Vašku, asi by bylo zapotřebí pro začátek třeba těm méně zkušeným nebo začínajícím myslivcům vysvětlit, kdy vlastně srnčí říje probíhá…
Vždy se uvádělo, že srnčí říje probíhá od půli července do půli srpna, ale je třeba dodat, že v posledních letech se říje protahuje na delší období. Neumím jednoznačně říci, zda je to změnou klimatu nebo třeba změnou hospodaření v krajině anebo možná razantní změnou struktury porostů v souvislosti s kůrovcovou kalamitou, někde se navíc objevily šelmy v podobě rysa anebo vlka. Nejsem jediný, kdo pozoruje, že se nám říje natahuje a posunuje, nemá onen klasický vrchol. Myslím, že souvisí jedno s druhým, mění se prostě způsob života zvěře, podle mne je jiný, než pamatuji před třiceti nebo čtyřiceti lety, srnčí zvěř se chová jinak. Ale podle mého názoru to platí i pro ostatní druhy spárkaté zvěře. Já třeba zaznamenal první pokládání srny už 17. června, projevy říje můžeme pozorovat už koncem června na mnoha místech.
Ty máš letité zkušenosti, už jsi navábil mnoho srnců nejen při vlastních lovech, ale i v pozici doprovodu lovců v různých honitbách u nás i v zahraničí. Srnčí zvěř reaguje všude stejně, zvyky jsou stejné v celé republice? Jaké máš zkušenosti, kdy jít na vábení srnčí zvěře? Jít ráno, večer, přes den?
Vždy se tvrdilo, že průběh a intenzitu srnčí říje hodně ovlivňuje počasí, ale podle mého názoru je hlavním momentem ochota srn, kdy přicházejí do ovulace. Tvrdím, že srnec pozná minimálně o dva až čtyři dny dříve, než srna ovuluje, už si jí hlídá, už s ní chodí, aby mu ji nepřebral jiný srnec. Takže vlastně srnčí říji určují srny, ony si vybírají místa a za nimi přicházejí srnci. Nakonec i proto přecházejí srnci v období říje z honitby do honitby za srnami, někde jsem se dočetl, že byla sledována taková migrace srnce až padesát kilometrů od jeho teritoria. A je to i zároveň vysvětlení situace, kterou znají zkušení myslivci, že se najednou objeví srnec, kterého v místě neznají. Je to ale přirozené, podobně hledají jeleni laně anebo i v zimě lišák hledá v období kaňkování lišku. Jo, jo, nejenom v životě lidském určují běh holky…
Asi bychom měli říct pro laiky nebo méně zkušené mladé myslivce, jak poznat znaky srnčí říje…
Srnec se honí za srnou, jakmile srna přichází k vrcholu ovulace, začne ji srnec intenzivně pronásledovat, snaží se ji olizovat a srna před ním prchá. Většinou si najdou nějaký keř, někdy je to jen bodlák uprostřed louky, a tam běhají v kruhu, říká se, že to jsou čarovné kruhy, protože někdy vyloženě vydupou kruhovou pěšinu. Je to důležitá součást říje, aby byl srnec dostatečně vyprovokovaný, někdy to trvá docela dlouho, než srna svolí k pokládání.
Pojďme tedy už k samotné říji, jak by se měl myslivec na říji připravit, co tedy sledovat s předstihem v honitbě?
Pokud se připravuje myslivec na lov srnčí zvěře, a to nejen vábením, tak by měl dát do pořádku všechny pěšiny a šouláky, přístupy k posedům a sedačkám, ale i k takovým, já jim říkám stáním, místům třeba na rohu lesa nebo okrajích porostu, kde mám dobrý výhled, ale sám jsem dostatečně krytý. Chodníčky vyhrabat, vyčistit, abych dokázal přijít tiše, okolní stromy a keře prořezat tak, abych měl dobrý výhled a přehled na místa, kam by mohl srnec přijít. Příprava stanoviště by měla začít v květnu až v první polovině června, až o říji to dělat nemůžeme, tím říji rušíme.
Kdy a jak začít vábit?
Já vždy zdůrazňuji, že bychom měli začít s vábením srnců až od 1. srpna, jakmile začneme vábit dřív, tak říji narušujeme. Většina srn sice už je odpokládaných, ale o to snáze přivábíme srnce, který pořád dál hledá říjnou srnu.
Při vábení je potřeba si uvědomit, že my vábíme jen akusticky, vyluzujeme jen zvuk, ale srnec v přírodě srnu hledá i vizuálně a pachově, my jsme odkázaní jen na akustiku. Musíme počítat s dobrým větrem, dobrým ukrytím, vždy musíme stát proti něčemu tmavému a vždycky se vábí lépe ze světla do tmy než opačně, protože ven zvěř moc nechce. Mnohdy dlouho váhá, než vyjde na volné prostranství, kdežto v krytině si je více jistá.
Vábit ráno při rozednívání, večer, v poledne, co bys doporučil?
Při vrcholu říje je to skoro jedno, ale určitě není dobré vábit, když je velké vedro, když jsou v poledne třicítky, to je zbytečné vábit, srnci odpočívají. I když třeba na geschreck, to je taková provokace, že srnec většinou vyskočí, ale je to podle mne zbytečné rušení říje, pokud nemusíme nutně chtít srnce zvednout a ulovit, máme dostatek jiných příležitostí v jiných částech dne.
Geschreck je zvuk, který většina myslivců vůbec nezná, a tudíž jej ani nepoužívá. Ten, kdo jej uslyší poprvé, bývá doslova zděšen a dopředu jej odmítá s odůvodněním, že na něco podobného srnec reagovat nemůže a že si podobnou improvizací zvěř pouze vyplašíme. Opak je pravdou, ale zdůrazňuji, jen pokud vůbec umíme správně a věrně tento zvuk napodobit.
Obecně nejlepší je vábit večer a ráno, pokud bychom se drželi počasí, tak výborné je vábit po dešti, to je známá věc, protože zvěř se jde osušit a dobře reaguje. Nebo se dobře vábí i při dešti, ideálně při takovém tom provázkovém vytrvalém dešti, kdy jsou trvalé drobné kapky, tak to se vábí velmi dobře. V tu chvíli většinou srnčí úžasně reaguje.
Ve starých publikacích a časopisech se lze dočíst, že když je srnec roztoužený a je vrchol říje, tak přiskočí třeba i na pískající nenamazané kolečko trakaře babky na polní cestě…
Ano, to se píše a říká, a pravdou je, že jakmile je zvuk alespoň trochu podobný, srnec ochotně přiskakuje. Vyzkoušel jsem to třeba i pískáním na rozladěné vábničky. I na relativně ne zrovna věrné, jen podobné, zvuky srnec reaguje, ale musí být vzrušený probíhající říjí. Není možné vytvořit nějaké pevné pravidlo, každý srnec reaguje jinak, jinak reagují mladí a jinak staří zkušení srnci.
Hlavní rozdíl je v tom, jak za zvukem přicházejí, mladý srnec přichází přímočaře, bez zaváhání a máte ho ve chvilce hned u sebe, starý srnec se snaží dostat na vítr a je opatrnější, někdy mu trvá hodně dlouho, než se ukáže blíže.
Jak je to s výběrem stanoviště? Kde stát a je lepší využít jedno místo, třeba kazatelnu, posed nebo vábit na zemi? Lze vábit při šoulání?
Můžeme vábit i při šoulání. Jakmile dojdeme na stanoviště, tak musíme počkat minimálně dvacet minut, vábíme pět slok, ke kterým se ještě dostaneme, na jednom stanovišti zůstáváme i déle než hodinu. To je delší procedura, se všemi pauzami mezi hlasy a vyčkáváním, které je nezbytné, abychom zjistili, zda srnec přichází.
Pokud nemáme úspěch, musíme se přesunout minimálně o 500 až 700 metrů dál a zase najít vhodné místo, nejlepší místo připravené a zkusit vábit opakovaně ve stejném sledu. Určitě je špatně, pokud jsme netrpěliví, nepočkáme, přecházíme z místa na místo, to je jen základ k tomu, že nejenže srnce nepřivábíme, ale také říji zbytečně rušíme. Rozvaha, klid, trpělivost, ostražitost a vnímání, co se kolem děje, to je to zásadní.
Je rozdíl vábit ze země nebo z posedu a z kazatelny?
To je věčně propírané téma. Přesvědčil jsem se tisíckrát u predátorů, u lišky, u jelenů, že zvěř odhadne naprosto přesně směr, ale výšku odhadne ze vzdálenosti maximálně padesát šedesát metrů od zdroje zvuku. Samozřejmě svou roli hraje konfigurace terénu, když budu někde ve stráni je to jiné, než v naprosté rovině. Když přichází srnec, zvláště starší a obezřetnější, tak když už se dostane na vzdálenost 50 m ode mne, tak už z kazatelny nevábím. Nakonec vždyť už je to ale také vzdálenost, pokud mohu, tak spolehlivě srnce zasáhnout.
Už jsme zmínili, že se zvěř orientuje podle směru zvuku, také samozřejmě podle pachu, což logicky souvisí s volbou stanoviště k vábení podle směru větru, ale pokud vím, ty máš zkušenosti, že se dá při vábení pomoci i vizuálně?
To je pravda, čerpám informace od švédských myslivců, dostal jsem od nich dokonce i DVD s natočenou situací. Švédové vyřezali siluetu srny, nabarvili obrys těla srnčí hnědí, plošnou siluetu srny umístili na trojnožku s otáčecím a dálkově ovládaným mechanismem. Vábili a když se srnec objevil, pomalu začali se siluetou otáčet. Někteří srnci byli daleko na druhé straně velké louky, určitě více než 200 až 300 metrů. Srnec na pískání zpozorněl, jistil, jakmile se silueta srny otočila plnou plochou k srnci, doslova vyrazil a letěl plnou rychlostí k trojnožce, málem že zařízení neporazil. Je to tak trochu obdoba, když se používají balabáni na kachny nebo husy, takový srnčí balabán, určitě je to zařízení účinné a zajímavé.
Na jak velkou vzdálenost vůbec srnec na vábení reaguje? Jaké máš zkušenosti?
Nejdál, co jsme toto zkoušeli na Šumavě u vojáků s mým kamarádem na velké rozlehlé pasece, měřili jsme dálkoměrem, srnec zareagoval a přišel ze vzdálenosti 880 metrů. My jsme viděli srnce přes ohromnou paseku, na první písknutí okamžitě reagoval. Samozřejmě ale záleží hlavně na směru větru, klimatických podmínkách obecně, konfiguraci terénu. Já tvrdím, že se dá srnec přivábit ze vzdálenosti i více než jeden kilometr. K samozřejmě ne za vichřice nebo silného větru.
Když srnec přichází, nasaje pach, zradí se, odskočí, je možné ho připískat zpátky?
Určitě ano, opět ale záleží na tom, zda je to mladý nebo starší srnec, v jaké fázi říje to je. Jednou jsem u myslivců kousek od Vlašimi toto záměrně zkoušel, vábili jsme z posedu, je to neuvěřitelné, ale srnce jsme takto otočili skoro třicetkrát. Nechali jsme ho vždy odejít, ale nebyl zrazený. Byl to mladý srnec. Nakonec nás překvapil tím, po posledním přivábení došel k vrbičkám uprostřed louky, doslova zacouval mezi ně, zůstal jen hlavou venku a trochu zmateně pozoroval, co se vlastně děje. Dál už jsme nevábili, jen jsme zadržovali smích. Starý srnec by to asi neudělal.
Pokud přivábíme srnce, který nás překvapí, a pokud nás uvidí, vynadá nám, odběhne s bekáním, neznamená to, že je ztracený. Musíme ale z místa, odkud jsme vábili, odejít velkým obloukem ve směru, kam srnec odskočil, vybrat vhodné nové místo s dobrým krytem, počkat minimálně půl hodiny a teprve poté zkusit znovu zavábit. S velkou pravděpodobností pak přijde srnec znova.
Úspěch vábení také záleží na momentálním rozpoložení, vábení není všemocné, ale není ani bezmocné. Pamatuji doby, kdy se ještě smělo lovit na výrovce, jeden den do výra zběsile tloukli sýkorky, rackové, čejky, dravci a i jiní ptáci, druhý den však nad výrovkou letěl jestřáb, jen se kouknul a letěl dál. Nikdo zatím asi nepřišel, čím to je, co je příčinou, jaké vlivy a podmínky za změnou chování stojí.
Pojďme už ale konečně k praktickému vábení srnčí zvěře. Jaké jsou dva základní typy vábení?
Vábení hlasem srny a vábení hlasem srnčete. Měli bychom začít vábivým hlasem srny, která hledá srnce. Ten je úplně jiný, než je tzv. skočný hlas, sice se mi toto označení nelíbí, ale říká se to tak. To je hlas, kdy srnec srnu honí a srna vydává takový ustrašený hlas. Já se přiznám, že vábivý hlas jsem slyšel snad jen dvakrát v životě. Ale i když hlas asi těžko uslyšíme, je dobré s ním začít.
Měli bychom první tóny vábivého hlasu srny směřovat do všech světových stran, protože pokud by byl srnec blízko, abychom mu ztížili orientaci a zpomalili jeho přiskočení. Zvuk je poměrně monotónní a můžeme vábit dost dlouho. Srnec zvuk slyší na dálku a pokud ho zaslechne, tak okamžitě reaguje. Tento hlas je potřeba si vrýt zvukově do paměti.
Pak máme hlasy srny, kterou pronásleduje srnec, je to hlas trochu jiný, takový intenzivnější a zde využíváme již zmíněnou pětici slok. To považuji za dost důležité, protože není umění navábit mladého roztouženého srnce, ten přijde na všechno, ale starší sedmiletý zkušený srnec, to už je mnohdy věda. Často dlouho stojí, nereaguje, vyčkává a nehne se, i když pískáte perfektně a věrně. Proto je vábení taky o trpělivosti, ta hraje velikou roli.
První sloka se skládá z více opakování. Nějaké přesné číslo není dogma, já říkám, že když budete pískat pětkrát, sedmkrát nebo devětkrát, to nehraje roli. Ale špatně je pískat jen jednou dvakrát anebo více než tak patnáctkrát. První zvuk je tzv. kontaktní, takový jenom krátký. A pak následuje pískání, začínáme jednou krátkým
fí a pak uděláme pětkrát až devětkrát
piju.
Když srnec nereaguje, jak pokračujeme dál?
Počkáme minimálně pět minut. Já čekám radši deset minut a pozoruji okolí, mladý srnec se může objevit hned, starší vyčkává a rozmýšlí. Počkáme a pak následuje druhá sloka. Postupně by zvuk ve slokách měl gradovat, intenzita vábení musí stoupat, stejně tak by mělo stoupat i vzrušení srnce. Ve druhé sloce už nemusíme dělat začáteční
fí, už děláme jen intenzivněji a opakovaně
piju. A zase čekáme minimálně pět minut.
Třetí sloka je vlastně stejná, jen opět zvýšíme intenzitu zvuku, v něm bychom si měli umět představit jistou žádostivost. Když zavřete oči, tak musíte vidět běhat srnu kolem keříku, která vydává zvuk při každém skoku. Zase čekáme.
Pak už následuje čtvrtá sloka, kde už můžeme přidat vřískání. To napodobujeme po několikerém
piju, delším protáhlým
pijáááá. Po čtvrté sloce s vřískáním čekáme minimálně 15 až 20 minut proto, protože čtvrtá sloka je už velká provokace, na kterou reagují i starší srnci a musíme jim dát čas. Už bychom mohli i do této čtvrté sloky přidat na závěr geschreck, ale já ho tam nedělám.
Prosím vysvětli stručně geschreck…
To je hlas srny, který vydává při pokládání, tento zvuk je asi největší provokace pro srnce jakéhokoliv věku. Geschreck můžeme vyloudit na vábničku, která má dlouhý vnější jazýček nebo na butolo.
Je zajímavé, že třeba budete mít někde na louce srnce se srnou, dá se odpískat i od srny, pokud jí vyloženě nehoní. Ale to se musí použít právě to hodně intenzivní vábení, které musí končit geschreckem, aby srnce vyprovokovalo jít se podívat, který opovážlivec mu řádí v jeho teritoriu.
Je důležité vábničky střídat? Každá má asi přece jen trochu jiný zvuk, nemluvě o rozdílu zvuků vábniček různých výrobců…
Když nereaguje srnec, klidně vábničku odložím a zkusím druhou, můžu třetí, čtvrtou. A určitě na jednu zareaguje. V podstatě každá vábnička má specifický zvuk a je třeba vyzkoušet tu, která je pro srnce znějící nejlákavěji.
Když chodí srnec se srnou, ale ještě je přímo nehoní, ale už si ji hlídá, na hlas srny přece může zareagovat úplně jiný srnec, můžeme přilákat i jiného…
Můžeme a je to naprosto normální a přirozené. Jednou v Pošumaví jsem začal z posedu pískat a přišlo mi hned pět srnců naráz. Úsměvné bylo, že to byli starší srnci, ne ale odstřeloví, začali se nakonec honit mezi sebou, prohnali se kolem posedu a po chvíli zmizeli.
Nezmínili jsme ale na jeden důležitý hlas. Srnec se přece dá přilákat na hlas srnčete, ke kterému přichází srna a za ní srnec.
To se obecně tvrdí, ale já si myslím, že to stoprocentně nefunguje. Není to úplné pravidlo, využívá se toho, ale ne pokaždé máte úspěch. Všeobecně je známé, že pohlavní pud je silnější než mateřský, a proto když je srna v plné říji, tak ani na hlas srnčete nereaguje.
Ale řada myslivců tak s vábení začíná. Je třeba si uvědomit, že v době říje jsou srnčata už asi tři měsíce stará, srnče chodí s matkou, má jiný hlas, tříměsíční srnče píská trošku jinak než malé srnče. Proto nemůžeme v období říje využívat hlas malého srnčete, to považuji za dost důležité.
V říji musíme použít hlas už staršího srnčete, alespoň dvou až tříměsíčního.
Už jsi zmínil tvé přesvědčení, že by se mělo vábit srnce při říji až od 1. srpna. V té souvislosti mne napadlo, jak jakožto zkušený vábič a znalec srnčí zvěře vnímáš názory na dodatečnou srnčí podzimní říji? Setkal jsi se s tímto jevem třeba osobně?
Ano, mezi myslivci se tato informace traduje, dokonce někteří myslivci tvrdí, že se v listopadu, kdy by měla probíhat falešná nebo podzimní říje, vlastně uplatňují ti mladí srnci, kteří ještě nemají shozeno. Já osobně ale nikdy toto neviděl, a ani jsem neslyšel od kolegů, že by někdo vyloženě viděl pokládat srnu.
Pojďme tedy zpět k hlasovým projevům srnčí zvěře. Často na výstavách a různých prezentacích vysvětlujeme, že to „štěkání psa“ ve volné přírodě je vlastně hlasový projev srnčí zvěře nazývaný bekání. Setkáváš se s těmito dotazy také?
Ano, samozřejmě je to častý dotaz od nemyslivců, vždy vysvětluji, že to je hlas srnčí zvěře, který užívá, když je něčím překvapená nebo když si není jistá, co se kolem děje. Beká srnec i srna, někdo tvrdí, že se to dá poznat. V některých případech si myslím, že snad ano, ale určitě bych za to hlavu nedal.
V Maďarsku ale i na bekání vábí srnce, protože střílí srnce už od 1. dubna, tedy v době, kdy srnci hledají teritoria, která si obhajují a bekáním dávají široko daleko vědět, že je teritorium obsazeno. Na bekání neexistuje vábnička, dá se ale napodobit hlasem a když to na jaře vyzkouším, tak se skutečně srnci na bekání ozývají.
Plno myslivců by chtělo umět vábit, ale jak trénovat a jak dlouho trvá, než mohu do honitby?
Vábení je disciplína, u které v první řadě hraje roli trpělivost, ale samozřejmě také předpoklady či obdarování sluchovou pamětí. Pro vábení neexistují nějaké noty, důležitý je nejen tón zvuku, ale také jeho zabarvení a něco jako frázování či sestavení částí či segmentů hlasu za sebou. Řada těch, kteří by možná byli dobří vábiči, vábit zkusí, většinou to hned napoprvé nevyjde, tak skončí s pocitem, že jejich snaha nemá smysl. To je ale škoda. Ten, kdo se naučí vábit, tak postupně objeví, že vábení umocňuje zážitek při lovu. Já nevábím jen při lovu, já vábím pořád, na jaře holuby, kukačky, prostě mě to baví. Jak vezmu do ruky vábničku, tak mně začne bouchat srdíčko.
A je třeba zmínit, že třeba díky vábení se povedlo fotografům mnoho unikátních snímků, vábil jsem totiž už pro řadu fotografů. Vábením také zjistíme výskyt a početnost některých druhů zvěře v honitbě, specialita je třeba pomocí vábení zjistit, kde a kolik hnízdí na jaře v honitbě dravců, to mne totiž zase zajímá jako sokolníka. Prostě vábení je úžasně zajímavé, ale musí se u něj vydržet.
Dneska je už spousta audionosičů, každý si může doma v klidu pustit hlasy zvěře a trénovat. A když už to trošku umí, tak jít zkusit do přírody, protože nejlepší učitelka je příroda. Zdůrazňuji ale, že je nezodpovědné jít do přírody hned na začátku a neuměle zkoušet vábit cokoliv, kterýkoliv druh zvěře, protože špatným vábením jenom zvěř rušíme a stresujeme. Vneseme jen neklid do populace zvěře a je to i nesolidní vůči kolegům, kteří vábit už umí. Ideální se spojit s některým ze zkušených vábičů a výsledky tréninků porovnat, určitě je dobré navštívit ukázky vábení na mysliveckých akcích, kdo je přesvědčen, že se bude věnovat vábení pravidelně, měl by zauvažovat o členství v Klubu vábičů, kde se může setkat a vyměnit zkušenosti s mnoha zkušenými vábiči.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
Živý záznam rozhovoru si můžete poslechnout na platformách YouTube a Spotify po zadání názvu MysliHost – podcastů pro myslivce.