky členů společenstva spolu s honebními pozemky nečlenů následně navrhnou státní správě k uznání společenstevní honitby (Hlava I a II ZOM). Honební společenstvo je pak držitelem honitby.
Tady je ale první problém s uplatněním práva vlastníků na výkon myslivosti na svých honebních pozemcích. Paragraf 32, odst. 2 Zákona o myslivosti stanoví, že „pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům“.
To však znamená, že ostatní vlastníci honebních pozemků – nečlenové - mohou myslivost vykonávat až se souhlasem členů, čili držitele honitby.
To sice odpovídá stanovisku Nejvyššího soudu, který v Rozsudku Sp. zn. 28 Cdo 364/2005 uvedl, že „pokud vlastník honebního pozemku nechce být členem honebního společenstva, není důvod, proč by měl mít přednostní účast na užívání honitby“, ale změní-li takový nečlen své rozhodnutí až po vzniku honebního společenstva, tak podle dosavadního zákonné úpravy se již členem stát nemůže, s výjimkou vlastníků honebních pozemků podle § 21, odst.e k honitbě přičleněných.
Vlastník honebního pozemku, který není členem honebního společenstva od samého počátku, je tak v nerovnoprávném postavení, protože je mu upírána zákonná možnost výkonu práva výkonu myslivosti na honitbě tvořené i jeho pozemky. A to po celou dobu, kdy na ní honební společenstvo provozuje myslivost ve vlastní režii.
Výhodnější situace pro nečleny nastane, když se honební společenstvo rozhodne pronajmout honitbu mysliveckému spolku. V tom případě podle §32. odst. 6 „je myslivecké sdružení povinno upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby“. Ti pak mohou žádat o členství v takovém sdružení a při přijímání dostanou přednost před zájemci o členství z řad žadatelů, kteří honební pozemky nevlastní, a navíc bez ohledu na počet získaných hlasů (viz Rozsudek NS Sp. zn. 28 Cdo 364/2005).
Žádosti o členství musí myslivecký spolek vyhovět i tehdy, žádá-li o něj vlastník sám, tedy bez konkurence jiných zájemců (viz Rozsudek NS Sp. zn. 28 Cdo 4899/2009).
Musí mu vyhovět i v případě, že by jeho přijetí znamenalo překročení stanovami zastropovaného počtu členů. Je to dáno tím, že ustanovení zákona má „přednost před formálními předpisy o hlasování o přijetí za člena honebního společenstva“, jak potvrzuje i Rozsudek NS Sp. zn. 28 Cdo 364/2005.
Jak v honitbě jednoho vlastníka?
Vlastník souvislých honebních pozemků s výměrou nejméně 500 ha, které splňují ostatní předpoklady Zákona o myslivosti, může vytvořit honitbu sám. Pak je na něm, komu honitbu pronajme. Má-li souvislých 500 ha, které ale neodpovídají dalším požadavkům Zákona o myslivosti, musí tyto nedostatky řešit výměnou nebo přičleněním honebních pozemků jiných vlastníků. Ti pak mají stejné právo vykonávat myslivost na celé honitbě jako držitel honitby, jak potvrzuje již zmíněný Rozsudek NS Sp. zn. 28 Cdo 4899/2009.
Podle současného Zákona o myslivosti mohou však o toto právo přijít v případě, že držitel honitby jednoho vlastníka tuto honitbu pronajme jinému uživateli než mysliveckému spolku, protože v tom případě neplatí § 32, odst.6 Zákona o myslivosti. Držitel honitby jednoho vlastníka totiž není vázán zákonnou povinnost upřednostnit při pronajímání honitby zájemce z řad ostatních vlastníků honebních pozemků ve své honitbě tak, jak je tomu u honebního společenstva podle § 32, odst. 2.
Zabránění právu vlastníků vykonávat v některých případech myslivost na svých pozemcích se zdá být protizákonné, protože vlastník (nebo nájemce) honebního pozemků by měl mít právo výkonu práva myslivosti v honitbě s jeho honebními pozemky jak v případě, že zde myslivost provozuje držitel honitby sám, nebo ji pronajme.
V zájmu objektivity je ale nutné podotknout, že toto právo nemusí využít a ústavní povinnost výkonu práva myslivosti na svých honebních pozemcích může přenechat držiteli honitby, resp. jinému uživateli honebního pozemku.
K tomu poznámka. Právo (i povinnost) vlastníků honebních pozemků vykonávat myslivost na svých pozemcích, a tím i na celé honitbě, se vztahuje i na nájemce jejich honebních pozemků až na to, že nájemci nemohou být členy honebního společenstva. Je to zřejmé z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (citované v Rozsudku Sp. zn. 28 Cdo 364/2005), kterým bylo přiznáno členství v mysliveckém sdružení nejen vlastníkům, ale i nájemcům honebních pozemků, začleněných do honitby tímto mysliveckým sdružením pronajaté.
Souhrn
1. Výkon práva myslivosti náleží zejména vlastníkům honebních pozemků, ale je to i jejich ústavní povinnost.
2. Vlastník honebního pozemku má právo vykonávat myslivost na honitbě, které zahrnuje jeho pozemky, ale jen v případě:
- je-li členem honebního společenstva, které vykonává myslivost na své společenstevní honitbě ve vlastní režii, ostatní vlastníci (nečlenové) jsou závislí na libovůli honebního společenstva,
- je-li jeho honební pozemek součástí honitby jednoho vlastníka,
- je-li členem mysliveckého sdružení (spolku), které vykonává myslivost na honitbě zahrnující i jeho honební pozemek,
3. Myslivecký spolek musí ve svých stanovách přiznat přednostní právo na členství vlastníkovi i nájemci honebních pozemků, jež jsou součástí honitby, kterou má spolek v nájmu.
4. Myslivecký spolek musí přijmout takového vlastníka i nájemce honebního pozemku za svého člena splňuje-li podmínky stanov v případě, že:
- jako vlastník honebního pozemku žádá o přijetí za člena sám čili bez konkurence jiných žadatelů,
- o přijetí žádají současně i jiné osoby, a to bez ohledu na počet získaných hlasů,
- by jeho přijetí znamenalo překročení počtu členů nad stanovami určený maximální počet.
Závěr
Na základě zjištěných skutečností a logických souvislostí musím konstatovat, že skutečně někteří, zejména drobní vlastníci honebních pozemků, jsou podle stávajícího Zákona při výkonu práva myslivosti na svých pozemcích znevýhodněni.
Novela Zákona o myslivosti se to snaží řešit vložením chaotického, složitého a hlavně nesystémového § 36a (podle předlohy zaslané do Legislativní rady vlády § 37a).
V Myslivosti 2/2024 jsem předložil vlastní návrh na jiné, podle mého názoru jednoduché, a hlavně systémové řešení, které by posílilo právo zejména drobných vlastníků honebních pozemků na výkon práva myslivosti na svých honebních pozemcích a současně tím i jejich ochranu lovem před nadměrnými škodami zvěří. Postačilo by k tomu pouze přiznat jim právo plnohodnotné účasti na výkonu práva myslivosti v honitbě s jejich honebními pozemky, a to jako dodatečným členům honebního společenstva nebo členům mysliveckého spolku, který má pronajatou honitbu jednoho vlastníka s jejich honebními pozemky.
To ovšem předpokládá uzákonit možnost pronájmu honitby výhradně mysliveckému spolku. Jeho členy mohou, podle Nového občanského zákoníku, být i právnické osoby, které o honitbu mají zájem a nyní ji za nehorázné peníze vysoutěží, čímž drobné vlastníky o výkon práva myslivosti mohou připravit.
Při této příležitosti chci požádat všechny, kteří novelu připravují, i ty, kteří o ní budou následně rozhodovat, aby tento nerovný stav napravili a co nejjednodušším a systémovým způsobem všechny vlastníky při výkonu práva myslivosti zrovnoprávnili.
Ing. Alexandr VÍT